38 C 196/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 2 777,75 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 777,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 2.000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 5.023,12 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 21. 12. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalobce se domáhá smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč za nevrácení zařízení, které měl žalovaný v důsledku poskytování služeb pronajaté. Dále se domáhá částky 523,12 Kč za nezaplacený nájem zařízení a částky 500 Kč jako poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzýván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 21. 12. 2016 uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí služby [název služby] [jméno] [číslo], [název služby] [anonymizováno], [název služby] [anonymizováno], pronájem modemu za 70 Kč, pronájem bezdrát.tel za 10 Kč a pronájem HD boxu za 70 Kč Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě dle ceníku, pokud žalovaný nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku s odkazem na podmínky. Dle čl. 7 a 7.6 všeobecných podmínek účinných od 15. 1. 2016, jestliže uživatel nevrátí zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí, nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je poskytovatel oprávněn účtovat uživateli smluvní pokutu dle ceníku. Dne 21. 12. 2016 žalovaný potvrdil v zakázkovém listu převzetí zařízení MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN: []: [anonymizováno]) a STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY (SN: [číslo] [příjmení]). Součástí zakázkové listu je opětovně ujednání o smluvní pokutě ve stejném znění jako ve smlouvě. Z předložených faktur [číslo] plyne, že žalobce za období 23. 6. 2018 až 22. 11. 2018 účtoval žalovanému nájemné celkem ve výši 600,53 Kč za pronájem předmětných zařízení a bezdrátového telefonu a za poslední měsíc odečetl na nájemném částku 77,41 Kč. Zároveň z faktur vyplývá, že žalovaný faktury včas nehradil. Smluvní pokuta za nevrácení zařízení činila dle ceníku žalobce 2.000 Kč za každé zařízení, poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku činil 500 Kč. Žalobce odstoupil od smlouvy přípisem ze dne 24. 10. 2018 a vyzval žalovaného k vrácení zařízení do 20. 11. 2018. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce se stal žalobce právním nástupcem společnosti [právnická osoba] na základě fúze sloučením ze dne 1. 4. 2020.

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalovaný byl dle inominátní smlouvy s prvky smlouvy o nájmu dle ust. § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), povinen hradit poplatky za služby, v daném případě nájemné předmětných zařízení. Žalobce vyúčtoval tyto poplatky celkem na částku 523,12 Kč, které byl žalovaný povinen uhradit žalobci, avšak žalovaný tak dosud neučinil, i když se již staly splatnými. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci tuto částku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

7. Ujednání o smluvní pokutě obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách, potažmo v ceníku, tedy ne přímo ve smlouvě, byla součástí spotřebitelské smlouvy, když smlouva byla uzavřena mezi žalobcem, podnikatelem, v rámci jeho podnikatelské činnosti, jak je soudu všeobecně známo, a žalovaným jako spotřebitelem. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný spotřebitel s těmito podmínkami souhlasil, že byl s nimi před podpisem smlouvy seznámen a dohodu o smluvní pokutě podepsal. Aby soud mohl smluvní pokutu vzniklou na základě smluvních podmínek přiznat, musel by být na obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy, připojen podpis žalovaného. Žalobce jako důkaz předložil obecné obchodní podmínky bez podpisu žalovaného. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Tento závěr Ústavního soudu se vázal obecně na jakýkoliv druh spotřebitelské smlouvy a nebyl vázán pouze na úpravu smluvní pokuty, platnou před 1. 1. 2014, když se jednalo zároveň o výklad v souladu se směrnicí Rady č. 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která je nadále platná. Ujednání o smluvní pokutě obsažené přímo ve smlouvě, potažmo v zakázkovém listě, nesplňuje požadavky na určitost stanovené § 553 odst. 1 OZ, když citované ujednání při určení výše smluvní pokuty jen neurčitě odkazuje na„ ceník“, který není nikde jinde ve smlouvě dostatečně specifikován a žalobce až v žalobě odkazuje na určitý ceník, který sám vydává a aktualizuje bez možnosti žalovaného do tohoto procesu zasahovat (takže se jedná o jakousi jinou obdobu všeobecných obchodních podmínek). Lze tak uzavřít, že ze shora uvedených důvodů soud považuje ujednání o smluvní pokutě uvedené alespoň částečně v obchodních podmínkách za zdánlivé právní jednání, a proto ve zbytku nároku soud žalobu zamítnul.

8. Výrok o nákladech řízení soud odůvodňuje § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobce, žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.