38 C 86/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; OPR- právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9.105 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 4.105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4.105 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9.105 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně poplatku za poskytnutí ve výši 1.000 Kč formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, minimálně však 300 Kč, se splatností do konce měsíce. Úrok byl nastaven na 20 % měsíčně a po zesplatnění celého dluhu na 15 % ročně. Žalovaný je povinen dle ustanovení smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení se splátkou. Žalobce účtoval žalovanému smluvní pokutu dne [datum], [datum] a [datum] Smluvní pokuty a úroky se stávají ke konci každého kalendářního měsíce součástí jistiny. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a ten se tak stal automaticky celý splatný ke dni [datum], když se žalovaný dostal do prodlení se splácením delším jak 60 dnů. Od tohoto data žalobce odvozuje počátek běhu úroku z prodlení a změnu úrokové sazby z 20 % měsíčně na 15 % ročně. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru [číslo] na základě které měl poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, které měl žalovaný splácet spolu s úrokem ve výši 20 % měsíčně formou měsíčních splátek ve výši 1/5 čerpaných prostředků. Žalobce dne [datum] na účet žalovaného zaslal dle výpisu z účtu za období od [datum] do [datum] částku 5.000 Kč. Žalovaný se měl rovněž mimo jiné zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení se splátkou. Dle předložených výpisů k revolvingovému úvěru žalovaný žalobci nezaplatil ničeho. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne [datum]. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím elektronických prostředků byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 5.000 Kč, neboť předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř.

8. Žalobce poskytl žalovanému dne [datum] peněžní prostředky, nebylo však dokázáno, že by žalovaný žalobci dlužnou částku vrátil. Žalobci tak vznikl dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 5.000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5.000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky nejpozději do [datum]. Žalovaný se tak ocitnul v prodlení dne [datum]. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok.

10. Co se týče nároku na smluvní pokutu a poplatky, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byly jednotlivé smlouvy uzavřeny a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.

11. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch účastníků ve sporu byl přibližně shodný (rozdíl nečiní více jak 10 %). Soud tak žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.