38 C 79/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Věry Kadlecové a Bc. Viktorie Malé ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení anonymizováno . sídlem adresa , obec o zaplacení částky 46 175 Kč s příslušenstvím - doplatek mzdy

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 46.175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 46.175 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 31.247 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u soudu dne 15. 5. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 46.175 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 11. 2017 uzavřela se žalovaným pracovní smlouvu, výše mzdy nebyla sjednána v pracovní smlouvě, nýbrž byla určena ze strany žalovaného mzdovým výměrem. S účinností od 1. 10. 2019 byla žalobkyni určena základní mzda ve výši 68.000 Kč a výkonová část mzdy až do výše 17.000 Kč měsíčně. S účinností od 1. 3. 2020 byla žalobkyně určena základní mzda ve výši 77.600 Kč měsíčně a výkonová část mzdy až do výše 19.400 Kč měsíčně. Kromě toho žalobkyni náležela i mimořádná odměna v měsíci únoru 2020 ve výši 50.000 Kč za zpracování podkladů pro kontrolu ze strany [anonymizována tři slova]. Toto je uvedeno i ve výplatní pásce za únor 2020, žalovaný po krácení mzdy o penzijní připojištění a po srážkách stravného nezaplatil žalobkyni dosud mimořádnou odměnu ve výši 46.175 Kč. Mimořádnou odměnu přiznal žalobkyni generální manažer žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], [titul].

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalovaný se nikdy nezavázal žalobkyni uhradit jakoukoliv odměnu v souvislosti se zpracováním podkladů pro kontrolu [anonymizována tři slova] [územní celek]. Na žádosti o vyplacení mimořádné odměny chybí pravý podpis [titul] [jméno] [příjmení], dokument není vyhotoven na hlavičkovém papíře žalovaného. Dokument označený jako žádost o vyplacení mimořádné odměny neobsahuje platné právní jednání žalovaného, a proto nebylo z tohoto titulu žalobkyni poskytnuto žádného peněžního plnění. Činnost žalobkyně ve vztahu ke kontrole [anonymizována tři slova] [územní celek] proběhnuvší u žalovaného dne 4. 2. 2020 a 14. 2. 2020 spadala do plnění běžných pracovních povinností žalobkyně, vyplývajících z jejího zařazení na pozici personalistky (HR manažer). Jednalo se o jednoduché vyhledání a předání šesti dokumentů. Už proto by nedávalo smysl, aby se žalovaný zavázal k jakékoliv mimořádné odměně pro žalobkyni.

3. Rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č.j. [číslo jednací] soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46.175 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku), žalobu v části týkající se úroku z prodlení za období od 11. 3.2020 do 31. 3. 2020 z žalované částky zamítl (výrok II. rozsudku) a současně rozhodl o úhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku). Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 6. 2021, č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III. zrušil a v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud postupoval nesprávně, když [titul] [jméno] [příjmení], [titul] neměl vyslechnout dle § 126 o.s.ř., nýbrž dle § 126a o.s.ř. vzhledem k tomu, že byl generálním ředitelem i jednatelem žalovaného a řízení tak zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud se také nezabýval další procesní obranou žalovaného po provedeném výslechu [titul] [jméno] [příjmení], [titul].

4. Žalovaný v odvolání proti rozsudku a na jednání soudu dne 16. 12. 2020 a 10. 1. 2023 uvedl, že o přiznání mimořádné odměny žalobkyni rozhodoval [titul] [jméno] [příjmení], [titul] sám. Žalobkyně obcházela kontrolní mechanismy žalovaného při přiznání mimořádné odměny a postup [titul] [anonymizováno], [titul] odporuje vnitřním postupům žalovaného. Zpracování podkladů pro kontrolu od [anonymizována tři slova] spadalo do běžné pracovní činnosti žalobkyně bez nároku na další odměnu.

5. Soud ve stručnosti odkazuje na listinné důkazy již provedené a popsané v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, č.j. [číslo jednací] (odst. 3 a odst. 4 rozsudku), když kromě uvedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav z následujících důkazů:

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného je zřejmé, že [titul] [jméno] [příjmení], [titul] byl jednatelem žalovaného od 29. 6. 2018 do 20. 3. 2020.

7. Z organizačního řádu [anonymizováno] ze dne 2. 10. 2018 vyplývá, že vrcholovým vedením podniku byl generální manažer, který současně v rámci integrovaného systému vykonával funkci hlavního managera. Pododdělení řízení a zajišťování lidských zdrojů, dále pododdělení vzdělávání zaměstnanců a pododdělení BOZP a EMS spadalo do Personálního oddělení, které bylo součástí Divize administrativy (sdílené služby).

8. Z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], [titul], bývalého statutárního zástupce žalovaného, má soud za prokázáno, že žalobkyně kromě výkonu funkce manažerky – vedoucí personálního oddělení měla na starosti i jiné aktivity, např. BOZP a komunikaci s organizací, která dříve vyřizovala mzdy zaměstnanců. Kontrola [anonymizována tři slova] proběhla bez závad, a proto souhlasil s vyplacením odměny pro žalobkyni ve výši 50.000 Kč jako mimořádnou odměnu. Žádost o vyplacení mimořádné odměny bez udání data viděl a podepsal ji v době po skončení kontroly z [anonymizována tři slova]. Částka 50.000 Kč se mu jevila jako přiměřená vzhledem k výsledku kontroly [anonymizována tři slova], když dřívější kontrola vykázala nedostatky u žalovaného. Ke schválení mimořádné odměny zaměstnancům měl pravomoc, o schválení mimořádné odměny rozhodl sám.

9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

10. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti.

11. S ohledem na provedené dokazování soud neshledal problém s pravostí a správností textu v žádosti o vyplacení mimořádné odměny, když [titul] [jméno] [příjmení], [titul] (bývalý statutární zástupce žalovaného a generální manažer) sám potvrdil, že listinu viděl a listinu vlastnoručně podepsal.

12. Soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení neprovedl dokazování dalšími důkazními prostředky navrženými žalobkyní (výslech žalobkyně, další dokumenty, na kterých je podpis [titul] [jméno] [příjmení], [titul]), a to k tvrzení žalobkyně, že žalovaný se v únoru 2020 prostřednictvím jednatele žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], [titul] zavázal k vyplacení mimořádné odměny ve výši 50.000 Kč žalobkyni a k pravosti podpisu [titul] [jméno] [příjmení], [titul] na žádosti o vyplacení mimořádné odměny, neboť tato tvrzení žalobkyně byla prokázána jinými důkazními prostředky (výpověď [titul] [jméno] [příjmení], [titul]). Ohledně neprovedení účastnického výslechu žalobkyně soud nad rámec uvádí, že požadovaný účastnický výslech by byl rovněž v rozporu s § 131 odst. 1 o.s.ř., kde je pro účastnický výslech zakotven předpoklad, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak.

13. Dle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen„ ZP“), za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

14. Dle § 109 odst. 2 ZP mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

15. Dle § 113 odst. 1 ZP mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

16. Dle § 134 ZP za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.

17. Dle § 141 odst. 1 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

18. Soud se nejdříve zabýval otázkou výše mzdy žalobkyně u žalovaného za únor 2020. Ze mzdového výměru účinného od 1. 10. 2019 vyplývá, že žalobkyni náleží základní mzda ve výši 68.000 Kč měsíčně a dále tzv. pohyblivá složka mzdy ve výši 17.000 Kč měsíčně, celkem tedy ve výši 85.000 Kč měsíčně. Toto osvědčuje také výplatní lístek žalobkyně za únor 2020, kdy je základní mzda uvedena ve výši 85.000 Kč. Kromě toho byla žalobkyni přiznána ve výplatnici mimořádná odměna ve výši 50.000 Kč, což ostatně také potvrdil [titul] [jméno] [příjmení], [titul], který u žalovaného působil jako generální ředitel. V případě, že [titul] [jméno] [příjmení], [titul] potvrdil, že o výši mimořádné odměny pro žalobkyni ve výši 50.000 Kč rozhodl sám ze své pozice u žalovaného, pak obrana žalovaného, spočívající v námitce pravosti žádosti o vyplacení mimořádné odměny, se jeví jako nedůvodná. Stejně tak námitka žalovaného, že žádost není vyhotovena na hlavičkovém papíře žalovaného, postrádá jakýkoliv význam, a to v případě, že generální ředitel (v souběhu jednatel) žalované potvrdil oprávněnost i výši mimořádné odměny pro žalobkyni.

19. Pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku ve sporu o zaplacení mzdy či její části je rozhodující, zda byly naplněny předpoklady pro vznik nároku na mzdu. Nenároková složka mzdy je charakteristická tím, že bez rozhodnutí zaměstnavatele má tato složka mzdy povahu nároku pouze fakultativního. Nenároková (fakultativní) složka mzdy se tedy v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou mzdy nárokovou (obligatorní), jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 537/2004.

20. Žalobkyni byla v únoru 2020 generálním ředitelem žalovaného (současně v souběhu tehdejším statutárním zástupcem žalovaného) přiznána mimořádná odměna v souvislosti s kontrolou z [anonymizována tři slova] [územní celek] ve výši 50.000 Kč, která měla být vyplacena ve výplatním termínu v březnu 2020, jak mj. vyplývá ze mzdového lístku za únor 2020. Dle výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], [titul] byla takto přiznaná mimořádná odměny žalobkyni přiměřená dle výsledku kontroly [anonymizována tři slova] [územní celek]. Tato dosud nenároková složka mzdy žalobkyně se rozhodnutím zaměstnavatele (generálního ředitele žalovaného) se splněním shora uvedených předpokladů stala nárokem, kterého se žalobkyně může domáhat. Jinými slovy řečeno schválením mimořádné odměny zaměstnavatelem se nárok žalobkyně stal oprávněným. Žalovaný přesto žalobkyni takto přiznanou mimořádnou odměnu nevyplatil.

21. Žalovaný namítl, že postup žalobkyně při přiznávání mimořádné odměny byl v rozporu s dobrými mravy. Soud neshledal postup žalovaného při rozhodnutí o mimořádné odměně ve prospěch žalobkyně za jakkoliv nestandardní za situace, kdy o mimořádné odměně zaměstnance měl pravomoc rozhodnout generální ředitel [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a tento tak na základě příznivých závěrů kontroly od [anonymizována tři slova] [územní celek] také rozhodl. Žalovaný neprokázal tvrzení, že by žalobkyně jakýmkoliv způsobem obcházela kontrolní mechanismy žalovaného při přiznání mimořádné odměny.

22. Tvrzení žalovaného, že zpracování podkladů pro kontrolu od [anonymizována tři slova] spadalo do běžné pracovní činnosti žalobkyně bez nároku na další odměnu je dle názoru soudu bez významu za situace, kdy zaměstnavatel přizná (mimořádnou) odměnu zaměstnanci na základě jeho pracovních výsledků. Soud má za nadbytečné hodnotit, zda žalobkyně poskytla [anonymizována tři slova] dostatečné množství dokumentů za situace, kdy výsledek kontroly byl dle výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], [titul] pro žalovaného příznivý oproti stavu, kdy proběhla předcházející totožná kontrola, ovšem se závěry pro žalovaného ne právě příznivými. Zaměstnavatel ocenil pracovní úkol žalobkyně a výše odměny se zaměstnavateli jevila přiměřená.

23. Dle názoru soudu nepřísluší soudu hodnotit rozhodnutí zaměstnavatele o přiznání mimořádné odměny přiznané zaměstnanci a to za situace, že tzv. mimořádnou odměnu dle § 134 ZP lze poskytnout pouze za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu. Toto ustanovení zákoníku práce se však výlučně vztahuje k vyplacení nenárokové složky platu, tj. v případě zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Ustanovení § 134 ZP však ani podpůrně nelze použít v u zaměstnanců, na něž dopadají ustanovení zákoníku práce dle § 113 až § 121 ZP, tedy u zaměstnavatelů zaměstnanců nespadajících do veřejných služeb, neboť ochrana zaměstnanců pobírajících mzdu je odlišná od ochrany zaměstnanců pobírajících plat (mzda je mezi účastníky sjednána, plat je určen zaměstnavatelem). V případě přiznání odměny zaměstnance tak dle názoru soudu postačuje rozhodnutí zaměstnavatele o přiznání odměny bez závislosti na to, zda opravdu došlo k úspěšnému splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu. Soudu se tak jeví, že by bylo naopak v rozporu s dobrými mravy, pokud by žalovaný přiznanou mimořádnou odměnu žalobkyni nezaplatil.

24. Z výše uvedených důvodů tak soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k zaplacení oprávněné části mzdy žalobkyni. Soud tak ve výroku I. tohoto rozhodnutí zavázal žalovaného k zaplacení předmětné částky. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, když žalobkyni vznikl se splatností mzdy nárok na zaplacení mimořádné odměny jakožto části mzdy. Od následujícího dne se tak žalovaný ocitl v prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, a je tak povinen hradit žalobkyni úroky z prodlení ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. V prodlení se tak žalovaný dle ust. § 141 odst. 1 ZP ocitnul až od prvního dne v měsíci, který následuje po měsíci, ve kterém se plat stal splatným.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalovanému, neboť byla neúspěšná v míře nepatrné. Plná náhrada nákladů řízení je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.309 Kč (žaloba) a odměnou právního zástupce žalobkyně dle ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, a to za 4,5 úkonů právní služby po 2.980 Kč, dále za 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a účast na jednání dne 23. 9. 2020 a 16. 12. 2020, vše před Městský soudem v Brně. Žalobkyni dále náleží náhrada hotového výdaje za tlumočnický překlad předložené listiny ve výši 907,50. Žalobkyni také náleží náhrada nákladů řízení za řízení před Krajským soudem v Brně, a to za dva úkony právní služby po 2.980 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 25. 3. 2021 a jednání s klientem přesahující 1 hodinu dne 2. 8. 2021), dále za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, a za řízení před Městským soudem v Brně po zrušení rozsudku náleží náhrada nákladů řízení za dva úkony právní služby po 2.980 Kč (účast na jednání dne 14. 4. 2022 a 10. 1. 2023), dále za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč. Celkem tedy soud přiznal žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 31.247 Kč po zaokrouhlení a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

27. Soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s vyjádřením ze dne 1. 7. 2020 a 15. 9. 2020, když první vyjádření je pouze procesního charakteru a druhé vyjádření mohla žalobkyně ústně přednést na následném ústním jednání soudu, když je soudní řízení je ovládáno zásadou ústnosti a zmíněné vyjádření bylo předloženo teprve u jednání soudu.