38 C 239/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 12.452,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12.452,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.452,95 Kč od 5. 7. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 30. 9. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.452,95 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů jako poskytovatel platebních služeb malého rozsahu. Žalovaný byl účastníkem mobilní telefonní stanice [číslo] mimo jiné v době od 16. 4. 2018 do 15. 6. 2018. V souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek se žalovaný objednáním služeb třetích stran zavázal uhradit cenu těchto služeb. Ve zúčtovacím období od 16. 4. 2018 do 15. 6. 2018 využil žalovaný služeb třetích stran od subjektů v celkové ceně 12.452,95 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. Žalobce nárokuje úrok z prodlení z dlužných částek od 5. 7. 2018.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu.

4. Z předložených listinných důkazů, a to z osvědčení o registraci ze dne 27. 4. 2011, smlouvy ze dne 20. 4. 2016, ceníku žalobce, všeobecných obchodních podmínek žalobce, vyúčtování [číslo] [číslo] zrušení služeb ze dne 3. 8. 2018, přehledu neuhrazených vyúčtování včetně obálky a pokusu o smír ze dne 25. 10. 2018, soud učinil závěr o skutkovém stavu:

5. Žalovaný byl v době od 20. 4. 2016 účastníkem mobilní telefonní stanice [číslo] jak vyplývá z předložené smlouvy ze stejného data. V souladu s čl. 15 všeobecných podmínek se žalovaný objednáním služeb třetích stran zavázal uhradit cenu těchto služeb. Žalovaný v období od 16. 4. 2018 do 15. 5. 2018 využil služby třetích stran v celkové hodnotě 9.811 Kč se splatností do 4. 6. 2018, jak vyplývá z faktury [číslo]. Dále žalovaný v období od 16. 5. 2018 do 15. 6. 2018 využil služby třetích stran v celkové hodnotě 2.641,95 Kč se splatností do 4. 7. 2018, jak vyplývá z faktury [číslo]. Žalobce z důvodu neplacení zrušil žalovanému poskytované služby přípisem ze dne 3. 8. 2018. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek pokusem o smír ze dne 25. 10. 2018.

6. Dle ustanovení § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

7. Žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací v souladu s § 1746 OZ a § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění, na základě které byl mimo jiné oprávněn využívat služeb třetích stran v souladu s § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, a dále byl povinen za tyto služby platit dle ceníku žalobce. Žalovaný tuto svoji povinnosti porušil, když za období od 16. 4. 2018 do 15. 6. 2018 konzumoval prostřednictvím žalobce služby třetích stran, ale za jejich konzumaci nezaplatil částku 12.452,95 Kč, když zůstal ve sporu neaktivní a neprokázal splnění své povinnosti. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl. V souladu s ust. § 1970 OZ byl žalovaný povinen hradit i úroky z prodlení, jelikož se nezaplacením příslušné částky dostal do prodlení s peněžitým plněním, a to ve výši určené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tedy den následující po datu splatnosti poslední faktury. Lhůta byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náleží mu proto náhrada nákladu řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a v dvou režijních paušálech ve výši 100 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tyto úkony – sepsání žaloby a výzva k plnění, celkem 1.000 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce tyto náklady za úkony v žalobě uvedl nesprávně jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a soud je tak přiznal správně v rámci nákladů řízení. Nárok žalobce tak byl plně projednán.