38 C 193/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Věry Kadlecové a Anny Kalné ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; název žalované , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení částky 52.464,70 Kč s příslušenstvím - pracovní smlouva

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 54.877,90 Kč s úrokem z prodlení: -) ve výši 10 % ročně z částky 2.413,20 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, -) ve výši 8,25 % ročně z částky 52.464,70 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 120 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 22.286 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 13. 11. 2020 po změně žaloby ze dne 21. 12. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 54.877,90 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2015 na pozici farmaceutická asistentka. Žalobkyni nebyly řádně propláceny příplatky za práci přesčas a za práci o víkendech či svátcích. Naposledy žalobkyně pracovala mimo řádnou pracovní dobu v neděli dne 12. 4. 2020. Žalovaná jí za tuto práci přesčas dosud neuhradila mzdu a příplatky v celkové výši 2.413,20 Kč. Žalobkyně následně zaslala žalované doporučeně okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 20. 6. 2020. Žalobkyni tak rovněž vzniklo právo na odstupné ve výši 52.464,70 Kč, které žalovaná přes výzvu dosud neuhradila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána. Výše uvedené okamžité zrušení pracovního poměru nebylo žalované nikdy řádně doručeno. Samotné psaní převzala zaměstnankyně, která k tomu nebyla zaměstnavatelem zmocněna. Veškeré složky mzdy byly žalobkyni řádně a včas vyplaceny.

3. Soud vzal za svá skutková tvrzení účastníků o existenci předmětného pracovního poměru mezi účastníky, a že žalobkyně vykonávala u žalované dne 12. 4. 2020 práci.

4. Z předložených listinných důkazů, a to pracovní smlouvy ze dne 14. 9. 2015, závazného příslibu pracovního poměru ze dne 29. 7. 2015, změny pracovního poměru ze dne 27. 3. 2019, emailu ze dne 27. 4. 2020 včetně podacího lístku, emailu ze dne 23. 5. 2020 včetně podacího lístku, okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem ze dne 20. 6. 2020 včetně podacího lístku a dodejky, SMS zprávy ze dne 23. 6. 2020, výplatních lístků 02/ 2020, 03/ 2020, 04/ 2020, přípisu zástupce žalobkyně ze dne 25. 9. 2020 včetně dodejky datové zprávy, řádu pro udělování mimořádných odměn a rozdělení pracovních směn, okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 27. 7. 2020 včetně dodejky, dohody o ukončení pracovního poměru ze dne 8. 7. 2020, mzdového listu za rok 2020, výpočtu odměn ze dne 2. 5. 2020, knihy příchodů a odchodů za období 1. 4. 2020 až 4. 5. 2020 a výplatního lístku 01/ 2020, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Z pracovní smlouvy, závazného příslibu a změny pracovního poměru bylo zjištěno, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na pozici farmaceutická asistentka se základní složkou mzdy 20.000 Kč měsíčně a pracovní dobou 40 hodin týdně. Žalobkyni bylo přislíbeno v průměru 3.000 Kč prémií v závislosti na výsledcích práce, a odměna 3.000 Kč až 5.000 Kč v závislosti na počtu odpracovaných směn o víkendech a svátcích. Z předložených emailů vyplývalo, že žalobkyně s žalovanou řešila proplácení přesčasů a víkendových příplatků, kdy žalovaná měla mít zřízenou paušální částku za víkendové služby, které neodpovídaly nárokům zaměstnanců. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 6. 2020 vyplynulo, že žalobkyně zrušila pracovní poměr u zaměstnavatele z důvodu neproplacení celé mzdy v měsíci dubnu 2020 a to konkrétně mzdy za 12. 4. 2020. Okamžité zrušení bylo podáno k poštovní přepravě dne 20. 6. 2020 a bylo doručeno do sféry žalované dne 22. 6. 2020, jak vyplynulo z dodejky k okamžitému zrušení pracovního poměru. Z předložených SMS vyplynulo, že žalobkyně měla informovat o podání okamžitého zrušení pracovního poměru jak jednatele žalované, tak svojí nadřízenou. Z předložených výplatních lístků vyplynulo, že žalobkyně v lednu 2020 měla odpracovat 152 hodin a měla jí za to být vyplacena mzda 25.798 Kč hrubého, v měsíci únoru 2020 měla odpracovat 144 hodin a měla jí za to být vyplacena mzda 22.398 Kč hrubého, v měsíci březnu 2020 měla odpracovat 176 hodin a měla jí za to být vyplacena mzda 23.000 Kč hrubého a v měsíci dubnu 2020 měla odpracovat 176 hodin a měla jí za to být vyplacena mzda 23.380 Kč hrubého. Ve výplatních lístcích je uvedena kolonka přesčas, noční práce a svátek, aniž by kdy tyto kolonky byly vyplněny. Z řádu pro udělování mimořádných odměn soud zjistil, jak u žalované měli být odměňováni zaměstnanci za práci o svátcích, přesčas, o víkendech a pohotovostech. Odměna činila 100 až 200 Kč za hodinu u laborantek. Výzvou ze dne 25. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení odstupného ve výši 52.579,48 Kč. Z výpočtu odměn ze dne 2. 5. 2020 vyplynulo, že žalovaná za práci dne 12. 4. 2020 vypočítala odměnu žalobkyni za 13 hodin po 110 Kč plus 150 Kč paušálně. Z knihy příchodů a odchodů vyplynulo, že dne 12. 4. 2020 byla žalobkyně na pracovišti po dobu 13 hodin.

6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

7. Z důvodu procesní ekonomie, kdy pro danou věc má soud všechny rozhodné skutečnosti již za prokázané, neprovedl důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a neprovedl písemné důkazy informací o výsledku kontroly ze dne 15. 3. 2021 a zprávou od České pošty ke sdělení, která osoba převzala okamžité zrušení pracovního poměru od žalobkyně.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí.

9. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 1 zák. č. 262/2006 Sb., kdy je nutno aplikovat zákoník práce ve znění účinném ke dni učinění právního úkonu, jehož platnost je předmětem tohoto řízení.

10. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen„ ZP“), zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

11. Podle ust, § 56 odst. 2 ZP zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

12. Dle ust. § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

13. Dle ust. 2 odst. 2 ZP závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

14. Dle ust. § 114 odst. 1 ZP za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen "dosažená mzda"), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

15. Dle ust. § 118 odst. 1 ZP za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku.

16. Dle ust. § 141 odst. 1 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

17. Dle ust. § 337 odst. 1 ZP zaměstnanec doručuje písemnost určenou zaměstnavateli zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen doručení písemnosti podle věty první písemně potvrdit.

18. Dle ust. § 430 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.

19. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2172/2003, o písemnostech zaměstnance určených jeho zaměstnavateli platí, že je lze zaměstnavateli doručit nejen prostřednictvím pošty (držitele poštovní licence), ale i pomocí každé fyzické nebo právnické osoby, která bude ochotna doručení provést, nebo osobním předáním statutárnímu orgánu zaměstnavatele, k tomu určenému zaměstnanci, popřípadě každému vedoucímu zaměstnanci, který mu je nadřízen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 9. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2708/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 69, ročník 2002).

20. Po dosazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně byla zaměstnána u žalované. Pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ve které byl uveden jako důvod zrušení pracovního poměru nevyplacení celé mzdy za duben 2020. Z ust. § 337 odst. 1 ZP a výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vyplývá, že žalobkyně mohla své okamžité skončení pracovního poměru doručit zaměstnanci prostřednictvím poštovního doručovatele, což také učinila a prokázala. V dané věci není podstatné, kdo za žalovanou převzal doporučené psaní, ale že se zásilka dostala do sféry zaměstnavatelovy dispozice a ten měl tak možnost se s ní seznámit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 563/2005). Nemůže jít k tíži žalobkyně, že žalovaná nekontroluje svoji poštu či že nemá na pracovišti jasno, kdo zásilky může přebírat. S ohledem na ust. § 430 odst. 2 OZ navíc i za předpokladu, že by poštovní doručovatel předal zásilku osobě, která k tomu nebyla zmocněna, jelikož se tak stalo na pracovišti zaměstnavatele a dá se předpokládat dobrá víra doručovatele, když zaměstnanec žalované zásilku předal a podepsal převzetí, zavazovalo by toto jednání zaměstnavatele. Soud tak posoudil námitku žalované, že ji nebylo okamžité zrušení pracovního poměru řádně doručeno, za lichou. Žalovaná okamžité zrušení pracovního poměru nenapadla ve lhůtě určené dle ust. § 72 ZP a soud tak již nemůže přezkoumávat jeho platnost.

21. Bylo prokázáno, že žalobkyně v měsíci dubnu 2020 odpracovala nad rámec běžné pracovní doby 13 hodin dne 12. 4. 2020, tedy v neděli. Vzniklo jí proto právo na mzdu za odpracovanou dobu dle ust. § 2 odst. 2 ZP a příplatky dle ust. § 114 a § 118 ZP. Průměrná hodinová mzda žalobkyně za předcházející kvartál činila při 472 hodinách a hrubé mzdě 71.196 Kč částku 150,84 Kč. Z praxe soudu je známo, že v měsíci dubnu 2020 činilo konto pracovní doby přes všední dny 160 hodin a 176 hodin se započítanými svátky. Z výplatního lístku za měsíc duben 2020 nijak nevyplývá, že by žalovaná započítala žalobkyni práci dne 12. 4. 2020, když konto pracovní doby odpovídá běžné pracovní době mimo víkendy. Žalobkyni při tom vzniknul nárok na zaplacení částky 1.960,92 Kč za odpracovaných 13 hodin, 490,23 Kč za příplatek za práci přesčas a 196 Kč za práci v neděli. Celkem se jedná o částku 2.617,15 Kč nad rámec běžné mzdy a prémií ve výši 23.380 Kč za běžnou odpracovanou dobu. Ze způsobů odměňování dle předloženého řádu pro udělování mimořádných odměn není jasné, zda odměna je nad rámec běžné mzdy jako prémie či v rámci běžné mzdy. Jelikož výplatní lístek obsahuje i kolonky pro přesčas, noční práce a podobné, posoudil soud odměnu 1.580 Kč jako další druh nenárokové složky mzdy obdobný prémii a tak ji nezapočítal oproti nároku na mzdu za 12. 4. 2020. Avšak i kdyby tuto částku započítal, stále by žalobkyni nebyla proplacena část mzdy a vzniklo by jí tak právo na podání okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobkyni tak vzniklo právo na vyplacení mzdy v měsíci duben 2020 ve výši 25.997,15 Kč hrubého. Žalovaná dle výplatního lístku však žalobkyni vyplatila pouze 23.380 Kč a žalobkyně tak má stále nárok na zaplacení částky 2.617,15 Kč hrubého. Žalobkyně nárokovala však pouze částku 2.413,20 Kč a soud jí tak přiznal nárok v požadované výši.

22. Jelikož byl pracovní vztah mezi účastníky ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP, náleží žalobkyni dle ust. § 56 odst. 2 ZP náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Výpovědní doba v daném případě by činila dle ust. § 51 odst. 1 ZP 2 měsíce. Průměrná hodinová mzda předcházejícího kvartálu činí dle předchozího odstavce 150,84 Kč. Průměrná měsíční mzda tak činí při 40hodinovém pracovním týdnu 26.234 Kč. Žalobkyni tak vzniknul nárok na zaplacení částky 52.468 Kč. Žalobkyně nárokovala však pouze částku 52.464,70 Kč a soud jí tak přiznal nárok v požadované výši.

23. Splatnost jednotlivých nároků nastala v souladu s ust. § 141 odst. 1 ZP nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Splatnost mzdy za duben 2020 tak nastala nejpozději dne 31. 5. 2020 a splatnost odstupné nejpozději dne 31. 7. 2020. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni tak vzniklo v souladu s ust. § 1970 OZ právo na úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náleží jí proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.744 Kč, odměnou právního zástupce žalobkyně ve výši 14.650 Kč dle ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za dva a půl úkonu právní služby po 3.220 Kč, dva úkony právní služby po 3.300 Kč, dále za pět náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby učiněné před změnou žaloby: převzetí a příprava zastoupení, prostá výzva k plnění (půl úkonu), písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a za tyto úkony právní služby učiněné po změně žaloby: vyjádření k odporu žalované a účast na jednání dne 10. 11. 2021, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 3.391,50 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 22.286 Kč po zaokrouhlení, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud doplnění žaloby, i když v něm byla obsažena změna žaloby, posoudil jako neúčelný náklad řízení, když žaloba měla být perfektní již při svém podání a už z žaloby vyplývá požadavek žalobkyně na doplacení mzdy za duben 2020.

25. Dle ust. § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, v případech uvedených v odstavci 4 zákona rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí. Žalobkyně je tak povinna doplatit část soudního poplatku, který činí po rozšíření žaloby 2.744 Kč. Žalobkyně zaplatila 2.624 Kč, zbývá jí tak doplatit 120 Kč. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích tak soud zavázal ve výroku II. žalobkyni k doplacení soudního poplatku.