37 C 171/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Pulkrabem ve věci žalobce:a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A číslo Adresa žalobce A žalobce:b) Jméno žalobce B , narozený dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B číslo Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 70 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) a žalobci b) společně a nerozdílně částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70 000 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) a žalobci b) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 57 088 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců a) a b).

III. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Oba žalobci se žalobou domáhali po žalovaném zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tím, že dne 25. 10. 2024 uzavřeli jako kupující s žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí – parcely č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č. p. , číslo, , rodinný dům, a parcely č. , číslo, , orná půda, to vše zapsané na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , za kupní cenu 19 000 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal nejpozději do 60 dnů ode dne provedení vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalobců do katastru nemovitostí zajistit zrušení trvalého pobytu všem osobám, které ho na adrese nemovitostí mají nahlášený, vyjma žalobců a dalších osob, kterým k tomu dají žalobci svolení. Pro případ porušení této povinnosti se žalovaný zavázal uhradit žalobcům smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Smluvní pokuta měla sankční a preventivní funkci. Návrh kupní smlouvy vč. smluvní pokuty předložil žalobcům žalovaný. Vklad vlastnického práva žalobců k nemovitostem byl proveden dne 21. 11. 2024, a proto měl žalovaný shora uvedenou povinnost splnit do 20. 1. 2025, avšak ještě do 31. 3. 2025 měl na adrese nemovitostí hlášen trvalý pobyt syn žalovaného , jméno FO, . Žalovaný přes opakovanou výzvu žalobců, odmítal svou povinnost až do dne 31. 3. 2025 splnit, tuto svou povinnost bagatelizoval, následně se vymlouval, že už ji splnil, ale že došlo k administrativní chybě na úřadě, kterou si mají žalobci vyřešit sami. Žalovaný rovněž z nemovitostí vyklidil některé věci, které v nich měly zůstat, a naopak některé věci, které měl vyklidit, v nemovitostech zanechal. Prodlení žalovaného trvalo od 20. 1. 2025 do 31. 3. 2025, tedy 70 dnů, což odpovídá vyčíslení žalované částky ve výši 70 000 Kč. Žalobci předmětné nemovitosti koupili k bydlení a záleželo jim na tom, aby v nich neměla hlášený trvalý pobyt cizí osoba. Existence trvalého pobytu neoprávněné osoby v nemovitosti vždy představuje pro kupující závažný problém, omezuje je v jejich vlastnickém právu, snižuje hodnotu nemovitosti a vyvolává obavy před případnou exekucí.

2. Žalovaný nárok žalobců v celé výši neuznal. Ztotožnil se se skutkovým stavem, jak jej popsali žalobci, a doplnil, že vedle syna měla trvalý pobyt na předmětné adrese evidovaný též dcera žalovaného, jejíž trvalý pobyt odhlásil dne 3. 2. 2025, omylem neodhlásil i svého syna, když zapomněl, že i on má na předmětné adrese evidován trvalý pobyt, neboť v té době musel pečovat o svoji matku, v září 2024 zemřela jeho bývalá manželka a jeho starší syn z tohoto důvodu potřeboval zvýšenou péči. Jakmile se dozvěděl o svém prodlení, odhlásil trvalý pobyt i svého syna. Výše smluvní pokuty je s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména na preventivní funkci smluvní pokuty, povahu utvrzené povinnosti či dopady porušení utvrzené povinnosti do sféry žalobců nepřiměřeně vysoká, a soud by ji měl moderovat. Obavy žalobců z případné exekuce jejich věcí v předmětných nemovitostech z důvodu hlášeného trvalého pobytu syna žalovaného jsou značně nadsazené a hypotetické, synovi žalovaného bylo 14 let, pochází z dobře finančně zajištěné rodiny a nebylo vůči němu vedeno žádné soudní, správní ani exekuční řízení o vymožení jakékoliv pohledávky, což je podstatné s ohledem na zjevný preventivní charakter dohodnuté smluvní pokuty. Smluvní pokuta navíc zajišťovala pouze marginální povinnost žalovaného, jejíž porušení nemělo na užívání nemovitosti žalobci žádný vliv.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2024 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalovaný prodal žalobcům předmětné nemovitosti, za cenu 18 990 000 Kč, jak se z této smlouvy podává. V čl. VII. odst. 4 kupní smlouvy se žalovaný zavázal nejpozději do 60 dnů ode dne provedení vkladu vlastnického práva zajistit, aby na adrese nemovitostí neměla žádná osoba evidován trvalý pobyt, s výjimkou žalobců a osob jimi určených; pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč denně, jak je z kupní smlouvy rovněž zřejmé. Vklad vlastnického práva ve prospěch žalobců do katastru nemovitostí byl proveden dne 21. 11. 2024, jak je patrno z výpisu z katastru nemovitostí. Dne 3. 2. 2025 byl na adrese nemovitostí odhlášen trvalý pobyt dcery žalovaného, jak vyplývá z potvrzení o změně místa trvalého pobytu a z kopie jejího občanského průkazu. Ke dni 31. 3. 2025 měl na této adrese nadále evidován trvalý pobyt syn žalovaného, jak vyplývá z poskytnutí údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel podle adresy objektu. Uvedené ostatně ani nebylo mezi účastníky sporné. Ze svědecké výpovědi otce žalobců , jméno FO, je zřejmé, že tento svědek a žalobce a) po uplynutí lhůty k odhlášení trvalého pobytu žalovaného opakovaně, asi šestkrát za dobu šesti týdnů, telefonicky vyzývali, aby svou smluvní povinnost splnil, na což žalovaný reagoval arogantně, že ho to nezajímá, ať si to žalobci vyřeší sami, bagatelizoval význam této povinnosti a tvrdil, že trvalý pobyt svého syna na adrese nemovitostí již odhlásil a jedná se o administrativní chybu, což po ověření na obecním úřadě žalobcem a) nebylo pravdou. Žalovaný svou povinnost splnil až po výzvě právního zástupce žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedené rámcově vyplývá též z čestného prohlášení svědka , jméno FO, . Svědek , Anonymizováno, rovněž uvedl, že s žalovaným měli žalobci problémy již od počátku jednání o koupi nemovitostí, nedalo se na něho spolehnout, neustále měnil, co bylo domluveno. Chování žalovaného žalobcům i svědkovi , jméno FO, narušovalo klidné užívání nemovitostí, protože neustále byli nuceni něco s žalovaným řešit a aktivně zajistit, aby na adrese nemovitostí, kde žijí, neměl hlášený trvalý pobyt nikdo cizí, jak vyplývá ze svědkovy výpovědi. Žalovaný byl ke konci roku 2025 ustanoven opatrovníkem své matky, která trpí demencí, kterou již dříve zastupoval na základě plné moci udělené mu dne 8. 4. 2022, jak vyplývá z usnesení Městského soudu v Brně č. j. , spisová značka, a ze speciální plné moci ze dne 8. 4. 2022. Matka žalovaného žila v zařízení sociálních služeb, jak se podává ze smlouvy č. , Anonymizováno, o poskytování sociální služby ze dne 29. 7. 2025. Dne 22. 8. 2024 zemřela bývalá manželka žalovaného, jak vyplývá z jejího úmrtního listu, a starší syn žalovaného se po této události nacházel ve zhoršeném psychickém stavu, jak vyplývá z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12. 11. 2025. Žalovaný neměl od roku 2017 přerušeno podnikání, jak se z výpisu z živnostenského rejstříku podává. Žalobci vyzvali žalovaného k úhradě smluvní pokuty předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2025, jak vyplývá z těchto výzev a jejich podacích lístků.

4. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

5. Podle § 2051 OZ nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

6. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné a v průběhu řízení bylo prokázáno, že mezi nimi byla uzavřena kupní smlouva, v níž byla ujednána smluvní pokuta za prodlení žalovaného se zrušením trvalého pobytu jeho dcery a syna v předmětných nemovitostech, k čemuž byl povinen do 60 dnů od vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí, k čemuž došlo dne 21. 11. 2024, žalovaný měl tedy splnit svou povinnost ze smlouvy do 20. 1. 2025, což neučinil, když trvalý pobyt svého syna na adrese nemovitostí odhlásil až dne 31. 3. 2025, tj. s prodlením v délce 70 dní.

7. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty soud může moderovat pouze celkovou požadovanou částku smluvní pokuty, nikoliv způsob jejího určení. Bere přitom do úvahy zejména funkci, jakou měla smluvní pokuta plnit, a dále konkrétní okolnosti případu, které tu byly jak v době sjednávání smluvní pokuty, tak i ty, které nastaly při a po porušení utvrzené povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022).

8. V poměrech projednávané věci měla smluvní pokuta plnit především preventivně-sankční funkci, když jejím smyslem bylo motivovat žalovaného dlužníka k včasnému splnění utvrzené povinnosti. Případný vznik škody věřiteli nebo její výše nehraje roli. Naopak rozhodným kritériem je předvídatelnosti a překonatelnosti překážky, která žalovanému bránila ve splnění zajištěné povinnosti, sféry, ze které překážka vychází, opatření, která žalovaný přijal, zavinění žalovaného a narušení zájmů žalobců. Při hodnocení konkrétních okolností soud přihlédl k tomu, že to byl žalovaný, který ustanovení o smluvní pokutě za porušení předmětné povinnosti navrhl, a dále, a to zejména, k tomu, že prodlení žalovaného nezpůsobilo prosté opomenutí, ale jeho neochota splnit svoji smluvní povinnost, o kterou byl opakovaně (asi šestkrát) žalobci upomínám. Žalovaný místo toho, aby tuto svoji povinnost splnil, tuto bagatelizoval, a následně z důvodu, že žalobci na jejím splnění trvali, fabuloval, že věc už na úřadě ohlásil, a došlo k administrativnímu pochybení, což nebyla pravda. Důvod prodlení žalovaného tedy nemohla být jeho tehdejší situace, kdy se stal opatrovníkem své matky, a kdy zemřela matka jeho dítěte, což zhoršilo duševní stav jeho syna, ale prostá rezignace na splnění povinnosti, ke které se zavázal. Tyto okolnosti s ohledem na jejich časovou posloupnost ve vztahu k době, kdy byl povinen splnit utvrzenou povinnost, současně nebyly natolik nepředvídatelné, aby žalovaný nemohl přijmout opatření směřující k včasnému splnění své povinnosti, ať již osobně, nebo prostřednictvím jiné osoby. Jednání žalovaného proto nelze hodnotit jako nahodilé či nepředvídatelné selhání, ostatně i trvalý pobyt své dcery v předmětných nemovitostech žalovaný zrušil až po sjednané lhůtě. Skutečnost, že žalovaný setrval v prodlení po dobu 70 dní, vedla k její celkové výši 70 000 Kč, přičemž žalovanému ve splnění zajištěné povinnosti nebránila žádná objektivní překážka.

9. Konečně soud zvážil i dopady porušení povinnosti žalovaným do sféry žalobců. Existence trvalého pobytu třetí osoby v nemovitosti žalobců představovala zásah do jejich vlastnického práva a vyvolávala nejistotu, narušení očekávání splnění povinnosti, nutnost opakovaně situaci řešit, a z toho vyplývající nepohodlí, jak vypověděl svědek , Anonymizováno, , který uvedl, že daný stav dokonce narušoval soužití žalobců a jejich rodin, což je pochopitelné. Nikdo objektivně nechce, aby v jeho bydlišti byla k pobytu hlášena cizí osoba.

10. Nadto je třeba doplnit, že smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč denně byla sjednána v souvislosti s kupní smlouvou na nemovitosti v hodnotě téměř 19 000 000 Kč, a proto svou výší nepřesahuje běžný rámec obdobných ujednání.

11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká a nejsou dány důvody pro její moderaci podle § 2051 OZ. V projednávané věci soud z důvodů výše uvedených, a zejména pak na absolutní rezignaci žalovaného na splnění zajištěné povinnosti, soud chápe návrh žalovaného na moderaci výše smluvní pokuty, za zneužití jeho subjektivního práva. Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby žalobci a) a žalobci b) společně a nerozdílně zaplatil částku ve výši 70 000 Kč, a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné výši stanovené podle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení soud stanovil v souladu s žalobním návrhem od 6. 6. 2025, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě smluvní pokuty do 5 dnů od doručení výzvy podané dne 27. 5. 2025. Dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”) soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku spolu s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. Procesně plně úspěšným žalobcům soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 49 140 Kč za sedm úkonů právní služby po 7 020 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, porada s klienty dne 26. 11. 2025, vyjádření ze dne 15. 12. 2025, účast při jednání soudu dne 31. 3. 2026 a dne 12. 5. 2026) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) za použití § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když zástupce žalobců zastupoval dva účastníky, paušální náhradou nákladů za sedm úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 3 150 Kč a náhradou soudního poplatku ve výši 3 500 Kč. Odměna za poradu s klienty dne 15. 5. 2025 je již obsažena v rámci odměny za převzetí a přípravu zastoupení. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo zástupkyně žalobců, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 150 Kč, tedy 600 Kč, a to dle § 14 advokátního tarifu, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla Hyundai I 30 za cestu 4x , adresa, ve vzdálenosti celkem , hodnota, km. Průměrná spotřeba benzínu činí dle technického průkazu 4,9 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí 34,70 Kč za 1 litr benzínu, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 5,90 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 698 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 57 088 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupkyně žalobců.

13. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za žalobu činí podle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků za použití položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků 3 500 Kč, zaplaceno bylo 2 800 Kč. Soud tedy podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zavázal oba žalobce k uhrazení doplatku soudního poplatku ve výši 700 Kč. Lhůtu k plnění soud žalobcům určil podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.