38 C 8/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; I- právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 13 338,85 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žaloba, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 13.338,85 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 4. 8. 2021 do 13. 9. 2021 ve výši 1.371,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 4. 8. 2021 do 13. 9. 2021 ve výši 944,80 Kč, s úrokem ve výši 30,9% ročně z částky 12.743,85 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.743,85 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 3. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13, 338,85 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 24. 11. 2015 smlouvu rychlé půjčce číslo na jejímž základě poskytl věřitel žalované úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 30,9% ročně s poplatkem za pojištění typu C ve výši 119 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku Pohledávka byly na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021. Žalovaná ani přes výzvu žalobce dlužnou částku dosud neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě řádně nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů (údaje klienta ze dne 30. 10. 2020, návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 29. 11. 2015, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 24. 11. 2015, kopie OP žalované, všeobecné obchodní podmínky, celkový přehled započtených pohledávek, souhrnný výpis pohybů na účtě, ceník produktů a služeb, produktové podmínky pro osobní úvěry anonymizováno, rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouva o postoupení pohledávek č. číslo ze dne 23. 9. 2021, potvrzení platby ze dne 7. 10. 2021, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2021, přehled podacích čísel ze dne 20. 10. 2021, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 3. 8. 2021, přehled podacích čísel ze dne 20. 10. 2021, výzva k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2021, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 26. 11. 2021, přípis ze dne 1. 3. 2022) soud zjistil následující skutkový stav:

4. Věřitel s žalovanou uzavřeli dne 29. 11. 2015 smlouvu o rychlé půjčce číslo na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované částku 50.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet formou 72 měsíčních splátek po 1.653 Kč, při úroku 30,9% ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 35,7%. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 24. 11. 2015 vyplývá, že věřitel akceptoval návrh žalované k uzavření smlouvy.

5. Dle souhrnného výpisu pohybu na účtě vyplývá, že věřitel poskytl žalované částku 50.000 Kč dne 23. 11. 2015.

6. Z celkového přehledu započtených pohledávek vyplývá, že žalovaná zaplatila věřiteli za období od 25. 1. 2016 do 22. 2. 2021 celkem částku 116.026,51 Kč.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce vyplývá, že věřitel pouze touto listinou zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalované byl zjištěn v částce 14.000 Kč a limit kontokorentů ve výši 5.000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. číslo ze dne 23. 9. 2021, potvrzení platby ze dne 7. 10. 2021 a z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2021 soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 12. 10. 2021.

9. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 26. 11. 2021.

10. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

11. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

12. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZoSU je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce smlouvy, která svými vlastnostmi a charakterem je dle § 1 ZoSU spotřebitelským úvěrem, splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39).

19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

20. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalované dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalované v návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované v návrhu. K důkazu předložil pouze návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce a kopii OP žalované a údaje klienta ze dne 30. 10. 2020, které však dostatečně neprokazují, že příjem žalované byl věřitelem dostatečně zjišťován ke dni uzavření smlouvy o rychlé půjčce. Údaje klienta jsou poskytnuty několik let po uzavření smlouvy o rychlé půjčce a pokud se týká samotného návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce, soud má z takto provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalované zabýval jen povrchně či vágně, nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalované a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by žalobce mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované a zda existoval u žalované převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohla splácet příslušný úvěr. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

21. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel se zabýval úvěruschopností žalované pouze formálně a nepostupoval s náležitou odbornou péčí. Z předložených důkazů bylo soudem zjištěno, že věřitel nepostupoval s náležitou odbornou péčí, když příjmy žalované z důkazů nebyly zjištěny.

22. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesprávně zhodnotil míru žalované splácet dluh, resp. dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

23. Pokud tedy byla následně mezi právním předchůdcem žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena spotřebitelská smlouva, je tato každá smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 9 odst. 1 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

24. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (smlouva o rychlé půjčce je neplatná), je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalované (zápůjčka ve výši 50.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 OZ). Žalovaná žalobci již zaplatila částku 116.026,51 Kč a zaplatila tak žalobci částku vyšší, než jaká jí byla poskytnuta věřitelem (50.000 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně úroku či úroku z prodlení.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná, avšak dle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu pravomocným a vykonatelným rozsudkem, je možno domáhat se výkonu rozhodnutí prostřednictvím obecného soudu povinného.