39 C 13/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Rozmahelem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 35 657 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč a 12 000 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 1. 7. 2024 do zaplacení, částku ve výši 5 825 Kč, úrok z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, a částku ve výši 12 832 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 13. 10. 2025 domáhal po žalované zaplacení celkové částky ve výši 35 657 Kč, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, , uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o úvěru číslo , hodnota, a , Anonymizováno, , když na základě těchto smluv byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč a 12 000 Kč, když tyto úvěry měla žalovaná vrátit ve lhůtě 30 dnů od jejich poskytnutí. Žalovaná však úvěry nevrátila. Takto vzniklé pohledávky za žalovanou byly postoupeny na firmu , právnická osoba, , která následně postoupila pohledávky na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení částky 5.000 Kč a 12.000 Kč na jistině poskytnutých úvěrů s úrokem z prodlení v zákonné výši a dále pak kapitalizované úroky z částky za poskytnutí úvěru, poplatky za administraci, upomínky formou SMS, e-mailem a písemné výzvy, když žalobce nadto požaduje i smluvní pokuty. Na základě naúčtovaných poplatků, smluvních pokut, úroků proto žalobce požaduje po žalované v případě prvého úvěru zaplacení částky 5 825 Kč, v případě druhé částky, respektive druhého úvěru, 12 832 Kč.

2. Žaloba byla podána původně , Anonymizováno, soudu , adresa, -venkov s ohledem na bydliště žalované v , Anonymizováno, . Tento soud usnesením ze dne 13. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena městskému soudu jako soudu příslušnému dle současného bydliště žalované.

3. Žalobce i žalovaná byli vyzváni k vyjádření, zda budou souhlasit s rozhodnutím soudu bez nařízeného jednání (§ 115a o.s.ř.). Žalobce ani žalovaná se k tomuto postupu soudu nevyjádřili, soud měl tedy s ohledem na poučení ve výzvě za to, že oba účastníci takto dávají najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání.

4. Žalované byla nadto do její datové schránky doručována žaloba s výzvou k vyjádření k žalobě, když žalovaná se k žalobě a ostatně ani k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. žádným relevantním způsobem nevyjádřila, zůstala v této věci naprosto nečinná.

5. Soud v této věci provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to tabulkou zasílaných výzev formou e-mailu na č. l. 18, předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 5. 2024, poštovním podacím archem z 22. 7. 2025, potvrzením o platbě částky 5 000 Kč na účet žalované z 31. 5. 2024, potvrzením o platbě 12 000 Kč na účet žalované z 30. 5. 2024, předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2025, výzvou k uhrazení pohledávky ze 16. 7. 2024, 3. 8. 2024, 2. 8. 2024, 15. 7. 2024, smlouvou o postoupení pohledávky z 20. 9. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek číslo 22/24 ze dne 23. 9. 2024, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 5. 2024, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 5. 2024, všeobecnými obchodními podmínkami poskytovatele úvěru, když soud po zhodnocení výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal za prokázaný následující skutkový děj:

6. Ze specifikace žalobce coby účastníka tohoto řízení vyplývá, že se jedná o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod obchodním názvem, v právní formě, s identifikačním číslem a sídlem tak, jak je žalobce specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Jestliže v přílohách k žalobě (v návrhu na vydání platebního rozkazu) se nacházely smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 3. 2024 číslo , hodnota, , z 22. 4. 2024 číslo , hodnota, , z 23. 3. 2024 číslo , hodnota, , byť tyto smlouvy byly k žalobě připojeny a týkají se totožných účastníků, nejedná se o úvěry poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobce, který by žalobce učinil v rámci skutkového vymezení věci předmětem tohoto řízení. Zřejmě došlo k mylnému vložení dalších příloh, když právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . uzavřel se žalovanou dne 30. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Z bližšího obsahu této smlouvy soud zjistil, že žalované byla touto smlouvou poskytnuta úvěrová jistina ve výši 5 000 Kč, když žalovaná měla tuto jistinu úvěru vrátit ve lhůtě 30 dnů od data poskytnutí na její účet. Žalovaná měla kromě jistiny vrátit úroky ve výši 150 Kč, respektive úroky po slevě ve výši 75 Kč, poplatek za úvěr 900 Kč, přičemž vrátit měla ve lhůtě 30 dnů 5 975 Kč při roční procentní sazbě nákladů 773,59 %. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 5. 2024 soud zjistil, že touto smlouvou právní předchůdce žalobce poskytl žalované na její žádost úvěr 12 000 Kč na účet žalované dne 30. 5. 2024, když žalovaná měla takto poskytnutý úvěr opětně vrátit ve lhůtě 30 dnů od data poskytnutí při zápůjční úrokové sazbě 36,50 % ročně ve výši 360 Kč s poplatkem za úvěr 4 320 Kč. Žalovaná měla tedy ve lhůtě 30 dnů na poskytnutém úvěru žalobci vrátit 16 680 Kč při roční procentní sazbě nákladů 5 395,58 % ročně. Součástí těchto smluv o spotřebitelském úvěru byly všeobecné obchodní podmínky poskytovatele úvěru, tedy právního předchůdce žalobce, s formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o platbě vystavené , právnická osoba, dne 24. 9. 2024 a 25. 9. 2024 je prokázáno, že na účet žalované pod variabilním symbolem, respektive specifickým symbolem čísla smluv o úvěru byla žalované dne 31. 5. 2024 zaslána na její účet částka 5 000 Kč z titulu úvěru, smlouva číslo , hodnota, a 12 000 Kč dne 30. 5. 2024 z titulu smlouvy o úvěru 458460. Z tohoto vyplývá, že žalované byly poskytnuty dva úvěry v celkové výši 17 000 Kč, když tyto částky na úvěru byly zaslány na účet žalované (potvrzení o platbách , právnická osoba, z 25. 9. 2024 na č. l. 27 a 29 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 5. 2024, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 5. 2024). Ohledně uzavření těchto výše specifikovaných smluv o úvěru dále soud uvádí, že žalovaná tyto smlouvy uzavřela prostřednictvím jedinečného kódu zaslaného formou SMS. Z předsmluvních formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že s těmito formuláři se žalovaná seznámila, což potvrdila jedinečným SMS kódem dne 30. 5. 2024. Z obsahu předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou zde uvedeny údaje o věřiteli, tedy o právním předchůdci žalobce, popis základních skutečností spotřebitelského úvěru, náklady za spotřebitelský úvěr a další právní aspekty (smlouvy o spotřebitelském úvěru, předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 30. 5. 2024, všeobecné obchodní podmínky poskytovatele úvěru). Pokud žalobce v rámci skutkového vymezení věci v žalobě uvedl, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (lustrace v insolvenčním rejstříku, centrální evidence exekucí, uvedení měsíčních příjmů a výdajů s posouzením s informacemi od žalované). Z doložených listinných důkazů nikterak nevyplývá, že by se žalovaný v intencích své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované blíže či jakýmkoliv způsobem zabýval. Toto nevyplývá ani z předsmluvního formuláře o spotřebitelském úvěru, ani z písemného vyhotovení smluv o spotřebitelském úvěru, když není tedy zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec byla úvěruschopnost žalované posuzována, když nadto z doložených dalších smluv o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že žalovaná již dříve žádala žalobce, respektive jeho právního předchůdce o další úvěry se splatností dle doložených smluv. Žalovaná takto poskytnuté úvěry nesplácela, byť k tomuto byla vyzývána, a to formou e-mailu, výzvami, předžalobními výzvami k uhrazení pohledávek a podobně). Ostatně i v tomto řízení zůstala žalovaná nečinná, byť jí žaloba s výzvou k vyjádření byla doručena do datové schránky dne 12. 2. 2026 (tabulka e-mailových výzev žalované na č. l. l8, předsmluvnímu formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzva žalované k uhrazení pohledávky z 16. 7. 2024, předžalobní výzva z 3. 8. 2024 a 2. 8. 2024, výzva z 15. 7. 2024, tabulka SMS výzev na č. l. 50).

7. Poskytovatel úvěru uzavřel s firmou , právnická osoba, dle § 524 a násl. zákona č. 89/2021 Sb. smlouvu o postoupení pohledávky, a to dne 20. 9. 2024, když z obsahu této smlouvy vyplynulo, že došlo k postoupení pohledávky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovanou číslo , hodnota, z 30. 5. 2020 a 459002 z 20. 9. 2024. Firma , právnická osoba, se tak stala vlastníkem obou pohledávek z titulu shora zmíněných smluv o úvěru, když žalovaná ničeho ani částečně nehradila. Následně firma , právnická osoba, uzavřela se současným žalobcem dne 23. 9. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek číslo 22/24, když z bližšího obsahu této smlouvy vyplynulo, že firma , právnická osoba, postoupila pohledávky dle přehledu v elektronické podobě, přičemž firma , právnická osoba, měla být vlastníkem pohledávek na základě shora zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek z 23. 9. 2024 (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2024, číslo , hodnota, a 654733, smlouva o postoupení pohledávek číslo 22/24 z 23. 9. 2024).

8. Žalovaná byla přípisem z 22. 7. 2025 vyzvána právním zástupcem současného žalobce k zaplacení dluhu z titulu postoupených pohledávek, když v předžalobní výzvě dle § 142a o.s.ř. byla žalovaná zároveň vyrozuměna o postoupení pohledávky z poskytovatele úvěru , právnická osoba, . a vyzvána, aby hradila dluh současnému vlastníkovi pohledávky (předžalobní výzva ze dne 22. 7. 2025, poštovní podací arch z 22. 7. 2025). Jak již soud několikráte uváděl výše, žalovaná nijak nereagovala, v této věci se písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřila, nedala ani najevo svůj nesouhlas s případným rozhodnutím bez jednání. Soud proto v této věci rozhodl bez přítomnosti účastníků s odkazem na § 115a odst. 1 o.s.ř. bez nařízeného jednání. Závěrem lze tedy pro stručnost shrnout, že pokud jsou předmětem této žaloby zaplacení částek z titulu dvou smluv o úvěru, právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nikterak nezkoumal, ani nedoložil, že byla ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána úvěruschopnost žalované, když, byť žalobce v žalobě uváděl, že toto bylo prováděno porovnáváním příjmů, výdajů, lustrací v insolvenčním rejstříku a evidenci exekucí, k tomuto nebyly doloženy žádné důkazy a analýzy, na základě čeho právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že lze v rámci přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytnout úvěry v částce 5 000 Kč a 12 000 Kč. Z dalších smluv uzavřených totožnými účastníky je zřejmé, že žalované bylo poskytnuto vícero úvěrů, než jak je požadováno v rámci žalobního žádání. Žalované byla bez předchozího řádného zkoumání úvěruschopnosti poskytnuta na základě dvou smluv o úvěru celkem částka ve výši 17 000 Kč, kdy žalovaná úvěrované částky s příslušnými poplatky nevrátila.

9. Žalovaná zůstala v této věci nečinná.

10. Co se týče právní kvalifikace této věci, podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku (významné navýšení výše spotřebitelského úvěru) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných, přiměřených informací, které jsou získány nejen od spotřebitele, ale pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele případně poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnota majetku se zohledňuje tehdy, pokud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně či úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu, či zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti či mimo rámec samostatného výkonu povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním i jinak jedná.

16. Po právní aplikaci této věci k prokázanému skutkovému ději je nutno nejprve konstatovat, že žalobce je obchodní korporací, která dálkovou formou (elektronicky) uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o úvěru ohledně závazkového vztahu v souladu s § 1721 OZ, s přihlédnutím k § 1724 odst. 1 OZ, když tento závazkový vztah se dle § 2 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru týkal právě poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované ve výši 5 000 Kč a 12 000 Kč. Tyto částky měla žalovaná vrátit ve lhůtě 30 dnů, respektive ve lhůtě uvedené ve smlouvě od data poskytnutí úvěru. Soud se z úřední povinnosti dle judikátu , Anonymizováno, zabýval tím, zda firma , právnická osoba, . řádně dostála svému závazku jako úvěrující, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované jako úvěrované. Je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem tohoto případu, že úvěrová smlouva byla uzavřena se žalovanou jako se spotřebitelkou dle zmíněného § 419 OZ. Z dikce § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že schopnost dlužníka splácet úvěr musí z titulu své úřední povinnosti věřitel zkoumat především z informací, které získá od dlužníka, a pokud by to nebylo nezbytné, i z databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (Nález ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18), když součástí odborné péče věřitele je taková míra obezřetnosti, že poskytovatel úvěru nebude spoléhat pouze na údaje o schopnosti dlužníka splácet úvěr, kdy tyto údaje tvrdí sám dlužník, ale je nutno, aby si úvěrující tyto údaje sám prověřil, či nechal doložit (rozhodnutí NSS ČR, č. j. , spisová značka, ). Takto judikaturou vymezené a rozsáhlé požadavky na prověřování finančních poměrů dlužníka v rámci zkoumání úvěruschopnosti jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, když poskytování tzv. mikropůjček a dalších spotřebitelských úvěrů má negativní společenské dopady, a nakonec vede ke spirále zásadního předlužování spotřebitelů, včetně jejich pádu a osob na spotřebiteli závislých do sociální sítě s narušením rodinných, sociálních vztahů, přechodem do šedé ekonomiky a podobně (rozhodnutí NS ČR, sp. zn. , spisová značka, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tedy i zákona o spotřebitelském úvěru, je nutno nepominout i účel a smysl, který chtěl zákonodárce případně vyjádřit, ale je nutno vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (Nález ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi takovéto zásady náleží mimo jiné i zásada rovnosti a zásada ochrany slabší strany, když projevem této zásady je ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze vycházet z toho, že v tomto případě žalovaná smlouvu uzavřela, byť dálkovou elektronickou formou, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s poskytovatelem úvěru uzavírat. Nelze tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěru s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři případně odsouhlasil. Tímto postupem se má na mysli i konstatování dlužníka, že byla řádně prověřena jeho úvěruschopnost (rozhodnutí , právnická osoba, , , spisová značka, ).

17. Z doložených a výše specifikovaných listinných důkazů zcela jednoznačně vyplývá, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru, byť v žalobě je tvrzeno, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti na tuto svoji povinnost vyplývající z § 86 v rozporu s tímto ujednáním zákona zcela rezignoval, kdy poskytovatel úvěru se měl zabývat zjištěním a prověřováním zjištěného stavu, kdy nelze v tomto případě vyjít z obecného tvrzení žalobce v žalobě, že došlo k lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí s porovnáním příjmů a výdajů bez toho, aniž by bylo ozřejměno, jaké údaje žadatelka o úvěr poskytovateli sdělila, jak tyto zjištěné údaje si poskytovatel úvěru ověřil a ostatně, jakým způsobem došlo k přezkoumání úvěruschopnosti žalované tak, že jí bylo nakonec poskytnuto několik úvěrů, jak vyplývá ze zřejmě omylem doložených dalších smluv o úvěru. Je nutno zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na svém výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen případně pokrýt měsíční splátky úvěru či další mimořádné výdaje či je zjednodušeně řečeno bez zisku nebo v minusu a úspory rozpouští, či zda vůbec nějakými úsporami disponuje. Žalobce v tomto směru nedoložil žádné údaje ani listiny, ze kterých by bylo zřejmé, že v duchu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, s přihlédnutím k judikatuře vyšších soudů by byla v souladu se zákonným vymezením řádně přezkoumána úvěruschopnost žalované a potažmo, s jakým výsledkem, či na základě čeho se poskytovatel úvěru domníval, že lze dva úvěry žalované poskytnout, přičemž tyto úvěry měly být uhrazeny navýšené o poplatky a úroky ve lhůtě 30 dnů. Z dalších doložených důkazů, a to zejména smluv o úvěru, které se netýkají této věci, vyplynulo, že žalovaná žádala u právního předchůdce žalobce o vícero úvěrů, než jsou předmětem této věci.

18. Na základě shora uvedeného proto soudu nezbývá nic jiného než konstatovat, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti řádně přezkoumat a analyzovat úvěruschopnost žalované jako žadatelky o úvěr, přesto jí však poskytl na její účet dvě částky ve výši 5 000 Kč a 12 000 Kč, když žalovaná ve lhůtě splatnosti tyto částky nevrátila. Pokud se tedy soud zabýval platností úvěrových smluv z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, má za to, že nelze jinak než na tyto smlouvy pohlížet jako na absolutně neplatné od počátku, neboť poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti řádně přezkoumat a analyzovat úvěruschopnost žalované. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byly na její účet poskytnuty dle smluv dvě částky bez právního důvodu, a to 5 000 Kč a 12 000 Kč, když na tyto částky přeposlané na účet žalované je nutno pohlížet v režimu ustanovení § 2991 odst. 1 OZ, kdy, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Smlouvy soud shledává neplatnými, kdy z tohoto důvodu došlo dle § 2991 odst. 2 k bezdůvodnému obohacení žalované, neboť tato získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, a to v celkové výši 17 000 Kč. Smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když soud s ohledem na písemné vyhotovení těchto smluv shledává i zřejmý rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Soud tedy žalobci přiznal pouze zaplacení částek 5 000 Kč a 12 000 Kč, když tyto částky byly zaslány na účet žalované z titulu absolutně neplatné úvěrové smlouvy, a žalovaná se o tyto částky bezdůvodně obohatila. Při absolutní neplatnosti úvěrových smluv není dán důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku tak, jak je zřejmé z řízení týkajících se částečné neplatnosti úvěrových smluv, kdy soud z titulu vrácení bezdůvodného obohacení ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 Kč a 12 000 Kč bez jakéhokoliv příslušenství, neboť v rámci absolutní neplatnosti uzavřených úvěrových smluv nelze žalobci úroky z úvěru přiznat, neboť jejich podkladem by byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Z těchto obdobných důvodů došlo k zamítnutí žaloby, co se týče smluvní pokuty, zákonných úroků z prodlení z částek bezdůvodného obohacení a z částek, které se týkaly požadavku na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, administraci, za předžalobní upomínky a výzvy. V rozsahu výroku II. byla tedy ohledně zbývajícího požadavku žalobce na zaplacení poplatků, úroků a smluvních pokut žaloba zamítnuta, neboť tento nárok není na základě absolutní neplatnosti úvěrových smluv důvodný. Předmětem řízení bylo tedy bezdůvodné obohacení žalované, respektive soud tuto věc právně posoudil nikoliv jako plnění z titulu nesplaceného úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení žalované, když tato speciální skutková podstata oproti obecné úpravě v občanském zákoníku je dle zákona o spotřebitelském úvěru konstruována včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době dle možností a schopností spotřebitele. Žalovaná dosud není v žádném prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, kdy splatnost byla soudem založena jeho meritorním rozhodnutím ve věci, kdy lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná zůstala nečinná, neuvedla ničeho právně ani skutkově podstatného ohledně merita věci, neprokázala ani, že by nějakou částku žalobci uhradila. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel je povinen vrátit dluh v době přiměřené, přičemž z tohoto vyplývá, že žalované byla nově platební povinnost stanovena soudním rozhodnutím, přičemž do data rozhodnutí soudu nemůže být žalovaná považována a označována za dlužníka. Žalobní jistina dle písemného vyhotovení žaloby činila celkovou částku 35 657 Kč, když žalovaný byl úspěšný toliko v částce 17 000 Kč bez příslušenství, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobce byl tedy úspěšný v méně než polovině uplatněného nároku, přičemž žalovaná náklady řízení nepožadovala a tyto jí ani nemohly vzniknout. Žalovaná byla sice ve sporu úspěšnější než žalobce, měla by tedy povinnost po zohlednění rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci hradit úspěšné žalované náklady řízení podle míry úspěchu. Žalované však náklady řízení vzniknout nemohly, neboť tato zůstala nečinná a v podstatě nekontaktní, proto o náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

19. Lhůta k plnění či vrácení bezdůvodného obohacení byla žalované stanovena, jak již soud uvedl výše, v délce obvyklé, a to v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.