39 C 164/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , anonymizováno bytem adresa žalobkyně pro příjem pošty: anonymizována dvě slova , číslo anonymizováno , ulice anonymizováno země proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , student bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o snížení výživného na zletilého syna

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2018, č. j. 40 P 74/2015-234, tak, že vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému se snižuje z částky 4 800 Kč na částku 1 000 Kč měsíčně s účinky od 1. 10. 2019, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 34 557,60 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně doručila soudu dne 25. 8. 2022 podání, z jehož obsahu vyplynulo, že se žalobkyně domáhá snížení výživného na dnes již zletilého syna [celé jméno žalovaného]. Protože podání žalobkyně nemělo náležitosti žaloby ve smyslu § 79 o.s.ř., kdy zejména nebyly dostatečně vylíčeny rozhodné skutečnosti, označeny důkazy a absentoval i návrh rozsudku, jak má soud rozhodnout, soud žalobkyni usnesením z 1. 9. 2022, č. j. 39 C 164/2022-11, vyzval k opravě a doplnění žaloby s poučením, jak má být oprava a doplnění provedena.

2. V soudem stanovené lhůtě žalobkyně podáním ze 14. 10. 2022 žalobu opravila a doplnila tak, že původně byla upravena vyživovací povinnost žalobkyně rozhodnutím soudu ze dne 3. 10. 2018, č. j. 128 P 232/2018, tak, že výživné bylo žalobkyni stanoveno částkou 4 800 Kč. Žalovaný studuje třetí ročník střední školy, když k ukončení studia by mělo dojít 31. 5. 2014 (jedná se zřejmě o překlep, kdy správně má být letopočet 2024). Žalobkyně požádala o snížení výživného na částku 1 000 Kč, a to zpětně od 1. 10. 2019 z důvodu změny jejích finančních poměrů. Žalobkyně ztratila zaměstnání po přestěhování do [země] za současným manželem a pobírala sociální dávky. Důvodem je rovněž nepříznivý vývoj hospodářské krize dané mezinárodním konfliktem a změnami na trhu práce. Žalobkyně se přestěhovala za manželem do [země], nemohla najít práci a po konzultaci s Policií ČR jí bylo sděleno, že výživné je vysoké, žalovaný je plnoletý a částečně výdělečně činný a způsobilý. Žalobkyně v Německu čerpala sociální dávky pomoci, které již nedostává a žije z příjmů manžela. Výživné zasílá ve výši 50 euro, což je pro ni maximum, z čehož tedy nemůže hradit výživné částkou 4 800 Kč, aniž by ji syn, tedy žalovaný neustále napadal žalobou. Žalovaný nejevil a nejeví žádný zájem se se žalobkyní normálně stýkat a zajímá se jen o peníze.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemným podáním doručeným soudu dne 16. 11. 2022, kde navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný studuje třetí ročník [anonymizováno 5 slov]) v [obec], obor provoz a ekonomika dopravy. K tomuto žalovaný uvedl, že je signifikantní, že žalobkyně ani nezná název školy svého syna. Jedná se o čtyřleté studium zakončené maturitní zkouškou, která by měla proběhnout v řádném termínu 30. 6. 2024. Žalovaný školné neplatí, za učebnice a školní potřeby a pomůcky dosud otec žalovaného vynaložil cca 5 500 až 6 000 Kč. Žalovaný je dyslektik a dysgrafik, který má speciální vzdělávací potřeby ve škole. V loňském roce se žalovaný zúčastnil lyžařského kurzu na horách za cca 7 800 Kč, což platil otec žalovaného. V letošním školním roce se žalovaný opět zúčastní lyžařského kurzu s výdajem cca 8 500 Kč. Žalovaný je dále dlouhodobě členem spolku [ulice] záchranná služba v [obec] s ročním poplatkem 2 000 Kč, který rovněž hradí otec žalovaného. Žalovaný nosí brýle, které musí jedenkrát za dva roky měnit s náklady cca 6 000 Kč, které opětně hradí otec žalovaného. Žalovaný bydlí se svým otcem v družstevním bytě 2+1, kde náklady na bydlení činí cca 7 000 Kč měsíčně. Otec žalovaného pracuje u [právnická osoba] jako strojní zámečník, jeho příjem činí cca 30 000 Kč měsíčně čistého. Žalobkyně soudem stanovené výživné dlouhodobě neplatí řádně. Žalovaný se zaplacení dluhu marně domáhal jak exekučně u exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], tak i v rámci insolvenčního řízení žalobkyně, které bylo vedeno u [anonymizováno] [obec], sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Proti žalobkyni bylo vedeno trestní řízení pro přečin zanedbání povinné výživy (spis MS [obec], sp. zn. [spisová značka]). Trestní řízení probíhalo i u Městského ředitelství PČR pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], k datu 10. 11. 2022 žalobkyně dluží na výživném 99 365 Kč. Do února 2022 byly kontakty mezi účastníky telefonické cca jedenkrát za 14 dnů. V březnu a dubnu 2022 žalobkyně pobývala v ČR, účastníci se vídali o víkendech asi jedenkrát za 14 dnů. Od května 2022 se žalobkyně vrátila opět do Německa, kdy kromě několika e-mailů a výhrůžných a vulgárních SMS zpráv od manžela žalobkyně, zřejmě v reakci na další trestní oznámení pro neplacení výživného, komunikace ustala. Žalobkyně žalovanému dlouhodobě nedává žádná dárky při obvyklých příležitostech, jako jsou Vánoce a narozeniny. Žalovanému není známa finanční situace žalobkyně, zpochybňuje však, že by byla tak špatná, jak žalobkyně tvrdí. Žalobkyně účelově zneužívá toho, že soudy a i jiné orgány v ČR mají ztíženou možnost zjistit si relevantní informace o příjmech žalobkyně v Německu. I kdyby nebyla její finanční situace dobrá, žalobkyně si ji zavinila sama tím, že se vzdala svého zaměstnání u [anonymizována dvě slova] [územní celek], svým neuváženým způsobem života si způsobila dluhy, což mělo za následek její insolvenci. Žalobkyně i v insolvenci dlouhodobě porušovala své povinnosti v insolvenčním řízení. Neplatila splátky, nehradila přednostní pohledávky na výživném a odměnu insolvenčního správce, byla nekontaktní a neplnila své oznamovací povinnosti. Původně schválené oddlužení bylo zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Žalobkyně je zdravá, nic jí nebrání uplatnit se na trhu práce, a to i v Německu, a dosahovat příjmu, ze kterého by mohla hradit stanovené výživné žalovanému. Žalovaný má za to, že žaloba je nedůvodná a uplatněné právo na snížení výživného v rozporu s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Pokud soud nařídil v této věci jednání na den 8. 3. 2023, procesní stanoviska účastníků zůstala neměnná. Žalobkyně trvala na snížení výživného, žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když pokud se soud pokusil o smírné vyřízení věci mezi účastníky, k tomuto nedošlo. V rámci procesního stanoviska žalobkyně dále uvedla, že od 1. 1. 2023 pracuje jako svářečka u firmy Neotem s příjmem cca 1 024 euro měsíčně.

5. Soud provedl v této právní věci dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak zprávami [anonymizováno], okres [anonymizováno] z 22. 5. 2019, 10. 9. 2019, 12. 3. 2020, 14. 9. 2020, 18. 3. 2021, 29. 1. 2021, 26. 11. 2021, podstatným obsahem připojeného spisu MS [obec], sp. zn. [spisová značka], zejména pak návrhem na potrestání na č. l. 39 spisu, rozsudkem MS [obec] z 15. 4. 2019, č. j. 10 T 32/2019-57, podstatným obsahem připojeného spisu MS [obec], sp. zn. [spisová značka], ohledně tehdy nezletilého [celé jméno žalovaného], narozeného 27. 12. 2003, zejména pak návrhem z 30. 7. 2018, rozsudkem MS [obec] z 3. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], podstatným obsahem připojeného spisu KS [obec], sp. zn. [insolvenční spisová značka], zejména pak zprávami insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dnů 16. 4. 2018, přehledem věřitelů v oddlužení, zprávou o plnění oddlužení z 18. 10. 2019, usnesením Krajského soudu v Brně z 5. 12. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], seznamem věřitelů, usnesením PČR z 25. 8. 2022, [číslo jednací], výdělkovou zprávou [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného 16. 2. 1969, sdělením [anonymizováno] střední školy [anonymizováno] z 9. 1. 2023, tabulkou výpočtu výživného a dluhu na č. l. 18, potvrzením o povinném ručení v němčině, výměrem nájemného z 20. 9. 2022 rovněž v němčině, smlouvou o půjčce (o úvěru), výpisem z účtu ohledně nákladů na bydlení, aktualizovanou tabulkou dluhu na výživném, výdělkovou zprávou otce od ledna 2019 do ledna 2023, potvrzením o studiu, výslechem žalobkyně, která byla slyšena jako účastník řízení.

6. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

7. Naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalobkyně vůči tehdy nezletilému žalovanému rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] ([spisová značka]), když z obsahu výrokové části tohoto rozsudku soud zjistil a vzal za prokázáno, že tehdy nezletilý žalovaný byl svěřen do péče otce [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného 1969. Žalobkyni byla stanovena od 1. 7. 2018 vyživovací povinnost ve výši 4 800 Kč měsíčně, vždy do každého desátého dne v měsíci předem k rukám otce žalovaného. Tímto rozsudkem byl změněn původní rozsudek MS [obec] z 2. 6. 2016, č. j. [číslo jednací], pokud se týče péče a výživy tehdy nezletilého žalovaného. Zároveň bylo rozhodnuto o nedoplatku na dlužném výživném ve výši 14 400 Kč za dobu od 1. 7. 2018 do 30. 9. 2018. Matka, tedy žalobkyně v této věci měla povinnost dluh na výživném ve výši 14 400 Kč splácet spolu s běžným výživným ve splátce 500 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozsudku ve věci výkonu rodičovské zodpovědnosti k tehdy nezletilému žalovanému bylo dále zjištěno, že žalobkyně odjela se starším synem a přítelem v červenci 2018 zřejmě do [země], kde byla nekontaktní. Žalobkyně pracovala u [anonymizována dvě slova] [územní celek], kde za období leden až červenec 2018 činil její průměrný měsíční výdělek 23 500 Kč. Z této částky bylo cca 9 200 Kč žalobkyni strháváno na oddlužení. Od 30. 7. 2018 přestala žalobkyně chodit bez omluvení do svého předchozího zaměstnání, když zaměstnavatel ([anonymizováno]) řešil rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Ohledně výživného soud dospěl k závěru, že částka odpovídající oprávněným potřebám tehdy nezletilého žalovaného a majetkovým poměrům rodičů činí 4 800 Kč. Ohledně žalobkyně bylo dále konstatováno, že v případě jejího tehdejšího zaměstnání u [anonymizováno] se matka, tedy žalobkyně, vlastní vinou pravděpodobně připravila o zaměstnání, kde dlouhodobě působila, přičemž soud vycházel z toho, že žalobkyně je schopna dosahovat příjmů dle tehdejšího zaměstnání. Vyživovací povinnost tedy byla naposledy stanovena tímto shora zmíněným rozsudkem v částce 4 800 Kč měsíčně (podstatný obsah připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 40 P 74/2015, zejména pak rozsudek z 3. 10. 2018, č. j. 40 P 74/2015-234, s právní mocí 21. 11. 2018).

8. Žalovaný je žákem [anonymizováno] střední školy [anonymizováno] v [obec], [ulice a číslo], kde studuje čtyřletý studijní obor s maturitou, [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], když studium žalovaného bude ukončeno maturitní zkouškou v červnu 2024. Žalovaný aktuálně studuje třetí ročník předmětného oboru na [anonymizováno] [obec]. Žalovaný bydlí ve společné domácnosti s otcem [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeným 1969, který pracuje u [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Z výdělkových zpráv otce žalovaného z 13. 1. 2023 a 6. 3. 2023 vyplývá, že tento pracoval u [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. i v době od ledna 2019 do ledna 2023, kde jeho čistý měsíční příjem činí v průměru cca 34 107 Kč. Z přehledné tabulky výživného vyplynulo, že aktuální dluh na výživném v prosinci 2023 činí 108 855 Kč, když výživné stanovené soudním rozhodnutím částkou 4 800 Kč není dlouhodobě řádně spláceno, když žalobkyně sama uvedla, že výživné hradí částkou 50 euro. Naposledy žalobkyně hradila výživné částkou 80 euro v únoru 2023, tedy v přepočtu na CZK 1 853 Kč. Za období od 10. 5. 2019 do 10. 2. 2023 tedy činí aktuální výše dluhu 108 855 Kč, když sama žalobkyně v rámci svých podání uvedla, že výživné hradí částkou ve výši cca 1 000 Kč měsíčně (potvrzení o studiu z 21. 2. 2023, 12. 1. 2023, výdělková zpráva otce žalovaného z 13. 1. 2023 a 6. 3. 2023, tabulka dlužného výživného za období od 10. 5. 2019 do 10. 2. 2023, tabulka dlužného výživného na č. l. 18 spisu). Co se týče tabulky výpočtu dluhu na výživném, soud nemá důvod pochybovat o nesprávnosti takto vypočteného dluhu na výživném, když sama žalobkyně potvrdila, že výživné nehradí v plné výši.

9. Z podstatného obsahu připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 10 P 32/2019 soud vzal za prokázáno, že ohledně žalobkyně bylo vedeno trestní řízení pro přečin zanedbání povinné výživy dle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, když z návrhu na potrestání vyplynulo, že žalobkyně v době od 1. 7. 2018 nepřispívá na výživu žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného 2003, přesto, že jí byla stanovena vyživovací povinnost rozsudkem z 3. 10. 2018, sp. zn. [spisová značka] s právní mocí 21. 11. 2018. Návrh na potrestání byl zdejšímu soudu doručen 6. 3. 2019, když k tomuto datu činil dluh na výživném 38 400 Kč. Z rozsudku Městského soudu v Brně z 15. 4. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 15. 4. 2019, vyplynulo, že žalobkyně (v trestním řízení obžalovaná) byla ohledně přečinu neplnění vyživovací povinnosti podle § 226 písm. e) trestního řádu zproštěna návrhu na potrestání z titulu zanedbání povinné výživy, když trestnost činu zanikla. Co se týče zániku trestnosti činu, soud zjistil, že žalobkyně dluh na výživném uhradila před vydáním případného odsuzujícího rozsudku (podstatný obsah připojeného spisu MS [obec], sp. zn. 10 T 32/2019, zejména pak rozsudek z 15. 4. 2019, č. j. 10 T 32/2019-57, stručný záznam o průběhu hlavního líčení z 15. 4. 2019).

10. Vůči žalobkyni byly 25. 5. 2022 příslušným policejním orgánem v [obec] zahájeny úkony trestního řízení ve věci přečinu zanedbání povinné výživy dle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, když žalobkyně v době od 10. 11. 2019 do 25. 8. 2022 řádně neplnila svoji vyživovací povinnost na svého syna [celé jméno žalovaného], tedy v tomto sporu žalovaného, i když jí povinnost byla uložena rozsudkem Městského soudu v Brně z 3. 10. 2018 a tato povinnost rovněž obecně vyplývá ze zákonné právní úpravy, když dluh na výživném z titulu řádného neplacení výživného činil k datu 25. 8. 2022 částku 121 535 Kč. V rámci šetření Policie ČR bylo trestní stíhání, resp. trestní věc pro podezření ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy policií odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Policejní orgán dospěl k závěru, že posuzoval, do jaké míry a v jaké výši byla povinná, tedy žalobkyně schopna výživné platit. Nebylo zjištěno, že by se úmyslně žalobkyně vyhýbala této zákonné povinnosti. Neměla dostatek finančních prostředků, a proto o trestný čin zanedbání povinné výživy nejde, šlo by o něj v případě, že by neplnění vyživovací povinnosti bylo zaviněné. Z toho důvodu bylo trestní stíhání žalobkyně odloženo dle § 159a odst. 1 trestního řádu, kdy žalobkyně dlužné výživné ve výši 48 000 Kč od 1. 7. 2018 do 10. 4. 2019 dodatečně v plné výši uhradila, kdy žalobkyně hradí výživné dle svých možností a schopností (usnesení Policie ČR, Městské ředitelství Policie [obec] z 25. 8. 2022, [číslo jednací]).

11. Z podstatného obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. [insolvenční spisová značka], vzal soud za prokázáno, že tento spisový materiál se týká insolvenčního řízení, které bylo vedeno vůči žalobkyni, a to na základě insolvenčního návrhu žalobkyně, když soud usnesením z 20. 1. 2016 povolil žalobkyni oddlužení a 23. 5. 2016 bylo schváleno její oddlužení plněním splátkového kalendáře. Toto insolvenční řízení vůči žalobkyni bylo pravomocně ukončeno usnesením z 5. 12. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], když insolvenční řízení bylo zastaveno a schválené oddlužení žalobkyně bylo zrušeno z toho důvodu, že žalobkyně neplnila své povinnosti, které pro ni vyplývaly z oddlužení, nehradila žádné splátky, její bydliště bylo k datu vydání usnesení neznámé, přičemž vznikl mj. i dluh na zálohách insolvenčnímu správci a výživném. U žalobkyně bylo konstatováno, že tato jako dlužník porušuje své základní povinnosti v insolvenčním řízení, od září 2018 nezasílá žádné částky pro případné splátky, přičemž dluží i na přednostních pohledávkách. Za tohoto stavu bylo schválené oddlužení žalobkyně zrušeno a insolvenční řízení zastaveno (podstatný obsah připojeného insolvenčního spisu, zejména pak usnesení z 5. 12. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka] s právní mocí 8. 1. 2020). Z doloženého seznamu pohledávek vyplývá, že žalobkyně měla v insolvenčním řízení dluhy v celkové výši celkem cca 717 000 Kč, když se jednalo o pohledávky z titulu poskytnutých úvěrů a zápůjček u [právnická osoba] a dalších firem, o kterých je soudu v rámci úřední činnosti známo, že se jedná o firmy, které poskytují nebankovní úvěry a zápůjčky (seznam pohledávek žalobkyně v insolvenčním spise). Z doložených oznámení [anonymizováno] (obdoba sociálního úřadu v [stát]) bylo prokázáno, že tento sociální úřad zasílal [jméno] [příjmení], manželu žalobkyně, zprávy, které se týkaly schválení dávek k zajištění obživy, a to od května roku 2019 do listopadu 2021. Výše sociálních dávek činila za výše uvedené období částku od 123,64 euro až po částku 302,20 euro v březnu 2022. Jednalo se o schválení dávek k zajištění obživy dle 2. knihy sociálního zákoníku za období od dubna do září 2019, říjen 2020, říjen 2019 až říjen 2020, říjen 2020 až březen 2021, duben až květen 2021, březen 2021, leden až březen 2022 (oznámení o schválení dávek k zajištění obživy v německém jazyce s ověřeným překladem do jazyka českého ze dnů 22. 5. 2019, 10. 9. 2019, 12. 3. 2020, 14. 9. 2020, 18. 3. 2021, 29. 1. 2021, 26. 11. 2021). Z výpovědi žalobkyně, která byla slyšena jako účastník řízení, vyplynulo, že tato v [místo pobytu] trvale žije od roku 2018. Od data přestěhování byla v domácnosti, navštěvovala jazykovou školu. V té době neměla žádné příjmy, pobírala dávky sociální podpory. Žalobkyně začala pracovat v květnu 2022 u personální agentury [název], kde pracovala jako kvalitářka se smlouvou na dobu určitou, kdy v listopadu 2022 její pracovní poměr skončil. Příjmy ze zaměstnání u firmy [anonymizováno] činily 1 150 euro měsíčně hrubého. Od 1. 1. 2023 žalobkyně pracuje u firmy [anonymizováno] jako svářečka, její příjem činí 1 030 euro čistého, kdy po přepočtu mzdy v euro na ekvivalent v CZK lze konstatovat, že žalobkyně od ledna 2023 pobírá mzdu ve výši 24 400 Kč, a to s ohledem na aktuální vývoj kurzu euro vůči CZK. Žalobkyně rovněž doložila smlouvu o půjčce uzavřenou s [příjmení], [anonymizováno], kdy žalobkyni byla poskytnuta půjčka 800 euro, přičemž žalobkyně má splácet 150 euro měsíčně. Žalobkyně hradí zákonné pojištění na auto, reg. zn. [příjmení] [příjmení]

246. Pokud žalobkyně doložila oznámení [jméno] [jméno] [příjmení], je prokázáno, že výdaje na bydlení manželů [příjmení] činí 530 euro (výslech žalobkyně, smlouva o půjčce, oznámení z 20. 9. 2020 o nájemném a nákladech na bydlení, pojistka na automobil z 21. ledna 2023).

12. Závěrem tedy lze pro stručnost shrnout, že shora několikráte zmiňovaným rozsudkem Městského soudu v Brně došlo k úpravě vyživovací povinnosti žalobkyně vůči žalovanému na částku 4 800 Kč. Žalobkyně se v roce 2018 trvale odstěhovala za svým manželem do [země], kdy od roku 2018 byla v domácnosti, neměla žádné příjmy, pobírala pouze a toliko sociální dávky ve výši 115 až 309 euro měsíčně. Žalobkyně začala pracovat v květnu 2022, kdy od 1. 1. 2023 je zaměstnaná jako svářečka a její příjem činí 1 030 euro měsíčně čistého, tzn. cca 24 400 Kč měsíčně. Žalobkyně nehradí stanovené výživné v plné výši, pouze z části, když v současné době činí aktuální dluh na výživném 108 855 Kč. Žalobkyně, jak vyplynulo z jejích skutkových tvrzení, má za to, že jsou u ní splněny předpoklady na to, aby její vyživovací povinnost byla snížena na částku 1 000 Kč měsíčně. V [obec] žije s manželem ve společné domácnosti, kdy příjmy manžela činí cca 1 100 euro čistého měsíčně. Žalobkyně má půjčku 800 euro, kterou splácí ve splátkách 150 euro, má rovněž automobil, za který platí pojistku z důvodu dojíždění do práce, kdy doložené náklady na bydlení z titulu oznámení o nájemném činí pro manžele [příjmení] 530 euro.

13. Žalovaný měl za to, že žádné důvody pro snížení vyživovací povinnosti nejsou dány.

14. Před svým odchodem do zahraničí pracovala žalobkyně v [anonymizována dvě slova] [územní celek], kdy její příjmy ze zaměstnání u této firmy činily cca 23 500 Kč měsíčně čistého, přičemž z této mzdy v [anonymizováno] byla také stanovena vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému. Žalobkyně však do zaměstnání přestala docházet a došlo zřejmě k okamžitému zrušení pracovního poměru u [anonymizováno] dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobkyně tedy od roku 2018 trvale žije v Německu, v současné době, konkrétně od ledna 2023, je zaměstnaná, její příjmy činí cca 1 030 euro měsíčně čistého, tedy 24 400 Kč.

15. Podle ustanovení § 910 odst. 1 OZ předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Z odstavce 2 tohoto ustanovení OZ vyplývá, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

16. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

17. Podle ustanovení § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

18. Podle § 913 odst. 2 OZ při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, výdělečné činnosti či majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí. Přihlíží se rovněž k péči o rodinnou domácnost.

19. Podle § 915 odst. 1 OZ životní úroveň dítěte má být v zásadě shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

20. Podle ustanovení § 921 OZ výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak, nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

21. Podle § 923 odst. 1 OZ změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

22. Žalobkyně žije dlouhodobě ve [příjmení] [anonymizováno] [země], přičemž z doložených zpráv [anonymizováno] (obdoba sociálního úřadu) vyplynulo, že tato pobírala se svým manželem [jméno] [příjmení] sociální dávky ve výši 123,64 euro v dubnu 2019, 154,55 euro v květnu a červnu 2019, od července do září 2019 ve výši 209 euro a dále pak za duben 2020 až září 2020 ve výši 350,67 euro, když tutéž částku pobírala od 10/ 2020 do 3/ 2021. Od dubna 2021 do září 2021 činily dávky 247 euro, v březnu 2021 činily 296,20 euro a v lednu až březnu 2022 činily dávky 302,20 euro (potvrzení o výši sociálních dávek z 22. 5. 2019, 10. 9. 2019, 12. 3. 2020, 14. 9. 2020, 18. 3. 2021, 29. 1. 2021, 26. 11. 2021).

23. Po aplikaci právní kvalifikace této věci ke shora uvedenému a prokázanému skutkovému ději soud po zvážení všech okolností tohoto případu dospěl k závěru, že návrh žalobkyně na snížení výživného na částku 1 000 Kč, a to za dobu tři roky zpětně, není důvodný. Žalobkyni byla vyživovací povinnost stanovena naposledy rozsudkem Městského soudu v Brně z 3. října 2018, kdy soud při stanovení výživného žalobkyni 4 800 Kč vycházel z jejích příjmů v [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Žalobkyně následovala v roce 2018 svého manžela do zahraničí, konkrétně do Německa, kde nebyla zaměstnaná a v průběhu roku 2019 až 2021 žila ze sociálních dávek, resp. byly jí poskytovány sociální dávky. Žalobkyně byla v domácnosti, navštěvovala jazykové kurzy a v současné době již pracuje, přičemž její příjmy činí cca 24 400 Kč měsíčně čistého, po přepočtu na eura 1 030 euro. Výživné zletilého dítěte lze upravit vždy (stejně jako u nezletilého dítěte), pokud se změní poměry ve smyslu § 923 odst. 1 OZ. Žalobkyně však soudu neozřejmila a neprokázala žádné zvlášť závažné důvody, které jí bránily a brání v řádném a včasném plnění vyživovací povinnosti, když žalobkyně plní svoji vyživovací povinnost vůči zletilému žalovanému pouze částečně, přičemž na výživném je v současné době dluh přes 100 000 Kč. Tohoto dluhu je si žalobkyně vědoma. Pro úspěšnost žaloby na snížení vyživovací povinnosti je však nutno doložit výraznou změnu poměrů, která má závažný charakter, který je v přímé souvislosti s nemožností řádně a včas dostát své vyživovací povinnosti vůči zletilému dítěti. Žalobkyně pouze uváděla, že se přestěhovala do [místo], což mělo samozřejmě za následek nejen překonání jazykové bariéry, ale také nalezení si svého místa na pracovním trhu v [země]. Je pochopitelné, že žalobkyně následovala do [místo] svého manžela, toto následování a následné problémy z toho plynoucí však nesmí být k tíži, byť zletilého, dítěte, neboť vyživovací povinnost vůči dítěti má přednost a prioritu před čímkoliv dalším. Žalobkyně nedoložila, vyjma určitého období - zřejmě adaptace v [místo], že by ztratila výrazně schopnost pracovat a pobírat řádnou mzdu, v současné době pracuje a její příjmy v přepočtu na Kč činí cca 24 400 Kč. Soud tedy neshledal žádný důvod pro to, aby vyživovací povinnost žalobkyně byla snížena na částku 1 000 Kč, neboť žalobkyně pracuje, její příjmy činí 24 400 Kč, a pokud soud vychází z tabulky procentuální výměry vyživovací povinnosti, lze konstatovat, že výživné stanovené naposledy rozsudkem Městského soudu v Brně 3. 10. 2018 je přiměřené výdělkovým, majetkovým schopnostem žalobkyně a odpovídá i oprávněným potřebám zletilého žalovaného, který žije ve společné domácnosti se svým otcem, bývalým manželem žalobkyně.

24. Žalobkyně před odchodem do [země] pracovala v [anonymizováno], kde její příjmy činily cca 23 000 Kč, bez důvodu však přestala do práce docházet, což vedlo zřejmě k okamžitému ukončení jejího pracovního poměru. Žalobkyně tedy tímto jednáním v rozporu se zákonem (neomluvené absence v zaměstnání) do jisté míry zapříčinila svůj nepříznivý stav, co se týče výdělkových, majetkových možností a bez důvodu se vzdala zaměstnání, což nemůže mít za následek, aby jí byla vyživovací povinnost snížena.

25. Soud tedy neshledal žádné důvody pro to, aby vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému byla podstatnou měrou snížena až na žalobkyní požadovanou částku 1 000 Kč. Žalobkyně si musí uvědomit, že její vyživovací povinnost, byť vůči zletilému synovi, je prioritní a žalobkyně musí konat tak, aby své vyživovací povinnosti vůči žalovanému dostála v plné výši bez toho, aniž by se vystavovala nebezpečí exekuce či trestního stíhání.

26. Ze všech těchto důvodů proto soud shledal návrh žalobkyně jako nedůvodný, neboť nebyla prokázána taková změna poměrů na straně žalobkyně, pro kterou by jí mohl soud výživné takto výrazně snížit.

27. Žalovaný byl v této věci zcela úspěšný, soud proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které se sestávají z nákladů za právní zastoupení žalovaného v této věci. Při určení výše odměny za právní pomoc soud podle § 8 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. stanovil jako cenu předmětu řízení pětinásobek ročního plnění, o které žalobkyně navrhuje či navrhovala výživné snížit, neboť se jedná o plnění na dobu neurčitou. Základ pro výpočet odměny za právní pomoc tedy byl stanoven výší výživného (4 800 Kč) poníženého o částku 1 000 Kč, kterou žalobkyně navrhovala, aby na tuto částku bylo výživné sníženo. Rozdíl tedy činí 3 800 Kč a pětinásobek ročního plnění tedy činí částku 228 000 Kč (3 800 x 12 x 5). Odměna za právní pomoc tedy byla stanovena z výše uvedené částky 228 000 Kč, kdy odměna za 1 úkon právní služby činí 9 220 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb.). Právní zástupce žalobce provedl v této věci 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání písemného vyjádření a účast na jednání soudu), kdy odměna za tyto 3 úkony činí celkovou částku 27 660 Kč při sazbě 9 220 Kč za úkon. Ke každému úkonu právní služby soud připočetl 300 Kč jako náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 24 660 Kč a hotové výdaje 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalovaného doložil, že je registrován jako plátce této daně. Neúspěšná žalobkyně tedy musí zaplatit úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku specifikovanou ve výroku II. tohoto rozsudku ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.