37 C 153/2022
č. j. 37 C 153/2022-57
V PLATNOSTIMěstský soud v Brně rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 108 058,42 Kč s úroky a smluvní pokutou, která vyplývá z úvěrové smlouvy uzavřené s žalovanou. Soud uznal, že žalovaná nesplnila povinnost splácet úvěr, a proto je povinna zaplatit dluh s úroky z prodlení podle § 1970 a § 2048 občanského zákoníku. Náklady řízení, včetně odměny advokáta a režijních paušálů, byly určeny podle § 142 a § 137 odst. 3 občanského soudního řádu a činily 32 201 Kč. Rozsudek byl vyhlášen s povinností zaplacení do tří dnů od právní moci.
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec proti žalované: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení advokát se sídlem adresa o zaplacení 108 058,42 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 108 058,42 Kč s úrokem ve výši 22 762,71 Kč, s úrokem ve výši 21,231 % ročně z částky 108 058,42 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8 406,06 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 108 058,42 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 201 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
III. O odměně opatrovníka a náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením po pravomocném skončení věci.
1. Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 21. 3. 2022 po žalované domáhala zaplacení částky 108 058,42 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 6. 2018 č. anonymizováno číslo.
2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, neboť v roce 2017 nevykonávala žádnou činnost, nebyla tedy schopna poskytnutý úvěr splácet, což žalobkyně nikterak neověřovala, a nepočínala si tak dostatečně obezřetně.
3. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané, že žalovaná pod svou dřívější firmou právnická osoba, jak se podává z jejího výpisu z obchodního rejstříku, s žalobkyní dne 22. 6. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru č. anonymizováno číslo, na základě které jí žalobkyně poskytla úvěr na koupi vozidla ve výši 175 000 Kč s úrokem 21,231 % splatný v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 6 062 Kč splatných vždy k 20. dni měsíce, jak je zřejmé z této smlouvy, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Splátková povinnost žalované a započítávání uhrazených částek byla specifikována v přehledu splátek, jak je z nich zřejmé. Účastníci smlouvy si sjednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou plnění vyplývající ze smlouvy smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné částky, jak je zřejmé z čl. 5 smlouvy a povinnost nehradit žalobkyni náklady spojené s první výzvou k plnění dlužné splátky ve výši 300 Kč a za opakovanou ve výši 3 500 Kč. Protože žalovaná splátky nehradila řádně, vyzvala ji žalobkyně k zaplacení celého dosud neuhrazeného zbytku úvěru, jak se podává z výzvy ze dne 24. 3. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 25. 3. 2021, kdy dluh činil 158 058 Kč, jak se podává rovněž z kalkulace finančního vyrovnání. Předmětné vozidlo žalobkyně prodala za částku 50 000 Kč, jak se podává z kupní smlouvy ze dne 29. 6. 2021 a z protokolu o předání tohoto vozidla, a o tuto částku dluh žalované ponížila, jak se podává z přehledu úvěru ke dni 21. 2. 2022, o čemž žalovanou uvědomila přípisem ze dne 7. 7. 2021, jak se z něho podává. Ani přes předžalobní výzvu ze dne 26. 5. 2021 žalovaná na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila, jak se z této výzvy ve spojení s jejím poštovním podacím archem podává. Dluh žalované činil ke dni podání žaloby na jistině částku 108 058,42 Kč, na úroku částku 22 762,71 Kč, na úroku z prodlení 8 770,90 Kč, jak se podává z přehledu úvěru.
4. Soud k důkazu neprováděl Výkaz zisku a ztrát žalované v roce 2017 ani její rozvahu z téhož roku, neboť tyto nebyly sto přinést žádná rozhodná zjištění, když majetkové poměry žalované s ohledem na skutečnost, že se nejednalo o spotřebitelský úvěr nebyly pro jeho poskytnutí podstatné.
5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala žalobkyni povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky, žalované pak povinnost ve sjednaných měsíčních splátkách vyčerpaný úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru splácet. Žalobkyně své povinnosti splnila, když žalované sjednaný úvěr poskytla, ta však své smluvní povinnosti nedodržela, měsíční úvěrové splátky řádně a včas nehradila, a od splatnosti první neuhrazené splátky je ve smyslu § 1970 OZ v prodlení, a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a s veškerými náklady a poplatky, které vznikly v souvislosti se smlouvou. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podmínky § 2051 občanského zákoníku, upravující právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, naplněny nebyly pro absentující návrh ze strany žalované. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s žalobkyní požadovanými zákonnými úroky z prodlení, neboť nebylo povinností žalobkyně ověřovat schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, naopak to byla žalovaná, jakožto podnikatel, která měla povinnost zhodnotit zda a případně z jakých prostředků bude schopna svůj dluh hradit. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní.
6. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 21 840 Kč za čtyři úkony právní služby po 5 460 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby vč. doplnění ze dne 26. 4. 2023, předžalobní výzva, účast při jednání soudu) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč a náhradou soudního poplatku ve výši 4 323Kč. Částka za odměnu advokáta a režijní paušály pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 4 838 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 32 201 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně.
7. Protože ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nebylo lze stanovit odměnu opatrovníka, rozhodl soud, že o ní a o následných nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením až po pravomocném skončení věci, kdy tyto položky budou zřejmé. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozhodnutím uloženou povinnost, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.