39 C 107/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení částky 290 973,98 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 290 973,98 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 398 149 Kč od 1. 6. 2017 do 5. 9. 2019, se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 290 973,98 Kč od 6. 9. 2019 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Městský soud v Brně již jednou v této věci rozhodl rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 39 C 107/2020-53, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 290 973,98 Kč z titulu nároku z úvěrové smlouvy, která byla uzavřena 7. 3. 2014 mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného ([právnická osoba]). Podle této smlouvy právní předchůdce žalovaného čerpal úvěr na zakoupení automobilu Škoda Yeti. Žalovaný neplnil převzaté závazky a dostal se do prodlení, v důsledku čehož došlo k zabavení automobilu a náklady s tímto spojené platil žalobce.

2. V době, kdy soud I. stupně rozhodoval, neměl žalovaný zapsanou osobu, která by byla oprávněna na žalovaného jednat. Proto také soud ustanovil žalovanému opatrovníka z řad advokátů, který proti výše zmíněnému rozsudku podal odvolání s tím, že nesouhlasí s právním závěrem soudu I. stupně o tom, že úvěrová smlouva neměla charakter adhezní smlouvy. Právní předchůdce žalovaného neměl možnost ovlivnit podmínky smlouvy, neboť, i když byl podnikatel, byl slabší smluvní stranou. Podmínky smlouvy byly extrémně nevýhodné, když si od žalobce zapůjčil 269 999 Kč, částku 30 000 Kč uhradil při podpisu smlouvy, následně bylo hrazeno 32 splátek po 7 385 Kč a z exekuce žalobce obdržel dalších více jak 110 000 Kč. Žalobce dosud obdržel 390 000 Kč, tedy o 130 000 Kč více, než činil úvěr a přesto požaduje po žalovaném dalších 290 000 Kč. Žalovaný nebyl rovněž smluvní stranou smlouvy a nemohl do úvěrové smlouvy zasahovat. Žalovaný rovněž nesouhlasil se závěrem o tom, že došlo k automatickému zesplatnění pohledávky, když pokud si to strany dle § 1931 OZ ujednaly, toto právo může uplatnit do splatnosti nejbližší příští splátky. V daném případě ustanovení o automatickém zesplatnění bylo obsaženo jen v části obchodních podmínek týkajících se odstoupení od smlouvy a k odstoupení od smlouvy nedošlo, tedy nemohlo dojít k automatickému zesplatnění úvěru. Žalovaný dále namítal nesprávné doručení oznámení o zesplatnění pohledávky na nesprávnou adresu, proto se toto oznámení nemohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného. Soud I. stupně se rovněž nezabýval obranou opatrovníka, že není zřejmé, z jakého důvodu došlo k prodeji předmětného vozidla dražbou prostřednictvím exekutora, resp. proč žalobce vozidlo vydal Exekutorskému úřadu, byť mělo být v držení a vlastnictví žalobce. Dražbou vozidla dva roky po jeho zabavení došlo ke ztrátě hodnoty. Přehled plateb, na který žalobce odkazuje, není součástí spisu, není tak zřejmé, zda požadovaná částka odpovídá správné výši pohledávky.

3. Pokud se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného, toto označil za nedůvodné s tím, že žalovaný vstoupil do smluvního vztahu dobrovolně na základě dohody o převodu práv a povinností klienta z úvěrové smlouvy. Tato dohoda nebyla uzavřena adhezním způsobem a žalovaný se mohl vymezit vůči kterémukoliv ustanovení smlouvy a práva a povinnosti z úvěrové smlouvy na sebe nepřevádět. Není proto možné, aby se nyní sám označoval za slabší stranu smlouvy, pokud práva a povinnosti ze smlouvy na sebe dobrovolně převedl a potvrdil, že se seznámil se všemi částmi původní smlouvy. Zákon o spotřebitelském úvěru chrání pouze fyzické osoby, nikoliv osoby právnické. Žalobce nesouhlasil ani s druhou námitkou v tom směru, že k zesplatnění úvěru nedošlo z důvodu, že ujednání o zesplatnění se v obchodních podmínkách vyskytuje v odstavci nazvaném jako Odstoupení od smlouvy a ukončení trvání smlouvy. Žalobce měl za to, že toto ujednání obchodních podmínek, i když není faktickým odstoupením od smlouvy, má podobný efekt ten, že dluh bude nutné uhradit v jediné splátce. Žalovanému bylo oznámení o zesplatnění doručováno na korespondenční adresu jeho provozovny, nikoliv adresu sídla, kterou v mezičase přestal využívat. Došlo tak dle obchodních podmínek k fikci doručení.

4. V rámci projednávaného odvolání odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 13. 3. 2020 žalobou, kterou se žalobce domáhá po žalovaném úhrady částky 290 973,98 Kč s příslušenstvím, když tento nárok byl odůvodněn tvrzením, že 7. 3. 2014 byla uzavřena s firmou [právnická osoba] smlouva o úvěru. Na tomto základě bylo právnímu předchůdci žalovaného poskytnuto 269 999 Kč na nákup předmětného automobilu. Finanční prostředky z úvěru byly poskytnuty přímo dodavateli auta, když právní předchůdce žalovaného se úvěr zavázal hradit v 84 měsíčních splátkách o 7 385 Kč 1. 1. 2016 uzavřel žalobce, právní předchůdce žalovaného a žalovaný dohodu o převodu veškerých práv a povinností z úvěrové smlouvy na žalovaného. Právní předchůdce žalovaného a později žalovaný uhradili jen 32 měsíčních splátek a ani ty nebyly placeny řádně a včas, proto žalobce využil oprávnění a žalovanému auto na jeho náklady odebral při prodlení se splátkou po dobu delší než 20 dnů. K odebrání vozidla došlo 6. 3. 2017 a žalovanému za toto bylo fakturováno 7 865 Kč. Poté bylo vozidlo okamžitě převezeno a žalobci účtováno parkovné 3 025 Kč. Žalobce za žalovaného hradil plné pojištění, které bylo přeúčtováváno. Protože po zabavení vozidla žalovaný nehradil dlužné splátky, k 8. 4. 2017 byl úvěr zesplatněn, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z 20. 4. 2017, ve kterém byla rovněž vyčíslena pohledávka 420 799 Kč. Tato částka se sestávala z dlužných splátek do ukončení smlouvy 36 316 Kč z nesplacené jistiny úvěru a sankce za porušení závazku 347 095 Kč a s příslušenstvím ve výši 37 388 Kč (smluvní pokuta, úrok z prodlení a poplatky). Ještě než žalobce auto zpeněžil, byl nucen vydat ho Exekutorskému úřadu a následně 27. 2. 2019 byla žalobcem uplatněná pohledávka přihlášena do dražby. K 30. 5. 2019 (den konání dražby) se pohledávka skládala z dlužných splátek před zesplatněním 36 316 Kč, zesplatněné části jistiny 347 095 Kč, dvakrát poplatek za upomínku po 150 Kč, náklady na oznámení o okamžité splatnosti 200 Kč, náklady na zabavení předmětu vozidla 7 865 Kč, náklady na prověření vozidla 1 573 Kč, parkovné 3 025 Kč, náklady na pojištění 2 457 Kč, smluvní pokuty 1 478 Kč a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 700 Kč. Podle rozvrhového usnesení ze 4. 7. 2019 připadla na přihlášenou pohledávku žalobce částka 158 500 Kč, z čehož 110 035,02 Kč bylo započteno na jistinu. Po započtení zbývá k úhradě ponížená zesplatněná jistina 290 973,98 Kč s příslušenstvím. Protože na straně žalovaného v té době nebyla osoba, která by mohla jeho jménem jednat, neboť funkce posledního jednatele zanikla 24. 10. 2019, soud I. stupně ustanovil usnesením z 10. 7. 2020 žalovanému opatrovníka z řad advokátů. Žalovaný od počátku se žalobou nesouhlasil, ve vyjádření k žalobě uplatnil námitky shodné jako v odvolání.

5. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2021, č. j. 36 Cm 82/2020-22, s právní mocí 23. 3. 2021, byla společnost žalovaného zrušena s likvidací a ustanoven likvidátor [příjmení] [jméno] [jméno], advokát se sídlem [adresa].

6. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba podaná žalobcem náležitosti ohledně vylíčení skutkového děje nesplňuje, neboť ze skutkových tvrzení nelze dospět k závěru, na základě čeho vznikl žalovanému, resp. jeho právnímu předchůdci, předmětný dluh, který žalobce ke dni zesplatnění (8. 4. 2017) vyčíslil částkou 420 799 Kč, k datu konání dražby 30. 5. 2019 částkou 401 009 Kč a ke dni zahájení řízení částkou 290 793,98 Kč. Žalobce neuvedl, jaká byla sjednána úroková sazba ve smlouvě o úvěru 7. 3. 2014 s právním předchůdcem žalovaného a kdy se právní předchůdce žalovaného, popř. žalovaný dostal do prodlení a konkrétně se kterými splátkami. Absence těchto tvrzení způsobuje, že nelze dovodit, na základě čeho žalobce dospěl k dluhu na dlužných splátkách do ukončení smlouvy 36 316 Kč, k dluhu na nesplacené části jistiny 347 095 Kč a k dluhu na nesplacené části jistiny 347 095 Kč a k dluhu na příslušenství 37 388 Kč. Absence tvrzení o prodlení s jednotlivými splátkami rovněž způsobuje nemožnost přezkoumat tvrzený kapitalizovaný dluh na úrocích z prodlení 700 Kč. Ohledně smluvní pokuty, kterou žalobce nesprávně nazývá jako příslušenství, neuvedl žádná skutková tvrzení. Chybí rovněž konkrétní skutková tvrzení k uplatněným poplatkům za upomínky 300 Kč, náklady na oznámení okamžité splatnosti 200 Kč, náklady na zabavení předmětu financování vozidla 7 865 Kč, náklady na prověření vozidla 1 573 Kč, parkovné 3 025 Kč a pojistné 2 457 Kč. Není tvrzeno, z jakého důvodu žalobce z částky, která byla získána dražbou vozidla ve výši 158 500 Kč, použil k započtení na předmětný dluh pouze 110 035,02 Kč. Ke všem dílčím nárokům, ze kterých žalobce dovozuje výsledný dluh, je nutno doplnit skutková tvrzení a není možné, aby soud z předložených listinných důkazů zjišťoval, z čeho se předmětný nárok skládá. Soudní praxe připouští, aby žalobce odkázal na předložené listiny, nicméně pokud by žalobce takové možnosti chtěl využít, musel by u každého dílčího nároku uvést odkaz na příslušnou listinu s uvedením, co tato konkrétní listina obsahuje. Každá listina by musela být přílohou žaloby a žalovanému by musela být žaloba doručena k vyjádření i s přiloženými listinami.

7. Z toho důvodu, pokud soud I. stupně nařídil jednání, provedl listinné důkazy a o věci rozhodl, zatížil řízení vadou, že jednání nemělo proběhnout, přičemž v odvolacím řízení nelze sjednat nápravu.

8. Odvolání žalovaného je pak důvodné v té části, v níž namítá, že soud I. stupně se nezabýval jeho námitkou, obranou v tom směru, že žalobce vydal předmětný automobil soudnímu exekutorovi k dražbě za situace, kdy tvrdí, že v důsledku dohody o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou byl automobil v jeho vlastnictví až do úplného zaplacení úvěru. Nezabýval se ani námitkou, že dražbou vozidla dva roky poté, co došlo k zabavení, došlo ke ztrátě hodnoty. Z toho důvodu v tomto směru byl rozsudek soudu I. stupně shledán nepřezkoumatelný.

9. Soudu I. stupně bylo v dalším řízení uloženo, aby žalobce vyzval k opravě a doplnění žaloby tak, aby splňovala náležitosti řádného návrhu dle § 79 odst. 1 o.s.ř., a to k doplnění konkrétních skutkových tvrzení ke všem dílčím nárokům tak, jak odvolací soud nastínil výše. Pokud žalobce některé nároky nedoplní, bude to v důsledku znamenat poučení o břemenu tvrzení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. Pokud žaloba jako celek bude projednatelná, ale dílčí tvrzení přes poučení soudu nebudou doplněna, bude to důvod k zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení.

10. Pokud žaloba bude ze strany žalobce doplněna, soud I. stupně se musí v novém rozhodnutí vypořádat se všemi hmotněprávními námitkami žalovaného uplatněnými ve vyjádření k žalobě i odvolání. Odvolací soud souhlasí s dílčím právním závěrem soudu I. stupně o tom, že na žalovaného nelze hledět jako na slabší stranu dle § 433 OZ, když žalovaný smlouvu z 1. 1. 2016 o převodu práv a povinností ze smlouvy o úvěru [číslo] která byla uzavřena mezi žalobce a právním předchůdcem žalovaného, uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a nejednalo se o adhezní smlouvu dle § 1798 OZ. Za adhezní smlouvu lze považovat původní smlouvu o úvěru ze 7. 3. 2014, tato byla uzavřena na smluvním formuláři užívaným žalobcem v obchodním styku a obsahovala doložku, která odkazovala na obchodní podmínky mimo vlastní text smlouvy dle § 1799 OZ Ani právní předchůdce žalovaného však neměl typické postavení slabší strany, když smlouvu rovněž uzavřel v rámci svého podnikání, navíc ve smlouvě prohlásil, že obdržel od žalobce před podpisem smlouvy obchodní podmínky i sazebník poplatků. S těmito se seznámil a neměl k nim žádné výhrady a výslovně s těmito souhlasil.

11. Soudu I. stupně bylo dále uloženo zabývat se důvodnou námitkou žalovaného ohledně tvrzeného zesplatnění smlouvy. Občanský zákoník sankci ve formě automatické ztráty výhody splátek neupravuje. K tomu je vždy nutné ujednání ve smlouvě, když ustanovení § 1931 OZ nabízí dispozitivní řešení pro případ, že si strany automatické zesplatnění dluhu v případě neplnění splátek nesjednaly. Sankce ztráty výhody splátek je podmíněna uplatněním věřitele. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. V posuzovaném případě si žalobce a právní předchůdce žalovaného ve smlouvě ani v obchodních podmínkách automatické zesplatnění dluhu v případě, že právní předchůdce žalovaného nezaplatí některou dílčí splátku, nesjednali. Jediné, co si v tomto směru sjednali, byla možnost odstoupení od smlouvy a požadování splacení celého dluhu k datu odstoupení od smlouvy v případě, že právní předchůdce žalovaného bude v prodlení s placením měsíční splátky po dobu delší než 30 dnů (článek VI. bod 2 obchodních podmínek). Aby však odstoupení od smlouvy mohlo být účinné, musí být žalobcem v řízení tvrzeno a prokázáno, že odstoupení od smlouvy bylo žalovanému doručeno a dostalo se do sféry jeho moci. Touto skutečností se soud I. stupně nezabýval, resp. z odůvodnění rozhodnutí to nevyplývá. K otázce zesplatnění odvolací soud dále doplnil, že se neztotožňuje s právním hodnocením soudu I. stupně v tom směru, že k automatickému zesplatnění mohlo dojít dle článku III. písm. b) odst. 3 obchodních podmínek. Toto ustanovení obchodních podmínek upravuje možnost zadržení předmětu financování vozidla za situace, kdy právní předchůdce žalovaného, resp. žalovaný bude v prodlení se splátkou po dobu delší než 20 dnů, a to až do doby, než klient doplatí dlužné splátky, nebo do doby, než dojde k ukončení smlouvy podle článku VI. odst. 2 obchodních podmínek odstoupením.

12. Soud v mezidobí rozhodl o přiznání odměny opatrovníka, když další jednání bylo nařízeno na den 13. dubna 2022.

13. Na tomto jednání byl žalobce prostřednictvím právního zástupce veden v intencích právního názoru Krajského soudu v Brně, kterým je soud vázán k opravě a doplnění žaloby, když žalobce byl poučen dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Likvidátor žalovaného odkázal na písemné stanovisko opatrovníka a navrhl zamítnutí žaloby.

14. Právní zástupce žalobce požádal o poskytnutí lhůty v délce 20 dnů k opravě a doplnění žaloby.

15. Žalobce žalobu doplnil podáním z 14. 4. 2022, kde setrval na svém původním procesním návrhu a navrhl, aby soud rozhodl ve prospěch žalobce s tím, že žalobce uzavřel s firmou [právnická osoba], [IČO], jako předchůdcem žalovaného smlouvu o úvěru 7. 3. 2014, [číslo]. Předmětem této smlouvy bylo financování nákupu [značka automobilu], rok výroby 2012, když tento automobil byl ve smlouvě označen jako předmět financování. Úroková výpůjční sazba úroku z úvěru byla, ač není ve smlouvě explicitně uvedena, sjednána mezi stranami ve výši 28,1382819936 % ročně, což lze dovodit z tabulky umoření, když úrok obsažený ve splátce č. 1 činí 6 331,09 Kč, tedy v okamžiku splatnosti první splátky bylo dlužno 100 % z poskytnutého úvěru ve výši 269 999 Kč. Jelikož se jedná o pravidelné měsíční splátky, činil roční úrok počítaný v okamžiku splatnosti splátky č. 1 částku 75 973,08 Kč, tedy 12x 6 331,09 Kč. Sazba byla dána výpočtem podílu ročního úroku a jedním procentem z poskytnutého úvěru (75 973,08 Kč: 2 699,99 Kč, což se rovná 28,1382819936 %).

16. Předchůdce žalovaného se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně příslušenství v 84 pravidelných měsíčních splátkách 7 385 Kč, sestávajících se z měsíční splátky úvěru a úroků splatných nejpozději vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná 7. 4. 2014. Předchůdce žalovaného řádně uhradil splátku č. 1 a splátku č 21, která byla splatná 7. 12. 2015 (155 085 Kč, tedy 21x 7 385 Kč), což v přiloženém přehledu plateb zvýraznil žalobce zeleně. Spolu se sankcemi za prodlení s uhrazením splátky č. 16 splatné 7. 7. 2015, za prodlení s uhrazením splátky č. 20 splatné 7. 11. 2015 a za prodlení s uhrazením splátky č. 21 splatné 7. 12. 2015 v celkové výši 2 978 Kč, což je vyznačeno fialově. Tato se sestávala z poplatků za 4 upomínky, jimž byl předchůdce vyzván k úhradě a za něž podle obchodních podmínek a sazebníku je žalobce oprávněn účtovat poplatek 150 Kč za 1 upomínku dle článku VI. odst. 6 obchodních podmínek, ve spojení se sazebníkem, když žalovanému byly upomínky odesílány 13. 7. 2015, 4. 8. 2015, 13. 11. 2015 a 14. 12. 2015 obyčejnou poštou předchůdci na jeho adresu. Tyto sankce se dále skládaly ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky č. 16 splatné 7. 7. 2015, a kterou předchůdce uhradil zcela až 12. 8. 2015, č. 20, která byla splatná 7. 11. 2015 a kterou předchůdce uhradil zcela 24. 11. 2015 a č. 21, která byla splatná 7. 12. 2015 a kterou předchůdce uhradil zcela 23. 12. 2015 v sazbě jednorázové smluvní pokuty 10 % z tehdy dlužných splátek ve výši 3x 739 Kč podle článku VI. odst. 6 obchodních podmínek, ve spojení se sazebníkem a dále pak ze zákonných úroků z prodlení z dlužné splátky č. 16 za období od 8. 7. 2015 do 12. 8. 2015, splátky č. 20 od 8. 11. 2015 do 24. 11. 2015 a splátky č. 21 od 8. 12. 2015 do 23. 12. 2015 ve výši 161 Kč, dle článku VI. odst. 6 obchodních podmínek.

17. Dne 1. 1. 2016 došlo dohodou k převodu práv a povinností z výše specifikované úvěrové smlouvy z právního předchůdce žalovaného na současného žalovaného, když žalovaný navázal na úhrady předchůdce a uhradil splátku č. 22 a částečně splátku č. 33 splatnou 7. 12. 2016 v celkové výši 81 844 Kč (11x 7 385 Kč + 1x 609 Kč = 81 844 Kč), spolu s poplatkem za převod úvěrové smlouvy 7 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení či se splněním či nesplněním povinnosti dle článku III. písm. b) odst. 6 obchodních podmínek (dodání VTP), poplatek za vystavení tří plných mocí k provedení zápisu vlastníka ve VTP a sankcemi za prodlení s uhrazením splátek č. 23, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 32 a 33 v celkové výši 22 090 Kč, což mělo být v přiloženém výpisu vyznačeno modře, která se sestávala z poplatků za 12 upomínek, jimž byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě konkrétních splátek, s jejichž úhradou byl v prodlení a za něž dle obchodních podmínek a sazebníku byl žalobce oprávněn účtovat poplatek 150 Kč za jednu upomínku které byly odeslané 26. 2. 2016, 18. 3. 2016, 13. 4. 2016, 16. 5. 2016, 6. 6. 2016, 14. 7. 2016, 15. 8. 2016, 5. 9. 2016, 26. 9. 2016, 17. 10. 2016, 14. 11. 2016, 9. 12. 2016 obyčejnou poštou žalovanému na adresu. Sankce se dále sestávaly ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek č. 23, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 32 a 33, v sazbě jednorázové smluvní pokuty 10 % z dlužných splátek ve výši 6 963 Kč (4x 739 + 1x 733 + 1x 722 + 2x 641 + 1x 543 + 1x 727, a dále ze zákonných úroků z prodlení z dlužné splátky č. 23 od 8. 2. do 8. 3. 2016, č. 24 za období od 8. 3. 2016 do 24. 4. 2016, č. 25 za období od 8. 4. 2016 do 25. 4. 2016, č. 26 za období od 8. 5. do 23. 6. 2016, č. 28 od 8. 7. do 27. 7. 2016, č. 29 od 8. 8. do 3. 10. 2016, č. 30 od 8. 9. 2016 do 11. 10. 2016, č. 31 od 8. 10. 2016 do 18. 10. 2016, č. 32 za období od 8. 11. 2016 do 14. 12. 2016 a č. 33 od 8. 12. do 9. 12. 2016 v celkové výši 1 127 Kč dle článku VI. odst. 6 obchodních podmínek (7 000 + 5 000 + 200 + 1 800 + 6 963 + 1 127 = 22 090 Kč).

18. Žalovaný začal být v prodlení se splátkou č. 33, která byla splatná 7. 12. 2016 v nesplacené výši 6 776 Kč (7 385 – 609), dostal se do prodlení i se splátkou č. 34 splatnou 7. 1. 2017, č. 35 splatnou 7. 2. 2017, č. 36 splatnou 7. 3. 2017 a splátkou č. 37 splatnou 7. 4. 2017, když podle článku VI. odst. 2 písm. b) obchodních podmínek, jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou tří měsíčních splátek, stávají se splatnými veškeré závazky klienta vůči společnosti a vyplývající ze smlouvy dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé měsíční dlužné splátky, když strany si dle tvrzení žalobce sjednaly automatické zesplatnění úvěru a nikoliv, jak tvrdí odvolací soud, že si nesjednaly. Žalobce zaslal žalovanému dopis nadepsaný Zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy k rozhodnému dni 8. 4. 2017 ze dne 20. 4. 2017, ve kterém žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 420 799 Kč. Tato částka se sestávala z neuhrazených dlužných splátek 33 až 37 ve výši 36 316 Kč, zesplatněné jistiny 347 095 Kč (součet splátky 38 až 84) a z vyúčtovaného příslušenství 37 388 Kč, kteréžto se sestávalo z poplatků za dvě upomínky z 10. 1. a 10. 2. 2017 ve výši 300 Kč, zákonného úroku z prodlení s úhradou dlužné splátky č. 33 od 10. 12. 2016 do 10. 12. 2017, č. 34 od 8. 1. do 10. 2. 2017, č. 35 za období od 8. 2. 2017 do 10. 2. 2017 ve výši 700 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek č. 34 a 35 v sazbě jednorázové smluvní pokuty 10 % z dlužných splátek, 2x 739 Kč, z poplatku za odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru doporučeným dopisem 200 Kč dle sazebníku (v přehledu vyznačeno červeně) a ze smluvní pokuty 10 % z dlužné jistiny ve výši 34 710 Kč Smluvní pokutu z dlužné jistiny v celkové výši 34 710 Kč žalobce po žalovaném následně nepožadoval v této výši. Žalovaný do výzvy (zesplatnění) ničeho neuhradil, žalobce využil svého oprávnění dle článku III. písm. b) odst. 3, písm. a) OP, předmět financování na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva žalovanému odebral, když podle článku III. písm. b) odst. 3b, ve spojení s článkem III. písm. b) odst. 7 obchodních podmínek náklady na odebrání předmětu financování jdou k tíži žalovaného dle hromadné faktury č. 170188 ve výši 7 865 Kč, když žalovanému byla tato faktura přefakturovaná dle přehledu plateb 31. 3. 2017.

19. Žalovaný ani po zabavení vozidla ničeho neuhradil, žalobce chtěl využít svého práva dle článku III. písm. b) odst. 7 obchodních podmínek a rozhodl se svoji pohledávku pokusit uspokojit z výtěžku odprodeje vozidla. Vozidlo bylo zabaveno 17. 3. 2017, na registru vozidel byl problém, že zde nebyl uveden žalobce jako vlastník vozidla. Bylo nutno doplnit plnou moc pro přepis vozidla na registru ze zapsaného vlastníka, který byl uveden v technickém průkazu, na žalobce, neboť v technickém průkazu nebyl správně uveden žalovaný jak dle názvu tak identifikačního čísla. Před převodem žalobce musela být provedena prověrka vozidla za účelem vyloučení právního problému při prodeji. Bylo zjištěno několik záznamů, a to exekucí, které se postupně navyšovaly, a Exekuční úřad musel být žádán o vyjádření. Vozidlo bylo vydáno na základě soupisu [exekutorský úřad], Mgr. [příjmení] ([spisová značka]). Žalobce nemohl vozidlo prodat z důvodu problému, který vznikl přímým zaviněním žalovaného, když vozidlo bylo následně prodáno až dražbou Exekučním úřadem. Žalovaný rovněž nehradil ani zákonné pojištění, žalobce byl nucen podle smlouvy a obchodních podmínek tyto výdaje pokrýt s tím, že má nárok dle článku V. odst. 2 písm. e) obchodních podmínek přeúčtovat je žalovanému. Měsíční pojistné činilo 91 Kč a žalobce přefakturoval žalovanému od 7. 4. 2017 do 6. 7. 2019 částku 2 457 Kč.

20. Požadovaná částka ke dni konání dražby (30. 5. 2019) ve výši 401 009 Kč se sestávala z dlužných měsíčních splátek před zesplatněním smlouvy ve výši 36 316 Kč (část splátky splatné 7. 12. 2016 ve výši 6 776 Kč, splátka splatná 7. 1. 2017 dne 7. 2. 2017, 7. 3. 2017, 7. 4. 2017 ve výši vždy 7 385 Kč, zesplatněné části jistiny 347 095 Kč, poplatku za odeslané upomínky 300 Kč, celkem tedy dvě upomínky, účelně vynaložené náklady na oznámení okamžité splatnosti 200 Kč, náklady související se zabavením předmětu financování 7 865 Kč, náklady za prověrku vozidla 1 573 Kč (faktura [číslo]), když tato byla přefakturována žalovanému 8. 4. 2019 dle přehledu plateb, parkovné 3 025 Kč (faktura [číslo], který byla žalovanému přefakturovaná 8. 4. 2019), pojistného 2 457 Kč jako vícenáklady dle článku III. písm. c) odst. 1 obchodních podmínek, kapitalizovaný úrok z prodlení na úhradu dlužných splátek 700 Kč, smluvní pokuta 1 478 Kč, když v součtu těchto položek činí výsledek 401 009 Kč.

21. Prodej předmětu financování se vyřizoval v exekučním řízení, v dražbě byl prodán za 158 500 Kč dle usnesení [číslo jednací] ze 4. 7. 2019. Tato částka byla uspokojena z rozdělování podstaty ve výši 158 500 Kč na první v pořadí pohledávku exekutora Mgr. [příjmení] 48 464,98 Kč, a proto následná pohledávka žalobce jako druhá v pořadí byla uspokojena v částce 110 035,02 Kč. Při prodeji vozidla exekutorem dražby žalobce obdržel tento výtěžek dne 5. 9. 2019, jak vyplývá z přehledu světle modře, a započetl výtěžek na dlužnou částku 401 009 Kč, a to na splátky č. 33 ve výši 6 776 Kč, č. 34, 35, 36, 37 - vždy ve výši 7 385 Kč, poplatky 300 Kč na upomínkách, poplatky za oznámení o splatnosti 200 Kč, náklady na zabavení vozidla 7 865 Kč, prověrka vozidla 1 573 Kč, parkovné 3 025 Kč, když tyto částky byly doplaceny, dopojištění 2 457 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z neuhrazených splátek 700 Kč, smluvní pokuta 1 478 Kč, když rovněž tyto položky byly splaceny, zesplatněná jistina 347 095 Kč, kde byla započtena částka 56 121,02 Kč, když po ponížení činí výsledná částka žalobcem požadovanou částku 290 973,98 Kč. Dne 18. 2. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě 15 dnů, žalovaný ničeho neuhradil, když žalobci tak dluží žalovaný 290 973,98 Kč, když tato částka se sestává ze splátky č. 45 ve výši 2 958,98 Kč a splátek 46 až 84 ve výši 288 015 Kč. K těmto doplněním žaloby žalobce doložil i listiny.

22. Pokud doplnění žaloby bylo zasláno žalovanému, resp. likvidátorovi, v tomto směru žalovaný prostřednictvím likvidátora dne 19. 7. 2020 vznesl námitku promlčení s tím, že pokud se žalovaný dostal do prodlení s platbou tří splátek splatných 7. 1., 7. 2. a 7. 3. 2017, veškeré závazky dle smlouvy se staly splatnými 8. 3. 2017. Žaloba byla podána 13. 3. 2020, tedy pět dnů po uplynutí promlčecí lhůty, když z tohoto důvodu žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a přiznání nákladů řízení. Ohledně námitky promlčení žalobce na jednání soudu 17. 8. 2022 uvedl, že se jedná o obstrukci, proto na tuto námitku ani nereagoval s tím, že toto ponechá na úvaze soudu.

23. V rámci opětovného projednávání této věci soud provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak obchodních podmínek smlouvy o úvěru [právnická osoba] s.r.o., žádosti/smlouvy o úvěru [číslo] ze 7. 3. 2014, protokolu o předání – převzetí automobilu ke smlouvě [číslo] fotokopie dodejky žalovanému na č. l. 18 a 18 verte, dohody o převodu práv a povinností klienta z úvěrové smlouvy [číslo] z 1. 1. 2016, faktury [číslo] se splatností 2. 4. 2019, výpisu pohybů na účtu k datu 28. 3. 2017, č. účtu [číslo], [právnická osoba], tabulky k předaným případům úvěrové smlouvy – zabaveno z 23. 3. 2017, splatno 2. 4. 2017, opisu faktury [číslo] faktury [číslo] se splatností 17. 4. 2019, výpisu pohybů na účtu [číslo] z 12. 4. 2019, mandátní smlouvy z 10. 9. 2012, opisu poštovního podacího archu z 19. 2. 2020 a 9. 5. 2019, potvrzení o poskytnutí – proplacení úvěru na č. l. 27, přehledu plateb k úvěrové smlouvě [číslo] z 15. 4. 2019, přehledu plateb pro smlouvu [číslo] z 18. 2. 2020, předžalobní upomínky z 18. 2. 2020, 9. 5. 2019, tabulky předpisu splátek na č. l. 32, tabulky vývoje úroku z prodlení pro jistinu splatnou 9. 12. 2016, č. l. 33, usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [číslo jednací], z 4. 7. 2019, tabulky vývoje úroků z prodlení pro jistinu splatnou 31. 5. 2017, faktur [číslo] se splatností 7. 4. 2017, [číslo] se splatností 7. 5. 2017, [číslo] se splatností 7. 6. 2017, faktury [číslo] se splatností 7. 7. 2017, 7. 8. 2017, 7. 1. 2017 až 7. 12. 2017, 7. 1. 2018 – 7. 12. 2018, 7. 1. 2019 – 7. 6. 2019, tabulky předpisu splátek na č. l. 107, předpisu plateb pro smlouvu na č. l. 107, 108.

24. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

25. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce jako obchodní korporace, která je zapsána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Českých Budějovicích pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalobce ostatně specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mj. činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, činnost platební instituce v rozsahu platebních služeb dle povolení [obec] národní banky a zprostředkovatelská činnost pojišťovnictví, výroba, obchod a služby. Z označení žalovaného vyplývá, že tento je zapsán v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně, když žalovaný byl dle usnesení Krajského soudu v Brně z 15. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], zrušen s likvidací a ustanoven likvidátor jako statutární orgán JUDr. [jméno] [jméno], [IČO].

26. Dne 7. 3. 2014 uzavřel žalobce s firmou [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] dle které byl [právnická osoba] poskytnut úvěr v částce 269 999 Kč účelově vázaný na zakoupení [značka automobilu], když celková částka na zakoupení tohoto vozidla byla zaplacena prodejci automobilu, firmě [právnická osoba] [právnická osoba] měla poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách 7 385 Kč po dobu 84 měsíců, když z úvěrové smlouvy je zřejmé, že žalovaný zaplatil přímou platbu 30 000 Kč. Splátky měly být hrazeny vždy od 7. 4. 2014, a to každý měsíc. Matematickým součtem počtu 84 měsíčních splátek po 7 385 Kč pak bylo zjištěno, že žalovaný měl na poskytnutém úvěru zaplatit celkem 620 340 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobce bylo dále zjištěno, že právní předchůdce žalovaného a následně žalovaný uhradili jen 32 měsíčních splátek, přičemž ani tyto splátky nebyly hrazeny řádně a včas. Z výpisu z účtu žalobce z 11. 3. 2014 bylo prokázáno, že předmětná částka na úvěru 269 999 Kč byla zaplacena na účet prodejce, tedy firmy [právnická osoba] (smlouva o úvěru ze 7. 3. 2014, [číslo] obchodní podmínky žalobce, výpis z účtu [číslo] u [právnická osoba]).

27. Z přehledu plateb k úvěrové smlouvě [číslo] bylo prokázáno, že se jednalo o přehled splátek právě z titulu shora uvedené smlouvy, když splátky měla hradit firma [právnická osoba] do 7. 3. 2021. Z přehledu jednotlivých plateb a vyčíslení dluhu dle splátkového kalendáře bylo prokázáno, že právní předchůdce žalovaného a následně žalovaný uhradili 32 úvěrových splátek, když 1. 1. 2016 došlo mezi [právnická osoba] a žalovaným pod tehdejší firmou [právnická osoba], za účasti žalobce, k uzavření dohody o převodu práv a povinností z firmy [právnická osoba] dle úvěrové smlouvy [číslo] na žalovaného s tím, že veškerá práva a povinnosti, tedy mj. i povinnosti splácet ze shora uvedené úvěrové smlouvy, byly [právnická osoba] převedeny na žalovaného s jeho souhlasem, když žalovaný se tak následně stal účastníkem smlouvy o úvěru a měl úvěr nadále splácet. Poslední splátka č. 33 splatná k 7. 12. 2016 nebyla uhrazena, kdy tuto splátku měl hradit již sám žalovaný. Podle článku III. písm. b) odst. 3 obchodních podmínek se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, když z dohody mezi účastníky ve smlouvě dle úvěrových podmínek vyplývá, což bylo podpořeno i právním názorem krajského soudu, že ve smlouvě ani v obchodních podmínkách si žalobce a právní předchůdce žalovaného, resp. žalovaný automatické zesplatnění celého dluhu nesjednali, byť žalobce měl nadále za to, že úvěr byl zesplatněn. Podle článku VI. bod 2 obchodních podmínek byla sjednána možnost odstoupení od smlouvy a požadování splacení celého dluhu k datu účinnosti odstoupení od smlouvy v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s placením měsíční splátky po dobu delších 30 dnů, když dle názoru soudu žalobce v řízení neprokázal, že odstoupení od smlouvy bylo žalovanému skutečně doručeno, resp. dostalo se do sféry jeho moci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dalších splátek splatných 7. dne měsíce ledna, února a března 2017, když se tak veškeré závazky nesplacené z úvěrové smlouvy staly splatnými 8. 3. 2017, když od tohoto data je žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu.

28. Žalovaný se stal účastníkem úvěrové smlouvy namísto původní firmy [právnická osoba], dostal se do prodlení s úhradou svých splátek. Žalovaný byl o svém dluhu na úvěrové smlouvě vyrozuměn přípisem 20. 4. 2017, kde byl požadován dluh 420 799 Kč. Z usnesení Exekutorského úřadu Mgr. [příjmení], sp. zn. [číslo jednací], ze 4. 7. 2019 bylo zjištěno, že vozidlo bylo žalovanému zabaveno a 30. 5. 2019 draženo, kde částka, za kterou bylo vozidlo vydraženo, činila 158 500 Kč. Z této částky 48 464,98 Kč připadlo a bylo započteno na náklady exekuce, posléze žalobce obdržel 110 035 Kč, když tato částka byla odečtena od původně vyčíslené ceny pohledávky ve výši 401 009 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu přípisem z 9. 5. 2019 a předžalobní upomínkou z 18. 2. 2020, ničeho však nezaplatil, když co se týče dalších nároků žalobce, zejména, co se týče nákladů na pojištění, upomínky, náklady na parkovné a další, byly doloženy faktury [číslo] se splatností 7. 4. 2017, 7. 5. 2017, 7. 6. 2017 až 7. 6. 2019, kde tuto fakturu vystavil žalobce na jméno žalovaného a byla fakturována vždy částka 91 Kč, bez toho, aniž by bylo zřejmé, z jakého právního důvodu a v jaké požadované výši a proč je tato částka fakturována.

29. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku s tím, že pokud se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dalších tří splátek od ledna 2017 do března 2017, veškeré závazky v souladu se smlouvou se tak staly splatnými 8. 3. 2017.

30. Žaloba, jak vyplývá z výše uvedeného, byla podána 13. 3. 2020, tedy pět dnů po uplynutí promlčecí doby.

31. Co se týče dalších náležitostí žaloby, soud konstatuje, že žalobce ne zcela přehledně a přesvědčivě doložil listiny či další listiny, na základě kterých uplatňuje svůj nárok. Podstatné je však to, jak vyplývá ostatně i ze skutkových tvrzení žalobce, že poslední splátka byla hrazena 7. 12. 2016, kdy se jednalo o splátku č. 33, a následné splátky žalovaný nehradil, když z článku III. písm. b) odst. 3 obchodních podmínek vyplývá, že se žalovaný tedy dostal do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek a je tedy od 8. 3. 2017 v prodlení. Žalovaný ničeho nadále neuhradil, přičemž k podání žaloby došlo 13. 3. 2020. Co se týče právní kvalifikace této věci, s ohledem na dikci § 3028 odst. 1 OZ soud tuto věc posoudil dle platné právní úpravy k datu uzavření smlouvy o úvěru, když lze konstatovat, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, resp. právním předchůdcem žalovaného, firmou [právnická osoba] jako úvěrovaným došlo dle § 2395 OZ k uzavření smlouvy o úvěru, kdy právnímu předchůdci a následně žalovaného vznikla povinnost úvěrujícímu vrátit peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 84 měsíců, když úvěr byl poskytnut účelově na zakoupení osobního automobilu dle § 2398 odst. 2 OZ. Dne 1. 1. 2016 došlo k uzavření dohody, na základě které závazky ze smlouvy o úvěru tak, jak je několikráte výše zmíněna, převzal žalovaný, který měl nadále ve splátkách úvěru pokračovat, což nečinil a dostal se do prodlení s úhradou splátky č. 33 splatné 7. 12. 2016. Žalovaný se tak dostal podle článku III. písm. b) odst. 3 obchodních podmínek do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, když žalovaný byl nadále v prodlení se splátkami splatnými v lednu, únoru a březnu 2017. Veškeré závazky ze smlouvy se tak automaticky staly splatnými k datu 8. 3. 2017, tedy po datu, kdy žalovaný mohl hradit třetí splátky od data následujícího, tedy 9. 3. 2017 je žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu.

32. Podle ustanovení § 609 OZ nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

33. Podle ustanovení § 610 odst. 1 OZ k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Pokud se někdo předem vzdá práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

34. Podle ustanovení § 611 OZ promlčují se všechna majetková práva, s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

35. Podle ustanovení § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánů veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, když z odstavce 2 tohoto ustanovení vyplývá, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

36. Podle ustanovení § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky.

37. Po aplikaci právní kvalifikace této věci soudu nezbývá nic jiného, než konstatovat, že pokud se žalovaný dostal do prodlení s úhradou zůstatku svého dluhu 8. 3. 2017, od tohoto data počala běžet zákonem stanovená tříletá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 OZ. Žaloba, resp. řízení v této věci bylo zahájeno až podáním žaloby 13. 3. 2020, kdy lze konstatovat, že k podání žaloby došlo pět dnů po uplynutí promlčecí lhůty pro uplatnění nároku před soudem, když v mezidobí byl žalovaný nadále v prodlení, ničeho nehradil, o čemž musel mít žalobce jako úvěrující povědomost. Protože žalovaný prostřednictvím likvidátora uplatnil námitku promlčení, soud k této musel přihlížet a dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobce vůči žalovanému je již promlčen, a nelze jej přiznat. Za tohoto stavu proto soudu nezbylo nic jiného, než žalobu v celém rozsahu tak, jak je patrno ve výroku I. rozsudku, zamítnout, neboť nárok žalobce je již promlčen.

38. Žalovaný v rámci svého písemného podání z 19. 7. 2022 navrhoval mj., aby mu byly přiznány náhrady nákladů řízení, které však blíže nebyly specifikovány, když z obsahu spisu nevyplývá, že by nějaké další náklady příslušející likvidátorovi v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud proto ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává.