38 C 27/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Ivem Kadrmasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 40 609,31 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 16.700 Kč od 5. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 23.909,31 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.426,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.200,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 40.609,31 Kč od 15. 12. 2022 do 4. 6. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 23.909,31 Kč od 5. 6. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 15% ročně z částky 40.609,31 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 31. 8. 2023 domáhal zaplacení částky 40.609,31 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „věřitel“), uzavřel s žalovanou dne 22. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalované částku 49.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit tuto částku včetně úroků ve výši 42.549 Kč, za zpracování zápůjčky částku 1.500 Kč a za službu komfortního a flexibilního splácení částku 10.638 Kč, celkem ve výši 57.783 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po 4.450 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, zaplatila dosud žalobci částku 32.300 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na žalobce. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že si nejprve půjčila u společnosti , právnická osoba, částku 14.000 Kč, kterou zcela uhradila a dále si půjčila částku 39.000 Kč, kterou uhradila z části.

3. Z předložených listinných důkazů (zákaznická karta ze dne 22. 9. 2020, smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 9. 2020, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, informace o zpracování osobních údajů ze dne 16. 12. 2022, podací lístek ze dne 13. 1. 2023, tabulka umoření, výzva k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97, výpis z obchodního rejstříku žalobce) soud zjistil následující skutkový stav:

4. Věřitel s žalovanou uzavřeli dne 22. 9. 2020 po ověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím karty zákazníka smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, , na základě které věřitel poskytnul žalované při podpisu smlouvy částku 49.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 42.549 Kč, s částkou 1.500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a s částkou 10.638 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, celkem ve výši 54.687 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek ve výši 4.450 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla ve smlouvě stanovena 99,53 %.

5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že pouze touto listinou věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalované byl zjištěn v částce 10.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 39.600 Kč a výdaje žalované činily částku 2.064 Kč a odhadované měsíční výdaje 1.500 Kč.

6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 16. 12. 2022.

7. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023.

8. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

9. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

19. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalované dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalované v zákaznické kartě a z kontroly náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované v zákaznické kartě. K důkazu předložil pouze zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že příjem žalované byl věřitelem zjišťován. Soud však má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalované zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalované a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by žalobce mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované a zda existoval u žalované převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohla splácet příslušný úvěr. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

20. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel se zabýval úvěruschopností žalované pouze formálně a nepostupoval s náležitou odbornou péčí. Z předložených důkazů bylo soudem zjištěno, že věřitel nepostupoval s náležitou odbornou péčí, když naopak postupoval spíše lehkovážně při uzavírání závazkového vztahu se žalovanou. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

21. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesprávně zhodnotil míru žalované splácet dluh, resp. dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

22. Pokud tedy byla následně mezi právním předchůdcem žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena spotřebitelská smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok – RPSN 99,53% ročně (soud pro výši poplatku, která zjevně neodpovídá výši nákladů spojených s běžnou správou úvěru, počítal celý poplatek jako zisk z úvěru - úrok), kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

23. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová spotřebitelská smlouva je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalované (úvěr ve výši 49.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 OZ). Žalovaná žalobci již zaplatila částku ve výši 32.300 Kč a zbývá jí tak uhradit částku 16.700 Kč.

24. S ohledem na to, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani poté, co byl žalobcem vyzván k jejímu uhrazení předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023, dostal se v souladu s § 573 OZ do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého byla ve věci v převážné míře úspěšná žalovaná. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.