38 C 99/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem jméno příjmení , narozeným datum , bytem adresa proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalované zastoupená kolizním opatrovníkem jméno příjmení , anonymizováno , advokátkou se sídlem adresa ; 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o určení neplatnosti darovací smlouvy

I. Žaloba, podle které se žalobce domáhá určení neplatnosti darovací smlouvy, uzavřené dne 2. 2. 2017 mezi žalovanou 1. [celé jméno žalované] a žalovaným 2. [celé jméno žalovaného], se zamítá.

II. Opatrovnici žalované [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení ve výši 5.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2. náklady řízení ve výši 8.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného 2.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 24. 6. 2020 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že darovací smlouva, uzavřená mezi žalovanou [celé jméno žalované] a žalovaným [celé jméno žalovaného] dne 2. 2. 2017, je neplatná. V žalobě uvedl, že oba žalovaní uzavřeli dne 2. 2. 2017 darovací smlouvu, dle které žalovaná [celé jméno žalované] darovala žalovanému [celé jméno žalovaného] nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 75 m2, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům na adrese [adresa žalovaného a žalované], dále pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 107 m2 a pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 27 m2, vše zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], včetně movitých věcí, tvořících jejich vybavení a všech věcí, včetně obrazů, nacházejících se v nemovitosti. Darovací smlouva není nikterak zvlášť výhodná pro dárkyni (žalovanou [celé jméno žalované]), je však neobvykle výhodná pro obdarovaného (žalovaného [celé jméno žalovaného]), kterému byl dobře znám zdravotní stav a duševní porucha žalované. Žalovaná [celé jméno žalované] trpěla již v době uzavření darovací smlouvy dne 2. 2. 2017 duševní poruchou, která ji činila neschopnou právně jednat v tak závažné věci, jak je zřejmé zejména ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Žalovaná [celé jméno žalované] trpí duševní poruchou – demencí středně těžkého stupně (Alzheimerova nemoc s pozdním začátkem) s nepříznivou prognózou do budoucna ve smyslu další postupné progrese zhoršování duševních schopností. Žalobce dne 21. 2. 2019 podal návrh na omezení svéprávnosti žalované [celé jméno žalované]. Žalobce je věcně legitimován v řízení o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, když aktivně legitimován k žalobě na určení je i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1690/97). Žalobce je synem žalované [celé jméno žalované] a je tedy jejím nepominutelným dědicem. Uzavřením darovací smlouvy dochází k faktickému vydědění žalobce žalovanou [celé jméno žalované], a to aniž by byly naplněny důvody podle § 1646 občanského zákoníku. Je tedy evidentní, že darovací smlouva se přímo týká právní sféry žalobce. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení, neboť bez určení by bylo ohroženo právo žalobce, když darovací smlouva byla vytvořena na přímý popud žalovaného [celé jméno žalovaného] ve snaze se obohatit s tím, že akutní riziko špatného zdravotního stavu žalované [celé jméno žalované] ohrožuje práva žalobce a bez určení platnosti darovací smlouvy činí jeho postavení nejistým.

2. Žalovaná 1. navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení darovací smlouvy. V únoru 2017 mohla žalovaná 1. řádně právně jednat.

3. Žalovaný 2. v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dne 2. 2. 2017 uzavřel s [celé jméno žalované] darovací smlouvu, když žalovaná [celé jméno žalované] byla naprosto schopna se svobodně rozhodovat a domyslet následky svého jednání. Není sporu o tom, že v současnosti žalovaná [celé jméno žalované] trpí nevyléčitelnou duševní poruchou a není schopna jakýchkoliv samostatných činností. Odmítá tvrzení, že darovací smlouva byla vytvořena na jeho popud, když darovací smlouva nebyla iniciována žalovaným 2., ale žalovanou 1., která vše zařizovala u notáře. Žalovaná 1. si přála, aby po její smrti něco z majetku obdržela i ostatní vnoučata, když přihlédla k jednání žalobce při uzavírání darovací smlouvy ze dne 15. 5. 2007. Žalobce tehdy uzavřel darovací smlouvu s matkou žalované 1., která zemřela dne 23. 7. 2007, o tomto převodu žalobce do smrti dárkyně nikomu neřekl a v tento den žalované 1. oznámil, že dům je jen jeho s dodatkem, že žalovaná 1. již jeden dům má. Tato událost vedla k tomu, že 1. žalovaná se vůči žalobci zatvrdila, jejich vzájemné vztahy téměř přestaly existovat a následně 1. žalovaná opakovaně prohlašovala, že žalobce její dům nikdy nedostane a dá ho tomu, kdo ji na stáří zaopatří a bude se o ni starat. Toto své předsevzetí začala realizovat dlouho předtím, než se u ní projevily první příznaky Alzheimerovy choroby a demence, když v roce 2015 pořídila žalovaná [celé jméno žalované] závěť, kterou byl žalovaný 2. povolán za dědice veškerého jmění žalované 1., kde se 1. žalovaná vyjádřila i ke vztahu k žalobci. Žalovaný 2. se domnívá, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, není účastníkem smlouvy a její uzavření nemělo dopad na jeho právní postavení. Darovací smlouva sama o sobě neznamená faktické vydědění žalobce, když předmět darovací smlouvy netvoří jediný majetek žalované 1. Žalobce zůstává nepominutelným dědicem s nárokem na svůj podíl na dalším majetku 1. žalované. Nebyla splněna podmínka naléhavého právního zájmu, když žalobcovo postavení je naprosto zřejmé a vychází ze zákona a není zde v této věci žádná nejistota.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] ze dne 24. 6. 2020 vzal soud za prokázáno, že 1. žalovaná je ke dni 24. 6. 2020 majitelkou nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] – zahrada, o výměře 107 m2, dále pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 75 m2, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] v k. ú. [obec], [územní celek], stojící na pozemku parc. [číslo] dále pozemku parc. [číslo] – zahrada, o výměře 27 m2. K nemovitostem se váže zákaz zcizení a zatížení pro 2. žalovaného [celé jméno žalovaného] na základě smlouvy darovací pro případ smrti ze dne 2. 2. 2017 s právními účinky zápisu k okamžiku 17. 2. 2017.

5. Z darovací smlouvy ze dne 2. 2. 2017 vyplývá, že oba žalovaní (1. žalovaná jako dárkyně a 2. žalovaný jako obdarovaný) uzavřeli dne 2. 2. 2017 darovací smlouvu pro případ smrti, na základě které 1. žalovaná daruje pro případ své smrti pozemek parc. [číslo] – zahrada, pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a dále pozemek parc. [číslo] – zahrada, vše v k. ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví], [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], a to včetně vybavení domu a všech věcí, včetně obrazů, které se v domě nacházejí 2. žalovanému, a to pod podmínkou, že obdarovaný [celé jméno žalovaného] dárkyni [celé jméno žalované] přežije. V čl. III. darovací smlouvy je dohodnut zákaz zcizení a zatížení s nemovitostmi, který se však nevztahuje na movité věci a zřizuje se jako věcné právo na dobu života dárkyně. Dle čl. IV. darovací smlouvy se 2. žalovaný [celé jméno žalovaného] zavázal vyplatit částku 400.0002 Kč [jméno] [příjmení], [datum narození], dále částku 400.000 Kč. Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a částku 400.000 Kč [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], a to v ročních splátkách po 100.000 Kč, splatným u první splátky nejpozději do konce 5. roku po úmrtí dárkyně [celé jméno žalované].

6. V daném případě je zcela nepochybné, že žalobce využil svých dispozičních práv a v souladu s ust. § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) podal určovací žalobu, přičemž žádal určení neplatnosti právního jednání, a to darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 2. 2. 2017.

7. Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (určovací právo) spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009 nebo ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3875/2016). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, který se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován.

9. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního poměru nebo práva. Není proto opodstatněna tam, kde právní poměr anebo právo již byly porušeny a kde je třeba se domáhat ochrany žalobou na plnění.

10. Základní podmínkou pro úspěšnost určovací žaloby je tedy prokázání naléhavého právního zájmu. V dané věci se žalobce domáhá určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 2. 2. 2017. K tomu je nutno uvést, že jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto žalobou na určení, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (vlastnictví), není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Odon 50/96 nebo sp.zn. 30 Cdo 1674/99).

11. Naléhavý právní zájem žalobce by v projednávané věci byl dán, pokud by po požadovaném určení přestalo být jeho postavení nejisté. V případě, že by soud rozhodl, že darovací smlouva ze dne 2. 2. 2017, je neplatná, nepřivodilo by takové rozhodnutí žalobci příznivější postavení ani by to jeho postavení nijak nevyřešilo. Pro žalobce bylo z hlediska účelu, pro který je vedeno toto řízení, rozhodující, zda předmětná darovací smlouva je platná či nikoli. Konkrétní určení neplatnosti darovací smlouvy má však povahu předběžné otázky ve vztahu k určení jinému (právního) vztahu a není tak na takovém určení naléhavý právní zájem, když se lze domáhat přímo určení samotného práva. Rozsudek, který by soud vyhověl žalobnímu návrhu, by ale nebyl způsobilým podkladem pro v budoucnu vzniklé projednání dědictví po žalované [celé jméno žalované], když k takovémuto řízení dosud nenastala zákonem stanovená skutečnost.

12. Soud žalobce o nedostatku naléhavého právního zájmu při jednání soudu dne 5. 11. 2021 poučil, avšak žalobce svůj návrh nijak nezměnil. Soud proto s ohledem na nedostatek právního zájmu podle § 80 o.s.ř. žalobu v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Nad rámec soud doplňuje, že dle názoru soudu je nepřípadný odkaz žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu k naléhavému právnímu zájmu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71), když žalobce zřejmě směšuje aktivní věcnou legitimaci s naléhavým právním zájmem žalobce na určení. K tomu, aby se však žalobce mohl řádně domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu, který je chápán jako povinný předpoklad důvodnosti žaloby a odlišuje jej od pojmu věcné legitimace. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení představuje zvláštní procesní podmínku. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popř. tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. R 6/2003, R 17/72 či rozhodnutí Nejvyššího soudu 3 Cdon 1338/96). Žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení zpravidla tam, kde lze žalovat na plnění (R 88/68, R 17/72 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2553/2009). V dané věci by bylo možno přihlédnout k např. k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 797/2000, když„ naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy k nemovitosti není dán tehdy, pokud žalobce v minulosti nebyl vlastníkem předmětné nemovitosti, ale toliko jejím uživatelem a vyhovění žalobě by nemělo vliv na jeho právní postavení ani majetkové poměry“. V daném případě žalobce nikdy nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí, vlastníkem nemovitostí je 1. žalovaná, která nemovitosti jako dárkyně darovala 2. žalovanému. Je sice skutečností, že žalobce je tzv. nepominutelným dědicem dle § 1643 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak také platí, že darovací smlouva je pořízena pro případ smrti dárkyně a jako taková je v době vydání rozsudku neúčinná. Darovací smlouva nabude účinnosti teprve v okamžiku úmrtí 1. žalované. Námitka žalobce, že je neopomenutelný dědic, je tak nedůvodná, neboť žalobce se stane tzv. neopomenutelným dědicem teprve v okamžiku úmrtí 1. žalované. Soud v rámci dědického řízení jako předběžnou otázku bude posuzovat platnost darovací smlouvy, osobu žalobce jako tzv. neopomenutelného dědice a také možné započtením daru na povinný díl či dědický podíl dle ust. § 1658 a násl. občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 30 Cdo 889/2002). Tvrzení žalobce, že je neopomenutelný dědic, má pouze spojitost s aktivní věcnou legitimací žalobce.

14. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na shora uvedené závěry se dalšími námitkami uplatněnými v řízení nezabýval a další důkazy neprováděl.

15. Žalovaní tedy byli ve věci úspěšní, a proto jim náleží náhrada nákladů řízení v souladu s ust. § 142 o.s.ř.

16. Žalovaná [celé jméno žalované] je omezena ve způsobilosti k právním jednáním, a proto jí byl ustanovena opatrovnice [] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], které soud přiznal odměnu ve výši 5.600 Kč dle ust. § 7 a § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, a to za dva úkony právní služby po 2.500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne 5. 11. 2021) a za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s ust. § 148 o.s.ř. (výrok III.).

17. Žalovanému [celé jméno žalovaného] vznikly náklady řízení za odměnu právní zástupkyně dle ust. § 7 a § 9 odst. 3 advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 2.500 Kč a za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 12. 8. 2020 a účast u jednání dne 5. 11. 2021 Celkem tedy soud přiznal 2. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8.400 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupkyně 2. žalovaného v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

18. Soud nepřiznal 2. žalovanému na náhradě nákladů řízení jeden úkon právní služby, a to za souhrnné vyjádření ze dne 26. 10. 2021, neboť z tohoto vyjádření nevzešly pro řízení žádné nové rozhodné skutečnosti.