38 C 133/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Mgr. Bronislava Synka a Ing. Zdeňka Macha ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem titul jméno příjmení , narozeným dne datum , bytem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec o určení neplatnosti ukončení pracovního poměru

I. Žaloba, podle které se žalobkyně domáhá určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 18. 6. 2019, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 39.165 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 30. 8. 2019 po opravě žaloby dne 27. 11. 2019 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 18. 6. 2019. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2018 jako zdravotní sestra v ambulanci v [obec], ul. [ulice] [číslo]. Dne 18. 6. 2019 jednatel žalované [titul] [jméno] [příjmení] sdělil žalobkyni, že jí dává„ okamžitou výpověď“ z důvodu, že žalovaná přijímá nového lékaře, který si s sebou bere svoji zdravotní sestru, která nastupuje následujícího dne. Žalobkyně s tímto nesouhlasila a žalovaná jí dala na výběr dvě možnosti, a to buď ukončení pracovního poměru ihned prostřednictvím dohody, nebo proběhne druhá varianta, pro žalobkyni„ horší a strašlivější“, a to okamžité ukončení pro hrubé porušení pracovní kázně. Žalobkyně nesouhlasila ani s jednou z variant, když u druhé varianty si nebyla vědoma porušení pracovní kázně a s první variantou také nesouhlasila, neboť v dohodě nebylo uvedeno, že ukončení je z důvodu její nadbytečnosti. Žalobkyně si dohodu nemohla pořádně přečíst a promyslet z důvodu absence dioptrických brýlí a požádala žalovanou o čas na rozmyšlenou, na což žalovaná reagovala sdělením, že„ podepsat musím na místě a hned, a že nemám prodlužovat trauma“. Pro případ, že žalobkyně nepodepíše dohodu, nastoupí varianta okamžitého zrušení pracovního poměru pro hrubé porušení pracovní kázně. Žalobkyně nemohla nikomu zavolat, když zapomněla mobilní telefon v místě bydliště a bylo jí zakázáno brát telefony či zavolat ze služebního telefonu. Žalobkyně v obavách z bezprávných pohrůžek a z toho, že by se situace na místě mohla vyhrotil i do násilí (zůstala v ordinaci sama se žalovanou) a též z důvodu situace časové tísně, dohodu o skončení pracovního poměru podepsala, přestože s ní nesouhlasila, ani ji nečetla. Žalobkyně se po odchodu z ordinace psychicky zhroutila, a to před ordinací na ulici, v přítomnosti [titul] [jméno] [příjmení].

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru dne 18. 6. 2019, a to za situace, kdy žalobkyně nesouhlasila se záměrem žalované k rekonstrukci ambulance, což žalované opakovaně sdělovala. Dne 18. 6. 2019 po odchodu [titul] [příjmení] z ordinace se žalobkyně dotazovala [titul] [příjmení] na plánovanou rekonstrukci a nový způsob fungování ordinace a opakovaně vyjádřila nesouhlas s touto změnou. Po sdělení žalobkyni, že rekonstrukce proběhne bez jejího souhlasu, žalobkyně poukazovala na situaci na trhu práce a trvalý nedostatek zdravotních sester s tím, že bez problémů dostane práci, avšak žalovaná sestru sežene těžko, na což [titul] [příjmení] reagoval souhlasem s odchodem žalobkyně z pracovního poměru a dohodl se se žalobkyní na ukončení pracovního poměru ke dni 30. 6. 2019. Žalovaná odmítá, že by žalobkyni bránila v tom, aby si dohodu přečetla, a má za to, že žalobkyně si dohodu byla schopna přečíst i bez svých dioptrických brýlí, zvláště za situace, kdy celý den vykonávala práci zdravotní sestry pro žalovanou. Žalobkyně si dohodu, psanou velkým a čitelným písmem, přečetla a dopředu s ní vyslovila svůj souhlas, žalobkyně zcela dobrovolně dohodu v ambulanci podepsala. Žalovaná má za nepravdivé tvrzení žalobkyně, že jí bylo ze strany [titul] [příjmení] vyhrožováno, že v případě nepodepsání dohody bude pracovní poměr se žalobkyní okamžitě ukončen pro hrubé porušení pracovní kázně. Žalovaná odmítá obavy žalobkyně z možného fyzického násilí ze strany [titul] [příjmení], považuje tvrzení žalobkyně za absurdní.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované namítla nepravdivost tvrzení žalované, že žalobkyně byla seznámena dlouhodobě se změnami v ambulanci a plánovanou rekonstrukcí ambulance, když toto žalobkyni sděleno těsně před rekonstrukcí. Tvrzení žalované, že žalobkyně navrhla ukončení pracovního poměru a žalovaná s tímto souhlasila, je nepravdivé, neboť [titul] [příjmení] se do ambulance dostavil s již vyhotovenou listinou dohody o skončení pracovního poměru. Žalovaná měla situaci promyšlenou, neboť dne 19. 6. 2019 již v ambulanci pracovala nová zdravotní sestra. Žalobkyně text dohody nečetla – neměla brýle, byla v šoku, text jí splýval a díky psychickému nátlaku žalované plakala a nic si nemohla přečíst. Žalovaná nechala žalobkyni podepsat dohodu a díky vytvoření časové tísně jednání ihned ukončila, donutila tak žalobkyni podepsat listinu, aniž by si ji přečetla. Žalovaná nesplnila svoji povinnost uvést v dohodě důvod rozvázání pracovního poměru, ačkoliv o to byla žalobkyní požádána a dohoda je tak neplatná. Žalovaná při sepisu dohody s žalobkyní použila psychologického nátlaku a lsti a lživě uváděla, že až bude příhodná doba, opět žalobkyni zaměstná. Žalobkyně trvala na dalším zaměstnávání, když žalované zaslala oznámení zaměstnance ze dne 28. 6. 2019.

4. Soud vzal za svá skutková tvrzení účastníků o uzavření a existenci předmětného pracovního poměru mezi účastníky.

5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Na základně pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2018 byla žalobkyně zaměstnána u žalované s druhem práce zdravotní sestra, s místem výkonu práce [anonymizováno] ordinace [ulice a číslo], [obec]. Nástup do práce byl dne 1. 3. 2018 a pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, se zkušební dobou v délce tří měsíců.

7. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi oběma účastníky a obsahuje podpisy obou účastníků řízení s tím, že touto dohodou byl ukončen pracovní poměr žalobkyně u žalované ke dni 30. 6. 2019, dohoda byla sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichž každá ze stran převzala jedno vyhotovení.

8. Z oznámení zaměstnance ze dne 28. 6. 2019 vyplývá, že žalobkyně trvá na dalším zaměstnávání jako zdravotní sestra a současně požádala o proplacení dovolené za rok 2018 a 2019, když v oznámení popsala způsob ukončení pracovního poměru obdobně, jako je uvedeno v žalobě.

9. Žádostí zaměstnance o vydání pracovního posudku ze dne 24. 7. 2019 a emailem ze dne 26. 7. 2019 požádala žalobkyně žalovanou o vydání pracovního posudku, na což žalovaná reagovala vyhotovením pracovního posudku ze dne 1. 8. 2019, dle kterého žalovaná potvrdila dobu trvání pracovního poměru žalobkyně u žalované od 1. 3. 2018 do 30. 6. 2019 s tím, že pracovní poměr byl ukončen dohodou.

10. Emailem ze dne 1. 7. 2019 a emailem ze dne 30. 8. 2019 – předžalobní upomínkou žalobkyně vyzývala žalovanou k jednání, současně zaslala žalované žalobu.

11. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 6. 2019, zdravotního záznamu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 6. 2019 a lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně v těchto dnech navštívila specializovaná lékařská zařízení, když v první lékařské zprávě žalobkyně popsala, že byla nucena podepsat výpověď z pracovního poměru, což cítí jako křivdu a nepravost, dle lékařského záznamu [titul] [jméno] [příjmení] obdržela žalobkyně najednou výpověď, a to„ dohodou“ s tvrzením, že zaměstnavatel jí sdělil, že„ výpověď“ je kvůli rekonstrukci.

12. Z lékařské zprávy ze dne 27. 5. 2020 vyplývá, že žalobkyně se od června 2019 léčí u [titul] [jméno] [příjmení] pro„ úzkostně depresivní s psychomat. nadstavbou do Glt“.

13. Z diáře ze dne 18. 6. 2019 (v počtu 2 ks) vyplývá pracovní činnost žalobkyně v ordinaci [titul] [příjmení] v době od 8:20 hodin do 11:20 hodin.

14. Z přípisu zástupce žalované ze dne 9. 8. 2019 vyplývá reakce žalované na korespondenci žalobkyně a má tvrzení žalobkyně, že k podpisu u„ výpovědi“ mělo dojít pod psychickým nátlakem, za lživá, s tím, že žalobkyně nebyla k podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru jakkoliv nucena.

15. Z dalších předložených listinných důkazů (plná moc ze dne 18. 6. 2019, denní výpis hovorů ze dne 10. 2. 2020) nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

16. Soud s ohledem na právní názor neprovedl dokazování důkazními prostředky (zvukové nahrávky z mobilního telefonu žalobkyně ze dne 18. 6. 2019, lékařská zpráva [nemocnice] [anonymizováno] [obec], [klinika] [anonymizována dvě slova] ze dne 4. 1. 2021, důkazy navržené žalobkyní v podání ze dne 7. 6. 2020 – SMS ze dne 25. 7. 2019, výslech svědka [titul] [jméno] [příjmení], [titul], výslech svědka [titul] [jméno] [příjmení], výslech svědkyně [jméno] [příjmení], výslech svědka [titul] [jméno] [příjmení], oznámení Lékařské komoře a vyžádání stanoviska v předmětné věci, Inspektorát práce – stanovisko k postupu při rozvázání pracovního poměru aj., následné lékařské zprávy o ošetřování žalobkyně, zvukový záznam ze dne 18. 6. 2019 [anonymizováno]), a to s ohledem na zásadu ekonomie řízení (povědomost žalobkyně o plánované rekonstrukci lékařské ordinace či okolnosti zdravotního stavu žalobkyně po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru byly prokázány výpovědí svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] či z listinných důkazů – lékařských zpráv).

17. Soud dále neprováděl důkazy navržené žalovanou ve vyjádření ze dne 17. 9. 2020 (návrh na povolení oddlužení ze dne 13. 3. 2017, vyjádření žalobkyně ze dne 20. 11. 2017, pracovní smlouva ze dne 12. 11. 2017, platový výměr ze dne 12. 11. 2017, sdělení žalobkyně ze dne 4. 2. 2020, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2020, č.j. [insolvenční spisová značka], SMS ze dne 20. 6. 2019, návrh na povolení oddlužení ze dne 13. 3. 2017, vyjádření dlužnice k postupu insolvenčního správce a jeho stanoviska k podané námitce ze dne 26. 4. 2018, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2019, č.j. [spisová značka], sdělení žalobkyně ze dne 4. 2. 2020) či další navržené důkazy (navržené žalovanou ve vyjádření ze dne 18. 2. 2020 – SMS zprávy, podací lístek ze dne 2. 7. 2019) z důvodu nadbytečnosti, neboť tyto důkazy nemají příčinnou souvislost k předmětu tohoto řízení, zejména k důvodu a skutečnostem mající vliv na ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované. Soud s ohledem na provedené dokazování ke zjištění, zda dohoda o ukončení pracovního poměru byla uzavřena pod nátlakem či psychologickou pohrůžkou neprováděl žalovanou navržený důkaz znaleckým posudkem ke zjištění zdravotního stavu žalobkyně z oboru Zdravotnictví, Odvětví psychiatrie a psychologie, neboť okolnosti uzavření dohody o skočení pracovního poměru má soud za prokázané z výpovědí účastníků řízení. Soud rovněž neprovedl navržený důkaz znaleckým posudkem z důvodu zásady ekonomie řízení, neboť ani případný vypracovaný znalecký posudek by zřejmě nebyl schopen zcela jednoznačně určit, že žalobkyně byla vystavena ke dni podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru psychickému nátlaku, a že jen proto došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu.

18. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že o rekonstrukci lékařské ordinace se mluvilo již na jaře roku 2019. Dne 18. 6. 2019 svědkyně odešla se souhlasem žalované dříve z ordinace, [titul] [příjmení] potřeboval mluvit se žalobkyní. Žalobkyně tehdy prováděla běžné administrativní úkony, na žádné potíže si nestěžovala, běžné úkony mohla provádět i bez brýlí. Žalobkyně mohla evidentně číst bez brýlí. Svědkyně asi po dvaceti minutách spatřila na Mendlově náměstí u květinářství uplakanou žalobkyni, která nebyla schopna artikulovat, byla evidentně v šokovém stavu.

19. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně popsala ukončení pracovního poměru dne 18. 6. 2019 podobně jako v žalobě. Dne 18. 6. 2019 do lékařské ordinace přijel [titul] [příjmení] a žalobkyně si myslela, že se s ním bude bavit o rekonstrukci ordinace. Žalobkyně jednala ve stresu, [titul] [příjmení] naléhal, ať podepíše dohodu o skončení pracovního poměru, na žádost žalobkyně [titul] [příjmení] nechtěl do listiny vložit důvod ukončení pracovního poměru. Žalobkyně nemohla nikomu zavolat, neměla u sebe mobilní telefon ani brýle. Ordinace nebyla zamčená, [titul] [příjmení] žalobkyni nebránil, aby z ordinace odešla, žádného násilí se na žalobkyni nikdy dříve nedopustil. Při podpisu dohody žalobkyně mohla z ordinace volně odejít.

20. Z výpovědi statutárního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení] vyplývá, že dne 18. 6. 2019 po odchodu [titul] [příjmení] z ordinace hovořil [titul] [jméno] [příjmení] se žalobkyní o plánované rekonstrukci ordinace a žalobkyně s rekonstrukcí vyslovila nespokojenost. Poté, co [titul] [příjmení] žalobkyni sdělil, že na rekonstrukci trvá, žalobkyně chtěla ukončit pracovní poměr, a proto [titul] [příjmení] vypracoval a vytiskl dohodu a předložil ji žalobkyni k podpisu, která ji podepsala po několika minutách prohlížení.

21. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí a nic tak nebrání, aby soud při rozhodování ve věci z těchto důkazů vycházel. Žádný z účastníků řízení pravost ani pravdivost (věcnou správnost) důkazů nezpochybňoval.

22. Na základě takto provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků má soud za osvědčený tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne 28. 2. 2018 s žalovanou pracovní smlouvu, na základě které žalobkyně konala práci pro žalovanou v pracovním poměru s druhem práce zdravotní sestra. Dne 18. 6. 2019 účastníci uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru, dle které byl pracovní poměr žalobkyně u žalované ukončen ke dni 30. 6. 2019 bez udání důvodu.

23. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 1 zák. č. 262/2006 Sb., kdy je nutno aplikovat zákoník práce ve znění účinném do 30. 6. 2019.

24. Podle § 49 odst. 1, odst. 2 zákoníku práce dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.

25. Podle § 72 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

26. Podle ust. § 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí, vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

27. Podle ust. § 587 odst. 2 OZ, kdo přivedl jiného k právnímu jednání hrozbou nebo lstí, nahradí vždy újmu z tohoto vzniklou.

28. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Po vyhodnocení skutkového stavu a jeho podřazení pod odpovídající právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalobkyně vykonávala pro žalovanou práci zdravotní sestry.

30. Žaloba byla podána dne 30. 8. 2019 Dohoda o rozvázání pracovního poměru byla uzavřena dne 18. 6. 2019, pracovní poměr měl skončit ke dni 30. 6. 2019. Neplatnost právního jednání směřujícího k ukončení pracovně-právního vztahu lze u soudu napadnout žalobou, která musí být podána v prekluzivní dvouměsíční lhůtě, jež počíná běžet ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Žaloba tedy byla podána před uplynutím prekluzivní dvouměsíční lhůty uvedené v § 72 zákoníku práce.

31. Dohoda o rozvázání pracovního poměru nebyla odůvodněna. Podle ust. § 49 zákoníku práce nemusí být součástí dohody o rozvázání pracovního poměru důvod ukončení pracovního poměru. V dohodě musí být uvedeny tzv. organizační důvody (§ 52, písm. a) až c) zákoníku práce) a důvod spočívající ve zdravotním stavu zaměstnance, kdy kvůli pracovnímu úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo dosažení nejvyšší přípustné expozice nesmí konat dosavadní práci, pokud na základě těchto skutečností k rozvázání pracovního poměru dohodou dochází (§ 52 písm. d) zákoníku práce). Pokud tyto důvody nejsou v dohodě uvedeny, ačkoliv byly skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru, není dotčen nárok na odstupné zaměstnance. Podstatnou náležitostí dohody o rozvázání pracovního poměru je písemná forma.

32. Pokud nemá žádná ze stran zájem na uvedení důvodů, nebo jen jedna z nich, důvody se v dohodě neuvádí. Strany se však mohou dohodnout, že součástí dohody o rozvázání pracovního poměru budou i důvody. Toto však předpokládá dvoustranný souhlas nejen s uvedením důvodů, ale i určení, o jaké důvody se jedná. Pokud by v dohodě o rozvázání pracovního poměru nebyl skutečný důvod vyjádřen pravdivým způsobem, např. proto, aby zaměstnanec dostal (či naopak nedostal) odstupné, nebude to mít za následek neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, ale při posuzování, zda zaměstnanci právo na odstupné vzniklo (či nevzniklo), bude třeba zjišťovat skutečné důvody (pohnutku) pro uzavření dohody.

33. Soudní praxe dovodila, že neuvedení důvodů, pro které je pracovní poměr rozvazován, nezpůsobuje neplatnost písemné dohody o rozvázání pracovního poměru ani tehdy, jestliže zaměstnanec o jejich uvedení v dohodě požádá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011 sp.zn. 21 Cdo 1779/2010). Pokud tedy dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 18. 6. 2019 neobsahovala důvod skončení pracovního poměru žalobkyně, samo o sobě to neznamená, že by byla tato dohoda neplatná. S ohledem na uvedené se soud nezabýval prokazováním tvrzení žalobkyně, že se po žalované domáhala, aby v dohodě o rozvázání pracovního poměru byl vyjádřen důvod skončení pracovního poměru žalobkyně, neboť toto nemá soud v daném případě za podstatné. Samozřejmě opačná situace by nastala v případě nároku na odstupné z takto uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru.

34. Soud se tedy zabýval otázkou existence tvrzeného důvodu neplatnosti uzavřené dohody. Dohoda o rozvázání pracovního poměru je právním jednáním, jedná se tedy o projev vůle směřující k ukončení pracovního poměru. Aby právní jednání vyvolalo zamýšlené následky, musí se jednat o projev vůle, který byl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. O svobodné právní jednání nejde v prvé řadě tam, kde bylo jednáno v důsledku přímého fyzického donucení. V takovém případě zcela chybí vůle jednající osoby a jde toliko o zdánlivé právní jednání (§ 551 OZ) O svobodné právní jednání však nejde ani tehdy, bylo-li právní jednání učiněno v důsledku psychického donucení, zejména bezprávné výhružky, která působila na jednajícího v době právního jednání. Soudní praxe dovodila, že bezprávnou výhrůžkou je výhrůžka, kterou je vynucováno něco, co nesmí být vynucováno, přičemž může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu úkonu; není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí dále jít o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň a výhrůžka musí být adresována tomu, jehož právní úkon se vynucuje, nebo osobám jemu blízkým (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998 sp.zn. 3 Cdon 1522/96).

35. Soudní praxe rovněž dovodila, že okolnosti vylučující svobodu vůle jednajícího (fyzický a psychický nátlak, tíseň) musí mít základ v objektivně existujícím a působícím stavu; nestačí tedy, jestli si jejich existenci jednající jen představuje, ale není-li pro ně objektivní důvod, a současně se musí stát pohnutkou pro projev vůle jednající dotčené osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu. V případě psychického nátlaku musí být právní úkon donuceného adresáta v přímé souvislosti s bezprávnou výhrůžkou, jež pochází přímo od druhého subjektu právního úkonu (příp. od třetí osoby), který však musí nejen vědět o existenci bezprávné výhrůžky, ale též jí využít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2009, sp.zn. 21 Cdo 4573/2008). Z ustanovení § 587 občanského zákoníku přitom vyplývá, že ne každá neoprávněná výhružka má za následek neplatné právní jednání. Ona hrozba zmiňovaná v tomto zákonném ustanovení musí dosáhnout určité míry intenzity, aby mohla vyloučit svobodnou vůli jednající osoby. Intenzitu hrozby je třeba posuzovat individuálně podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno. Důkazní břemeno ohledně existence neoprávněné hrozby a její intenzity tíží toho, kdo se neplatnosti právního jednání dovolává.

36. Hrozba, že nedojde-li k podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru, bude žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru pro hrubé porušení pracovně-právních povinností, by v případě prokázání její existence, nemohla být důvodem neplatnosti uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru, neboť zaměstnavatel je oprávněn ukončit pracovní poměr jednostranně výpovědí podle § 52 zákoníku práce nebo prostřednictvím okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 55 zákoníku práce. Nejedná se o hrozbu bezprávní výhružkou, pokud zaměstnavatel využije jednostranného ukončení pracovního poměru v souladu se zákonnými předpisy (samozřejmě pokud bude takové právní jednání náležitě odůvodněno). Zaměstnanec pak má právo se domáhat neplatnosti takové právního jednání, pokud důvod pro ukončení pracovního poměru není dán, je v rozporu s právními předpisy.

37. Tvrzení žalobkyně, že si dohodu o skončení pracovního poměru nečetla a ani nemohla přečíst z důvodu absence brýlí, nemohla se s nikým poradit z důvodu, že u sebe neměla mobilní telefon a že měla obavy, že by se situace mohla vyhrotit i do fyzického násilí, v řízení nebylo prokázáno. Z provedeného dokazování vyplynulo, že jednání o rozvázání pracovního poměru probíhalo jen mezi žalobkyní a jednatelem žalované [titul] [jméno] [příjmení]. V řízení proti sobě stojí účastnická výpověď žalobkyně, která potvrzuje existenci nátlaku v tom směru, že nemohla nikomu zavolat ani si dohodu přečíst z důvodu časové tísně, kterou na ni [titul] [jméno] [příjmení] vyvíjel. Žalobkyně měla představy, že by mohlo ze strany [titul] [příjmení] dojít k fyzickému ataku žalobkyně, a to za situace, kdy lékařská ordinace byla odemčená a dveře byly otevřené (jak sama žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uvedla) a jednatel žalované žalobkyni nebránil v odchodu z ordinace, ani se v minulosti na ní žádného násilí nedopustil, žalobkyně mohla z ordinace kdykoliv volně odejít. Jednatel žalované v rámci účastnické výpovědi existenci jakéhokoliv nátlaku odmítl. Při hodnocení věrohodnosti účastnických výpovědí je třeba zvážit, do jaké míry jsou údaje obsažené v jejich účastnických výpovědích v souladu s tím, co bylo soudem zjištěno z dalších provedených důkazů.

38. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že žalobkyně věděla minimálně od jarních měsíců 2019, že lékařská ordinace bude rekonstruována a o rekonstrukci se také bavila s [titul] [příjmení]. Z výpovědi této svědkyně jednoznačně vyplývá, že dne 18. 6. 2019 chtěl [titul] [příjmení] mluvit s žalobkyní z důvodu této rekonstrukce, žalobkyně tehdy běžně vykonávala pracovní činnosti i bez brýlí. Soudu se jeví výpověď svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] věrohodnou a je v souladu s listinnými důkazy (diář z 18. 6. 2019). Výpověď této svědkyně podporuje tvrzení žalované k již dříve plánované rekonstrukci lékařské ordinace a naopak vyvrací tvrzení žalobkyně, že se o plánované rekonstrukci lékařské ordinace dozvěděla až těsně před rekonstrukcí. Ostatně sama žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu spíše potvrdila tvrzení žalovaného, že o rekonstrukci ordinace již dříve věděla (myslela si, že se budou bavit o rekonstrukci ordinace).

39. Soudu se tak jeví po zhodnocení všech důkazů jako věrohodnější (byť také ne jednoznačně průkazná) skutková verze případu předestřená žalovanou. Pokud tedy výsledky provedeného dokazování jsou takové, že jako věrohodnější se jeví účastnická výpověď jednatele žalované než účastnická výpověď žalobkyně, bylo by k vyhovění žaloby třeba, aby žalobkyně předložila soudu takové důkazy, které by tvrzení žalobkyně jednoznačně prokazovalo. Žalobkyně sice navrhla důkazy, které však nemají přímou souvislost s okolnostmi uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, když navržení svědci se neměli vyjadřovat k hrozbám bezprávné výhružky, nýbrž k následnému zdravotnímu stavu žalobkyně. Tento zdravotní stav byl však osvědčen z jiných listinných důkazů (z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 6. 2019, zdravotního záznamu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 6. 2019 a lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 24. 6. 2019), když u žalobkyně se krátce po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru projevil šok (vyplývá z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení]) a následné psychické potíže (viz uvedené lékařské zprávy). Vzhledem k tomu, že navržené důkazy (výpověď svědka [titul] [jméno] [příjmení] či svědka [jméno] [příjmení]) nesouvisí bezprostředně s hrozbou bezprávní výhružky, soud takové důkazy neprováděl, když je má v souvislosti s již provedeným dokazováním za nadbytečné. Kromě uvedeného také soud podotýká, že navržená výpověď svědka [jméno] [příjmení] je ve střetu zájmů, když jmenovaný je současně obecným zmocněncem žalobkyně. Soud má za to, že i pokud by připustil výslech svědka [jméno] [příjmení], hodnota důkazu by byla pro soud nevěrohodná právě s ohledem na střet zájmů (také z důvodu, že svědek [příjmení] je v družském poměru k žalobkyni).

40. Soud s ohledem na uvedené hodnotil výpověď žalobkyně jako nevěrohodnou. I v případě, že by soud hodnotil výpověď žalobkyně jako věrohodnou, nelze pouze na jejím podkladě učinit jednoznačný závěr, že by právní jednání, vedoucí ke skončení pracovního poměru, mělo být neplatným právním jednáním pro nedostatek svobodné vůle žalobkyně. Hrozba, aby žalobkyně podepsala dohodu o rozvázání pracovního poměru v krátkém časovém okamžiku, či skutečnost uzavírání předmětné dohody bez dioptrických brýlí žalobkyně, bez možnosti poradit se se třetí osobou, nevylučuje svobodnou vůli jednající osoby, zejména za situace, kdy žalobkyně mohla z lékařské ordinace kdykoliv odejít. Aby bezprávná výhružka byla způsobilá přivodit důsledky předjímané v ust. § 587 odst. 1 občanského zákoníku, musí být vzhledem k objektivním okolnostem i vzhledem k subjektivním poměrům jednající osoby natolik intenzivní, aby skutečně byla způsobilá svobodnou vůli jednající osoby buď zcela vyloučit, nebo natolik omezit, že projevená vůle by neodpovídala její skutečné vůli. Mezi právní výhružkou a právním jednáním navíc musí existovat vztah v příčinné souvislosti. Bezprávní výhružka proto musí být bezprostřední příčinou jednání. Kdyby jí nebylo, tak by k jednání nedošlo.

41. Z účastnické výpovědi žalobkyně však nevyplývá, že by tvrzené výhružky jednatele žalované byly natolik intenzivní, že by byly schopny výrazněji ovlivnit vůli žalobkyně. Dle žalobkyně probíhalo jednání mezi účastníky tak, že [titul] [jméno] [příjmení] chodil po místnosti a opakovaně žádal žalobkyni o podpis na předmětné dohodě. Titul [příjmení] byl vytrvalý, zarputilý, nebylo však činěno nic, čím by bylo žalobkyni bráněno volně opustit lékařskou ordinaci. Soudu se jeví jako logické, že v případě psychického nátlaku či fyzického ataku by žalobkyně vyhledala jakoukoliv možnost opustit lékařskou ordinaci. Žalobkyně však v rámci účastnického výslechu uvedla, že z důvodu slušnosti ji to ani nenapadlo. Soudu se jeví jako logické, že člověk pociťující psychický či fyzický nátlak, jedná tak, aby se tomuto nátlaku vyhnul, což však sama žalobkyně vyvrací. Jinými slovy řečeno – bylo by nejen logické, ale i odpovídající obvyklým vzorcům chování – hrozí-li člověku někde nebezpečí, odpovídá pudu sebezáchovy, a to tak, že využije první příležitosti, jak se z takového místa vzdálit a tím hrozbu odvrátit. Jednání žalobkyně se tak jeví soudu jako nelogické, a to v případě, že by žalobkyně byla skutečně vystavena intenzivnímu psychickému nátlaku. Soud u žalobkyně předpokládá s ohledem na ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku, že má rozum průměrného člověka. Taková osoba by dozajista měla vědět, že zaměstnavatel není oprávněn dávat zaměstnancům příkazy, které by ohrožovaly jejich život, zdraví nebo i svobodu, resp. že takové příkazy poslechnout nemusí. Pokud jí tedy zaměstnavatel opakovaně přikazuje či verbálně nutí k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, žalobkyně by měla vědět, že této žádosti nemusí vyhovět. Jednání žalobkyně lze tedy vyložit tak, že k žádným výhružkám nedošlo, a pokud snad ano, tak nemohly být žalobkyní považovány za natolik intenzivní, aby vzbuzovaly u žalobkyně obavu v jednání pokračovat, a to za situace, kdy měla nikým neomezenou možnost místo jednání svobodně opustit. Soudu se tedy jeví jako věrohodnější obrana žalované, než skutková tvrzení žalobkyně, a proto soud nemohl žalobě vyhovět. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náklady řízení žalované sestávají z odměny právního zástupce žalované dle ust. § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za šest úkonů právní služby po 2.500 Kč, dva půl úkony právní služby po 1.250 Kč, dále za osm náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání dne 19. 6. 2020, 6. 10. 2021 a 5. 4. 2022, vyjádření ze dne 17. 9. 2020 (vždy za celý úkon právní služby), dále dva půl úkony právní služby a to vyjádření ze dne 24. 6. 2020 a vyjádření proti procesnímu rozhodnutí ze dne 19. 8. 2020. Součástí nákladů řízení je dále náhrada za ztrátu času právního zástupce žalované za cestu k jednání soudu v délce celkem 30 započatých půlhodin dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, při třech jednáních tedy celkem 3.000 Kč. Dále žalované náleží náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalované za cestu k jednání dne 19. 6. 2020 při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km, v ceně benzinu 32 Kč, výši náhrady 4,20 Kč/km a ujeté vzdálenosti 503 km (Svinařov – Brno a zpět), tedy náhrada v částce 3.062,26 Kč, za použití vyhlášky č. 358/2019 Sb. Jednání dne 6. 10. 2021 se konalo již za účinnosti vyhlášky č. 589/2020 Sb., která stanovuje cenu benzinu 27,80 Kč a sazbu základní náhrady na 4,70 Kč/km, jednání dne 5. 4. 2022 se konalo za účinnosti vyhlášky č. 47/2022 Sb., která stanovuje cenu benzinu 37,10 Kč/km a sazbu základní náhrady na 4,70 Kč/km. Při použití vozidla s průměrnou spotřebou 5,6 l /100 km a při ujeté vzdálenosti 503 km ke každému z jednání tak činí cestovní náhrada za jednání dne 6. 10. 2021 částku 2.996,27 Kč a za jednání dne 5. 4. 2022 částku 3.409,13 Kč. Ke všem těmto nákladům je třeba připočíst 21% DPH ve výši 6.791,21 Kč. Žalobkyně je tedy povinna nahradit žalované náklady řízení v celkové výši 39.165 Kč po zaokrouhlení v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

43. Soud nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení za dvakrát jednu polovinu úkonu za vyjádření ze dne 24. 6. 2020 a vyjádření proti procesnímu rozhodnutí ze dne 19. 8. 2020, když dle názoru soudu se jedná o úkony právní služby ohodnocené dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, když tato podání žalované se týkala procesní stránky věci a soud výkladem naznal, že oba úkony právní služby se podobají úkonu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu.