38 C 274/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Věry Kadlecové a Josefy Zeiselové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatnost rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba, podle které se žalobce domáhá určení neplatnosti dohody o skončení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2024, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 20.750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 22. 11. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému určení neplatnosti dohody o skončení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2024, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce byl u žalovaného zaměstnán na pozici vedoucího oddělení , Anonymizováno, na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 12. 2016. Dne 16. 12. 2019 byla mezi účastníky uzavřena manažerská smlouva, dle které byl žalobce jmenován do funkce výkonného ředitele společnosti. Dne 23. 9. 2024 žalobce na pracovišti před poradou managementu společnosti konfrontoval jednatel a finanční ředitel žalovaného, byl mu odebrán pracovní notebook a zamezen přístup do pracovního emailu v mobilním telefonu. V závěru konfrontace mu bylo sděleno, že pokud ihned podepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru, bude mít nárok na odstupné ve výši dvojnásobku základní měsíční mzdy. Žalobce se nacházel v tísnivé situaci, když byl vystaven návrhu k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru v nepřiměřeně krátkém časovém úseku, žalobce neměl možnost ověřit si svá práva jakožto zaměstnance v oblasti odstupného a možnosti ukončení pracovního poměru.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že mezi účastníky byla platně uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru dne 23. 9. 2024. Žalobci bylo dne 23. 9. 2024 na pracovišti sděleno, že s ním žalovaný zamýšlí skončit pracovní poměr a byly mu nabídnuty podmínky skončení pracovního poměru formou dohody. Žalobci byla předložena dohoda o skončení pracovního poměru a byl mu ponechán časový prostor jedné až dvou hodin pro její prostudování. Po prostudování dohody o skončení pracovního poměru se účastníci také dohodli na způsobu vrácení svěřených věcí (automobil, notebook).

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného dne 19. 6. 2025 uvedl, že žalobci bylo známo, že manažerská smlouva, uzavřená se žalovaným, se od běžných pracovních smluv liší možností jejího okamžitého ukončení. Jednáním žalovaného a předložením dohody o rozvázání pracovního poměru byl uveden v omyl, že současně a okamžitě zaniká i jeho pracovní poměr. Bylo mu sděleno, že podpisem dohody získává výhodu poskytnutou nad rámec podmínek manažerské smlouvy, odstupné ve výši dvojnásobku základní měsíční mzdy. Žalobce se ocitl v tísnivé situaci, kdy byl v emočním a časovém stresu nucen se rozhodnout bezprostředně, když v průběhu jednání mu byl proti jeho vůli odebrán pracovní notebook a bylo mu nařízeno odstranit přístup k firemnímu emailu ve svém mobilním telefonu. Nebylo mu tak umožněno ověřit si svá práva, zejména skutečnost, že jeho manažerská smlouva umožňuje žalovanému pouze odvolání z funkce výkonného ředitele a nikoliv automatické ukončení pracovního poměru. Poté co doma nahlédl do manažerské smlouvy a zjistil, že okamžité ukončení se nevztahuje na pracovní poměr, se ihned následující den osobně dostavil na pracoviště k rozporování dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalobce byl při podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru vystaven nepřiměřenému psychickému tlaku, časové tísni a uveden v omyl ohledně právních důsledků tohoto jednání.

4. Soud vzal za svá skutková tvrzení účastníků o uzavření a existenci předmětného pracovního poměru mezi účastníky, když na základně pracovní smlouvy byl žalobce zaměstnán u žalovaného s druhem práce vedoucí Oddělení , Anonymizováno, . Dne 16. 12. 2019 byla mezi účastníky uzavřena manažerská smlouva, podle které byl žalobce jmenován do funkce výkonného ředitele žalovaného.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z pracovní smlouvy ze dne 20. 12. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky řízení s místem výkonu práce , adresa, , provozovna zaměstnavatele, den nástupu do práce od 1. 1. 2017, dle které měl žalobce vykonávat u žalovaného funkci vedoucího Oddělení , Anonymizováno, .

7. Z manažerské smlouvy ze dne 16. 12. 2019 vyplývá, že byla uzavřena mezi účastníky řízení a žalobce byl jmenován ke dni 1. 1. 2020 do funkce výkonného ředitele žalovaného, smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku s automatickou prolongací dle článku VII.

1. Dle článku VII.4 zánikem smlouvy nekončí pracovní poměr, pokud se obě strany nedohodnou jinak nebo pokud současně nedojde k okamžitého zrušení pracovního poměru.

8. Z dohody o skončení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil, že byla uzavřena mezi oběma účastníky řízení, dále se účastníci dohodli na tom, že žalobci náleží odstupné ve výši dvojnásobku jeho základní mzdy, splatné společně se mzdou zaměstnance za měsíc září. Současně se účastníci dohodli na vrácení svěřených věcí, včetně automobilu značky Škoda, model Kodiaq, reg. zn. , SPZ, , a to nejpozději k 30. 9. 2024.

9. Z výzvy ze dne 14. 11. 2024 vyplývá, že žalobce trvá na dalším zaměstnávání, když má zato, že dohoda o skončení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2024 je neplatná, když byla uzavřena pod psychickým nátlakem. Žalobce současně nabídl vyřešit věc smírnou cestou, a to tak, že žalobci bude vyplaceno odstupné ve výši celkem pětinásobku průměrného výdělku a dále poměrnou část kalendářního roku 2024 vyplacená roční prémie v odpovídající výši, spolu s doložením příslušných výpočtových podkladových materiálů.Z doručenky ze dne 14. 11. 2024 vyplývá, že tato výzva byla téhož dne žalovanému doručena.

10. Z přílohy č. , hodnota, k dohodě o skončení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2024 vyplývá seznam vrácených svěřených věcí, a to notebook a kreditní karta.

11. Z kupní smlouvy ze dne 24. 9. 2024 je zřejmé, že byla uzavřena mezi účastníky řízení, dle které žalobce coby kupující uzavřel s žalovaným kupní smlouvu k vozidlu tovární značky Škoda, typ Kodiaq, reg. zn. , SPZ, za kupní cenu 495.000 Kč.

12. Z přípisu zástupce žalovaného ze dne 22. 11. 2024 včetně detailu zprávy soud zjistil, že žalovaný odmítá sdělení žalobce ve výzvě ze dne 14. 11. 2024, že neoprávněným a zcela nepřiměřeným nátlakem či údajným psychickým nátlakem došlo k uzavření dohody o skončení pracovního poměru, když žalobci byl ponechán prostor o samotě ke zvážení důsledků uzavření dohody o skončení pracovního poměru, což bylo svobodné rozhodnutí žalobce. Přípis žalobce obdržel dne 22. 11. 2024.

13. Z dalších předložených listinných důkazů (emailová komunikace mezi účastníky za období od 24. 9. 2024 do 30. 9. 2024) nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

14. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, má soud za prokázáno, že společně s , jméno FO, předložili žalobci návrh dohody o skončení pracovního poměru před ranní poradou a dali žalobci čas na rozmyšlenou po dobu 1,5 hodiny po dobu konání porady, na které žalobce nebyl osobně přítomen, když žalobce se nacházel sám v zasedací síni. Po skončení porady žalobce podepsal dohodu o skončení pracovního poměru. Nevšiml si žádného nátlaku, který by byl činěn na žalobce.

15. Z účastnické výpovědi žalobce, a to jednatele , jméno FO, , soud zjistil, že za účasti pana , jméno FO, navrhl žalobci ukončení pracovního poměru dohodou, žalobce návrh akceptoval, když předtím si dohodu mohl prostudovat po dobu trvání porady, která trvala 1,5 až 2 hodiny, když žalobce se nacházel ve vedlejší jednací místnosti a měl s sebou telefon. Nebyl si vědom, že by při uzavírání dohody o skončení pracovního poměru byl na žalobce činěn nějaký nátlak k podpisu dohody. Po podpisu dohody jednal se žalobcem o odkupu jeho služebního auta.

16. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že dne 23. 9. 2024 před poradou žalobci předložil , jméno FO, dohodu o skončení pracovního poměru. Tehdy nevěděl, že po odvolání z funkce manažera měl být zaměstnáván jako běžný zaměstnanec, nevzpomněl si, že je to uvedeno v manažerské smlouvě. Toto své jednání, tedy že si to neuvědomoval, bylo jednání v omylu. Dohoda mu byla předložena, přemýšlel o tom 1,5 hodiny. Po předložení návrhu dohody o skončení pracovního poměru odevzdal panu , jméno FO, notebook a bylo mu sděleno, nechť si vymaže email na svém telefonu. Tímto se odpojil od možnosti nahlédnout do ustanovení manažerské smlouvy, ke které se však mohl dostat, neboť ji má uloženou i na domácím uložišti, a také se fyzicky nachází s dalšími pracovními smlouvami na Finančním oddělení v budově žalovaného, kam měl přístup, kam se mohl podívat. Žalobce měl na starosti také personalistiku, když se zaměstnanci uzavíral i rozvazoval pracovní poměr. Měl čas 1,5 hodiny na rozmyšlenou a po telefonátu s manželkou se rozhodl dohodu podepsat. Při uzavírání dohody o skončení pracovního poměru žalobci nikdo nebránil v tom, aby dohodu podepsal či nikoliv.

17. Soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl důkaz navržený žalobcem, a to prémiový řád, neboť důkaz nemá relevanci v řízení (vztahuje se ke mzdovým podmínkám žalobce).

18. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí a nic tak nebrání, aby soud při rozhodování ve věci z těchto důkazů vycházel. Žádný z účastníků řízení pravost ani pravdivost (věcnou správnost) důkazů nezpochybňoval.

19. Na základě takto provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků má soud za osvědčený tento skutkový stav:Žalobce uzavřel s žalovaným pracovní smlouvu, na základě které žalobce konal práci pro žalovaného v pracovním poměru s druhem práce vedoucí Oddělení Fuji Electric. Žalobce byl jmenován do funkce výkonného ředitele žalovaného, a to na základě manažerské smlouvy ze dne 16. 12. 2019. Dne 23. 9. 2024 účastníci uzavřeli dohodu o skončení pracovního poměru, dle které byl pracovní poměr žalobce u žalovaného ukončen ke dni 23. 9. 2024 bez udání důvodu.

20. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 1 zák. č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“), kdy je nutno aplikovat zákoník práce ve znění účinném od 1. 1. 2012.

21. Podle § 49 zákoníku práce dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru.

22. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

23. Podle § 73 odst. 1, 2 věta první zákoníku práce odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci.

24. Podle ust. § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

25. Po vyhodnocení skutkového stavu a jeho podřazení pod odpovídající právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které žalobce vykonával pro žalovaného práci v pracovním poměru jako vedoucí Oddělení , Anonymizováno, a následně byl od 1. 1. 2020 jmenován výkonným ředitelem žalovaného.

26. Žaloba byla podána dne 22. 11. 2024. Dohoda o skončení pracovního poměru byla uzavřena dne 23. 9. 2024, pracovní poměr měl skončit ke dni 23. 9. 2024. Neplatnost právního jednání směřujícího k ukončení pracovně-právního vztahu lze u soudu napadnout žalobou, která musí být podána v prekluzivní dvouměsíční lhůtě, jež počíná běžet ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Žaloba tedy byla podána před uplynutím prekluzivní dvouměsíční lhůty uvedené v § 72 zákoníku práce.

27. Dohoda o skončení pracovního poměru nebyla odůvodněna. Podle ust. § 49 zákoníku práce nemusí být součástí dohody o rozvázání pracovního poměru důvod ukončení pracovního poměru. Podstatnou náležitostí dohody o rozvázání pracovního poměru je písemná forma.

28. Pokud nemá žádná ze stran zájem na uvedení důvodů, nebo jen jedna z nich, důvody se v dohodě neuvádí. Strany se však mohou dohodnout, že součástí dohody o rozvázání pracovního poměru budou i důvody. Toto však předpokládá dvoustranný souhlas nejen s uvedením důvodů, ale i určení, o jaké důvody se jedná. Pokud by v dohodě o rozvázání pracovního poměru nebyl skutečný důvod vyjádřen pravdivým způsobem, např. proto, aby zaměstnanec dostal (či naopak nedostal) odstupné, nebude to mít za následek neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, ale při posuzování, zda zaměstnanci právo na odstupné vzniklo (či nevzniklo), bude třeba zjišťovat skutečné důvody (pohnutku) pro uzavření dohody.

29. Soudní praxe dovodila, že neuvedení důvodů, pro které je pracovní poměr rozvazován, nezpůsobuje neplatnost písemné dohody o rozvázání pracovního poměru ani tehdy, jestliže zaměstnanec o jejich uvedení v dohodě požádá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1779/2010). Pokud tedy dohoda o skončení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2024 neobsahovala důvod skončení pracovního poměru žalobce, samo o sobě to neznamená, že by byla tato dohoda neplatná.

30. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda byl žalobce při uzavírání dohody o skončení pracovního poměru dne 23. 9. 2024 vystaven nepřiměřenému psychickému nátlaku zaměstnavatele, časové tísni a zda byl uveden v omyl ohledně právních důsledků tohoto jednání.

31. Dohoda o rozvázání pracovního poměru je právním jednáním, jedná se tedy o projev vůle směřující k ukončení pracovního poměru. Aby právní jednání vyvolalo zamýšlené následky, musí se jednat o projev vůle, který byl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně.

32. Dohoda o skončení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2024 je dle názoru soudu právním jednáním, které bylo učiněno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Forma stanovená v § 49 odst. 2 zákoníku práce byla účastníky dodržena, obsah dohody je dostatečně konkrétní a srozumitelný, zejména pokud se týče ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 23. 9. 2024. Dohoda o skončení pracovního poměru byla vyhotovena a popsána určitým a srozumitelným způsobem tak, aby obsahu porozuměla třetí osoba.

33. Pokud žalobce tvrdil, že byl na něj činěn psychický nátlak v tom směru, že měl nedostatečný časový prostor k prostudování dohody o skončení pracovního poměru, jeví se toto tvrzení žalobce jako účelové. Soud má v řízení za prokázáno, že v době před ranní poradou žalobce obdržel od žalovaného návrh dohody o skončení pracovního poměru, když předtím mu žalovaný obsah dohody sdělil a současně poskytl žalobci dobu 1,5 hodiny k tomu, aby se seznámil s dohodou o skončení pracovního poměru. Dle výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatele žalovaného , jméno FO, i dle účastnické výpovědi žalobce jednoznačně vyplývá, že žádná osoba nečinila na žalobce žádný psychický nátlak, a to ani bezprávní výhružkou. Doba, která byla zaměstnavatelem žalobci poskytnuta k prostudování dohody, je dle názoru soudu dostatečná k tomu, aby si dohodu mohl bez rušivých vlivů (žalobci byl vymezen prostor ve vedlejší místnosti) přečíst a zvážit, zda dohodu podepíše či nikoliv. Ostatně žalobce netvrdil ani ve své účastnické výpovědi, že by byl někým nucen dohodu podepsat, tudíž dohoda o skončení pracovního poměru byla uzavřena o svobodné vůli účastníků řízení.

34. Pokud se týče tvrzení žalobce, že byl uveden v omyl ohledně právních důsledků tohoto právního jednání, ani toto tvrzení však nemá soud za prokázáno. Žalobce sice neměl v době, kdy mu byla dána možnost si dohodu o skončení pracovního poměru prostudovat, k dispozici služební notebook, který před poradou odevzdal , jméno FO, , avšak měl veškeré možné dostupné informace k tomu, aby se svobodně rozhodl, zda dohodu o skončení pracovního poměru podepíše či nikoliv, se všemi důsledky. Pokud žalobce tvrdí, že neměl žádný přístup k manažerské smlouvě, kde bylo uvedeno ustanovení o tom, že v případě ukončení manažerské smlouvy dále trvá pracovní poměr na základě pracovní smlouvy, nemá toto tvrzení žalobce žádnou relevanci. Kromě toho bylo prokázáno, že žalobce se s textem manažerské smlouvy reálně seznámit mohl, pokud by opravdu chtěl.

35. Žalobce uvedl ve své účastnické výpovědi, že se běžně zabýval personalistikou žalovaného, tedy za žalovaného zařizoval nejen sjednání pracovního poměru, ale také ukončení pracovního poměru. I v případě, že v manažerské smlouvě by nebyla zmínka o pokračování pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance (v daném případě ukončení manažerské smlouvy), zákoník práce v ust. § 73 toto výslovně upravuje tak, že odvoláním vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí. Pokud žalobce byl odborníkem v oblasti personalistiky, tedy běžně rozhodoval o otázkách skončení pracovního poměru, v tom případě by toto ustanovení zákoníku práce měl znát, anebo mít o něm alespoň základní povědomí.

36. I v případě, že žalobce by toto ustanovení zákoníku práce neznal, k manažerské smlouvě ze dne 16. 12. 2019 se mohl dostat, jak sám uvedl ve své účastnické výpovědi, tím, že byl do ní nahlédl na elektronickém domácím uložišti, anebo by prostě osobně navštívil po dobu 1,5 hodiny trvající porady (kdy žalobce měl možnost ve vedlejší místnosti si dohodu prostudovat) Finanční oddělení zaměstnavatele v budově žalovaného, kde by si zmíněnou manažerskou smlouvu vyhledal. Pokud tak žalobce neučinil, jde to výlučně k tíži žalobce.

37. Zásada „Ignorantia juris non excusat“ je jednoznačně aplikovatelná i pro toto řízení.

38. V daném případě se tak nemůže hovořit o omylu žalobce dle § 583 občanského zákoníku, když žalobce rozhodně nejednal v omylu o rozhodující okolnosti, ani nebyl v omyl uveden zaměstnavatelem. Soudu se jeví pravděpodobné, že žalobce si teprve v den uzavření dohody o skončení pracovního poměru, anebo následující den po uzavření dohody, uvědomil, že pokud by dohodu nepodepsal, jeho pracovní poměr by pokračoval i nadále. Proto také trval na pokračování pracovního poměru, eventuálně nabídl žalovanému smírné vyřešení věci tak, že by obdržel odstupné nikoliv ve výši dvou měsíčních mezd, nýbrž ve výši pěti průměrných výdělků. Jednání žalobce se tak jeví soudu jako účelové, nepožívající právní ochrany.

39. Jednání žalobce v omylu či pokud by byl dle tvrzení žalobce vystaven nepřiměřenému psychickému tlaku žalovaného, se soudu také jeví jako nelogické za situace, kdy žalobce bezprostředně po podpisu dohody skončení pracovního poměru reagoval tak, že požádal o odkoupení služebního vozidla, které užíval (Škoda Kodiaq, reg. zn. , SPZ, , viz výpověď jednatele žalovaného , jméno FO, ). Pokud by žalobce byl vystaven tomuto nekalému jednání zaměstnavatele, byl by zcela jistě psychicky rozhozen a těžko by také okamžitě po podpisu dohody uvažoval o odkupu služebního vozidla, které užíval.

40. Na závěr soud shrnuje, že dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2024 byla mezi účastníky řízení uzavřena platným způsobem, ve stanovené písemné formě, k dohodě byl připojen platný podpis jak žalovaného, tak žalobce.

41. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl.

42. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce měl být odvolán z místa vedoucího zaměstnance, když žádný z účastníků řízení netvrdí okolnosti odvolání žalobce ani jakou formu odvolání mělo. Odvolání vedoucího zaměstnance je platné dle ust. § 73a odst. 1 zákoníku práce, pokud bylo učiněno písemně. Nicméně i v případě, že by bylo prokázáno odvolání žalobce v ústní formě, nemá to žádný vliv na dané řízení, neboť v daném případě se žalobce nedomáhal určení neplatnosti odvolání vedoucího zaměstnance, nýbrž určení neplatnosti dohody o skončení pracovního poměru.

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny právního zástupce žalovaného dle ust. § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za pět úkonů právní služby po 3.700 Kč, dále za pět náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 9. 7. 2025 a účast u soudního jednání ve dnech 11. 9. 2025 a 21. 10. 2025.Soud přiznal žalovanému náklady řízení v celkové výši 20.750 Kč v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.