38 C 161/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 5.704,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 704,90 Kč s úrokem z prodlení: -) ve výši 8,5% ročně z částky 189,15 Kč od 6. 1. 2018 do zaplacení, -) ve výši 8,5% ročně z částky 288,99 Kč od 6. 2. 2018 do zaplacení, -) ve výši 8,5% ročně z částky 189,99 Kč od 6. 3. 2018 do zaplacení, -) ve výši 8,5% ročně z částky 36,77 Kč od 6. 4. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 5.000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 5.704,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 24. 1. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále jen„ věřitel“), a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo. V rámci smlouvy bylo žalované poskytnuto zařízení název zařízení anonymizována čtyři slova. Věřitel jednostranně ukončil v důsledku porušení povinnosti ze strany žalované smluvní vztah ke dni 7. 3. 2018. Žalobce se domáhá smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč za nevrácení zařízení, které měla žalovaná v důsledku poskytování služeb pronajaté. Dále se domáhá částky 605,90 Kč za nezaplacený nájem zařízení za období od 12/2017 až 3/2018 a částky 99 Kč jako poplatku za připojení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2019. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána.

2. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo ze dne 24. 1. 2017 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí služby internetu, televize a pronájem HD-DVR. Součástí smlouvy je ujednání o připojovacím poplatku 99 Kč Součástí smlouvy je dále ujednání o smluvní pokutě dle ceníku, pokud žalovaná nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Dále se žalovaná zavázala za poskytnuté zařízení platit nájem ve výši 189,99 Kč měsíčně dle faktury číslo výpisu z klientského účtu žalované. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky věřitele, ve které je upravená smluvní pokuta ve znění„ Pokud nám pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5) nevrátíte, vezměte prosím na vědomí, že Vám můžeme naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku.“ Ze zakázkového listu ze dne 31. 10. 2017 plyne, že žalované bylo předáno předmětné zařízení. Z předložené faktury číslo plyne, že žalovaná byla povinna uhradit nájem ve výši 189,15 Kč se splatností ke dni 5. 1. 2018. Z předložené faktury číslo plyne, že žalovaná byla povinna uhradit nájem ve výši 189,99 Kč a poplatek 99 Kč se splatností ke dni 5. 2. 2018. Z předložené faktury číslo plyne, že žalovaná byla povinna uhradit nájem ve výši 189,99 Kč se splatností ke dni 5. 3. 2018. Z předložené faktury číslo po odečtení dobropisu faktury číslo plyne, že žalovaná byla povinna uhradit nájem ve výši 36,77 Kč se splatností ke dni 5. 4. 2018. Zároveň z faktur vyplývá, že žalovaná faktury včas nehradila. Smluvní pokuta za nevrácení zařízení činila dle Ceníku věřitele 5.000 Kč. Věřitel odstoupil od smlouvy přípisem ze dne 7. 3. 2018 a vyzval žalovanou k vrácení zařízení do 3. 4. 2018. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 20. 6. 2019, což bylo věřitelem žalované oznámeno. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalovaná byla dle smlouvy povinna hradit poplatky za služby a nájemné předmětných zařízení v souladu s ust. § 1746 a § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Věřitel vyúčtoval tyto poplatky a nájem celkem na částku 704,90 Kč, které byla žalovaná povinna uhradit, avšak neprokázala, že by tak dosud učinila i když se již staly splatnými. Pohledávka byla v souladu s ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Žalovaná se nezaplacením peněžitých pohledávek dostala dnem následujícím po splatnosti každé faktury do prodlení a žalobci tak vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud proto žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 704,90 Kč s úrokem z prodlení ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

5. Ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor se zákonem. Ujednání o smluvní pokutě obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách byla součástí spotřebitelské smlouvy. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná coby spotřebitel s těmito podmínkami souhlasila, že byla s nimi před podpisem smlouvy seznámena a dohodu o smluvní pokutě podepsala. Aby soud mohl smluvní pokutu vzniklou na základě smluvních podmínek přiznat, musel by být na obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy, připojen podpis žalované, jedno vyhotovení smlouvy s podpisem obchodních podmínek by tak měl k dispozici jak žalobce, tak žalovaná. Žalobce takovou skutečnost netvrdil, jako důkaz předložil obecné obchodní podmínky bez podpisu žalované. K takovému ujednání podle § 1815 zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013). Ujednání o smluvní pokutě obsažené přímo ve smlouvě i ujednání obsažené v obchodních podmínkách, která jsou doslovně citována v odstavci skutkového stavu, dále nesplňují požadavky na určitost stanovené § 553 odst. 1 OZ, když citované ujednání při určení výše smluvní pokuty jen neurčitě odkazuje na jakýsi„ ceník“, který není nikde jinde ve smlouvě dostatečně specifikován (datum ceníku a o jaký ceník se jedná, když věřitel ve smlouvách zmiňuje jiné ceníky a nezavádí žádné zkratky). Lze tak uzavřít, že ze shora uvedených důvodů soud považuje ujednání o smluvní pokutě za neplatné a nezbývalo mu nic jiného, než žalobu v nároku na zaplacení částky 5.000 Kč zamítnout.

6. Výrok o nákladech řízení soud odůvodňuje § 142 odst. 2 o.s.ř., když ve věci byla převážně úspěšná žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.