38 C 164/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících (jména a příjmení) ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 23.412 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23.412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.011 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.771 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 8. 9. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 23.412 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. K odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 31. 10. 2007 pracovní smlouvu. Dne 28. 5. 2010 uzavřeli účastníci smlouvu o zajištění poskytnutí telekomunikačních služeb, na základě které žalobce byl oprávněn srážet ze mzdy žalovaného cenu poskytnutých telekomunikačních služeb. Ke dni 23. 8. 2019 skončil pracovní poměr žalovaného u žalobce. Od 15. 7. 2019 do 23. 8. 2019 vykázal žalovaný neomluvenou absenci. Žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 932 Kč za telekomunikační služby za měsíc červenec a 79 Kč za měsíc srpen, které pro nedostatečnou výši mzdy za korespondující měsíce nemohly být strženy ze mzdy. Dále žalovaný přečerpal 24 dnů dovolené a žalobci tak vzniklo právo na vrácení náhrady mzdy za přečerpanou dovolenou ve výši 22.401 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný se k návrhu žalobce nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů, a to pracovní smlouvy ze dne 31. 10. 2007, dohody o pravidelném pracovišti ze dne 31. 10. 2007, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 31. 3. 2008 a ze dne 23. 10. 2008, žádosti o projednání okamžitého zrušení pracovního poměru a krácení dovolené ze dne 6. 8. 2019, protokolu o předání ze dne 6. 8. 2019, okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 6. 8. 2019, uznání dluhu ze dne 6. 8. 2019, dodejky s podacím razítkem 27. 8. 2019, přehledu dovolené, výpočtu dlužné částky ze dne 11. 8. 2020, mzdového listu pro rok 2019, výplatnic za období červenec 2019 a srpen 2019, pracovního výkazu žalovaného za období srpen 2019, vyúčtování zaměstnance ze dne 10. 8. 2020 za období červenec 2019, pracovního výkazu žalovaného za období červenec 2019, smlouvy ze dne 23. 6. 2010, protokolu o předání a převzetí SIM karet ze dne 20. 5. 2010 – příloha č. 1, ceníku služeb – příloha č. 2, žádosti o zakoupení SIM karet ze dne 18. 5. 2010, žádosti o zakoupení SIM karet ze dne 19. 4. 2012, protokolu o předání a převzetí SIM karet ze dne 27. 4. 2012, úhrady dlužné částky ze dne 11. 9. 2019 včetně dodejky, úhrady dlužné částky ze dne 4. 10. 2019 včetně dodejky, upomínka ze dne 6. 12. 2019 a ze dne 2. 1. 2020 včetně dodejky a poštovního podacího archu, rozpisu vyúčtování služeb za období červenec 2019 a srpen 2019 a pracovní doby a evidence pracovní doby účinné od 1. 7. 2019, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalovaný byl u žalobce zaměstnán od 1. 11. 2007 na pozici čistič kanalizačních zařízení, jak vyplynulo z pracovní smlouvy a dohod o změně pracovní smlouvy. Dále účastníci uzavřeli smlouvu ze dne 23. 6. 2010, na základě které žalobce zajistil žalovanému poskytnutí zvýhodněné komunikační služby a žalovaný se zavázal za ně hradit žalobci náklady vyfakturované [právnická osoba] a to formou srážek ze mzdy. Žalovanému byly k užívání poskytnuty celkem tři SIM karty dle výše uvedených protokolů o předání a převzetí SIM karet a žádostí o zakoupení SIM karet. Z rozpisu vyúčtování služeb za období červenec 2019 a srpen 2019 vyplynulo, že žalovaný měl žalobci zaplatit za červenec částku 931,92 Kč a za srpen částku 79,23 Kč. Z výplatnic za období červenec a srpen 2019 vyplynulo, že žalovanému nevznikl dostatečný nárok na mzdu, který by pokryl výše uvedená vyúčtování služeb, když od 15. 7. do 23. 8. měl zaznamenánu neomluvenou absenci na pracovišti. Ze mzdového listu pro rok 2019 vyplynulo, že žalovanému měl za rok 2019 vzniknout nárok na 32 dnů dovolené za rok, za skutečnou dobu trvání pracovního poměru mu vznikl nárok na 18,5 dnů dovolené, vyčerpal 31 dnů dovolené a byla mu krácená dovolená za neomluvenou absenci ve výši 11,5 dne. V měsíci dubnu 2019 odpracoval 157,50 hodin a bylo mu za to vyplaceno 26.584 Kč hrubého, v měsíci květnu 2019 odpracoval 67,50 hodin a bylo mu za to vyplaceno 25.412 Kč hrubého a v měsíci červnu 2019 odpracoval 116 hodin a bylo mu za to vyplaceno 28.982 Kč hrubého. Délka směny činila 7,5 hodin. S žalovaným byl okamžitě zrušen pracovní poměr ke dni 23. 8. 2019, kdy se do sféry žalovaného dle doručenky dostalo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 6. 8. 2019. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek upomínkami ze dne 11. 9. 2019, 4. 10. 2019 s datem splatnosti do 15. 11. 2019 a následně upomínkami s daty 6. 12. 2019 a 2. 1. 2020. Dle žádosti ze dne 6. 8. 2019 bylo projednáno krácení dovolené v rozsahu 1 den dovolené za 1 den neomluvené absence. Z výpočtu dlužné částky ze dne 11. 8. 2020 vyplynulo, jak žalobce dospěl k výši 22.401 Kč za přečerpanou dovolenou.

5. Z ostatních písemných důkazů soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

6. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle ust. § 1 zákona č. 262/2006 Sb.

7. Podle ust. § 212 odst. 1 a 2 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.

8. Podle ust. § 223 odst. 2 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.

9. Podle ust. § 223 odst. 3 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, při krácení dovolené podle odstavců 1 a 2 musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.

10. Podle ust. § 223 odst. 4 zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

11. Dle ust. § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

12. Po vyhodnocení skutkového stavu a jeho podřazení pod odpovídající právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva a nepojmenovaná smlouva v souladu s ust. § 1746 OZ, na základě které žalobce žalovanému zprostředkovával telekomunikační služby a žalovaný byl za ně povinen hradit cenu dle vyúčtování třetí strany. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a neprokázal, že by svou povinnost za měsíce červenec a srpen 2019 dle předložených vyúčtování v celkové výši 1.011 Kč splnil. Soud tak zavázal žalovaného k splnění této povinnosti. Žalovaný se rovněž dostal nejpozději dnem následujícím po splatnosti výzvy ze dne 4. 10. 2019 do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne 16. 11. 2019.

13. Dále žalovaný jako zaměstnanec žalobce přečerpal dovolenou za rok 2019 a žalobci tak vzniklo dle ust. § 223 odst. 4 zákoníku práce právo na vrácení náhrady mzdy za tuto přečerpanou dovolenou. Žalovaný byl zaměstnán dle předloženého okamžitého zrušení pracovního poměru v roce 2019 do 23. 8. 2019, tedy po dobu 7 celých měsíců. Dle ust. § 212 odst. 2 zákoníku práce při 32 dnech dovolené za celý kalendářní rok vzniknul žalovanému nárok na 18,5 dnů dovolené. Dle předložených výplatnic měl žalovaný od 15. 7. 2019 neomluvenou absenci. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a neprokázal, že do práce docházel nebo že se v daném období jednalo o absenci omluvenou. Žalobci tak vzniklo právo krátit žalovanému dle ust. § 223 odst. 2 zákoníku práce dovolenou za neomluvenou absenci. Žalobce tohoto práva využil a krátil žalovanému dovolenou v rozsahu 11,5 dnů za absenci v období od 15. 7. 2019 do 23. 8. 2019. V souladu s ust. § 223 odst. 3 zákoníku práce byla žalovanému poskytnuta alikvotní část roční dovolené, tj. 7 pracovních dnů. Jelikož dle mzdového listu za rok 2019 žalovaný vyčerpal celkem 31 dnů dovolené a po zkrácení dovolené měl zákonný nárok na 7 dnů dovolené, vznikla mu povinnost dle ust. § 223 odst. 4 zákoníku práce vrátit náhradu mzdy za 24 dnů přečerpané dovolené. Průměrná mzda žalovaného za 2 kvartál roku 2019 činila při odpracovaných 341 hodinách a vyplacené částce 80.978 Kč hrubého částku 237,47 Kč hrubého za hodinu. Při průměrné délce pracovní směny 7,5 hodiny tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci částku 42.744,60 Kč. Žalobce nárokoval zaplacení částky 22.401 Kč. S ohledem na ust. § 153 odst. 2 o.s.ř., kdy soud nemůže překročit návrhy účastníků, byl žalovaný zavázán k uhrazení žalobcem nárokované částky.

14. Na základě takto zjištěného stavu soud zavázal celkem žalovaného k uhrazení částky ve výši 23.412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.011 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v délce Tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány soudním poplatkem ve výši 1.171 Kč a dvěma režijními paušály ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tyto úkony: předžalobní výzva, písemné vyjádření ve věci – žaloba, celkem 1.771 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Jiné náklady žalobce nenárokoval.