38 C 213/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3.537 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.000 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 537 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 34,37 Kč za období od 7. 8. 2020 do 18. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 537 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.036 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 3.537 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] na dálku smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 3.000 Kč za poplatek 99 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí. Žalovaný měl dále hradit poplatek 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku. Dále žalobce účtoval 49 Kč za sms servis, 100 Kč za účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Celková částka se ke dni [datum] skládala z jistiny ve výši 3.000 Kč, poplatku za sjednání ve výši 99 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za sms ve výši 49 Kč, smluvní pokuty 90 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Žalobce nárokuje úroky z prodlení, které částečně kapitalizoval za období od 7. 8. 2020 do 18. 9. 2020 na částku 34,37 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Na základě povedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum] vyplynulo, že na účet žalovaného byla odeslána dne [datum] částka 3.000 Kč. Žalobce soudu dále předložil listinu formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého vyplývá, že žalovaný měl vrátit žalobci částku 3,99 Kč, poplatek za ověření 1 Kč, poplatek za službu expresní výplata 199 Kč, poplatek za sms službu 49 Kč měsíčně, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení splatnosti 297 Kč, desetiprocentní odklad 147 Kč a poplatek za online platbu 1 % převáděné částky. Dále je uvedeno, že pokud dlužník ve stanovené době splatnosti nezaplatí, bude mu účtována pokuta 3 % z jistiny a účelně vynaložené náklady s upomínáním ve výši 100 Kč. Formulář nebyl podepsán. Z úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalovanému měla být půjčena částka 3.000 Kč, kterou měl vrátit do [datum] ve výši 3.099 Kč. Následně byly uvedeny stejné poplatky jako ve formuláři. Smlouva nebyla žalovaným fyzicky podepsána, když na smlouvě je pouze uveden kód. Dle výpisu čerpání a splátek se dlužná částka ke dni [datum] skládala z jistiny ve výši 3.000 Kč, poplatku za sjednání ve výši 99 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za sms ve výši 49 Kč, smluvní pokuty 90 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek dne [datum].

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Nejdříve se soud zabýval otázkou, zda byla uzavřena smlouva o úvěru a zda tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančně v písemné formě prostředky elektronické komunikace, když smlouva byla podepsána pomocí sms. Soud se s tvrzením žalobce neztotožnil. Z předložené verze úvěrové smlouvy nevyplývá, že by žalovaný tuto smlouvu podepsal takovým způsobem, který by jednoznačně určoval totožnost žalovaného. Soud souhlasí s tvrzením žalobce, že právní jednání mezi žalobcem a žalovaným bylo uzavřeno pomocí prostředků elektronické komunikace, jenž umožňují zachycení obsahu právního jednání. Z ničeho však nevyplývá, že by tyto prostředky umožňovaly určení jednající osoby.

6. Za určitých podmínek může být speciální kód (pin a přihlašovací heslo, sms kód apod.) považován za elektronický podpis (např. při některých operacích v internetovém bankovnictví apod.). Za elektronický podpis však jistě nelze považovat naskenovaný podpis či pouze strojově napsané jméno, jelikož tento údaj v žádném směru nepotvrzuje identitu osoby, která daný údaj uvedla či doplnila. Daný dokument by se dal přirovnat k písemnosti, která na konci obsahuje pouze obtisk razítka nebo strojově předtištěné jméno účastníků bez jejich fyzického podpisu. [příjmení] se u identifikace osoby pomocí hesla a přihlašovacího jména dalo hovořit o elektronickém podpisu, muselo by být heslo a přihlašovací jméno přiděleno žalovanému na základě právního jednání, které by jednoznačně identifikovalo žalovaného (srov. např. Švestka, J., Jehlička, O. a kol. Občanský zákoník, komentář, 10. vydání, Praha: C.H. Beck, 2006, i když se jedná o komentář ke staré zákonné úpravě, závěry jsou dle soudu aplikovatelné i na novou úpravu, jelikož ke změnám náležitostí nutných k zachování písemnosti nedošlo). Žalobce však nepředložil žádnou rámcovou smlouvu, na základě které mělo k uzavření smlouvy o úvěru dojít. Nebylo tedy prokázáno, že by došlo k dohodě mezi účastníky o podepisování smluv uzavřených na dálku prostým heslem a uživatelským jménem případně pomocí sms. Rovněž žalobce netvrdil ani neprokázal na základě jakých právních jednání žalobce nebo žalovaného byly žalovanému účtovány nárokované poplatky a náklady spojené s upomínáním, když u těchto poplatků není jasné, zda je žalovaný sjednal či nikoliv, když nebylo prokázáno uzavření výše uvedené smlouvy. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř., a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.

7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 3.000 Kč, neboť předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Žalobce poskytl žalovanému dne [datum] peněžní prostředky bez právního důvodu, které však žalovaný žalobci dosud nevrátil, když neprokázal, že by se tak stalo. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté částky. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3.000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek nejpozději dnem podání žaloby. Žalovaný se tak ocitnul v prodlení dne [datum]. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

8. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci úroky z úvěru (poplatky za sjednání) a úroky z prodlení z těchto částek, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok.

9. Co se týče nároku na smluvní pokutu, náklady za upomínání a poplatky za poskytnuté doplňkové služby spolu s úrokem z těchto částek, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byla smlouva uzavřena a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

10. Soud dále zamítnul žalobu v rozdílu mezi úroky z prodlení nárokovanými žalobcem a přiznanými úroky z prodlení dle výše určeného data splatnosti přiznané částky.

11. S ohledem na neprokázání existence výše uvedené smlouvy se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že z větší části úspěšný žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč dle ust. § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 200 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 1.489 Kč. Žalobce byl úspěšný z 84,8 %, žalovaný z 15,2 %. Žalobci tak náleží náhrada nákladů ve výši 69,6 % z 1.489 Kč, tedy částka 1.036 Kč po zaokrouhlení, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.