38 C 182/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Ivem Kadrmasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20.000 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 19. 6. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20.000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 3. 2023 poskytl žalovanému úvěr ve výši 42.000 Kč. Pohledávka byla postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a následně na žalobce. Žalovaný zaplatil věřiteli na úvěr po dobu trvání úvěru částku celkem 22.000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 3. 2023, na základě které měl původní věřitel poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Úvěr měl být sjednán s úrokem ve výši 457,50% ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 4.660,63%. Dle sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 11. 2025 (čl. 23 spisu) majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 10. 3. 2023, 11. 3. 2023, 16. 4. 2023 a 5. 6. 2023 původní věřitel zaslal žalovanému na jeho bankovní účet částku celkem 42.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, a následně na žalobce, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k úhradě ze dne 2. 6. 2025, výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 6. 2025, jak vyplývá z podacího lístku téhož data.Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím prostředků komunikace na dálku byla uzavřena smlouva o úvěru. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil a uzavřel ji, když smlouva neobsahovala žádný podpis ani jiný důkaz stvrzení kontraktačního procesu. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem dle provedených důkazů neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby, která měla smlouvu uzavřít a dokončit tak kontraktační proces. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

17. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Ani v praxi používané opsání kódu ze SMS a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním).

18. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 42.000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 22.000 Kč. Předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy s obsahem tvrzeným žalobcem. Žalobce ke dni uzavření smlouvy o úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného.

19. Soud je toho názoru, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána, když žalobce neprokázal uzavření smlouvy mezi účastníky a kromě toho neprokázal, že při uzavírání úvěrové smlouvy mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Žalobce poskytl žalovanému dne peněžní prostředky bez právního důvodu v celkové výši 42.000 Kč, žalovaný však dosud vrátil částku 22.000 Kč. Žalovanému tak vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč. Žalobci tak vznikl dle § 87 odst. 1 ZoSU za použití § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky po odečtu peněžních prostředků uhrazených žalovaným, tj. ve výši 20.000 Kč (rozdíl částek 42.000 Kč a 22.000 Kč). Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 20.000 Kč. Tato pohledávka pak v souladu s ust. § 1879 OZ byla postupně postoupena až na žalobce, který je tak oprávněn se nároku po žalovaném domáhat. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by tento závazek nevzniknul nebo jinak jeho povinnost zanikla a je tak povinen tento závazek splnit. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Soud žalobu zamítnul ve zbylé části nároku žalobce jako nedůvodnou, a to ohledně příslušenství, s odkazem na § 87 odst. 1 ZoSU.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 150 o.s.ř., když důvody hodné zvláštního zřetele soud shledal v postupu původního věřitele, který dle zkušeností soudu zjevně poskytuje opakovaně úvěry s úrokem, který se zjevně příčí dobrým mravům. Původní věřitel tak dle názoru soudu zapříčinil vznik celého soudního řízení poskytnutím úvěru, který vůbec být poskytnut neměl. Obdobně pro chování účastníků řízení postupoval i Nejvyšší soud ČR v rámci svého moderačního práva dle § 150 o.s.ř. (srov. rozhodnutí ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1805/2001). Soud při úvaze o aplikaci moderačního práva zohlednil i skutečnost, že právní předchůdce žalobce vložil do smlouvy úplatu ve výši, která se zjevně příčí dobrým mravům, kdy sazba RPSN činila 4.660,63 %. Takové chování právního předchůdce žalobce jako profesionálního poskytovatele úvěrů je pro společnost vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadluženosti občanů, kteří se pak stávají subjekty různých řízení a zatěžují i sociální systém celé společnosti.