37 C 333/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; titul celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; Statutární město Brno, IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 11 346 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 189,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 189,04 Kč od 15. 9. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 8 156,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 156,96 Kč od 15. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4 268 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 13 633,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 5 301,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou soudu doručenou dne 3. 10. 2018 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacené částky 11 346 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného za užívání pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, kat. parc. [okres], obec Brno, kat. území [obec] na [list vlastnictví] jako komunikace a doprovodná veřejná zeleň, bez právního důvodu v období 4. 12. 2015 až 31. 7. 2018. Výši předmětu řízení žalobce vyvodil ze stanovené maximální výše nájmu takového pozemku 75 Kč/m2. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný nárok žalobce ani z části neuznal. Předmětný pozemek je třeba rozlišovat na část zpevněného nájezdu k přilehlému rodinnému domu, která tedy není veřejným prostranstvím, když neslouží k zajištění obecného prospěchu, tuto část žalovaný ani nevlastní a ani nespravuje, a není tedy v této části pasivně legitimován, na část porostlou hustou zelení, která brání přístupu a jejímu užívání veřejností, a tedy rovněž není veřejným prostranstvím a na zpevněnou cestu, která je účelovou komunikací sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí. K tomuto užívání byl dán souhlas vlastníka pozemku, resp. předchůdce žalobce, když s takovým užíváním nevyjádřil kvalifikovaný nesouhlas, a je dána nutná komunikační potřeba této části pozemku, a proto má žalobce povinnost strpět užívání předmětného pozemku bezplatně. Předmětná komunikace je součástí pozemku a vlastník pozemku je tedy zároveň vlastníkem této komunikace. Žalobce byl se způsobem užívání pozemku seznámen při jeho koupi, a takto ho také kupoval. Výše nájemného 75 Kč/m2 je s ohledem na charakter pozemku – jedná se o účelovou komunikaci a částečně zeleň, neúměrně vysoká. Žalovaný by se stejně do prodlení s plněním nedostal, když by o nároku žalobce musely rozhodnout orgány žalovaného a žalobcem stanovená lhůta na to byla příliš krátká, žalobce navíc předložil znalecký posudek, ze kterého vyvozoval výši bezdůvodného obohacení, až v průběhu soudního řízení.

3. Ve své replice žalobce neuznal, že by se v části pozemku zarostlého zelení nejednalo o veřejné prostranství, veřejnou zeleň, z podkladů k návrhu na nabytí pozemku do vlastnictví žalovaného je zřejmé, že žalovaný pozemek považoval za veřejné prostranství, a žalobce má tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení za jeho užívání. Žalobci nelze klást k tíži časový průběh projednávání jeho nároku v orgánech žalovaného.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žaloba je z části důvodná. Vlastníkem předmětného pozemku, zachyceného na fotografiích (č. l. 36 až 41, 75 až 77 p. v.) a v plánku (č. l. 44 až 46), vedeného jako ostatní komunikace je žalobce, jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 6), který jej nabyl z titulu kupní smlouvy ze dne 2. 12. 2015 (č. l. 47) ke dni 3. 12. 2015, jak je z tohoto výpisu rovněž zřejmé. Stav předmětného pozemku, jak je zachycen na fotografiích (č. l. 95 až 99) a v protokolu z místního šetření, byl zjištěn soudem na místním šetření dne 23. 4. 2020. Na začátku komunikace procházející předmětným pozemkem je umístěna dopravní značka„ slepá pozemní komunikace”, jak se podává z fotografie (č. l. 102). Z informací Úřadu městské části [okres] ze dne 28. 3. 2018 (č. l. 7) se podává, že tento pozemek je vymezen jako stabilizovaná stavební plocha komunikací a prostranství místního významu. Z informací žalovaného ze dne 3. 4. 2018 (č. l. 8) se podává, že předmětný pozemek je plocha komunikací a plocha místního významu, není ale součástí zpracování žádné podrobnější plánovací dokumentace ani územně plánovacího podkladu, které by blíže specifikovaly jeho využití. Ze sdělení Úřadu městské části [okres] ze dne 22. 10. 2014 (č. l. 42) se podává, že předmětná komunikace je veřejnou účelovou komunikací. Z rozhodnutí žalovaného o neschválení nabytí předmětného pozemku ze dne 10. 11. 2015 (č. l. 70 p. v.), resp. z jeho důvodové zprávy se podává, že orgány žalovaného předmětný pozemek považovaly za veřejné prostranství. Přípisem ze dne 13. 8. 2018 žalobce u žalovaného uplatnil předmětný nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jak se z tohoto přípisu ve spojení s doručenkou (č. l. 11) podává. Z přípisu žalovaného ze dne 5. 9. 2018 (č. l. 5) ve spojení s doručenkou (č. l. 22) se podává, že žalovaný nárok žalobce neuznal, neboť předmětnou částku 11 346 Kč nepovažoval za prokázanou znaleckým posudkem, předmětný nárok ale nadále prověřoval. Uvedené důvody zopakoval v přípise ze dne 5. 9. 2018 (č. l. 53), když odmítl předžalobní výzvu žalobce, jak se z tohoto přípisu podává. Přípisem ze dne 21. 5. 2019 (č. l. 52) žalovaný navrhl žalobci nájemné ve výši 35 Kč/m2, k čemuž dospěl na základě interního sdělení ze dne 9. 11. 2018 (č. l. 51), jak se z tohoto přípisu podává. Ze znaleckého posudku [titul] et [titul] [celé jméno znalce], Ph.D. (124 se podává, že předmětný pozemek má výměru 57 m2, část tohoto pozemku pod komunikací má výměru 16 m2. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] (č. l. 147) se podává, že výše obvyklého nájemného za část pozemku pod komunikací činila v rozhodném období 75 Kč/m2 za rok.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 101), který se netýká předmětných pozemků, soud neučinil žádná skutková zjištění. Ze znaleckého posudku [titul]. [příjmení] soud rovněž nevycházel, neboť na následujícím místním šetření se ukázalo, že bude třeba ocenit pouze část pozemku nacházející se pod komunikací. Z tohoto důvodu pro nadbytečnost soud neprováděl k důkazu revizní znalecký posudek tohoto posudku [titul] [příjmení].

6. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci soud zjistil, že na předmětném pozemku se nachází účelová komunikace, neboť se jedná o asfaltovou cestu asi 3 m širokou, jak soud zjistil na místě samém, určenou k užití vozidly, když na jejím začátku je dopravní značka„ slepá pozemní komunikace”, která slouží ke spojení vlastníků přilehlých domů s ulicí [ulice], když tito vlastníci jiný přístup k této ulici nemají, jak bylo rovněž soudem zjištěno na místě samém, a proti takovému užívání pozemku nebyl dán kvalifikovaný nesouhlas ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1911/2014, když to ani žalobce netvrdil. Přestože se jedná o účelovou komunikaci, je na ni třeba hledět jako na veřejné prostranství, za které se považuje prostranství, které je předmětem veřejného užívání, totiž užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů; respektive dle zákonné definice v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2117/17). I v tomto případě tedy dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva žalobce k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, a žalobci tedy přísluší náhrada ze strany obce, když ustálená judikatura ohledně náhrad za veřejná prostranství (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 872/2003, 33 Odo 1253/2005, 28 Cdo 3382/2010 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3735/11 či I. ÚS 1607/11) je v plném rozsahu použitelná i na pozemky, po nichž jsou vedeny účelové komunikace (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2117/17, kterým byl překonán právní názor, že užívání pozemku účelovou komunikací je bezplatné). Dle znalce část pozemku pod účelovou komunikací má výměru 16 m2, kdy obvyklá roční cena nájemného za předmětný pozemek činila 75 Kč/m2. Soud tedy žalobci vůči žalovanému, který v této části předmětu řízení je pasivně legitimovaným (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1498/2014 nebo 28 Cdo 561/2012) přiznal náhradu ve výši 75 Kč x 16 m2 za předmětnou dobu, tedy za 970 dní. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh do 14. 9. 2018, jak ho vyzval žalobce, neuhradil, následujícího dne se ve smyslu § 1970 OZ s úhradou tohoto dluhu dostal do prodlení. Za dobu trvání schvalovacích procesů v orgánech žalovaného nese odpovědnost pouze on sám, a nelze ji přenášet na žalobce v podobě omezování jeho práva na úrok z prodlení. Soud proto žalobě v této části vyhověl a uložil žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobci vedle dlužné částky 3 189,04 Kč též úrok z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. Nebylo lze se ztotožnit s názorem žalovaného, že předmětná komunikace je součástí pozemku, a žalobce je tedy vlastníkem této komunikace, a žalovaný není povinen nahrazovat mu užívání pozemku touto komunikací, když předmětem bezdůvodného obohacení není náhrada za tuto komunikaci, ale za užívání jeho pozemku jako veřejného prostranství neomezeným okruhem osob, zejména pak občany města Brna (srov. II. právní věta rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 561/2012). Na tomto omezení vlastnického práva žalobce ničeho nemění skutečnost, že takto žalobce předmětný pozemek už kupoval.

7. V projednávané věci je ale třeba odlišit druhou část pozemku, na které se nachází příjezdová cesta k přilehlému domu a neoplocená předzahrádka se smrkovou zástěnou, která nemá charakter veřejného prostranství, když jeho charakter brání veřejnému užívání, jak bylo zjištěno na místním šetření. Není žádný obecný zájem na tom, aby tato část předmětného pozemku jakýmkoliv způsobem zajišťovala veřejný život v obci. Na těchto závěrech ničeho nemění ani neschválení návrhu na nabytí předmětného pozemku žalovaným, resp. stanoviska dotčených orgánů k němu uvedená v důvodové zprávě, když charakter veřejného prostranství je určován zákonem, nikoliv územním plánem obce. Z uvedených stanovisek není navíc ani zřejmé, na základě jakých skutečností je těmito orgány předmětný pozemek za veřejné prostranství považován. V této části, tedy žalovaný není pasivně legitimován, když tato část pozemku nemůže být veřejností žádným způsobem užívána, není na takovém užívání obecný zájem a žalovaný ji nikterak neužívá. Soud tak žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

8. Procesně částečně úspěšnému žalovanému soud dle § 142 odst. 2 OSŘ přiznal právo na náhradu 44 % (72 % - 28 %) nákladů řízení, když žalovaný měl úspěch co do částky 10 942,62 Kč (72 %) - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, a neúspěch co do částky 4 278,11 Kč (28 %). Náklady řízení žalovaného tvoří odměna ve výši 6 320 Kč za čtyři úkony právní služby po 1 580 Kč (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání soudu dne 16. 1. 2020, účast na místním šetření dne 23. 4. 2020, účast na jednání soudu dne 30. 6. 2022) stanovená podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrada nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč, náhrada výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 1, 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony spočívající ve vyjádření k žalobě ze dne 12. 12. 2018 a ve vyjádření ze dne 23. 5. 2019 po 300 Kč, a částka odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 579 Kč Celkem tak náklady řízení žalovaného činí částku 9 699 Kč, 44 % pak 4 268 Kč, kterou je žalobce povinen žalovanému nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 OSŘ. Soud na tomto místě uvádí, že výše plnění sice závisela na znaleckém posudku, neúspěch žalobce ale nevycházel z neoprávněně požadované výše předmětu řízení, ale z části jejího základu, a nebylo tedy na místě aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 OSŘ.

9. Dle ustanovení § 148 odst. 1 OSŘ stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žádného z účastníků řízení nebyly zjištěny skutečnosti, jež by odůvodňovaly jeho osvobození od placení soudních poplatků, náklady řízení státu představuje zaplacené znalečné ve výši 1 400 Kč, 6 611 Kč a 10 924 Kč, celkem tedy 18 935 Kč, které soud uložil nahradit účastníků dle poměru jejich úspěchu a neúspěchu ve věci, žalobci tedy ze 72 % ve výši 13 633,20 Kč a žalovanému z 28 % ve výši 5 301,80 Kč, a to ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ.