38 C 180/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9.500,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 3.012 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1.614,07 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 0,1% denně z částky 1.614,07 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1.664,11 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 0,1% denně z částky 1.664,11 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1.721,82 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 0,1% denně z částky 1.721,82 Kč od [datum] do zaplacení a částky 1.488,31 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9.500,31 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí formou měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 0,1 % denně a poplatkem za správu 900 Kč měsíčně. V případě prodlení byl žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou se ocitnul v prodlení. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 5.000 Kč, na úrocích 303 Kč, na poplatcích 2.700 Kč a na smluvní pokutě 1.488,31 Kč. Žalobce nárokuje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z části jistiny každé jednotlivé splátky. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Z předložených listinných důkazů, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které měl poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, které měl žalovaný splácet spolu s úrokem ve výši 0,1 % denně a poplatkem 900 Kč měsíčně formou měsíčních splátek ve výši 2x 2.669,07 Kč a 2.673,47 Kč, z čehož první splátka obsahovala jistinu ve výši 1.614,07 Kč, druhá splátka 1.664,11 Kč a poslední splátka 1.721,82 Kč. Všechny splátky byly splatné k 1. dni v měsíci počínaje březnem 2019 RPSN činila 1. 866,28 % ročně. Žalovaný se měl rovněž mimo jiné zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou se ocitne v prodlení. Dle historie transakcí žalovaný ze svého účtu dne [datum] zaslal žalobci 1 Kč a žalobce na účet žalovaného zaslal dne [datum] částku 5.000 Kč. Žalobce několikrát vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro zjištění soudu žádné rozhodné skutečnosti.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek a telefonátu byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Telefonicky uzavřená smlouva naopak postrádá písemnou formu. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků (prostý elektronický podpis), ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 5.000 Kč, neboť předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř., a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.

8. Žalobce poskytl žalovanému dne [datum] peněžní prostředky, které však žalovaný žalobci na výzvu nevrátil. Žalobci tak vznikl dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) nárok na vrácení poskytnuté částky jako bezdůvodného obohacení ve výši 5.000 Kč, když neprokázal žádný právní důvod, pro který byly žalovanému dané peněžní prostředky zaslány. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5.000 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný kapitalizovaný úrok ve výši 303 Kč, ani další smluvní úrok 0,1 % denně z jistiny ani zákonný obvyklý úrok.

10. Co se týče nároku na smluvní pokutu ve výši 1.488,31 Kč a poplatky ve výši 2.700 Kč, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byla smlouva uzavřena a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

11. Soud rovněž nepřiznal žalobci ani úrok z prodlení, jelikož jej nárokoval z jednotlivých splátek, na které mu ale v důsledku neexistence smlouvy nevzniklo právo. Jiný úrok z prodlení žalobce nenárokoval.

12. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnějšímu žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud tak žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.