38 C 128/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Bc. Ivany Závodné a Vlastimila Lašky ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení příjmení sídlem adresa , obec o určení trvání pracovního poměru

I. Určuje se, že pracovní poměr založený mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018, trvá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16.114 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 12. 7. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 10. 2018 stále trvá s odůvodněním, že žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 1018 byla u žalovaného zaměstnána s druhem práce servírka v místě výkonu práce [ulice a číslo], [obec] – restaurace []. Žalobkyně pracovala nejen v místě výkonu práce, ale i dle potřeb žalovaného v jeho provozovnách či stáncích a takto pracovala i v měsíci červenci 2020, a to až do 26. 7. 2020, když dne 27. 7. 2020 odcestovala ke své dceři do Kopřivnice a až dne 8. 8. 2020 na základě pokynu žalovaného pracovala jako servírka v restauraci [příjmení] v [obec] – [obec] a svoji pracovní činnost vykonávala i ve dnech následujících. Žalobkyni dne 17. 8. 2020 započala dočasná pracovní neschopnost, která trvala až do 15. 3. 2022. Žalobkyně v průběhu pracovní neschopnosti zjistila, že jí nebyla vyplácena žádná nemocenská. Z oznámení MSSZ Brno ze dne 15. 10. 2020 zjistila, že nemá nárok na výplatu nemocenské, neboť byla přihlášena k nemocenskému pojištění ke dni 1. 10. 2018 a odhlášena ke dni 15. 7. 2020 a ochranná lhůta v délce 7 kalendářních dnů zanikla ke dni 22. 7. 2020, a proto žalobkyni nevznikl nárok na nemocenskou. Ze zprávy Státního úřadu inspekce práce – Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj ze dne 6. 12. 2021 zjistila, že při kontrole kontrolované osoby – žalovaného, tento předložil dohodu o skončení pracovního poměru ke dni 31. 7. 2020 a potvrzení o zaměstnání, které měli být opatřeny podpisem žalobkyně. Žalobkyně však ani jednu listinu vlastnoručně nepodepsala a nikdy s žalovaným nejednala o ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 31. 7. 2020. Podpisy na obou listinách nejsou pravými a vlastnoručními podpisy žalobkyně a jedná se o falzum jejího podpisu. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody o skončení pracovního poměru, neboť od 17. 8. 2020 do 15. 3. 2022 se nacházela v dočasné pracovní neschopnosti a po tuto dobu jí nebyly vypláceny nemocenské dávky. Nemocenské pojištění náleží zaměstnanci, který se nachází v dočasné pracovní neschopnosti. Česká správa sociálního zabezpečení ani Úřad práce nejsou pověřeny k přezkoumávání a žalobkyni nezbývá, než podat na žalovaného žalobu za účelem, aby dosáhla výplaty nemocenských dávek za období její dočasné pracovní neschopnosti trvající od 17. 8. 2020 do 15. 3. 2022.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně vykonávala pro žalovaného práci na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018 a to až do června 2020, když následně se odstěhovala do Opavy a práci přestala vykonávat. Dne 31. 7. 2020 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru a k tomuto dni zanikl pracovní poměr žalobkyně. Rozvázání pracovního poměru k 31. 7. 2020 bylo ze strany žalovaného velmi vstřícným krokem, na který z dobré vůle na základě četných proseb žalobkyně přistoupil. Považuje tvrzení žalobkyně za absurdní. Pokud žalobkyně uvádí, že dne 8. 8. 2020 měla pracovat jako servírka v restauraci [příjmení] ve [obec] a ve dnech 9. 8. 2020, 14. – 16. 8. 2020 ve stánku tamtéž, vykonávala tuto činnost na základě dohody se zcela jiným subjektem, a to ve formě brigády. Žalovaný tuto restauraci i uvedený food truck neprovozuje a nikdy neprovozoval.

3. Soud vzal za svá skutková tvrzení účastníků o uzavření a existenci předmětného pracovního poměru mezi účastníky.

4. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Na základně pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2018 byla žalobkyně zaměstnána u žalovaného s druhem práce servírka, s místem výkonu práce – [ulice a číslo], [obec] – restaurace []. Nástup do práce byl dne 1. 10. 2018 a pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou, se zkušební dobou v délce tří měsíců.

6. Z dohody o skončení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky a obsahuje podpis obou účastníků řízení s tím, že touto dohodou byl ukončen pracovní poměr žalobkyně u žalovaného ke dni 31. 7. 2020.

7. Z potvrzení o době trvání dočasné pracovní neschopnosti ze dne 25. 3. 2022 má soud za prokázáno, že žalobkyni byla vystavena pracovní neschopnost dne 17. 8. 2020 a byla ukončena dne 15. 3. 2022, přičemž nebylo žalobkyni vyplaceno nemocenské pojištění. Důvodem byl nástup na pracovní neschopnost po ochranné lhůtě.

8. Z oznámení MSSZ Brno ze dne 15. 10. 2020 vyplývá, že žalobkyně uplatnila nárok na nemocenské pojištění a jeho výplatu při dočasné pracovní neschopnosti u zaměstnavatele – žalovaného a byla odhlášena z účasti na pojištění dnem 15. 7. 2020, když ochranná lhůta 7 kalendářních dnů zanikla dnem 22. 7. 2020, dočasná pracovní neschopnost tedy vznikla po uplynutí ochranné lhůty.

9. Z informace o výsledku kontroly Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 6. 12. 2021 je zřejmé, že na základě podnětu žalobkyně ze dne 21. 8. 2021 byla při kontrole žalovaným předložena dohoda o skončení pracovního poměru ke dni 31. 7. 2020, která byla opatřena podpisem žalobkyně, obdobně u potvrzení o zaměstnání.

10. Z dalších předložených listinných důkazů (potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 7. 2020) nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

11. Soud s ohledem na nadbytečnost v souladu se zásadou ekonomie řízení neprovedl dokazování dalšími důkazními prostředky (výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], výslech jednatele žalovaného [jméno] [příjmení] či předložení originálu dohody o skončení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2020), neboť výslech statutárního zástupce žalovaného [jméno] [příjmení] se má vztahovat k tvrzení, že žalobkyně v srpnu 2020 pracovala u jiného subjektu než u žalovaného či k tvrzení, že žalobkyně naposledy u žalovaného pracovala v červnu 2020. Soud má rovněž za nadbytečné provádět účastnický výslech žalobkyně či zmíněné důkazy za situace, kdy žalovaný nezaplatil zálohu k vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie, když svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] se měla vyjádřit pouze k připravení dohody o skončení pracovního poměru k podpisu, tedy nikoliv k uzavření či podepsání zmíněné dohody žalobkyní.

12. Soud rovněž neprovedl znalecký posudek z oboru písmoznalectví ke zjištění pravosti podpisu žalobkyně na dohodě o skončení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2020 právě z důvodu toho, že žalovaný ve lhůtě stanovené soudem ani ke dni vyhlášení rozsudku nezaplatil zálohu na zmíněný důkaz.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí a nic tak nebrání, aby soud při rozhodování ve věci z těchto důkazů vycházel. Žádný z účastníků řízení pravost ani pravdivost (věcnou správnost) důkazů nezpochybňoval kromě dohody o skončení pracovního poměru ze dne 31. 7. 2020.

14. Na základě takto provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků má soud za osvědčený tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne 1. 10. 2018 s žalovaným pracovní smlouvu, na základě které žalobkyně konala práci pro žalovaného v pracovním poměru s druhem práce servírka. Dne 31. 7. 2020 měli účastníci uzavřít dohodu o skončení pracovního poměru, u které žalobkyně vyjádřila neplatnost pro její nepravý podpis.

15. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 1 zák. č. 262/2006 Sb., kdy je nutno aplikovat zákoník práce.

16. Podle § 49 odst. 1, odst. 2 zákoníku práce dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.

17. Podle § 72 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

18. Podle ust. § 582 odst. 1 OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

19. Po vyhodnocení skutkového stavu a jeho podřazení pod odpovídající právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalobkyně vykonávala pro žalovaného práci servírky.

20. Žalobkyně osvědčila naléhavý právní zájem na určovací žalobě, když v době trvání její dočasné pracovní neschopnosti jí nebyly propláceny dávky nemocenského pojištění, ochranná lhůta jí uběhla dnem 22. 7. 2020, jak vyplývá z listinných důkazů. Žalobkyně tedy neměla jinou možnost, než podat žalobu na určení trvání pracovního poměru mezi účastníky, aby se domohla řádného vyplacení dávek nemocenského pojištění za trvání dočasné pracovní neschopnosti.

21. Dohoda o skončení pracovního poměru měla být mezi účastníky sjednána a uzavřena dne 31. 7. 2020. Žalovaný však přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázal platnost této dohody za situace, kdy žalobkyně namítla, že na dohodě se nenachází její vlastnoruční podpis. Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromoprávní listinu a prokázání platnosti této listiny či podpisu na této listině žalobkyně je ve prospěch žalovaného, soud uložil žalovanému zaplatit zálohu, předcházející ustanovení soudního znalce z oboru písmoznalectví, který by určil, zda podpis žalobkyně na dohodě je platný či není. Žalovaný však do vyhlášení rozsudku zálohu nezaplatil a přes výzvu soudu jinými důkazními prostředky neprokázal, že mezi účastníky řízení byla dohoda o skončení pracovního poměru dne 31. 7. 2020 platně uzavřena. Žalovaný tedy neunesl důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že pracovní poměr mezi účastníky skončil dohodou ke dni 31. 7. 2020. Za této situace má soud za prokázáno, že pracovní poměr uzavřený mezi žalobkyní a žalovaným pracovní smlouvou ze dne 1. 10. 2018, trvá.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně dle ust. § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za čtyři úkony právní služby po 2.500 Kč, dále za čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žalobu, vyjádření žalobkyně ze dne 21. 10. 2022 a účast u soudního jednání dne 21. 2. 2023). Součástí nákladů řízení je dále náhrada za ztrátu času právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání soudu v délce celkem 8 započatých půlhodin dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, při třech jednáních tedy celkem 800 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně za cestu k jednání dne 21. 2. 2023 při průměrné spotřebě 5,7 l /100 km, v ujeté vzdálenosti 274 km (Nový Jičín - Brno a zpět), tedy náhrada v částce 2.113,55 Kč, za použití vyhlášky č. 467/2022 Sb. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 16.114 Kč po zaokrouhlení v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.