38 C 132/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Mgr. Bronislava Synka a Bc. Ivany Závodné ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení částky 130.208 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci bolestné ve výši 47.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 77.782 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, podle které se žalobce domáhá zaplacení bolestného ve výši 1.303 Kč, se zamítá.

IV. Žaloba, podle které se žalobce domáhá zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 3.623 Kč, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 51.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady státu za znalečné ve výši 15.467 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. České republice se ve vztahu k žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 6.265 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 14. 9. 2018 se žalobce domáhal po připuštění změny žaloby vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci bolestné ve výši 48.803 Kč a dále náhradu mzdy za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 18. 9. 2015 do 13. 8. 2016 ve výši 81.405 Kč a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že pracoval u žalovaného, když dne 15. 9. 2015 při zahraniční pracovní cestě do Itálie došlo při plnění pracovních povinností k pracovnímu úrazu – výhřezu meziobratlové ploténky, když kolem 15:00 hodiny došlo při odpřahání přívěsu od nákladního vozidla k zaseknutí kliky ovládacího zařízení, setrvačností se žalobce dostal do záklonu a pokleku, po intenzivní bolesti se žalobce narovnal a zvedl ze země. Žalobce druhý den pokračoval v cestě do České republiky a navštívil praktickou lékařku, která mu dala injekci proti bolesti a při vyšetření v nemocnici byl hospitalizován ve [nemocnici] [anonymizována dvě slova] [obec]. Žalobce po desetidenní konzervativní léčbě šest týdnů docházel na rehabilitace a když se jeho stav nezměnil, byl ošetřující lékařkou odeslán na Neurologické oddělení [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], kde následně došlo dne 16. 11. 2015 k operaci, rehabilitaci a lázeňské léčbě. Žalobce nahlásil úraz po návratu z pracovní cesty dne 21. 9. 2015, žalovaný nahlásil pracovní úraz [] pojišťovně dne 10. 10. 2016. [] pojišťovna sdělila, že pojistnou událost nepovažuje za pracovní úraz, a proto se žalobce svého nároku domáhá soudní cestou.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že žalobce dne 15. 9. 2015 plnil jako zaměstnanec žalovaného ve funkci řidiče mezinárodní kamionové dopravy pracovní povinnosti na pracovní cestě v Itálii, při které v Pognanu v Itálii utrpěl dle tvrzení žalobce pracovní úraz při vytáčení opěrné nohy na přípojném vozidle (vleku). Žalovaný sepsal se žalobcem po návratu z pracovní cesty dne 21. 9. 2015 záznam o úrazu, ve kterém žalobce v popisu úrazového děje uvedl, že při vytáčení opěrné nohy vleku mu náhle vystřelila bolest v zádech. Žalovaný dne 10. 10. 2015 nahlásil pojistnou událost jako pracovní úraz, a [pojišťovna] při šetření pojistné události zjistila, že dle odborného posouzení MUDr. [] [příjmení] došlo k náhlému vystřelení bolesti v oblasti zad žalobce a nejednalo se tedy o žádný úrazový děj. Dle znalce došlo k náhlému zhoršení chronických bolestí bederní páteře u žalobce, došlo ke zhoršení a manifestaci chronických a degenerativních změn bederní páteře žalobce. Operace a pracovní neschopnost žalobce byla v souvislosti s obecným onemocněním. Poněvadž se nejedná o úrazový děj, je nárok žalobce na odškodnění pracovního úrazu neopodstatněný.

3. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného a dne 15. 9. 2015 plnil jako zaměstnanec ve funkci řidiče mezinárodní kamionové dopravy pracovní povinnosti na pracovní cestě v Itálii, při které v Pognanu v Itálii se přihodilo, že u žalobce kolem 15:00 hodiny při odpřahání přívěsu od nákladního vozidla, při vytáčení opěrné nohy na přípojném vozidle (vleku) došlo k intenzivní bolesti a k výhřezu meziobratlové ploténky.

4. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z lékařské zprávy ze dne 5. 10. 2015, ze zprávy o hospitalizaci ze dne 24. 11. 2015, z lékařské zprávy o výsledku léčení ze dne 28. 4. 2016, z posudku o invaliditě [okresní správa sociálního zabezpečení] ze dne 6. 9. 2018, ze záznamu o úrazu ze dne 21. 9. 2015, z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. [anonymizováno] [číslo], z potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti ze dne 10. 10. 2016, z přípisu [pojišťovny] ze dne 20. 4. 2017 a 3. 9. 2018, z posudku o bolestném ze dne 12. 8. 2016, z náhrady ztráty na výdělku po dobu PN ze dne 10. 10. 2016, z hlášení pojistné události ze dne 10. 10. 2016 a z potvrzení ze dne 16. 10. 2018 vzal soud za prokázáno, že žalobce dne 15. 9. 2015 kolem 15:00 hodin utrpěl úraz v rámci pracovní činnosti pro žalovaného v Itálii, Pognano, a to při vytáčení opěrné nohy vleku, kdy žalobci vystřelila náhle bolest v zádech, v důsledku čehož byl žalobce ošetřen ve [nemocnici] [anonymizováno] [obec] a následně hospitalizován ve stejné nemocnici v období od 24. 9. 2015 do 5. 10. 2015, následně byl hospitalizován v období od 13. 11. 2015 do 24. 11. 2015 ve [nemocnici] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [obec], Neurochirurgická klinika. Dle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti se žalobce nacházel v dočasné pracovní neschopnosti v období od 18. 9. 2015 do 13. 8. 2016. Dle posudku o invaliditě [okresní správy sociálního zabezpečení] se jedná u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, u žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 35%, vznik invalidity je od 27. 5. 2016 [pojišťovna] ve svých podáních ze dne 20. 4. 2017 a 3. 9. 2018 žalobci sdělila, že v daném případě se nejedná o úrazový mechanismus, ale o zhoršení a manifestaci chronických degenerativních změn bederní páteře. [pojišťovna] ve svém posudku ze dne 12. 8. 2016 klasifikovala poškození zdraví žalobce celkem 165 body za bolestné a v posudku náhrady ztráty na výdělku po dobu PN ze dne 10. 10. 2016 vyjádřila, že bylo zameškáno 246 pracovních dnů, a to po dobu dočasné pracovní neschopnosti žalobce od 18. 9. 2015 do 13. 8. 2016. MUDr. [] [] v potvrzení ze dne 16. 10. 2018 ohodnotila bolest a pracovní úraz žalobce celkem 165 body, a to za položku 9.45 – poškození bederní meziobratlové ploténky ze herniací s nutností operace – 150 bodů a položku 1.4 – rána pronikající ke kloubu – 15 bodů.

6. Ze záznamu o provozu vozidla vyplývá, že žalobce v době od 14. 9. 2015 do 15. 9. 2015 řídil pro žalovaného motorové vozidlo [registrační značka] včetně návěsu [registrační značka], a to z Mikulova do Tarvisio a Pognano.

7. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 3. 2017 vyplývá, že znalecký posudek byl zadán [pojišťovna] ke zjištění úrazu žalobce dne 15. 9. 2015. Událost dne 15. 9. 2015 byla ohodnocena jako běžná pracovní činnost – manipulace parkování s vlekem a nejednalo se o traumatický – úrazový mechanismus, ale o zhoršení a manifestaci chronických degenerativních změn bederní páteře. Nejednalo se o úraz, a proto nebylo stanoveno bolestné.

8. Ze zdravotnické dokumentace MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázán zdravotní stav žalobce ke dni 15. 9. 2015.

9. Ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] ze dne 21. 4. 2020 vyplývá, že mechanismus vzniku poškození žalobce mohl vést k bolestivému stavu v oblasti bederní páteře, jeho intenzita však neodpovídá vzniku závažnějšího poranění, maximálně lze akceptovat distorzi (podvrtnutí) bederní páteře. Čistě úrazový děj vzniku výhřezu u zdravé meziobratlové ploténky je krajně nepravděpodobný. Distorzi bederní páteře znalec hodnotí jako spouštěcí mechanismus, který mohl vést ke zhoršení již existujících degenerativních změn. Má za to, že bolesti do levé dolní končetiny jsou chronického rázu, přesný čas výhřezu ploténky nelze stanovit. Délka pracovní neschopnosti není přiměřená danému poranění a její prolongace je důsledkem zhoršení degenerativních změn ve smyslu výhřezu disku L5/S1 a následných neurologických komplikací. Znalec v rámci ústního výslechu dále uvedl, že není schopen časově určit, kdy výhřez meziobratlové ploténky u žalobce přesně vznikl. Lehký úrazový děj, který uváděl žalobce, mohl být spouštěčem vzniku subjektivních potíží žalobce. Znalec vycházel ze soudního spisu, osobní vyšetření žalobce neprováděl. Popsaný děj se jeví jako lehký úrazový děj, a to zejména z důvodu, že v případě žalobce nedošlo k pádu či nárazu na nějaký předmět.

10. Z revizního znaleckého posudku Doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. ze dne 12. 11. 2021 vzal soud za prokázáno, že dne 15. 9. 2015 došlo u žalobce k výhřezu meziobratlové ploténky L5/S1 a poškození vzniklo nezávisle na vůli žalobce krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů – prokluzem a následných zaseknutím kliky. Toto poškození si vyžádalo operaci, kterou žalobce podstoupil dne 16. 11. 2015 na Neurochirurgické klinice [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [obec] pro hernia disku L5/S1. Žalobce byl v pracovní neschopnosti 11 měsíců, délku pracovní neschopnosti vzhledem k dalšímu průběhu a trvalým následným obtížím znalec hodnotí jako hraničně přiměřenou a ohodnotil bolestné celkem 190 body. Soudní znalec v rámci účastnického výslechu dále uvedl, že před úrazovým dějem měl žalobce příznaky onemocnění páteře, se kterými se však neléčil. Znalec vyjádřil nesouhlas se znaleckým posudkem MUDr. [celé jméno znalce] a svůj názor podepřel výpovědí žalobce u vyšetření, které znalec provedl a také ze záznamu o úrazu. Znalec má za to, že pootočení klikou žalobcem došlo k rázu (prudkému zablokování kliky), v důsledku čehož se žalobce zaklonil a následně pocítil bolest, když v oblasti páteře stačí, když člověk zakopne či upadne. Žalobce se po úrazovém ději nemohl pohybovat, ležel v autě. Znalec vyjádřil názor, že došlo k úrazovému ději.

11. Z mzdového listu za období 1. 5. 2015 až 31. 12. 2015 vzal soud za prokázané, že žalobce v červnu 2015 odpracoval u žalovaného 1 pracovní den (8 pracovních hodin), za což obdržel mzdu ve výši 682 Kč, v červenci 2015 žalobce odpracoval u žalovaného 184 hodin a obdržel mzdu ve výši 15.000 Kč, v srpnu 2018 žalobce odpracoval u žalovaného 168 hodin, za což obdržel mzdu ve výši 15.000 Kč a v září 2015 žalobce odpracoval u žalovaného 104 pracovních hodin, za což obdržel mzdu ve výši 8.864 Kč.

12. Z přípisu [pojišťovna] ze dne 12. 12. 2016 a z prohlášení ze dne 2. 1. 2017 soud nezjistil žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

13. Soud neprováděl listinné důkazy, a to ústní výslech soudního znalce [titul] [jméno] [příjmení], když jeho výpověď má soud za nadbytečný vzhledem k tomu, že soud ustanovil soudního znalce [titul] [celé jméno znalce] a následně Doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., kteří ve věci vypracovali znalecký posudek či revizní znalecký posudek. Rovněž tak soud neprováděl účastnický výslech žalobce, který se měl vyjádřit ke vzniku úrazového děje, když v tomto ohledu nebylo mezi účastníky sporu.

14. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle ust. § 1 zák. č. 262/2006 Sb., v platném znění (dále jen „zákoník práce“) kdy je nutno aplikovat zákoník práce ve znění účinném ke dni úrazového děje, tedy ve znění účinném do 30. 9. 2015.

15. Dle § 380 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále jen„ ZP“), pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

16. Dle ust. § 265 odst. 1 ZP zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

16. Dle § 369 odst. 1 ZP zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za a) ztrátu na výdělku, b) bolest a ztížení společenského uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 ZP platí i zde.

17. Dle § 370 odst. 1 ZP náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské nebo kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.

18. Dle ust. § 372 odst. 1 ZP náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově.

19. Dle ust. § 372 odst. 2 ZP Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

20. Podle ust. § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, bolestí se pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené a) poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a b) léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

21. Podle ust. § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, hodnota 1 bodu činí 250 Kč.

22. Podle ust. § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, byla-li bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebyl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle tohoto nařízení.

23. Podle ust. § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

24. Podle ust. § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a za odpracované doby v rozhodném období.

25. Podle ust. § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

26. Podle ust. § 355 odst. 1,2 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

27. Podle ust. § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle ust. § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

28. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda žalobci vznikl pracovní úraz. Popis vzniku pracovního úrazu logicky odpovídá úrazu, který se dne 15. 9. 2015 kolem 15:00 hodiny v Pognanu v Itálii přihodil žalobci na pracovní cestě, jak je zřejmé z listinných důkazů, zejména pak ze záznamu o úrazu ze dne 21. 9. 2015 a ze záznamu o provozu vozidla. Popis vzniku úrazového děje vzal soud za prokázaný také ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení. Soud má tedy za prokázané, že úrazový děj se žalobci stal při plnění pracovních úkolů. Z revizního znaleckého posudku Doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. ze dne 12. 11. 2021 vzal soud za prokázáno a jednoznačně vyplývá, že dne 15. 9. 2015 došlo u žalobce při plnění pracovních povinností k výhřezu meziobratlové ploténky L5/S1 a poškození vzniklo nezávisle na vůli žalobce krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů – prokluzem a následných zaseknutím kliky. Jedná se tedy o úraz pracovní. Soud má za to, že znalecký posudek Doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. ze dne 12. 11. 2021 je vnitřně vyvážený a soudní znalec Doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. se velmi podrobně zabýval zdravotním stavem žalobce a navíc jej lékařsky vyšetřil. Znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce] ze dne 21. 4. 2020 je do jisté míry rozporný, když nejprve vyjádřil názor, že již před poraněním byl žalobce léčen na nerologii a lékařský stav žalobce je degenerativní změnou bederní páteře s tím, že distorze bederní páteře by mohla být spouštěcím mechanismem, avšak při ústním vysvětlení znalec uvedl, že se jedná o lehký úrazový děj. Soud tedy při zjištění, zda úrazový děj je pracovním úrazem a při zjištění výše způsobené škody, vycházel jako ze správného a přesvědčivého znaleckého posudku z revizního znaleckého posudku Doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. ze dne 12. 11. 2021.

29. Žalobci tedy náleží za utrpěný pracovní úraz náhrada za bolest a náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti dle ustanovení § 369 odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce. Podle ust. § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se výše odškodnění bolesti stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku při hodnotě jednoho bodu 250 Kč.

30. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že úraz způsobený dne 15. 9. 2015 je úrazem pracovním, za který plně odpovídá žalovaný. Žalovaný neuhradil žalobci náhradu za bolestné Náhrada za bolestné byla stanovena a ohodnocena soudním znalcem Doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc., který ve svém posudku stanovil výši bolestného na 190 bodů. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. činí hodnota jednoho bodu částku 250 Kč, bolestné tedy činí 47.500 Kč. Soud vycházel z nařízení vlády č. 276/2015 Sb., přestože účinnost nařízení vlády začala až po vzniku úrazového děje. Zde se soud řídil soudní judikaturou (srov. v podobnosti rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016) a přechodnými ustanoveními dle § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a to z důvodu, že bolest byla žalobci způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a teprve až po nabytí účinnosti tohoto nařízení byl vydán první znalecký posudek k odškodnění bolesti, a to znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení]. S ohledem na uvedené tedy soud v této části žaloby co do důvodnosti vyhověl a ve zbytku žalobu k zaplacení bolestného zamítl.

31. Žalobci také náleží za utrpěný pracovní úraz náhrada ztráty na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti, a to za období od 18. 9. 2015 do 13. 8. 2016. Soud vypočet náhradu takto:

32. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku je v projednávané věci duben až červen 2015, neboť nárok na náhradu ztráty na výdělku je požadován za období 18. 9. 2015 do 13. 8. 2016 (srov. ust. § 354 odst. 1 zákoníku práce). S ohledem na tvrzení žalobce a dle provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobce v rozhodném období odpracoval pouze 1 pracovní den. Proto soud přistoupil při výpočtu náhrady mzdy k tzv. pravděpodobnému výdělku dle § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce a vycházel tak z rozhodného období, dle kterého žalobce vykonával pro žalovaného pracovní činnost za červenec 2015 až září 2015.

33. Průměrný hodinový výdělek v rozhodném období činil 85,25 Kč/hod, když tuto výši soud vypočetl následovně: v rozhodném období byla zúčtována mzda ve výši 38.864 Kč (součet mezd za červenec 2015 až září 2015 byl 15.000 + 15.000 + 8.864 Kč), počet odpracovaných hodin byl 456 (součet 184 +168 + 104); podíl částek 38.864 Kč a 456 hod. = 85,25 Kč průměrný hodinový výdělek. Průměrný měsíční výdělek tedy činil částku 14.827 Kč (výpočet soudu: průměrný hodinový výdělek 85,25 Kč x 40 hodin týdně x koeficient 4,348 dle ust. § 356 odst. 1 zákoníku práce). Žalobci by tedy náležela náhrada mzdy ve výši 14.827 Kč měsíčně. Dočasná pracovní neschopnost žalobce z důvodu trvání pracovního úrazu trvala od 18. 9. 2015 do 13. 8. 2016, za což žalobci v souladu s ust. § 370 odst. 1 ZP náleží náhrada ztráty na výdělku. V období od 18. 9. 2015 do 30. 9. 2015 by žalobce obdržel mzdu 6.425,03 Kč (13 dnů z 30), v období od 1. 10. 2015 do 31. 7. 2016 by žalobce obdržel mzdu ve výši 14.827 Kč měsíčně a v období od 1. 8. 2016 do 13. 8. 2016 by žalobce obdržel mzdu 6.217,77 Kč (13 dnů z 31). žalobce by tedy za období od 18. 9. 2015 do 13. 8. 2016 obdržel mzdu celkem 161.470 Kč, od které však je nutné odečíst již vyplacené nemocenské dávky ve výši 83.688 Kč (mezi účastníky je výše nesporná). Žalobci tedy náleží náhrada ztráty na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti ve výši celkem 77.782 Kč, a proto soud v této části žalobě co do důvodnosti vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl ve věci neúspěšný jen v nepatrné části a také rozhodnutí soudu, pokud se týče výše bolestného, záviselo na znaleckém posudku. Žalobce má tak právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v plné výši. Náklady řízení činí 51.200 Kč a sestávají z těchto částek: -) v odměně právní zástupkyně žalobce za celkem 8 úkonů právní služby, z toho 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé ze dne 30. 5. 2019, 14. 10. 2019, 15. 6. 2020 a účast na jednání před soudem dne 25. 9. 2019 a 23. 9. 2020) ve výši 6.020 Kč za úkon, dále za 2 úkony právní služby (písemné podání soudu ve věci – změna žaloby ze dne 29. 4. 2022, účast na jednání před soudem dne 12. 5. 2022) ve výši 6.340 Kč za úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, -) za 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu v částce 2.400 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

35. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady osvobození od soudních poplatků. Náklady státu představuje odměna ustanovenému znalci MUDr. [celé jméno znalce] ve výši 5.500 Kč a 1.078 Kč a dále odměna ustanovenému znalci Doc. MUDr. [celé jméno znalce], CSc. ve výši 8.100 Kč a 1.400 Kč, celkem ve výši 16.078 Kč. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce je 96,2% z celého předmětu řízení, soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit státu znalečné ve výši 15.467 Kč. Vhledem k tomu, že žalobce byl usnesením ze dne 4. 12. 2018 osvobozen od soudních poplatků, soud výrokem VII. rozsudku nepřiznal České republice ve vztahu k žalobci nárok na náhradu nákladů řízení.

36. Výrok VIII., kterým byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně soudní poplatek, je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soudní poplatek by v dané věci činil dle pol. 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků částku 6.265 Kč, které je tak žalovaný povinen zaplatit na účet Městského soudu v Brně Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.