38 C 86/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení částky 31 633,62 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 14.964 Kč s úrokem z prodlení: -) ve výši 8,5% ročně z částky 13.464 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, -) ve výši 8,5% ročně z částky 1.500 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 2.284,91 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.868 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.702,62 Kč, úrokem ve výši 29% ročně z částky 15.748,91 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15.748,91 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2.284,91 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 13.464 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 7.410,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.056,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.203,91 Kč, úrokem ve výši 29% ročně z částky 8.910,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8.910,99 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7.410,99 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 1.500 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 6.973,72 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 827,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.040,34 Kč, úrokem ve výši 29% ročně z částky 6.973,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6.973,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 10. 12. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 31.633,62 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovanou na straně dlužníka dne 30. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejíž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 12.848 Kč formou 45 týdenních splátek po 686 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaná věřiteli zaplatila částku 4.536 Kč. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila částku 15.748,91 Kč, dále úrok ve výši 29% ročně z dlužné částky. Věřitel dále uzavřel s žalovanou na straně dlužníka dne 26. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejíž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 13.967 Kč formou 60 týdenních splátek po 500 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaná věřiteli zaplatila částku 14.500 Kč. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila částku 8.910,99 Kč, dále úrok ve výši 29% ročně z dlužné částky. Věřitel dále uzavřel s žalovanou na straně dlužníka dne 6. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejíž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 19.017 Kč formou 60 týdenních splátek po 684 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaná věřiteli zaplatila částku 29.476 Kč. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila částku 6.973,72 Kč, dále úrok ve výši 29% ročně z dlužné částky. Pohledávky byly postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020. Od tohoto data žalobce požaduje další úroky z prodlení a úrok z úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 12. 2017, z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 v počtu 3 kusů, ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 3. 2018, ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 8. 2018, ze zákaznické karty ze dne 6. 12. 2017, ze dne 26. 3. 2018 a ze dne 30. 8. 2018, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy [číslo] z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, z informace o zpracování osobních údajů ze dne 6. 1. 2021, z podacího lístku ze dne 25. 1. 2021, z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021, z podacího lístku ze dne 28. 6. 2021, z výpisu z obchodního rejstříku žalobce a z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dle zákaznických karet ze dne 6. 12. 2017, 26. 3. 2018 a 30. 8. 2018 měla mít žalovaná pravidelný čistý příjem 10.500 Kč a ostatní příjmy domácnosti bez specifikace 51.010 Kč (nebo 40.510 Kč). Jako výdaje byly uvedeny běžné výdaje ve výši 5.000 Kč (včetně další interní splátky 3.078 Kč či 5.328 Kč).

5. Dle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 6. 12. 2017 měli věřitel a žalovaná uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku 22.000 Kč, kterou měla žalovaná věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 3.935 Kč a poplatky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5.824 Kč a poplatky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9.258 Kč, celkem ve výši 41.017 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 684 Kč. Žalované byla vyplacena částka 22.000 Kč.

6. Dle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 3. 2018 měli věřitel a žalovaná uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku 16.000 Kč, kterou měla žalovaná věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 2.862 Kč a poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6.388 Kč a s poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.717 Kč, celkem ve výši 29.967 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 500 Kč. Žalované byla vyplacena částka 16.000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy.

7. Dle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 8. 2018 měli věřitel a žalovaná uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku 18.000 Kč, kterou měla žalovaná věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 2.396 Kč a poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6.229 Kč a s poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.223 Kč, celkem ve výši 30.848 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 686 Kč. Žalované byla vyplacena částka 18.000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy.

8. Dle smlouvy o postoupení pohledávek byly jednotlivé pohledávky za žalovanou postoupeny z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 6. 1. 2021. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k plnění ze dne 28. 6. 2021, podanou k přepravě dne 28. 6. 2021 dle podacího lístku.

9. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

20. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity).

21. Věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel z toho, že měla vlastní měsíční příjem ve výši 51.000 Kč (61.510 Kč), výdaje pak ve výši 5.000 Kč (10.328 Kč). Z všech zákaznických karet nijak nevyplývá, že by věřitel příjem žalované včetně příjmu domácnosti jakkoliv ověřoval (čí je tento příjem, zda s ním žalovaná může vůbec disponovat, zda z tohoto cizího příjmu nejsou i nějaké cizí výdaje atd.) Tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla na tomto dalším příjmu domácnosti zcela závislá vzhledem k povinnosti platit další splátky z žádaného spotřebitelského úvěru. Věřitel tyto další příjmy domácnosti žalované přesto žádným způsobem neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, pracovní smlouvou třetí osoby, potvrzením o sociálních dávkách apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční příjmy a případně i výdaje žalované. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel poměry žalované do hodnocení klienta sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením příjmů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

22. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel se pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním příjmů žalované se vůbec nezabýval, natož aby po žalované požadoval přehled pohybů na jejím účtu za přiměřené období předcházející žádosti o úvěr. Přitom právě příjmovou i výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

23. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o zápůjčce, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Tato smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť ve smlouvě byl původně sjednán po započítání„ poplatků“ za sjednání a za administrativní činnost, když se dle výše poplatků jedná zcela zřejmě o další příjem věřitele z úvěru, tedy úroku, úrok a další příslušenství (RPSN) ve výši 230,58 % v případě smlouvy ze dne 6. 12. 2017, ve výši 234,1% v případě smlouvy ze dne 26. 3. 2018 a ve výši 283,74% v případě smlouvy ze dne 30. 8. 2018, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20% ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích ve smlouvě o zápůjčce je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

24. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (jednotlivé smlouvy o zápůjčce jsou neplatné), je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalované (úvěry ve výši 22.000 Kč, 16.000 Kč a 18.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 OZ). Žalovaná věřiteli již dle tvrzení žalobce zaplatila částku 29.476 Kč v případě smlouvy ze dne 6. 12. 2017, dále částku ve výši 14.500 Kč v případě smlouvy ze dne 26. 3. 2018 a dále částku ve výši 4.536 Kč v případě smlouvy ze dne 30. 8. 2018 a žalované tak zbývá uhradit částku 1.500 Kč v případě smlouvy ze dne 26. 3. 2018 a částku ve výši 13.464 Kč v případě smlouvy ze dne 30. 8. 2018. Kč. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ust. § 1879 OZ platně postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalobce je tak oprávněn vymáhat tuto pohledávku.

25. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatné byly z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobcem vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději ve lhůtě uvedené v předžalobní výzvě k plnění, tedy 13. 7. 2021, dostala se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku celkem 14.964 Kč (součet částek 1.500 Kč a 13.464 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužných částek za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

27. Výrokem II. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení poníženému o částečné plnění žalované přiznanou výrokem I., nárokovaným kapitalizovaným úrokem z úvěrů, dalším úrokem z úvěru, nárokovaným úrokem z prodlení kapitalizovaným žalobcem a dalším úrokem z prodlení z rozdílu mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení poníženému o částečné plnění žalované přiznanou výrokem I. a dalším úrokem z prodlení od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, který představuje rozdíl mezi úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. a úrokem původně nárokovaným.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější jak žalobce a žalobce by tak byl povinen jí hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.