38 C 110/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Ivem Kadrmasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 298,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4.914,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 4.914,43 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 6.383,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 5.143,94 Kč od 4. 2. 2025 do 26. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 229,51 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 6. 6. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11.298,09 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky řízení dne 14. 4. 2024 distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , poskytl žalované úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaná dosud žalobci dlužnou částku nevrátila, když dosud žalobci zaplatila částku celkem 85,57 Kč. V případě neprokázání uzavření smlouvy se žalobce domáhal vydání částky jako bezdůvodného obohacení. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 14. 4. 2024, výpis o posouzení úvěruschopnosti, autorizace ověření totožnosti, bank ID výpis, přehled bankovních transakcí ze dne 14. 4. 2024, identifikované příjmy, výzva ze dne 3. 2. 2025, výzva k úhradě ze dne 21. 5. 2025 včetně podacího lístku, sdělení , právnická osoba, . ze dne 1. 8. 2025 na čl. 14 spisu) soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsanou smlouvu o úvěru, na základě které měl věřitel poskytnout žalované úvěr až do ve výše 22.200 Kč. Úvěr měl být sjednán s úrokem ve výši 1.066% denně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 2.445,89%. Dle přehledu bankovních transakcí ze dne 14. 4. 2024 žalobce na účet žalované zaslal dne 14. 4. 2024 částku 5.000 Kč, účet uvedený v tomto přehledu se shoduje s účtem uvedeným ve sdělení , právnická osoba, . ze dne 1. 8. 2025 (čl. 14 spisu). Majitelem účtu č. , č. účtu, byla dne 14. 4. 2024 žalovaná. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k úhradě ze dne 3. 2. 2025 a výzvou k úhradě ze dne 21. 5. 2025. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro rozhodnutí soudu žádné rozhodné skutečnosti.

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím prostředků komunikace na dálku byla uzavřena smlouva o úvěru. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaná se smlouvou souhlasila a uzavřela ji, když smlouva neobsahovala žádný podpis ani jiný důkaz stvrzení kontraktačního procesu. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem dle provedených důkazů neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby, která měla smlouvu uzavřít a dokončit tak kontraktační proces. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

16. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze SMS a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním).

17. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 5.000 Kč. Předestřená smlouva nebyla ze strany žalované řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy s obsahem tvrzeným žalobcem. Ke splnění této povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce, společně se zjištěním, zda žalobce ke dni uzavření smlouvy o úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř., a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.

18. Soud je toho názoru, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána, když žalobce neprokázal uzavření smlouvy mezi účastníky a kromě toho neprokázal, že při uzavírání úvěrové smlouvy mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Žalobce poskytl žalované dne 14. 4. 2024 peněžní prostředky bez právního důvodu, které však žalovaná žalobci dosud nevrátila a vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení. Žalobci tak vznikl dle § 87 odst. 1 ZoSU za použití § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 4.914,43 Kč, když žalované byly poskytnuty peněžní prostředky 5.000 Kč, na dluh žalobci vrátila částku 85,57 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4.914,43 Kč, když věřitel poskytl žalované celkem částku 5.000 Kč bez platného závazku a vznikl mu tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná byla ve věci pasivní a netvrdila ani neprokázala, že by tento závazek nevzniknul nebo jinak jeho povinnost zanikla a je tak povinna tento závazek splnit. Žalobce tak poskytl žalované dne 14. 4. 2024 peněžní prostředky bez právního důvodu a žalovaná se tak bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, když dosud žalobci poskytnuté peněžité planění nevrátila. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši celkem 4.914,43Kč, když soud má za dostatečně prokázané, že žalobce poskytl žalované po odečtu platby žalované tyto peněžní prostředky, které žalovaná žalobci nevrátila. Soud tedy žalobě vyhověl v této částce a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky, a to výzvou ze dne 21. 5. 2025. Žalovaná se tak v souladu s ust. § 573 OZ ocitla v prodlení od 27. 5. 2025. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení ve výši 12 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Soud žalobu zamítnul ve zbylé části nároku žalobce jako nedůvodnou.

21. S ohledem na neprokázání existence výše uvedené smlouvy se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého by soud přiznal částečnou náhradu nákladů řízení žalované, která byla úspěšná v 56,5 % z předmětu řízení. Žalovaná však žádné náklady řízení nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.