39 C 189/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahelem jako soudcem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno : IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizovaný odstavec o zaplacení částky 16 122,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 149,63 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 17. 6. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 2 625,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 876,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 183,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 774,83 Kč ve výši 8,25 % ročně od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 625,20 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z částky 9 774,83 Kč ve výši 29 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 347,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 646,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 814,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6 347,94 Kč ve výši 10 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, a úrokem z částky 6 347,94 Kč ve výši 29 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 31. 8. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 774,83 Kč s příslušenstvím a částky 6 347,94 Kč s příslušenstvím, celkem 16 122,77 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel se žalovaným právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) 29. 8. 2019 a dne 4. 4. 2019. Žalobce uvedl, že před poskytnutím zápůjčky si právní předchůdce žalobce prověřil a vyhodnotil informace od žalovaného ohledně jeho schopnosti zápůjčky splácet. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjček, z toho titulu dluží ze smlouvy o zápůjčce z 29. 8. 2019 jistinu 9 774,83 Kč, kapitalizované úroky 6 183,04 Kč, kapitalizované zákonné úroky 1 876,78 Kč, když žalobce z dlužné jistiny požaduje dohodnuté úroky 29 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši od 15. 12. 2022. Na této zápůjčce žalovaný zaplatil 4 850,37 Kč.

2. Dle smlouvy o zápůjčce ze 4. 4. 2019 se žalovaný dostal rovněž do prodlení se splácením, když dluží na jistině 6 347,94 Kč, kapitalizované úroky 4 814,62 Kč, kapitalizované zákonné úroky 1 646,99 Kč, když žalobce dále požaduje úroky v dohodnuté výši z nevrácené jistiny zápůjčky 29 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, přičemž žalovaný na této zápůjčce uhradil 15 582,63 Kč. Rovněž v případě druhé zápůjčky si žalobce, respektive jeho právní předchůdce, řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména pak vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy., právnická osoba, rámci pátrání po pobytu žalovaného, který byl v žalobě specifikován adresou , adresa, , soud zjistil, že žalovaným byl ukončen přechodný pobyt na území ČR, když se nadále zdržuje na adrese na Slovensku. Žaloba a výzva k vyjádření byla žalovanému doručena 27. 10. 2023, když žalovaný v rámci svého vyjádření uvedl, že nesouhlasí se žalobou s tím, že byl na něho vyhlášen osobní bankrot. Od června 2022 se musel starat o prarodiče a s nebankovními společnostmi se nemohl nijak dohodnout. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby soud v této věci nařídil jednání.

4. Žalovaný v rámci svého procesního stanoviska (v rámci prvého úkonu učiněného žalovaným ve věci) nevznesl námitku nepravomoci, respektive nepříslušnosti Městského soudu v Brně. Soud má tedy za to, že žalovaný ohledně nepříslušnosti soudu ničeho nenamítá.

5. Pokud soud nařídil v této právní věci jednání na den 2. 2. 2024, žalovaný se z neúčasti na jednání omluvil, opět opakoval, že se nachází v osobním bankrotu. Žalobce sdělil prostřednictvím svého právního zástupce, že žádá o odročení jednání z důvodu mimosoudních jednání mezi účastníky. Z toho titulu bylo nařízené jednání přeodročeno na den 3. 4. 2024, ze kterého se rovněž omluvil právní zástupce žalobce z důvodu nemožnosti zajistit substituční zastoupení, přičemž požádal o odročení jednání. Soud proto jednání odročil na den 19. 6. 2024, když k tomuto jednání se žalovaný nedostavil a právní zástupce žalobce, který se dostavil k jednání, na žalobě trval s tím, že žalovaný v mezidobí ničeho neuhradil.

6. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak smlouvy o zápůjčce z 29. 8. 2019, smluvními podmínkami k této smlouvě, usnesení OS Trenčín z 9. 10. 2021, č. j, Anonymizováno, -16, výpis z registru úpadců z 14. 11. 2023, žádostí o spotřebitelský úvěr z 4. 4. 2019 a 29. 8. 2019, pracovní smlouvou žalovaného z 2. 11. 2018, výzvou k plnění z 1. 6. 2023, smlouvou o zápůjčce č. , tel. číslo, z 29. 8. 2019, podmínkami k této smlouvě, oznámením o postoupení pohledávek z 16. 12. 2022, poštovním podacím lístkem z 2. 6. 2023 a 13. 1. 2023, tabulkou umoření z 19. 12. 2022 ke smlouvě č. , tel. číslo, a , tel. číslo, seznamem postoupených pohledávek a smlouva o postoupení pohledávek z 14. 12. 2022, výpisem z OR ohledně žalobce z 12. 12. 2022, přípisem OS Trenčín z 29. 11. 2023.

7. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

8. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence právního předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČ , IČO, ), když se jedná o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze. Právní předchůdce žalobce podniká mimo jiné v oblasti poskytování či zprostředkování úvěrů. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce je prokázáno, že žalobce je rovněž zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze jako obchodní korporace, která podniká mimo jiné i rovněž v oblasti poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěrů a půjček (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze dne 12. 12. 2022). Pro úplnost soud považuje za vhodné uvést, že existenci právního předchůdce žalobce si soud ověřil nahlédnutím do veřejně přístupného veřejného rejstříku ohledně obchodních korporací zapsaný v obchodních rejstřících na území ČR, přičemž existence právního předchůdce je soudu rovněž známa z jeho úřední činnosti. Nadto žalovaný v rámci svého procesního stanoviska nikterak nezpochybnil existenci žalobce ani jeho právního předchůdce. Ohledně žalovaného je zřejmé, že se jedná o fyzickou osobu, která měla povolen přechodný pobyt na území ČR. Pokud žalovaný sděloval, respektive namítal, že se v současné době nachází v osobním bankrotu, soud si vyžádal od příslušného okresního soudu v Trenčíně dle bydliště žalovaného příslušné zprávy, přičemž z usnesení Okresného súdu v Trenčíně ze dne 19. 10. 2021, č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci 26. 10. 2021, vzal soud za prokázáno, že na majetek žalovaného byl prohlášen konkurs a ustanoven správce , tituly před jménem, , jméno FO, . Věřitelé dlužníka byli vyzváni k tomu, aby svoje případné pohledávky přihlásili u správce s tím, že žalovaný se oddlužuje tak, že se dlužník zbavuje všech dluhů, které mohou být uspokojeny pouze v konkurzu v rozsahu, v jakém nebudou uspokojeny v konkurzu, a dluhů, které nejsou vyloučeny z uspokojení prostřednictvím konkurzu. Z přípisu Okresného súdu Trenčín z 29. 11. 2023 vyplynulo, že řízení o konkurzu žalovaného bylo zrušeno k datu 14. 1. 2022, když toto zrušení konkurzu bylo publikováno v obchodním věstníku Slovenské republiky číslo 8/2022 dne 13. 1. 2022 (přípis Okresného súdu Trenčín z 29. 11. 2023, usnesení Okresného súdu Trenčín z 19. 10. 2021, č. j. , Anonymizováno, s právní mocí 26. 10. 2021, výpis z registru úpadců ze dne 14. 11. 2023).

9. Žalovaný jako fyzická osoba podal u , právnická osoba, v rámci zákaznické karty žádost o spotřebitelský úvěr s požadovanou výší zápůjčky 30 000 Kč. V rámci této žádosti uvedl, že pracuje v obslužné péči Městské správy sociálních služeb, když z doložené pracovní smlouvy ze dne 2. 11. 2018 je prokázáno, že se jednalo o Městskou správu sociálních služeb v , Anonymizováno, , kde žalovaný nastoupil do práce jako pracovník těchto služeb od 2. 11. 2018 se zkušební dobou tři měsíce. Žádost o spotřebitelský úvěr podal žalovaný dne 4. 4. 2019. Druhou žádost o spotřebitelský úvěr s vyplněním zákaznické karty podal žalovaný u právního předchůdce žalobce dne 29. 8. 2019 s požadovanou výší zápůjčky 10 000 Kč, kde uvedl, že pracuje jako ošetřovatel Městské správy sociálních služeb, k čemuž byla doložena pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní pásky. Čistý příjem žalovaného byl 16 188 Kč s dalšími čistými příjmy 9 600 Kč s interními splátkami dalšího úvěru 2 000 Kč a měsíčními výdaji 6 000 Kč, když pokud byly ve zdrojích příjmů, respektive v kolonce zdrojů příjmu zaškrtnuty pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní pásky, z ověřování finančních údajů vyplývá, že byla doložena pouze pracovní smlouva a výplatní pásky z června a července 2019. Nebylo zohledněno, jaká je výše nákladů na bydlení žalovaného, nebyly specifikovány případné interní splátky právnímu předchůdci žalobce a co se týče odhadovaných měsíčních výdajů žadatele, tyto byly opravdu pouze a jen odhadnuty vyplněnou částkou 6 000 Kč bez doložení jakýchkoliv relevantních podkladů, které by se týkaly přesnějšího a jasného stanovení výdajů žalovaného (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze 4. 4. 2019 a 29. 8. 2019). Na základě těchto žádostí s vyplněním zákaznické karty došlo mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo , tel. číslo, dne 29. 8. 2019, když z obsahu této smlouvy o zápůjčce vyplynulo, že zápůjčka činila 12 000 Kč, přičemž kromě jistiny zápůjčky měl žalovaný zaplatit i poplatek za zápůjčku 10 600 Kč (poplatek se sestává z kapitalizovaného úroku, poplatků za zpracování, doručení a vedení zákaznického účtu). Celkem tedy měl žalovaný z titulu zápůjčky uhradit žalobci 22 600 Kč, a to po dobu 60 splátek ve výši 377 Kč s poslední splátkovou 357 Kč, vždy ke konci splátkového období. Z matematického součtu počtu splátek a výše splátek vyplývá, že se jedná o splátky týdenní. Ze souhrnných informací – tabulky umoření ke smlouvě číslo , tel. číslo, soud vzal za prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal 29. 8. 2019, přičemž následně hradil splátky od září 2019 až do prosince 2020, kdy ze strany žalovaného bylo celkem v tomto období uhrazeno 4 850,37 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 4. 2019 číslo , tel. číslo, je prokázáno, že žalovaný měl poskytnutý úvěr 14 000 Kč, když z titulu poskytnutého úvěru či zápůjčky měl žalovaný zaplatit i kapitalizované úroky, poplatky v celkové výši 12 283 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaný měl žalobci uhradit celkem částku ve výši 26 283 Kč v týdenních splátkách 439 Kč opětně jako v předchozí smlouvě po dobu 60 týdnů s datem poslední splátky 28. 5. 2020. Z tabulky umoření přehledu splátek v této smlouvě vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal 4. 4. 2019, nadále od dubna 2019 do prosince 2020 hradil splátky v tomto období v celkové výši 15 582,63 Kč, když v zůstatku zůstal jeho dluh z titulu zápůjčky neuhrazen. Sám žalovaný namítal pouze, že se nachází v osobním bankrotu (oddlužení), když soud zjistil z výše uvedených dokladů, že konkurz na žalovaného je zrušen od roku 2022, konkrétně od 14. 1. 2022. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalovaného, ze skutkových tvrzení žalobce, s přihlédnutím k údajům zjištěných ze samotných smluv o zápůjčce a zákaznických karet k těmto smlouvám, je prokázáno, že poskytovatel úvěru vyšel pouze a toliko z tvrzení žalovaného a z doložené pracovní smlouvy s tím, že měly být doloženy pouze dvě výplatní pásky, přičemž poskytovatel úvěru tyto výplatní pásky nedoložil, nedoložil ani, jakým dalším způsobem byla zohledněna a zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když nadto se jednalo o cizího státního příslušníka. Poskytovatel úvěru pouze odhadl měsíční výdaje bez zohlednění a doložení případných skutečných nákladů na bydlení, dojíždění a podobně (zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr, smlouva o zápůjčce ze dne 29. 8. 2019, číslo , tel. číslo, tabulka umoření se souhrnnými informacemi o splácení k této smlouvě z 19. 12. 2022, smlouva o zápůjčce číslo , tel. číslo, ze dne 4. 4. 2019, zákaznická karta, žádost o úvěr k této smlouvě, tabulka umoření, souhrnné informace o platbách žalovaného na této smlouvě z 19. 12. 2022).

10. Takto vzniklá pohledávka ze dvou smluv o zápůjčce, když žalovaný přestal následně splácet, byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na současného žalobce, přičemž o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022, seznam postoupených pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze 14. 12. 2022, oznámení žalovanému o postoupení pohledávek).

11. Žalovaný byl dne 1. 6. 2023 vyzván k úhradě dluhu z titulu zápůjček poskytnutých právním předchůdcem žalobce, a to v celkové výši 45 518,94 Kč. Žalovaný na tuto předžalobní výzvu nereagoval, když mu byla stanovena lhůta k plnění do 16. 6. 2023 (výzva k plnění ze dne 1. 6. 2023, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, poštovní podací lístek z 2. 6. 2023 a 13. 1. 2023).

12. Co se týče právní kvalifikace této věci, podle ustanovení § 2390 OZ, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji využil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle ustanovení § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelskému úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů, výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle ustanovení § 87 odstavec 1 OZ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1, věta druhá je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 2 odstavec 1 zákona o spotřebitelskému úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr či obdobná finanční služba poskytovaná či zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle ustanovení § 2991 odstavec 1 OZ, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

20. Podle ustanovení § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po provedeném dokazování a právní kvalifikaci zjištěného skutkového děje k příslušným ustanovením občanského zákoníku a zejména s přihlédnutím k dikci zákona o spotřebitelském úvěru soud po zvážení všech okolností tohoto případu dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně, nikoliv však z titulu nesplaceného úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem zápůjčky, tedy s právním předchůdcem žalobce, dvě smlouvy o zápůjčce, na které je nutno pohlížet s ohledem na dikci § 2 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, s přihlédnutím k ustanovení § 419 OZ jako na smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému jako fyzické osobě ze strany osoby, respektive obchodní korporace, která má v předmětu podnikání mimo jiné poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěrů a půjček. Poskytovatel úvěru, respektive úvěrující, uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , tel. číslo, ze dne 4. 4. 2019 a číslo , tel. číslo, ze dne 29. 8. 2019. Na základě těchto smluv žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 000 Kč dle smlouvy ze 4. 4. 2019 a 12 000 Kč dle smlouvy z 29. 8. 2019. Kromě jistiny úvěru měl žalovaný zaplatit kapitalizovaný úrok a poplatky za zpracování úvěru, komfortní splácení a další, když výše těchto poplatků v případě smlouvy číslo , tel. číslo, činila částku 10 600 Kč. V součtu se zápůjčkou či úvěrem tedy měl žalovaný při úvěru 12 000 Kč zaplatit poskytovateli 22 600 Kč. Na smlouvě číslo , tel. číslo, žalovaný uhradil částku ve výši 4 850,37 Kč. V případě úvěru číslo , tel. číslo, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, když žalovaný měl z titulu poskytnutí tohoto úvěru vrátit i poplatky 12 283 Kč s kapitalizovaným úrokem, přičemž v součtu tedy měl žalovaný na této zápůjčce či spotřebitelském úvěru za 60 týdnů vrátit 26 283 Kč. Z této smlouvy žalovaný zaplatil od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o podstoupení pohledávek 15 582,63 Kč. Ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelskému úvěru soud nejprve zkoumal, zda poskytovatel úvěru, tedy právní předchůdce žalobce, řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na dikci § 86 odst. 1, 2 OZ. V řízení sice žalobce tvrdil a částečně prokazoval, že požadoval po žalovaném údaje týkající se jeho příjmů ze zaměstnání, což bylo doloženo pracovní smlouvou, nebylo však doloženo, jakým způsobem právní předchůdce žalobce dospěl k výši výdajů na tzv. živobytí pro žalovaného, když nebyly doloženy ani výplatní pásky žalovaného, ze kterých měl právní předchůdce žalobce vycházet. Žalobce nedoložil a nezkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, jak má na mysli § 86 zákona o spotřebitelskému úvěru, když na celé věci nemění nic skutečnost, že žalovaný svým podpisem potvrdil s přihlédnutím k podmínkám smluv, že jeho úvěruschopnost byla řádně přezkoumána, a že žalovaný je schopen takto dva poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. Žalobce nedoložil a ani zřejmě nezkoumal dostatečnými vstupy do databází umožňujících posoudit řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy údaje uváděné na zákaznických kartách, která byla sice předložena, nejsou dostačující ve smyslu judikatury vyšších soudů pro řádné, úplné a zřetelné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když žalobce ani nedoložil, jakým způsobem získané údaje a data zhodnotil a s jakým výsledkem, když jak je zcela zřejmé, žalovaný svým povinnostem ze smluv o úvěru nedostál a přestal splácet. Soud tedy dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce nebyly dostatečně analyzovány, ověřeny a zkoumány ani příjmy ani výdaje žalovaného, když výdaje žalovaného na živobytí byly stanoveny jakýmisi paušálními částkami bez zohlednění a doložení dokladů na bydlení, dojíždění a podobně.

22. V souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 OZ tedy soudu nezbývá nic jiného, než konstatovat, že předložená smlouva o zápůjčce, respektive předložené smlouvy o zápůjčce (smlouvy o spotřebitelském úvěru) jsou absolutně neplatné, když žalobce má tedy po žalovaném možnost nárokovat pouze zaplacení bezdůvodného obohacení, neboť v řízení je zřejmé, že žalovaný částky, které tvořily předmět smluv o úvěru, čerpal. Jestliže v případě smlouvy číslo , tel. číslo, byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, a na tomto úvěru, jak ostatně vyplývá z tvrzení žalobce, což bylo doloženo i přehlednou tabulkou umoření a souhrnných informací k zápůjčce zaplatil 4 850,37 Kč, z tohoto tedy vyplývá, že žalovaný z titulu této smlouvy dluží žalobci 7 149,63 Kč, kterážto dosud neuhrazená částka je bezdůvodným obohacením podle § 2991 a násl. OZ, kterou musí žalovaný žalobci vrátit i s ohledem na ustanovení § 87 odstavec 1, věta druhá zákona o spotřebitelskému úvěru. Nejedná se však o plnění z titulu splácení úvěru, ale o plnění z bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou do 16. 6. 2023, podle § 1968 a násl. OZ je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení v přisouzené výši dle výroku I. tohoto rozsudku od 17. 6. 2023. Požadovaná, respektive přiznaná výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. V případě druhé zápůjčky, respektive druhého úvěru ze smlouvy číslo , tel. číslo, žalovanému poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč, když z tvrzení žalovaného, s přihlédnutím k tabulce umoření dluhu, vyplývá a je zřejmé, že žalovaný na tomto úvěru uhradil 15 582,63 Kč, tedy více, než činila jistina úvěru. Protože i v případě druhé smlouvy se žalovaný bezdůvodně obohatil z titulu neplatné smlouvy dle § 580 a § 588 OZ, jedná se o bezdůvodné obohacení, které však s ohledem na výši plnění žalovaného 15 582,63 Kč bylo již zcela uhrazeno. Soud proto ve výroku II. ve zbývajícím rozsahu a ve výroku III. v celém rozsahu žalobu zamítl, neboť z titulu bezdůvodné obohacení nemůže mít žalobce nárok na zaplacení či vrácení bezdůvodného obohacení ve výši tak, jak byla žaloba zamítnuta, když nadto z titulu neplatnosti smlouvy nevznikly žalobci ani nároky na zaplacení smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení z jím požadovaných částek. Soud tedy ve výroku I. žalobě částečně vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení, ve výroku II. zbývající rozsah tohoto žalobního žádání byl zamítnut právě s ohledem na tu skutečnost, že smlouva o úvěru je neplatná a v zamítnutém rozsahu žaloby nemá žalobce na zaplacení požadovaných částek, kapitalizovaných úroků a procentuální výměry úroků nárok. Ve výroku III. byl celkový nárok uplatněný v žalobním žádání zamítnut, neboť žalovanému byla poskytnuta částka 14 000 Kč, a pokud soud tuto částku posuzuje jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který z titulu smlouvy ze 4. 4. 2019 uhradil 15 582,63 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo, a proto žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru byla v rozsahu vymezeném ve výroku III. zamítnuta.

23. Předmětem žaloby byla celková částka 16 122,77 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce požadoval z titulu zápůjčky, respektive spotřebitelského úvěru, když žalobce byl sice částečně úspěšný, ale pouze a toliko z titulu bezdůvodného obohacení v částce 7 149,63 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Po odečtení neúspěchu žalobce od neúspěchu žalovaného je zřejmé, že žalobce byl pouze částečně úspěšný z titulu vydání bezdůvodného obohacení v míře, která je nižší než 50 %, přičemž s ohledem na dikci § 142 o.s.ř. žalované straně sporu žádné náklady řízení nevznikly a žalobci tyto nelze pro jeho vyšší neúspěšnost, respektive úspěšnost, přiznat. Z toho titulu soud ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo.