38 C 16/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Ivem Kadrmasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 28 800 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16.004 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 16.004 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 8.996 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.561,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 25.000 Kč od 6. 4. 2024 do 31. 10. 2024 a úroku z prodlení ve výši 2,25% ročně z částky 16.004 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 14. 11. 2024 Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 28.800 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 8. 2023 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatku č. , hodnota, a č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli tuto částku spolu s příslušenstvím do 3. 11. 2023. Žalovaná požádala o finanční prostředky na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz, v rámci dokončení žádosti provedla žalovaná tzv. verifikační platbu a na základě toho byl žalobcem schválen úvěr ve výši 25.000 Kč, poskytnutý na účet, ze kterého žalovaná odeslala verifikační platbu. Žalovaná danou částku neuhradila řádně a včas, když zaplatila žalobci celkem částku 8.996 Kč, a proto žalované vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Dne 13. 11. 2023 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce marně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to výzvou ze dne 17. 10. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru ze dne 14. 8. 2023, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 17. 8. 2023, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 4. 10. 2023, výpis z běžného účtu ze dne 10. 7. 2023, 14. 8. 2023 a 17. 8. 2023, obchodní podmínky , právnická osoba, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023, společné prohlášení smluvních stran ze dne 23. 4. 2024, potvrzení o provedení transakce ze dne 5. 4. 2024, plná moc ze dne 13. 11. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2024, podací arch ze dne 16. 4. 2024, výzva před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024, podací arch ze dne 21. 10. 2024, výpis z obchodního rejstříku žalobce, sdělení , Anonymizováno, ze dne 5. 3. 2025 na čl. 16 spisu) soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 8. 2023 požádala žalovaná o spotřebitelský úvěr ve výši celkem 25.000 Kč, když v nákladech spotřebitelského úvěru je uvedeno RPSN při splatnosti 30 dnů ve výši 1.283,6% (dodatek č. , hodnota, , strana 2 ze dne 17. 8. 2023). Dle bankovního výpisu z běžného účtu ze dne 10. 7. 2023, 14. 8. 2023 a 17. 8. 2023 vyplývá, že žalovaná původnímu věřiteli zaplatila částku 0,01 Kč a původní věřitel zaplatil žalované částku celkem 25.000 Kč. Dle shora uvedené rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023, ze společného prohlášení ze dne 23. 4. 2024, z potvrzení o provedení transakce ze dne 5. 4. 2024, z plné moci ze dne 13. 11. 2023, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2024 a z podacího archu ze dne 16. 4. 2024 vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z původního věřitele na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dne 15. 4. 2024. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024, podanou k přepravě dne 21. 10. 2024, jak vyplývá z podacího archu.

5. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

6. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

14. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

15. Soud zkoumal ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 87 odst. 1 ZoSU.

16. Žalobce ani v doplnění žaloby ze dne 11. 3. 2025 soudu nesdělil, z jakých konkrétních příjmů a výdajů původní věřitel vycházel před uzavřením smlouvy se žalovanou ke schopnosti žalované úvěr splácet.

17. Žalobce také tvrdil, že prostřednictvím elektronických prostředků byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaná se smlouvou souhlasila. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

18. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že původní věřitel se měl zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud se také musel zabývat, zda předestřená smlouva byla ze strany žalované řádně podepsána, když dosud nebylo prokázáno, že by platně došlo k uzavření předmětné smlouvy se žalovanou. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.Soud tak dospěl k závěru, že původní žalobce se prověřováním příjmů a výdajů žalované vůbec nezabýval, dostatečně neprověřil příjmy a výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu. Smlouva mezi účastníky nebyla platně sjednána.

19. Soud je toho názoru, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána, když žalobce neprokázal, že při uzavírání úvěrové smlouvy mezi věřitelem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 87 odst. 1 ZoSU). Tato smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvářské chování (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť ve smlouvě byla původně sjednána roční procentní sazba nákladů, a to ve výši 1.283,6% bez bližšího určení, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně.

20. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalované (úvěr ve výši 25.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 OZ). Žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, žalovaná však žalobci vrátila částku 8.996 Kč a zbývá jí tak uhradit částku 16.004 Kč.

21. S ohledem na to, že absolutně neplatná byla celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, ani smluvní pokutu, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok, ani smluvní pokutu. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobcem vyzvána k jejímu uhrazení předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024, dostala se v souladu s § 573 OZ do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl dnem 1. 11. 2024 nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku 16.004 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně za dobu od 1. 11. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

23. Výrokem II. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 150 o.s.ř., když důvody hodné zvláštního zřetele soud shledal v postupu původního věřitele, který dle zkušeností soudu zjevně poskytuje opakovaně úvěry s úrokem, který se zjevně příčí dobrým mravům. Původní věřitel tak dle názoru soudu zapříčinil vznik celého soudního řízení poskytnutím úvěru, který vůbec být poskytnut neměl. Obdobně pro chování účastníků řízení postupoval i Nejvyšší soud ČR v rámci svého moderačního práva dle § 150 o.s.ř. (srovnej rozhodnutí ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1805/2001). Soud při úvaze o aplikaci moderačního práva zohlednil i skutečnost, že právní předchůdce žalobce vložil do smlouvy úplatu ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, kdy sazba RPSN činila 1283,6%. Takové chování právního předchůdce žalobce jako profesionálního poskytovatele úvěrů je pro společnost vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadluženosti občanů, kteří se pak stávají subjekty různých řízení a zatěžují i sociální systém celé společnosti.