38 C 91/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Ivem Kadrmasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 83 471,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 74.384 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 74.384 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 9.087,26 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.542,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 409,83 Kč, s úrokem ve výši 13,9% ročně z částky 82.972,26 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 83.471,26 Kč od 15. 3. 2024 do 26. 11. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z částky 74.384 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.759,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 6. 12. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 83.471,26 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovanou na straně dlužníka dne 1. 2. 2023 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli zápůjčku spolu s úrokem ve výši 13,9% ročně formou 39 pravidelných měsíčních splátek po 3.202 Kč. Žalovaná věřiteli zaplatila částku 25.616 Kč. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila částku 82.972,26 Kč na jistině, 499 Kč na poplatku a dále smluvní úrok a smluvní úrok z prodlení z dlužné částky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2024 s účinností ke dni 30. 8. 2024. Žalobce marně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, BRKI skóre, výpisu z běžného účtu žalované za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 a dle transakční historie věřitel zkoumal, zda žalovaná bude moci řádně splácet poskytnutý úvěr, když sdělení ze Solus a BRKI/NRKI bylo negativní, resp. nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti Deklarovaný příjem žalované ve výši 21.000 Kč byl ověřen dle plateb na účtu žalované, při zohlednění výdajů ve výši 15.370 Kč, z čehož výdaje na splátky půjček činí 3.520 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebních úvěrů 7.380 Kč, výdaje na živobytí 4.470 Kč, zbývá tak celkem 5.630 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 však soud zjistil, že žalovaná opakovaně sice vkládala na běžný účet finanční prostředky, avšak současně tentýž den či den poté částku stejnou či obdobnou vybrala v hotovosti z bankomatu (srov. dne 3. 1. 2023 vklad 5.000 Kč, téhož dne úhrada 2.050 Kč, dne 5. 1. 2023 výběr 5.000 Kč, dne 5. 1. 2023 vklad v hotovosti na bankomatu 35.000 Kč, dne 5. 1. 2023 jednorázová úhrada v téže výši, dne 6. 1. 2023 příchozí úhrada ve výši 35.000 Kč, dne 8. 1. 2023 výběr v hotovosti 35.000 Kč, apod.). Kromě toho soudu zjistil z běžného účtu žalované za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 soud také zjistil, že žalovaná dne 20. 1. 2023 hradil nájem za leden ve výši 10.000 Kč.

5. Dle návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 1. 2. 2023 a dle akceptace návrhu měli věřitel a žalovaná uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku 100.000 Kč coby spotřebitelský úvěr s úrokem 13,9% ročně, RPSN 14,84%.

6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 22. 8. 2024 včetně přílohy č. , hodnota, , dle potvrzení úplaty ze dne 3. 9. 2024 a dle vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 6. 9. 2024. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k plnění ze dne 11. 11. 2024 se splatností do 26. 11. 2024, podanou k přepravě dne 11. 11. 2024 dle podacího lístku.

7. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

8. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

18. Soud zkoumal ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 87 odst. 1 ZoSU.

19. Věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel z toho, že měla vlastní měsíční příjem ve výši 21.000 Kč, výdaje pak ve výši celkem 15.370 Kč. Z předložených listinných důkazů nijak nevyplývá, že by věřitel výdaje žalované jakkoliv ověřoval. Výdaje žalované spolu se splátkami nabízeného úvěru jsou v součtu velmi blízko k tvrzenému příjmu žalované, což by mělo vést žalobce k podrobnějšímu zkoumání výdajů žalované. Tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované. Pokud žalobce tvrdil, že věřitel řádně zkoumal příjmy žalované, a to z jejího bankovního účtu, věřitel postupoval vágně a dostatečným způsobem si neověřil příjmy žalované. Je skutečností, že na běžný účet žalované přicházely platby, tyto však byly v průběhu několika dnů žalovanou znovu vybrány. Věřitel tak neměl dostatečným způsobem prokázáno, že žalovaná řádně disponuje s takovými příjmy, aby byla schopna bez obtíží poskytnutý úvěr splácet. Z uvedeného dospěl soud po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k závěru, že věřitel poměry žalované do hodnocení klienta sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením zejména výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Žalobce přes poučení soudu neprokázal, že věřitel v době uzavření závazku se žalovanou řádně zkoumal její možnost splácet dluh tak, jak je uvedeno v ust. § 86 odst. 1, 2 ZoSU.

20. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje.

21. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel se pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním příjmů žalované se zabýval jen velmi povrchně, když sice měl k dispozici přehled pohybů na účtu žalované v období předcházející žádosti o úvěr, avšak nesprávně tento pohyb peněžních prostředků vyhodnotil (žalovaná běžně obdržela peněžní prostředky, aby následně je vybrala). Obdobně s výdaji žalované se také spokojil jen s informacemi žalované, aniž by si je podrobněji ověřil (výdaje na bydlení nemohly dosahovat částky 7.380 Kč za situace, že žalovaná zaplatila nájemné ve výši 10.000 Kč). Přitom právě příjmovou i výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

22. Soud je toho názoru, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána, když žalobce neprokázal, že při uzavírání úvěrové smlouvy mezi věřitelem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 87 odst. 1 ZoSU).

23. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (smlouva o úvěru je neplatná), je třeba na plnění, které věřitel měl poskytnout žalovanému (úvěr ve výši 100.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 87 ZoSU a § 2991 OZ).

24. Věřitel poskytl žalované peněžní prostředky bez právního důvodu, které však žalovaná dosud zcela nevrátila a vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení. Žaloba je důvodná ve výši 74.384 Kč, když věřitel poskytl žalované částku 100.000 Kč, žalovaná věřiteli vrátila částku 25.616 Kč. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení částky 74.384 Kč. Pohledávka za žalovanou byla v mezidobí postoupena v souladu s ust. § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněný ji nárokovat. Soud tedy žalobě vyhověl v této částce a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2023 Sb. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2024. Žalovaná se tak ocitla v prodlení dne 27. 11. 2024 a od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Výrokem II. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení poníženému o částečné plnění žalované přiznanou výrokem I., nárokovaným kapitalizovaným úrokem z úvěrů, dalším úrokem z úvěru, nárokovaným úrokem z prodlení kapitalizovaným žalobcem a dalším úrokem z prodlení z rozdílu mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení poníženému o částečné plnění žalované přiznanou výrokem I. a dalším úrokem z prodlení, který představuje rozdíl mezi úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. a úrokem původně nárokovaným.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný z 65,95% (předmět řízení po součtu veškerých nárokových příslušenství činí celkem 124.439,50 Kč, úspěch žalobce činí 74.384 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku 7.691,10 Kč, celkem 82.075,10 Kč). Náklady řízení jsou představovány:- soudním poplatkem ve výši 3.340 Kč,- v odměně právního zástupce žalobce za celkem čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba a účast na jednání soudu dne 18. 9. 2025) ve výši 4.460 Kč za úkon dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění,- částkou 1.350 Kč za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč a za jednu náhradu hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu,- za cestovné ve výši 536,16 Kč (za cestu k jednání soudu dne 18. 9. 2025, při cestě , adresa, a zpět, vzdálenost max. 64 km, při použití vozidla reg. zn. , SPZ, , za použití vyhlášky č. 475/2024 Sb.),- náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč jako náhrada času při sazbě 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu (2 x půlhodina),- daň z přidané hodnoty ve výši 4.092,91 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud přiznal náklady řízení za každý jednotlivý úkon právní služby dle platného znění advokátního tarifu.Celkem se jedná o částku 27.459,06 Kč. Po odečtení úspěchu žalované (34,05%) od neúspěchu žalobce, žalobci náleží 31,9 % z dané částky, tedy částka 8.759,44 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.