39 C 13/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 1 792 Kč s přísl.,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 792,80 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 20. 12. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 4 146 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 13. 1. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazení faktury za poskytnutou zdravotní péči. V rámci pátrání po pobytu žalované soud zjistil, že tato je hlášena na adrese, pod kterou je specifikována v záhlaví rozsudku. Obsílka soudu obsahující žalobu, výzvu k vyjádření k žalobě a výzvu k vyjádření dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání) byla soudu vrácena zpět, že adresátka nebyla zastižena, uložení obsílky jí bylo oznámeno 14. 2. 2021 s koncem úložní doby 25. 2. 2021. Soud proto vydal sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. s poučením žalované, které bylo vyvěšeno na úřední desce soudu 5. 3. 2021. Přes toto poučení žalovaná nijak nereagovala, obsílku si nevyzvedla, k doručení písemností tedy došlo fikcí. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání, a protože se žalovaná nevyjádřila a zůstala nečinná, soud měl za to, že i tato souhlasí s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. V rámci projednávání této věci soud provedl dokazování, kdy z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový děj: Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce, když se jedná o příspěvkovou organizaci poskytující zdravotní péči. Žalovaná je cizí státní příslušnicí (státní příslušnost [země]), když žalovaná v rámci ošetření u žalobce 24. 10. 2019 a 13. 11. 2019 se prokazovala průkazem pojištěnce [číslo] kterým byla potvrzena existence zdravotního pojištění pro žalovanou dle zákona č. 326/1999 Sb. Protože se však jednalo o těhotenství, toto sjednané pojištění nezahrnovalo poskytnutí zdravotní péče v souvislosti s těhotenstvím, když zdravotní péče v souvislosti s těhotenstvím bude pojišťovnou hrazena od 5. 1. 2020 (průkaz pojištěného [číslo] výpis z registru pacientů). Za provedenou zdravotní péči v říjnu a listopadu 2019 vyúčtoval žalobce žalované fakturou [číslo] se splatností 19. 12. poskytnutou lékařskou péči ve výši žalobní jistiny (faktura [číslo]). Žalovaná ničeho nezaplatila, byť byla upomínkou z 29. 1. 2020 vyzývána k úhradě dluhu za poskytnutou zdravotní péči. Co se týče samotné žalované, jak vyplývá z výše uvedeného, tato zůstala v řízení nečinná. Žalobce je dle § 2 odst. 1 zákona 372/2011 Sb. poskytovatelem zdravotní péče. Podle § 51 odst. 1 téhož zákona žalobce musí dodržovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytnutou péčí. Byť bylo sjednáno zdravotní pojištění, toto se nevztahovalo na lékařské ošetření a úkony v souvislosti s těhotenstvím žalované, když pojištění se vztahovalo na tyto lékařské úkony až od 5. 1. 2020. Protože došlo k poskytnutí zdravotní péče v říjnu a listopadu 2019, žalovaná v tomto směru nebyla pojištěna a měla hradit cenu za lékařskou péči jako samoplátce. Jednalo se o zdravotní výkony a úkony spojené s ošetřením a vyšetřením žalované coby těhotné osoby, když žalovaná vyúčtované úkony výše zmíněnou fakturou neuhradila, a je tedy dle § 1968 a násl. OZ v prodlení s úhradou dluhu za poskytnutou lékařskou péči. Po aplikaci právní kvalifikace věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí bylo v celém rozsahu vyhověno, přičemž výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobce byl v této věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. úspěšný, soud přiznal žalobci náklady řízení na soudním poplatku 1 000 Kč, odměnu za právní zastoupení za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání žaloby) při sazbě 1 000 Kč za úkon (§ 7 bod 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl hotové výdaje 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.), když celková odměna za právní zastoupení 2 600 Kč byla soudem navýšena o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Pro úplnost soud uvádí, že žalované byla zasílána předžalobní výzva přímo žalobcem a byla datovaná 29. 1. 2020. Žalovaná ničeho, ani částečně, nehradila, kdy její dluh vůči žalobci nadále trvá. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.