37 C 56/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 2 865,80 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 865,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 44489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou soudu podanou dne 13. 1. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč představující smluvní pokutu za nevrácení modemu sériové č. MODEM COMPAL [anonymizováno] ([anonymizováno]) pronajatého žalované z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] částky 865,80 Kč představující dlužné nájemné za toto zařízení.

2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla 2. 4. 2016 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut předmětný modem, jak je zřejmé ze smlouvy. Před ukončením smluvního vztahu byla žalovaná vyzvána ke vrácení zapůjčeného zařízení, což však dosud neučinila. Podle smlouvy, pokud nebude zapůjčené zařízení vráceno v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami, je klient povinen zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Podle uvedeného ceníku pak smluvní pokuta činí za každé nevrácené zapůjčené zařízení 2 000 Kč. Fakturami [číslo] byly žalované vyúčtovány částky nájemného pronajatých zařízení v celkové výši 865,80 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

4. Mezi účastníky tedy byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla mimo jiné dohoda stran o nájmu předmětných zařízení. Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalobkyně žalované poskytla předmětná zařízení, žalovaná jí však za to ve smlouvě, všeobecných obchodních podmínkách a ceníku sjednané nájemné řádně nehradila a vznikl jí tak dluh na nájemném za toto zařízení ve výši 865,80 Kč. Dle ustanovení § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Strany v projednávané věci smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč utvrdily povinnost žalované po skončení vztahu založeného předmětnou smlouvou vrátit žalobkyni každé pronajaté zařízení. Protože žalovaná pronajaté zařízení v dohodnuté době žalobkyni nevrátila, zavázal ji soud k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Podmínky § 2051 OZ, upravující právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, naplněny nebyly pro absentující návrh ze strany žalované. Soud neshledal ujednání o smluvní pokutě za nepřiměřené. Při úvahách o platnosti ujednání o smluvní pokutě soud vycházel ze základní soukromoprávní zásady„ Pacta sunt servanda.” („ Smlouvy se musí dodržovat.”). Smluvní pokuta v projednávané věci byla dohodnuta v souladu se zásadou poctivosti v soukromoprávních vztazích, když byla sjednána přímo ve smlouvě, ve které byla přímo uvedena utvrzovaná povinnost. Smluvní pokuta byla sjednána způsobem, který průměrného spotřebitele nemůže překvapit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11). Dohodnutá smluvní pokuta ani nemůže jít k nepřiměřené tíži spotřebitele, když utvrzuje nikoliv svévolně podnikatelem spotřebiteli uloženou povinnost, ale jednu z nájemcových nejzákladnějších zákonných povinností, a to povinnost po skončení nájemního vztahu předmět nájmu řádně vrátit pronajímateli, když smluvní pokuta s ohledem na hodnotu pronajímaných zařízení, jak vyplývá z ceníku žalobkyně, nebyla dohodnuta ve zřejmě nepřiměřené výši. S ohledem na uvedené soud žalobě zcela vyhověl, lhůtu k plnění pak stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ třídenní. Z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] je zřejmé, že veškeré její pohledávky\ přešly na žalobkyni.

5. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 400 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit činí 1 489 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalované nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti.

6. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.