38 C 125/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Věry Kadlecové a Bc. Viktorie Malé ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení částky 405 824 Kč s přísl. - neproplacená mzda, odstupné

I. Žaloba, podle které se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 405.824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 20.576,71 Kč, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou původně u Krajského soudu v Brně dne 2. 10. 2017 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 405.824 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20.576,71 Kč, a to za období od 1. 3. 2010 do 21. 11. 2012, a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná vykonává funkci insolvenčního správce u dlužníka [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], [obec], [IČO] (dále jen„ dlužník“). Žalobkyně byla u dlužníka zaměstnána od 3. 4. 2000 do 31. 3. 2013 jako ekonom a pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze dne 16. 1. 2013 podle § 52 písm. a), c) zákoníku práce s tím, že žalobkyně konala práce až do konce března 2013. Žalobkyně se domáhá zaplacení mzdy za leden 2010, únor 2010, říjen 2011 až březen 2012, červenec 2012 až listopad 2012 ve výši 315.608 Kč a dále odstupného ve výši 90.216 Kč. Dlužník byl v tíživé finanční situaci pro druhotnou platební neschopnost, a proto nebyly vyplaceny mzdy žalobkyni nebo jejímu manželovi (majiteli firmy), případně oběma, splatné vždy k poslednímu dny následujícího kalendářního měsíce. Oznámení – informace o výši neproplacených mezd včetně výplatních pásek byla předána insolvenčnímu správci [titul] [příjmení] manželem žalobkyně v prosinci 2012, insolvenční správce oznámení přijal a ručním zápisem zaevidoval. Žalobkyně dále vznesla mzdové nároky u správce konkursní podstaty dne 26. 3. 2013 a po vyrozumění insolvenčního správce ze dne 20. 7. 2017, že dosud neobdržel uspokojení pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a z účetnictví dlužníka není její výše známa, žalobkyně dne 29. 7. 2017 svůj nárok [titul] [příjmení] včetně dokumentů opětovně zaslala (potřetí). Dopisem ze dne 4. 9. 2017 [titul] [příjmení] žalobkyni sdělil, že proplacené mzdy nepokládá za pohledávky za majetkovou podstatou ani za pohledávky, které by bylo možné považovat za přihlášené, nárok na jejich uhrazení nevznikl a žádným způsobem je nebude v průběhu insolvenčního řízení uspokojovat. Zároveň vyzval žalobkyni k podání žaloby k insolvenčnímu soudu.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že po usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Tímto usnesením byla žalovaná ustanovena insolvenčním správcem dlužníka. Jedinou oprávněnou osobou k vedení účetnictví včetně mezd po prohlášení konkursu je insolvenční správce – žalovaná, která nikdy nepověřila žalobkyni ani žádnou třetí osobu k vedení účetnictví či zpracování mezd dlužníka. Dle pracovní smlouvy ze dne 3. 4. 2000 je hrubá mzda žalobkyně ve výši 18.200 Kč a tato výše mzdy je v rozporu s předloženými mzdovými lístky (vystavenými neoprávněnou osobou), když výplatní pásky za měsíc listopad 2011, prosinec 2011, červenec 2012 až listopad 2012 byly vystaveny dne 3. 1. 2013 a výplatní páska za duben 2013 byla vystavena 28. 9. 2017 Tyto výplatní pásky nebyly vystaveny žalovanou a jedná se o neplatné listiny. Žalobkyně se svým nárokem obrátila na žalovanou až v roce 2017 a pokud by žalobkyně jako manželka jednatele úpadce (dlužníka) skutečně měla neproplacené pracovní nároky, jistě by tyto byly uvedeny ve vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu. Z dokumentů zveřejněných v insolvenčním rejstříku však nevyplývá, že by tomu tak skutečně bylo. Žalovaná popírá, že by v prosinci 2012 obdržela od manžela žalobkyně písemnost oznámení – informaci ze dne 18. 12. 2012 včetně výplatních pásek a pracovní smlouvy, když tato písemnost byla insolvenčnímu správci doručena spolu s průvodním dopisem žalobkyně ze dne 29. 7. 2017, avšak bez výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žalobkyně uplatnila své nároky žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2017 a jednotlivé mzdové nároky žalobkyně včetně odstupného jsou tak promlčeny.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že žalobkyně správně přihlásila pohledávku za podstatou u insolvenčního správce a uplatněním tohoto svého mzdového nároku došlo ke stavění promlčecí lhůty. Insolvenční správce svojí nečinností a tím, že svým neodborným přístupem nezaevidoval původní mzdovou pohledávku žalobkyně, způsobil čtyřletý odklad ve vyřizování mzdového nároku. Z tohoto důvodu považuje žalobkyně námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud vzal ze shodných tvrzení účastníků za svá skutková zjištění, že žalobkyně byla u dlužníka zaměstnána v pracovním poměru v období od 3. 4. 2000 do 31. 3. 2013 s druhem práce ekonom a že konala práci u dlužníka až do 31. 3. 2013.

5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z vyjádření ze dne 2. 10. 2012, ze seznamu závazků ze dne 2. 10. 2012, ze seznamu zaměstnanců ze dne 2. 10. 2012 a z protokolu o jednání, vše pod A 17, dále ze spisu Krajského soudu v Brně sp. [insolvenční spisová značka], a to z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2012, č.j. [insolvenční spisová značka], z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2012, č.j. [insolvenční spisová značka], z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2012, č.j. [insolvenční spisová značka], z vyjádření ze dne 2. 10. 2012, ze sdělení insolvenčního správce ze dne 23. 11. 2012, ze zprávy insolvenčního správce ze dne 18. 1. 2013, ze zaslání seznamu přihlášených pohledávek ze dne 18. 1. 2013 a seznamu přihlášek, ze seznam přihlášek ze dne 25. 1. 2013, z návrh IS ve věci odmítnutí přihlášky, pohledávky insolvenčním soudem ze dne 12. 6. 2013, zprávy insolvenčního správce č. 5 – zápisu ze schůze věřitelského výboru dlužníka ze dne 13. 11. 2013 včetně přílohy, zápisu ze schůze věřitelského výboru dlužníka ze dne 15. 12. 2015 včetně přílohy, přílohového zápisu věřitelského výboru ze dne 14. 12. 2015, zprávy insolvenčního správce č. 13, zápisu ze schůze věřitelského výboru dlužníka ze dne 7. 9. 2017 a z B 59 - vyslovení souhlasu s vynětím majetku ze dne 24. 11. 2017 včetně přílohy soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2012, č.j. [insolvenční spisová značka] bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení k dlužníku a věřitelé dlužníka byli vyzvání k uplatnění svých pohledávek v insolvenčním řízení přihláškou. Usnesení bylo vyvěšeno dne 25. 7. 2012 a sňato dne 9. 8. 2012. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2012, č.j. [insolvenční spisová značka] insolvenční soud uložil dlužníku mj. předložení seznamu majetku a seznamu závazků a seznamu svých zaměstnanců. Usnesení bylo vyvěšeno dne 30. 7. 2012 a sňato dne 14. 8 2012. Dlužník dne 2. 10. 2012 informoval insolvenční soud o existenci mzdových nároků [jméno] [příjmení], dále závazku dlužníka vůči VZP ČR, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], vůči společnosti [právnická osoba] a současně předložil soudu seznam závazků ve vztahu ke správě sociálního zabezpečení, finančnímu úřadu a [právnická osoba] a dále seznam zaměstnanců, což byli [titul] [jméno] [příjmení] a žalobkyně. Ve sdělení insolvenčního správce ze dne 23. 11. 2012 žalovaná informovala insolvenční soud, že jménem insolvenčního správce bude tuto funkci vykonávat [titul] [jméno] [příjmení]. Žalovaná insolvenčnímu soudu dne 18. 1. 2013 zaslala seznam přihlášených pohledávek dlužníka, ve kterém není uveden mzdový nárok žalobkyně. Ve správě insolvenčního správce č. 5 – zápisu ze schůze věřitelského výboru dlužníka ze dne 13. 11. 2013 vyplývá, že insolvenční správce (žalovaná) seznámil věřitelský výbor se žalobou [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], o náhradu mzdy. Ze zápisu ze schůze věřitelského výboru dlužníka ze dne 15. 12. 2015 vyplývá, že žalovaná seznámila věřitelský výbor se žalobou [jméno] [příjmení] a dále [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 232 C 133/2011, o náhradu mzdy s dohodou o narovnání. Ze zápisu ze schůze věřitelského výboru dlužníka ze dne 7. 9. 2017 soud zjistil, že insolvenční správce seznámil věřitelský výbor s výzvou adresovanou žalobkyni, s jejím stanoviskem a s postupem správce v dané věci, tj. podání výzvy k podání žaloby vůči insolvenčnímu správci jako incidenční žalobu k uplatnění neproplacených mezd za majetkovou podstatou (315.608 Kč).

7. Z oznámení – informace ze dne 18. 12. 2012, včetně podacího lístku, z přípisu žalované ze dne 20. 7. 2017, z přípisu žalobkyně ze dne 29. 7. 2017, včetně podacího lístku, z uplatnění neproplacených mezd za majetkovou podstatou ze dne 4. 9. 2017 a z přípisu žalované ze dne 16. 1. 2013 soud zjistil, že žalobkyně zaslala prostřednictvím České pošty dne 26. 3. 2013 zásilku číslo RR831440185CZ, o hmotnosti 0,005 kg, adresované žalované, bez podrobností. Přípisem ze dne 20. 7. 2017 žalovaná oznámila žalobkyni, že byla ustanovena insolvenčním správcem dlužníka s tím, že insolvenční správce dlužníka dosud neobdržel od žalobkyně návrh na uspokojení pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, když z účetnictví dlužníka není tato výše neproplacených mezd známa. Na to reagovala žalobkyně v oznámení – informaci ze dne 29. 7. 2017 tak, že opětovně zaslala přehled nevyplacených mezd, který měl být osobně předán manželem žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] v prosinci 2012, a požádala o vyplacení mezd do 14 dnů od doručení tohoto oznámení. V příloze je uveden stejnopis – oznámení z 18. 12. 2012. Na to žalovaná reagovala uplatněním neproplaceným mezd za majetkovou podstatou ze dne 4. 9. 2017, ve které sdělila žalobkyni, že její mzdové nároky insolvenční správce nepokládá za pohledávky za majetkovou podstatou ani za pohledávky, které by bylo možné jako pohledávky, které se pokládají za přihlášené, uspokojit v insolvenčním řízení podle jiného pořadí. Současně žalovaná sdělila žalobkyni, že popírá dle § 195 insolvenčního zákona uplatněné pořadí pohledávek a jedná se o pohledávky, u kterých nárok na uhrazení nevznikl. Současně informovala žalobkyni o možnosti podat vůči žalované u insolvenčního soudu žalobu.

8. Z přípisu žalované ze dne 16. 1. 2013 má soud za prokázáno, že žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. a), c) zákoníku práce.

9. Ze sdělení České pošty ze dne 26. 4. 2022 bylo zjištěno, že zásilka číslo RR831440185CZ, adresovaná žalované, byla podaná 26. 3. 2013 a doručena dne 27. 3. 2013 s poznámkou, že doklady jsou archivovány po dobu tří let a není možné doložit stvrzené převzetí zásilky z roku 2013.

10. Z pokusu – zásilky s datem podacího razítka 21. 1. 2022, včetně podacího lístku ze dne 21. 1. 2022 soud zjistil, že zásilka o obsahu oznámení – informace ze dne 18. 12. 2012, pracovní smlouvy žalobkyně ze dne 3. 4. 2000 a výplatními lístky v počtu tří listů papíru A4 (celkem 5 stran papíru o velikosti A4) dosahuje hmotnosti 0,033 kg.

11. Z výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně, vyplývá, že na přelomu roku 2012 a 2013 osobně předal [titul] [jméno] [příjmení] přihlášku žalobkyně do vyplacení dlužných mezd a v roce 2013 byl přítomen doručení dopisu žalobkyně od [titul] [příjmení], že nic neobdržel. Na to reagovala žalobkyně tak, že svoji žádost opětovně zaslala s přílohami [titul] [příjmení] doporučenou poštou. Teprve v roce 2017 sdělil [titul] [příjmení] žalobkyni, že žádné podklady k mzdovým nárokům neobdržel.

12. Z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], statutárního zástupce žalovaného, vyplývá, že od [titul] [jméno] [příjmení] neobdržel osobně přihlášku pohledávky žalobkyně, a to ani písemně. V říjnu 2015 skončil pracovní poměr [titul] [příjmení], který k výzvě insolvenčního soudu uvedl, že žádné závazky k sobě i k žalobkyni nevznáší, tedy žádné nároky on ani žalobkyně si nečiní. V roce 2017 vyzval žalobkyni k vyjádření, poté co si nebyl jist námitkami věřitelů. Žalobkyně odstupné od dlužníka nenárokovala.

13. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že manžel žalobkyně žádost o vyplacení mezd žalobkyně osobně předal insolvenčnímu správci [titul] [příjmení]. Z důvodu, že neměla v ruce žádný doklad, znovu tuto žádost zaslala žalované, a to v březnu 2013 poštou. Na výzvu žalované v roce 2017 potřetí zaslala žalované svoji žádost se mzdovými nároky, na což [titul] [příjmení] reagoval dopisem, že pohledávku neuznává a proto si může podat žalobu k insolvenčnímu soudu.

14. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav a jeho právní posouzení (viz níže) soud pak považoval provádění dalších navržených důkazů (vyjádření archivu dlužníka, pracovní smlouva ze dne 3. 4. 2000, výplatní pásky 01/ 2010, 02/ 2010, 10-12 2011, 01-03 2012 a 07-11 2012) jako zcela nadbytečné.

15. Soud rovněž neprovedl výslech svědka [jméno] [příjmení], který byl navržen žalobkyní na jednání dne 19. 5. 2022 k prokázání tvrzení, že žalované byly předloženy originály mzdových listů žalobkyně, neboť tento důkaz byl žalobkyní navržen až po poučení soudu o koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř. V daném případě nebyly splněny podmínky, za kterých by důkaz mohl být připuštěn i po koncentraci, když důkaz mohla žalobkyně navrhnout již při prvním jednání ve věci, kdy došlo k poučení o koncentraci řízení.

16. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

17. Dle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

18. Podle ust. § 109 odst. 2 zákoníku práce mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

19. Podle ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

20. Dle § 67 odst. zákoníku práce odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

21. Dle ust. § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

22. Dle ust. § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“) právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

23. Dle ust. § 101 ObčZ pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

24. Dle ust. § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen„ IZ“), věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

25. Dle ust. § 173 odst. 4 IZ přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

26. Dle ust. § 174 odst. 1 věta druhá IZ stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci.

27. Podle § 169 odst. 1 písm. a) IZ jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak.

28. Podle § 203 odst. 1, 2 IZ není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.

29. Podle § 109 odst. 1 písm. a) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojují účinky, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

30. Podle § 109 odst. 3 IZ lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží.

31. Po vyhodnocení skutkového stavu a jeho podřazení pod odpovídající právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na jejíž základě žalobkyně u dlužníka pracovala až do 31. 3. 2013 s druhem práce ekonom s tím, že zaměstnanci za vykonanou práci náleží mzda. Soud se však nejprve zabýval důvodností námitky žalované k promlčení nároku žalobkyně.

32. V případě promlčení nároku žalobkyně se použije obecná úprava promlčení, uvedená v § 100 a § 101 ObčZ s odkazem na ust. § 3036 OZ, neboť mzdové nároky žalobkyně jsou splatné dle § 141 odst. 1 zákoníku práce, když zákoník práce neobsahuje ustanovení o promlčení. Proto se subsidiárně dle § 4 zákoníku práce použijí ustanovení ObčZ, které výlučně obsahovalo ustanovení o promlčení. Zde soud tedy odkazuje na ust. § 100 odst. 1 ObčZ za použití § 101 ObčZ, když v daném případě se žalobce mohl o okolnostech, rozhodných pro počátek běhu promlčecí doby, dozvědět již při splatnosti jednotlivých dílčích mzdových nároků, resp. po skončení shora uvedených lhůt. V daném případě se jedná o dílčí nároky žalobkyně, když mzda za leden 2010 je splatná dne 28. 2. 2010 a ode dne 1. 3. 2010 počíná běžet tříletá promlčení lhůta, obdobně u dalších mzdových nároků, když poslední mzdový nárok za listopad 2012 je splatný dne 31. 12. 2012 a počátek běhu promlčecí lhůty nastává dnem 1. 1. 2013. V případě nároku žalobkyně na odstupné, splatné dne 31. 4. 2013, začíná běh promlčecí lhůty dnem 1. 5. 2013. Žaloba byla u soudu podána dne 2. 10. 2017. Všechny uvedené nároky žalobkyně byly u soudu podány až po skončení tříleté promlčecí lhůty a nároky žalobkyně jsou tedy již promlčené.

33. Žalobkyně však vznesla námitku, že námitka žalované k promlčení nároků je v rozporu s dobrými mravy. Dle ustálené soudní praxe jsou dobré mravy souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97).

34. Soudní judikatura dále dovodila, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a z důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3472/2016).

35. Pokud žalobkyně tvrdí, že v prosinci 2012 prostřednictvím svého manžela [titul] [jméno] [příjmení] předala žalované oznámení – informace o výši neproplacených mezd včetně výplatních pásek a že insolvenční správce oznámení přijal a ručním zápisem zaevidoval, toto tvrzení není prokázáno. Zde soud vycházel z listinných důkazů a to ze spisu Krajského soudu v Brně sp. [insolvenční spisová značka], když z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2012, č.j. [insolvenční spisová značka] zjistil, že bylo zahájeno insolvenční řízení k dlužníku a věřitelé dlužníka byli vyzvání k uplatnění svých pohledávek v insolvenčním řízení přihláškou. Na další výzvu insolvenčního soudu dlužník reagoval předložením seznamu zaměstnanců, což byli [titul] [jméno] [příjmení] a žalobkyně. Žalovaná dne 18. 1. 2013 zaslala insolvenčnímu soudu seznam přihlášených pohledávek dlužníka, ve kterém však není uveden mzdový nárok žalobkyně. Dle výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] žalobkyně ani její manžel [titul] [jméno] [příjmení] své mzdové nároky až do roku 2017 nepřihlásili. Soud má za to, že žalovaná až do poloviny roku 2017 o mzdových nárocích žalobkyně nic nevěděla. Soud nemá důvod pochybovat o správnosti a pravosti spisu Krajského soudu v Brně sp. [insolvenční spisová značka], ze kterého vychází. S tímto spisem koresponduje výpověď [titul] [jméno] [příjmení], statutárního zástupce žalovaného. Rovněž tak soud nemá důvod pochybovat o pravdivosti a věrohodnosti výpovědi [titul] [příjmení]. V rozporu s listinnými důkazy i výpovědí [titul] [příjmení] je účastnická výpověď žalobkyně a výpověď svědka [titul] [jméno] [příjmení], který je manželem žalobkyně. Žalobkyně má zájem na řízení svými uplatněnými nároky, Ing. [jméno] [příjmení] je jejím manželem a statutárním zástupcem dlužníka. Ve vztahu k listinným důkazům, zejména ke spisu Krajského soudu v Brně sp. [insolvenční spisová značka] se tak jeví jejich výpověď jako účelová a nevěrohodná, a proto soud uvěřil výpovědi [titul] [příjmení] a listinným důkazům a naopak neuvěřil výpovědi žalobkyně a svědka [titul] [jméno] [příjmení]. Dle názoru soudu nedošlo k prokázání, že insolvenční správce zapříčinil nepořádek ve spisu v insolvenčním řízení minimálně v tom směru, že nezaevidoval v prosinci 2012 přihlášku žalobkyně.

36. Žalobkyně dále tvrdila, že vznesla mzdové nároky u správce konkursní podstaty dne 26. 3. 2013. Listinnými důkazy má soud za prokázáno, že oznámení informace ze dne 18. 12. 2012 nebyla doručena žalované, když žalobkyně tvrdila, že žalované odeslala jak tuto informaci o mzdových nárocích, tak také pracovní smlouvu a výplatní lístky. Ze srovnání se zásilkou ze dne 26. 4. 2022 však jednoznačně vyplývá značný hmotnostní rozdíl (hmotnost 0,005 g oproti 0,033 g). Z uvedeného vzal soud za prokázáno, že dne 26. 3. 2013 nemohla žalobkyně odeslat žalované zásilku, jak tvrdila. Ze sdělení České pošty ze dne 26. 4. 2022 sice vyplývá, že zásilka dne 26. 3. 2013 sice byla žalované doručena, avšak jen z tohoto důkazu nemá soud za prokázáno, že žalované bylo doručeno oznámení informace ze dne 18. 12. 2012. Zde soud odkazuje na odst. 35 rozsudku k věrohodnosti provedených důkazů.

37. Soud má za prokázané, že dopisem žalobkyně ze dne 29. 7. 2017 uplatnila u žalované mzdové nároky (bez odstupného).

38. Soud se také zabýval, zda uplatněním přihlášky mzdové pohledávky žalobkyně dochází ke stavění promlčecí lhůty.

39. V insolvenčním řízení mohou věřitelé přihlášky pohledávek podávat od okamžiku doručení návrhu na zahájení insolvenčního řízení insolvenčnímu soudu. Jedinou formu přihlášky pohledávky, kterou akceptuje insolvenční zákon, je přihláška pohledávky podaná na formuláři (§ 176 věta druhá před středníkem IZ). Kromě této formy uplatnění nároku lze v ojedinělých případech uplatnit přihlášku pohledávky i prostřednictvím zvláštního podání, které je upraveno v čl. 53 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení. Tento způsob uplatnění pohledávky je však přípustný pouze u věřitelů, kteří mají sídlo, bydliště, místo podnikání či místo pobytu v jiném členském státě Evropské unie než v České republice. Odstavec 4 ustanovení § 173 IZ ukládá jinému než insolvenčnímu soudu povinnost doručit přihlášku pohledávky bez dalšího rozhodnutí přímo insolvenčnímu soudu, účinky podané přihlášky nastanou až jejím doručením insolvenčnímu soudu. Nelze tedy vyloučit, že přihláška pohledávky bude insolvenčnímu soudu doručena až po uplynutí propadné lhůty k podávání přihlášek pohledávek. Věřitel se však v tom případě nemůže domáhat navrácení lhůty ani náhrady škody, prvotní pochybení bylo na jeho straně. Opožděnou přihlášku pohledávky insolvenční soud svým usnesením odmítne. Dnem doručení přihlášky pohledávky insolvenčnímu soudu přestává běžet promlčecí doba (§ 109 odst. 3 IZ). Bude-li však přihláška insolvenčním soudem odmítnuta (§ 185 IZ) nebo věřitel vezme v průběhu insolvenčního řízení přihlášku zpět, aniž by uplatněný nárok zanikl (§ 184 IZ), počne promlčecí doba opětovně běžet od okamžiku právní moci rozhodnutí, kterým byla účast věřitele v řízení ukončena, tato promlčecí lhůta neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců od chvíle, kdy začala opět běžet. Účinek vyvolaný § 109 odst. 3 IZ je omezen do dne, kdy končí propadná lhůta pro podání přihlášek pohledávek (§ 136 odst. 1 písm. d) a odst. 3 IZ). U včasné a řádné přihlášky pohledávky tak promlčecí doba neběží po celou dobu, kdy trvá účast držitele pohledávky v insolvenčním řízení (§ 173a IZ).

40. Situace je však odlišná v případě uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou a jim naroveň postavených dle § 169 odst. 1 písm. a) IZ. Zde insolvenční zákon nestanovuje žádnou lhůtu k uplatnění pohledávky. Tyto pohledávky se uspokojují v průběhu insolvenčního řízení kdykoli po rozhodnutí o úpadku, nejpozději však před vydáním rozvrhového usnesení. V případě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim naroveň postavených nejsou s jejich uplatněním u osoby s dispozičními oprávněními spojeny účinky, které jsou spojeny s řádným přihlášením pohledávky (§ 173 odst. 4), tedy běh lhůty k promlčení či prekluzi uplatněného nároku není přerušen ani stavěn. Věřitelé těchto pohledávek tak sami musí dbát o to, aby se jejich uplatňovaný nárok nepromlčel či neprekludoval (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 69 INS 19064/2014, 4 VSPH 1593/2019, odst. 20, 29).

41. Pro pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, které vznikly před rozhodnutím o úpadku, nebo po něm, je dáno zvláštní pravidlo, pokud jde o uznání výše nároku (§ 203 odst. 2 IZ). V tomto případě i pokud dlužníkův zaměstnanec vůbec svou pracovněprávní pohledávku neuplatní, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši, jaká vyplývá z účetnictví dlužníka.

42. V daném případě má soud za prokázáno, že insolvenčním řízení žalobkyně nepodala insolvenčnímu soudu přihlášku mzdových pohledávek, když tato přihláška ve standardizovaném formuláři ve spisu Krajského soudu v Brně sp. [insolvenční spisová značka] není zaevidována. Pokud žalobkyně tvrdí, že 3x podala žalované coby insolvenčnímu správci přihlášku mzdových pohledávek, ani toto tvrzení nemá soud za prokázané, když tuto přihlášku eviduje žalovaná teprve ode dne 29. 7. 2017. V žádném z uvedených případů však neplatí, že by přihláška byla podána na standardizovaném formuláři dle § 176 věta druhá před středníkem IZ. Toto však nemá s odkazem na ust. § 203 odst. 2 IZ relevanci, když mzdová pohledávka (mzdové nároky žalobkyně bez odstupného) žalobkyně mohla být zjistitelná z účetnictví dlužníka, které se dle výpovědi žalobkyně i [titul] [příjmení] nacházelo dlouhodobě v garáži žalobkyně. Ve věci je však podstatné, že v případě mzdového nároku žalobkyně se po dobu insolvenčního řízení promlčecí lhůta nestaví.

43. Soud, s přihlédnutím k soudní judikatuře, je toho názoru, že námitka žalované se nepříčí dobrým mravům, resp. se nejedná o zjevné zneužití práva, když v dané konkrétní věci nebylo zjištěno, že by žalobkyně sama nezavinila marné uplynutí promlčecí doby. Naopak bylo prokázáno, že žalobkyně podala přihlášku se mzdovými nároky (bez odstupného) žalované teprve až na její výzvu ze dne 20. 7. 2017, tedy dnem 29. 7. 2017. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že mzdové nároky přihlásila dřív, tedy v prosinci 2012 či 26. 3. 2013. Insolvenční řízení nestavělo běh promlčecí lhůty.

44. S ohledem na uvedené má soud za prokázáno, že žaloba žalobkyně byla podána po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, námitka promlčení je tedy důvodná a žaloba tak byla zamítnuta.

45. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná dle § 142 odst. 1 o.s.ř. by jí náležela náhrada nákladů řízení. Soud však postupoval dle § 150 o.s.ř., když shledal, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele k nepřiznání nákladů řízení. Žalovaná se o mzdových nárocích žalobkyně dozvěděla teprve dne 29. 7. 2017, avšak mohla se o mzdových nárocích dozvědět i dříve, a to z účetnictví odložené v garáži žalobkyně. Kromě toho žalovaná poučila žalobkyni o možnosti podat žalobu v době, kdy neuznala pohledávku žalobkyně, přestože si byla vědoma, že pohledávka je již promlčená. Žalobkyně tedy jednala dle tohoto poučení a podala žalobu. S ohledem na uvedené soud přistoupil k použití § 150 o.s.ř.