37 C 201/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu tituly před jménem jméno FO jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: adresa IČO: IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobu z rušené držby

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zdržet se veškerých zásahů do držby práva užívání nemovité věci – nebytového prostoru č. , hodnota, , o celkové výměře 78,3 m2, a celkové podlahové ploše 85,6 m2, nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu č.p. , číslo, v části obce , adresa, , na pozemku p.č. , hodnota, , to vše v k.ú. , adresa, , sestávající z 6 místností, které náleží žalobkyni, zejména vyklízení této nemovité věci, jakož i jiných zásahů, které by žalobkyni omezily v užívání této nemovité věci, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou soudu doručenou dne 19. 8. 2024 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému uvedené ve výroku I. tohoto usnesení, neboť je nájemcem předmětného nebytového prostoru z titulu nájemní smlouvy ze dne 13. 10. 2017, žalovaný je vlastníkem tohoto prostoru. Mezi účastníky probíhala jednání o podmínkách zachování provozu žalobkyně v předmětném prostoru, žalovaný ale žalobkyni dne 10. 7. 2024 vyzval k jeho vyklizení s tím, že jí nebude umožněn přístup do tohoto prostoru, čímž ohrozil pokojnou držbu žalobkyně, neboť k vyklizení nemá žádný právní titul.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, neboť žalobkyně netvrdí ani neprokazuje žádné svémocné rušení její držby, výzva k vyklizení ze dne 10. 7. 2024 byla výzvou předžalobní a byla jí zaslána po právu, když žalobkyně nemá k užívání předmětného prostoru žádný právní titul. Nemůže se tedy jednat o svémocné rušení držby. Nájemní vztah skončil výpovědí žalovaného ze dne 6. 11. 2023 z důvodu prodlení žalobkyně s placením nájemného. Výpověď byla žalobkyni doručena dne 18. 11. 2023, a nájemní vztah skončil dne 28. 2. 2024. Dluh na nájemném žalobkyně činí 4 855 694,60 Kč. Na obnovení nájmu se strany nedohodly.

3. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaný jakožto vlastník žalobkyni smlouvou ze dne 13. 10. 2017 s přílohami pronajal předmětný prostor od 20. 10. 2017 na dobu neurčitou, jak se z této nájemní smlouvy podává. Dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 2. 3. 2018 účastníci rozšířili účel nájmu, jak je z tohoto dodatku zřejmé. Přípisem ze dne 6. 11. 2023 žalovaný žalobkyni tento nájem z důvodu neplacení nájemného, jak vyplývá z upomínek nedoplatků ze dne 29. 7. 2024, vypověděl s výpovědní dobou 3 měsíce, jak je z tohoto přípisu zřejmé. Výpověď byla doručena žalobkyni dne 18. 11. 2023, jak se podává z její doručenky, nájemní vztah tedy skončil dne 29. 2. 2024. Z komunikace stran se vyplývá, že strany jednaly o dalším užívání předmětných prostor, nicméně žádnou takovou dohodu neuzavřely. Přípisem ze dne 10. 7. 2024 žalovaný vyzval žalobkyni k vyklizení předmětného prostoru do 19. 7. 2024 s tím, že poté jí již nebude umožněn přístup do tohoto prostoru, jak je z tohoto přípisu zřejmé.

4. Z výpisu exekucí žalobkyně soud neučinil žádná skutková zjištění.

5. Podle ustanovení § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”) domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

6. Podle ustanovení § 180 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

7. Podle ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.”) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

8. Podle ustanovení § 1008 odst. 1 o.z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

9. Podle ustanovení § 998 odst. 1 o.z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

10. Žaloba byla podána dne 19. 8. 2024, výzva k vyklizení, ze které žalobkyně vyvozuje rušení své držby, jí bylo doručeno nejdříve 10. 7. 2024, prekluzivní lhůta k podání žaloby 6 týdnů ve smyslu ustanovení § 1008 odst. 1 o. z. byla tedy zachována.

11. Z § 180 o.s.ř. vyplývá, že usnesení, jímž soud poskytuje ochranu držbě, je formálně vzato rozhodnutím ve věci samé, nikoliv specifickým předběžným opatřením. Přesto má jen relativní (provizorní) podstatu, protože soud se při projednání věci omezí jen na zjištění existence držby a jejího svémocného rušení. Soud nemá přihlédnout k případným námitkám o právu k držbě a o povaze držby (§ 178). (Svoboda, K. a kol., Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, str. 746)

12. Soudy mají poskytnout prozatímní ochranu jen takové držbě, která po určitou dobu před podáním žaloby trvala a měla znak pokojnosti. (Svoboda, K. a kol., Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, str. 746).

13. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně od roku 2017 užívá předmětný prostor, i když bylo zjištěno, že od 1. 3. 2024 bez právního důvodu, nicméně, tato skutečnost v tomto řízení nehraje roli. Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého (nezáleží tedy, zda také existujícího) práva, ať již vlastnického, či jiného, nejde-li ovšem o vypuzení z držby (proti tomu poskytuje ochranu žaloba podle § 1007) (srov. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 118 - 123: J. Spáčil). Rušení držby musí být svémocné; takovým je každý zásah do držby, „ať se stal v jakékoli formě, s výjimkou zásahu dovoleného právem“ (srov. tamtéž). Pokud žalobkyně užívá prostory žalovaného i po skončení jejich nájmu bez právního důvodu, nelze považovat výzvu žalobce k vyklizení těchto prostor za svémocný zásah, ale naopak za jednání žádoucí, směřující k dobrovolnému splnění povinnosti dlužníkem, a vyhnutí se tak následnému soudnímu sporu o nucené vyklizení těchto prostor. Z následného běhu věcí je navíc zřejmé, že žalobkyně měla prostory vyklidit do 19. 7. 2024, což neučinila, jak je zřejmé z její žaloby ze dne 19. 8. 2024, přesto jí žalovaný v užívání prostor nikterak nebrání, přístup do nich jí nikterak nezamezil. S ohledem na uvedené, kdy bylo zjištěno, že držba žalobkyně, ať řádná poctivá nebo pravá, čili nic, rušena žalovaným není, tím méně svémocně, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby po 1 500 Kč (tarifní hodnota 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí věci a podání vyjádření) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 režijní paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 756 Kč, celkem tedy 4 356 Kč. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalovaného.