38 C 18/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení částky 520 875,17 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně zaplacení částky ve výši 2.000 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 518.875,17 Kč s úrokem ve výši 4,3% ročně z částky 60.812,27 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 60.812,27 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, dále s úrokem ve výši 4,4% ročně z částky 456.393,79 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 456.393,79 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 85.692 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 520.875,17 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 3. 2014 uzavřel žalovaný s [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) smlouvu o stavebním spoření [číslo] také [číslo]. Na základně uvedených smluv požádal žalovaný o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření a dne 11. 4. 2014 uzavřel s žalobkyní po posouzení úvěruschopnosti žalovaného smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do částky 205.000 Kč (dále jen„ úvěrová smlouva 1“), na jejímž základě poskytla žalovanému dne 11. 4. 2014 bankovním převodem částku 205.000 Kč, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 14. 4. 2014. Po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření byl žalovanému ke dni 30. 6. 2017 poskytnut úvěr ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] se zůstatkem 105.329,50 Kč na vkladovém účtu, pohledávka vzhledem k odstoupení od úvěrové smlouvy dne 2. 6. 2021 činila k datu 31. 5. 2021 částku 64.481,38 Kč. Žalovaný dále dne 9. 8. 2016 uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do částky 560.000 Kč (dále jen„ úvěrová smlouva 2“), na jejímž základě poskytla žalovanému dne 10. 8. 2016 bankovním převodem částku 560.000 Kč, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 15. 8. 2016. Po odstoupení od smlouvy žalobkyní dne 7. 6. 2021 je žalovaný od 7. 6. 2021 v prodlení, pohledávka k datu 31. 5. 2021 je tvořena jistinou ve výši 456.393,79 Kč, když bylo také provedeno započtení finančních prostředků z vkladového účtu ve výši 131.352,83 Kč oproti částce 587.746,62 Kč. Žalobkyně uplatňuje celkem částku 520.875,17 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že obě pohledávky žalobkyně vznikly na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a byly tak uzavřeny za doby účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého měl poskytovatel spotřebitelských úvěrů povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a je-li to nezbytné, posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dostatečně posoudit a zhodnotit úvěruschopnost žalovaného a obě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření jsou tak s ohledem na § 588 občanského zákoníku neplatné, neboť odporují zákonu.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že před uzavřením obou úvěrových smluv žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když zjistila příjem žalovaného (70.000 Kč, resp. 120.000 Kč), dále že žalovaný je rozvedený bez vyživovací povinnosti, vlastnil nemovitost v obci [anonymizováno] a neměl daňové nedoplatky. Zkoumala také výdaje žalovaného (splátkové závazky ve výši 25.914 Kč, resp. 51.460 Kč), provedla pravděpodobné výdaje na domácnost a obživu ve výši 4.960 Kč a také ponechala žalovanému finanční rezervu ve výši 10% čistých příjmů (tedy 7.000 Kč, resp. 12.000 Kč), dále úvěruschopnost žalovaného prověřovala nahlédnutím do registrů SOLUS a BRKI.

4. Žalobkyně v podání ze dne 5. 5. 2022 vzala žalobu zpět co do částky 2.000 Kč, neboť žalovaný tuto částku dne 21. 4. 2022 žalobkyni uhradil. Soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení částečně zastavil, když žalovaný se k částečnému zpětvzetí žaloby nevyjádřil a nevznesl žádné námitky.

5. Ze shodných tvrzení účastníků řízení soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi účastníky byla dne 11. 4. 2014 uzavřena úvěrová smlouva 1 a dne 9. 8. 2016 úvěrová smlouva 2, na základě kterých žalobkyně poskytla dne 11. 4. 2014 žalovanému meziúvěr ze stavebního spoření v částce 205.000 Kč a dne 9. 8. 2016 meziúvěr ze stavebního spoření v částce 560.000 Kč.

6. Z předložených listinných důkazů, a to z návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření ze dne 3. 3. 2014 a ze dne 20. 3. 2014, z potvrzení o rozdělení smlouvy ze dne 6. 3. 2014, z potvrzení o snížení cílové částky ze dne 24. 3. 2014, ze žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 20. 3. 2014, ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 7. 4. 2014, z údajů o věřiteli ze dne 1. 4. 2014, ze žádosti o čerpání ze dne 7. 4. 2014, z oznámení o čerpání finančních prostředků ze dne 14. 4. 2014, z pokynů k zahájení splácení úvěru ze dne 10. 7. 2017, z tabulky meziúvěru v počtu 4 stran, úvěrového účtu v počtu 5 stran, vkladového účtu v počtu 3 stran, z potvrzení o přijetí oznámení ze dne 15. 5. 2020, z oznámení věřitele ze dne 2. 6. 2021 včetně obálky ze dne 2. 6. 2021, z výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 15. 10. 2021, z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 3. 6. 2010, ze zaevidování smlouvy ze dne 9. 6. 2010, z potvrzení o rozdělení smlouvy ze dne 17. 8. 2011 a 25. 10. 2013, z všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření účinných od 1. 6. 2012, z obecných úvěrových podmínek platných od 1. 1. 2014, z všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření účinných od 1. 1. 2014, z obecných úvěrových podmínek platných od 1. 3. 2016, z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 26. 7. 2016, ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 8. 8. 2016, z údajů o věřiteli ze dne 4. 8. 2016, ze žádosti o čerpání meziúvěru ze dne 8. 8. 2016, z návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření – rozdělení ze dne 31. 7. 2016, z potvrzení o rozdělení smlouvy ze dne 4. 8. 2016, z oznámení o čerpání ze dne 15. 8. 2016, z tabulky meziúvěru v počtu 9 stran, z vkladového účtu v počtu 5 stran, z potvrzení o přijetí oznámení ze dne 15. 5. 2020, u oznámení věřitele ze dne 7. 6. 2021 včetně obálky, z výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2021, z kontroly příjmů ze dne 28. 3. 2014 a ze dne 26. 7. 2016, z potvrzení [obecního úřadu] ze dne 4. 8. 2016, z informace o pozemku ze dne 28. 7. 2016, z tabulky ze dne 2. 4. 2014 a 4. 8. 2016, z tabulky č. 3 bez data, z upomínky nedoplatku ze dne 4. 1. 2021, 1. 2. 2021, z výzvy k úhradě dluhu ze dne 1. 3. 2021, 1. 4. 2021, 3. 5. 2021, z poslední výzvy k úhradě ze dne 13. 5. 2021, z výzvy k úhradě dluhu ze dne 2. 11. 2020, z výzvy k okamžité úhradě ze dne 1. 12. 2020, z poslední výzvy k úhradě ze dne 13. 5. 2021, ze sazebníku úhrad platného od 1. 1. 2020 a 12. 3. 2021, z návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření ze dne 20. 3. 2014, soud zjistil následující skutkový stav:

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 3. 6. 2010, ze zaevidování smlouvy ze dne 9. 6. 2010, z potvrzení o rozdělení smlouvy ze dne 17. 8. 2011 a 25. 10. 2013, z všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření účinných od 1. 6. 2012, z obecných úvěrových podmínek platných od 1. 1. 2014, z všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření účinných od 1. 1. 2014, z návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření ze dne 3. 3. 2014 a ze dne 20. 3. 2014, z potvrzení o rozdělení smlouvy ze dne 6. 3. 2014, z potvrzení o snížení cílové částky ze dne 24. 3. 2014 vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o stavebním spoření č. [bankovní účet] s cílovou částkou 1.935.000 Kč, která byla dne 17. 8. 2011 rozdělena na smlouvu [číslo] [číslo]. Dne 25. 10. 2013 došlo k rozdělení smlouvy o stavebním spoření [číslo] na smlouvu [anonymizována dvě slova] s cílovou částkou 250.000 Kč a novou smlouvu [číslo] s cílovou částkou 2.350.000 Kč. Dne 3. 3. 2014 došlo ke změně smlouvy o stavebním spoření [číslo] to ve snížení cílové částky na 1.983.000 Kč, dne 20. 3. 2014 došlo ke snížení této smlouvy o stavebním spoření o 162.000 Kč. Dne 4. 8. 2016 došlo na základě návrhu na změnu smlouvy ze dne 31. 7. 2016 žalovaného k rozdělení smlouvy o stavebním spoření [číslo] ke vzniku smlouvy o stavebním spoření [číslo] s cílovou částkou 560.000 Kč a další smlouvy [číslo] s cílovou částkou 1.423.000 Kč. Z návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření – rozdělení ze dne 31. 7. 2016 a z potvrzení o rozdělení smlouvy ze dne 4. 8. 2016 vyplývá, že došlo k rozdělení smlouvy o stavebním spoření [číslo] na smlouvu s tarifní variantou [anonymizována dvě slova] s cílovou částkou 560.000 Kč a novou smlouvu [číslo] s cílovou částkou 1.423.000 Kč.

8. Z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 20. 3. 2014, z údajů o věřiteli ze dne 1. 4. 2014, z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 26. 7. 2016, ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 8. 8. 2016, z údajů o věřiteli ze dne 4. 8. 2016, ze žádosti o čerpání meziúvěru ze dne 8. 8. 2016, z kontroly příjmů ze dne 28. 3. 2014 a ze dne 26. 7. 2016, z potvrzení [obecního úřadu] ze dne 4. 8. 2016, z informace o pozemku ze dne 28. 7. 2016, z tabulky ze dne 2. 4. 2014 a 4. 8. 2016 a z tabulky [číslo] bez data vyplývá, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy 1 a úvěrové smlouvy 2 zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavření každé z úvěrových smluv, a to tím způsobem, že vznesla dotaz do registru SOLUS a BRKI, bez negativního zjištění. Žalobkyně na základě údajů předložených žalovaným (kontrola příjmů ze dne 28. 3. 2014 a ze dne 26. 7. 2014) zjistila příjem žalovaného (70.000 Kč čistého výdělku, resp. 120.000 Kč čistého výdělku), žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zohlednila náklady na domácnost ve výši celkem 4.960 Kč vzhledem k jedné posuzované osobě v domácnosti (žalovaný uvedl, že je rozvedený) a také zohlednila závazky žalovaného (25.914 Kč, resp. 51.460 Kč). Žalobkyně dne 4. 8. 2016 zjistila, že žalovaný neměl daňové nedoplatky u [obecního úřadu] a dne 28. 7. 2016 zjistila, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [jméno], a to pozemku parc. č. [] [anonymizováno], na kterém stojí budova – rodinný dům [adresa].

9. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 7. 4. 2014 má soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu k poskytnutí částky 205.000 Kč žalovanému jako meziúvěru ze stavebního spoření a následně úvěru ze stavebního spoření. Meziúvěr a úvěr ze stavebního spoření byl poskytnut za účelem údržby, změny rodinného domu a žalovaný se zavázal použít peněžní prostředky z tohoto meziúvěru a úvěru na bytové potřeby (článek I.2 a I.3 úvěrové smlouvy 1). Byl sjednán úrok ve výši 4,8% ročně v případě meziúvěru (článek II.A.4) a úrok ve výši 4,3% ročně v případě úvěru (článek II.B.1). Předmětem smlouvy byl meziúvěr ve výši 205.000 Kč, jak rovněž vyplývá z údajů o věřiteli ze dne 1. 4. 2014 a z žádosti o čerpání ze dne 7. 4. 2014. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to i z naspořených částek na vkladovém účtu stavebního spoření. Dle článku III.1 smlouvy„ k zajištění splacení meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a dalších částek bude zřízeno ve prospěch věřitele zástavní právo k pohledávce…“ 10. Z oznámení o čerpání finančních prostředků ze dne 14. 4. 2014, z pokynů k zahájení splácení úvěru ze dne 10. 7. 2017, z tabulky meziúvěru v počtu 4 stran, úvěrového účtu v počtu 5 stran, vkladového účtu v počtu 3 stran, z potvrzení o přijetí oznámení ze dne 15. 5. 2020 a z oznámení věřitele ze dne 2. 6. 2021 včetně obálky ze dne 2. 6. 2021 má soud za prokázáno, že žalobkyně dne 11. 4. 2014 na bankovní účet žalovaného převedla finanční prostředky ve výši 205.000 Kč, ke dni 30. 6. 2017 byl zůstatek vkladového účtu žalovaného v částce 105.329,50 Kč, ke dni 31. 5. 2021 činil dluh žalovaného na úvěrovém částku 64.481,38 Kč. Žalobkyně oznámila dne 2. 6. 2021 žalovanému, že ke dni 31. 5. 2021 nastala účinnost odstoupení od smlouvy a splatnost celého dluhu, celkem ve výši 64.481,38 Kč (v případě úvěrové smlouvy 1).

11. Žalobkyně výzvou k plnění ze dne 15. 10. 2021 vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 67.496,64 Kč nejpozději do 25. 10. 2021.

12. Z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 26. 7. 2016, ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 8. 8. 2016, u údajů o věřiteli ze dne 4. 8. 2016, ze žádosti o čerpání meziúvěru ze dne 8. 8. 2016, z návrhu na změnu smlouvy o stavebním spoření – rozdělení ze dne 31. 7. 2016, z potvrzení o rozdělení smlouvy ze dne 4. 8. 2016, z oznámení o čerpání ze dne 15. 8. 2016, z tabulky meziúvěru v počtu 9 stran, z vkladového účtu v počtu 5 stran, z potvrzení o přijetí oznámení ze dne 15. 5. 2020, u oznámení věřitele ze dne 7. 6. 2021 včetně obálky a z výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2021 má soud za prokázáno, že předmětem této úvěrové smlouvy je poskytnutí částky 560.000 Kč žalovanému jako meziúvěru ze stavebního spoření a následně úvěru ze stavebního spoření. Meziúvěr a úvěr ze stavebního spoření byl poskytnut za účelem údržby a změny rodinného domu (článek I.2 úvěrové smlouvy 2) a žalovaný se zavázal použít poskytnuté finanční prostředky na bytové účely (článek I.3 úvěrové smlouvy 2). Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba 4,4% ročně v případě meziúvěru (článek II.A.4 úvěrové smlouvy 2). Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to i z naspořených částek na vkladovém účtu stavebního spoření. Dle článku III.1„ k zajištění splacení meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a dalších částek bude zřízeno ve prospěch věřitele zástavní právo k pohledávce…“ Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky 560.000 Kč na bankovní účet žalovaného, ke dni 31. 5. 2021 činila aktiva na meziúvěrovém účtu částku 131.352,83 Kč a celkový dluh činil částku 456.393,79 Kč. Žalobkyně oznámila dne 7. 6. 2021 žalovanému, že ke dni 31. 5. 2021 nastala účinnost odstoupení od smlouvy a splatnost celého dluhu, celkem ve výši 456.393,79 Kč (v případě úvěrové smlouvy 2). Výzvou k plnění ze dne 15. 10. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 477.905,57 Kč, a to ve lhůtě do 25. 10. 2021.

13. Z upomínky nedoplatku ze dne 4. 1. 2021, 1. 2. 2021, z výzvy k úhradě dluhu ze dne 1. 3. 2021, 1. 4. 2021, 3. 5. 2021, z poslední výzvy k úhradě ze dne 13. 5. 2021, z výzvy k úhradě dluhu ze dne 2. 11. 2020, z výzvy k okamžité úhradě ze dne 1. 12. 2020, z poslední výzvy k úhradě ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí a nic tak nebrání, aby soud při rozhodování ve věci z těchto důkazů vycházel. Žádný z účastníků řízení pravost ani pravdivost důkazů nezpochybňoval.

16. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud učinil závěr o skutkovém stavu věci:

17. Mezi účastníky byla dne 7. 4. 2014 uzavřena úvěrová smlouva 1 a dne 8. 8. 2016 uzavřena úvěrová smlouva 2, na základě kterých žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 205.000 Kč a 560.000 Kč, oproti povinnosti žalovaného oba úvěry žalobkyni splácet. Obě úvěrové smlouvy byly poskytnuty za účelem údržby, změny rodinného domu žalovaného a peněžní prostředky měly být použity na bytové potřeby, k zajištění obou úvěrových smluv mělo být zřízeno ve prospěch žalobkyně zástavní právo k pohledávce. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nesplácel oba závazky z úvěrových smluv, žalobkyně v obou případech odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek z každé z úvěrových smluv. Žalovaný však žalobkyni dlužnou částku nezaplatil.

18. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

19. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

22. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZoSU je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Podle ustanovení § 2 písm. a) bod 3 ZoSU se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím.

24. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovanému zákonnému ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným jakožto dlužníkem byly po řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uzavřeny platně obě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření v souladu § 2395 a násl. OZ, přičemž ze strany žalobkyně došlo k poskytnutí částky 205.000 Kč dne 11. 4. 2014 a částky 560.000 Kč dne 10. 8. 2016 žalovanému, který se zavázal tyto částky vrátit spolu s úrokem, jehož výše byla mezi účastníky dohodnuta a uvedena vždy v každé z úvěrových smluv. Soud má z žalobkyní předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně vždy před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když získala potřebné informace jak od žalovaného, tak nahlédla do dalších databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného (databáze SOLUS, BRKI, daňové nedoplatky, katastr nemovitostí).

25. Soud je toho názoru, že žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přestože tak činit nemusela, neboť zákon č. 145/2010 Sb. se dle § 2 písm. a) bod 3 zákona nevztahuje na daný případ. Obě úvěrové smlouvy byly mezi účastníky sjednány za účelem poskytnutí peněžních prostředků pro údržbu, změnu rodinného domu a měly být použity na bytové potřeby, současně účastníci v článku III. každé z úvěrových smluv potvrdili zřízení zástavního práva ve prospěch žalobkyně. Dle názoru soudu byly splněny obě kumulativní podmínky § 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., když finanční služba byla poskytnuta pro účely bydlení (v daném případě změna stavby) s tím, že pohledávka věřitele je zajištěna zástavním právem k nemovitosti. Soud nezkoumal, zda nemovitost, která je předmětem zástavního práva, využívá k bydlení žalovaný či nikoliv, neboť od 1. 1. 2011 došlo ke změně zákona tak, že je nadále nutno přisvědčit k širšímu výkladu ve prospěch vyloučení takového vztahu z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru i v případě, kdy předmětná nemovitost nebude k bydlení užívána příslušným spotřebitelem. Nehraje roli, zda zastavená nemovitost má souvislost s pořízením či rekonstrukcí spotřebitelského úvěru a jeho čerpáním. Soud má tedy za prokázané, že obě úvěrové smlouvy se vztahovaly ke změně stavby a úvěr vždy byl zajištěn zástavním právem ve prospěch věřitele, a proto jsou obě úvěrové smlouvy dle § 2 písm. a) bod 3 zákona č. 145/2010 Sb., platné vždy ke dni uzavření smlouvy 1 a 2, vyloučeny z působnosti tohoto zákona. Žalobkyně v tom případě nebyla povinna zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 citovaného zákona.

26. Soud má za prokázáno, že žalovaný dosud na úvěru z úvěrové smlouvy 1 nevrátil žalobkyni částku 64.481,38 Kč a na úvěru z úvěrové smlouvy 2 dosud nezaplatil žalobkyni částku 456.393,79 Kč na jistině dluhu, celkem včetně příslušenství částku 518.875,17 Kč při zohlednění příslušenství (smluvní úrok). Žalovaný nebyl ve sporu aktivní, když namítal pouze skutečnost, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost ve zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením každé z úvěrových smluv. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně splnila svoji povinnost a poskytla žalovanému částku 205.000 Kč a dále částku 560.000 Kč, žalovaný však vrátil žalobkyni pouze část poskytnutých částek. Bylo na žalovaném, aby soudu oproti zjištěnému skutkovému stavu tvrdil a prokázal, jakou konkrétní částku žalobkyni vždy ke každému z úvěrů zaplatil, žalovaný však přes poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. rozhodné skutečnosti nedoplnil. Žalovaný tak neprokázal, že žalobkyni zaplatil částku přesahující nárok žalobkyně z obou úvěrových smluv, když toto břemeno tvrzení i důkazní nese žalovaný. Žalovaný podáním ze dne 30. 11. 2022 pouze doplnil rozhodné skutečnosti k nedostatečnému ověření úvěruschopnosti žalovaného. Vzhledem k tomu, že toto podání žalovaného se netýkalo rozhodných skutečností, které měl žalovaný na jednání dne 15. 11. 2022 doplnit, a u kterého mu byla stanovena lhůta k doplnění rozhodujících skutečností, soud k tomuto podání žalovaného nepřihlížel.

27. S ohledem na uvedené soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a v souladu s ust. § 142a o.s.ř zaslala žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby výzvu k plnění, a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zastoupené advokátem náhradu nákladů řízení ve výši celkem 85.962 Kč, z čehož náhrada za zaplacený soudní poplatek činí 20.836 Kč, výši náhrady nákladů právního zastoupení stanovil soud podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci celkem 5 úkonů právní služby ve výši 10.420 Kč za úkon právní služby dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a účast na jednání soudu dne 15. 11. 2022 a 12. 1. 2023. Dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, dále daň z přidané hodnoty ve výši 11.256 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

29. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.