39 C 19/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 596,55 Kč

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 596,55 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 10. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 2 596,55 Kč, a to z titulu smluvní pokuty za nevrácené přijímací zařízení za účelem využívání služeb elektronických komunikací, když smlouvu o těchto službách žalovaný uzavřel s firmou [právnická osoba], kterážto firma zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobcem, který je tak právním nástupcem [anonymizováno] [země] Smluvní pokuta činila 2 000 Kč, když žalovaný dále dluží částku 596,55 Kč, a to za pronájem [anonymizováno], odpojení z důvodu nedoplatku, když celkem žalovaný z titulu pronájmu a poplatku za odpojení dluží 596,55 Kč.

2. Pokud soud vydal v této věci platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit žalovanému do vlastních rukou. Za tohoto stavu byl platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.

3. Žalobce i žalovaný byli vyzýváni k vyjádření, zda budou souhlasit s rozhodnutím soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Žalovanému bylo nadto na zjištěnou adresu bydliště [ulice a číslo] v [obec] (úřední neboli administrativní adresa pobytu žalovaného v sídle [anonymizováno]) doručována žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. K doručení výše zmíněných písemností žalovanému došlo fikcí, když soud vydal po vrácení obsílky výzvu dle § 49 odst. 2 o.s.ř., která byla s poučením žalovanému vyvěšena na úřední desce soudu 22. 2. 2022. Žalovaný zůstal nečinný, obsílku si nevyzvedl, nevyjádřil se ani k žalobě ani k postupu soudu dle § 115a o.s.ř.

4. Žalobce se rovněž nevyjádřil na výzvu soudu k rozhodnutí bez jednání, soud měl proto za to s ohledem na obsah poučení ve výzvě dle § 115a o.s.ř., že oba účastníci dávají najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání.

5. V rámci provedeného dokazování soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je mu známa existence firmy [právnická osoba], která zanikla v důsledku fúze s firmou [právnická osoba] a [právnická osoba], když právním nástupcem původního poskytovatele služby je současný žalobce. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 4. 2015 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a to mj. připojení k internetu, pronájem modemu [anonymizováno]. Žalovaný měl dle článku 5.1 všeobecných obchodních podmínek v této smlouvě řádně a včas hradit vyúčtování, když toto nečinil. Z toho důvodu dle § 65 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích poskytovatel služby, resp. právní předchůdce žalobce smlouvu jednostranně ukončil, když žalovaný měl dle článku 7.6 obchodních podmínek vrátit poskytnuté přijímací zařízení, a to modem, přičemž toto neučinil. Ve všeobecných obchodních podmínkách byla sjednána smluvní pokuta za nevrácené zařízení pro využívání služeb elektronických komunikací ve výši 2 000 Kč, přičemž pokud žalobce uvádí, že smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě, soud konstatuje, že z písemného vyhotovení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací vyplývá, že žalovaný podpisem smlouvy dal na vědomí, že se seznámil s obchodními podmínkami, když se rovněž zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku s odkazem na článek 7.4 a 7.5 obchodních podmínek. Žalovaný své povinnosti řádně a včas hradit vyúčtování neplnil, došlo tedy k odstoupení od smlouvy uzavřené podle § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích. Žalovaný měl v rámci vyúčtování, které nehradil, hradit i pronájem WIFI ve výši 70 Kč, a to dle vyúčtování z 5. 2. 2020 [číslo] 5. 3. 2022 vyúčtování [číslo]. Z vyúčtování [číslo] se splatností 20. 3. 2022 bylo žalovanému rovněž účtováno za pronájem WIFI za dobu trvání smlouvy po odečtení částky 43,45 Kč, když mu zároveň byl účtován nedoplatek, resp. poplatek z titulu odpojení dle ceníku. Po odečtení doby poměrné za pronájem WIFI žalovaný tedy dluží z titulu neuhrazení pronájmu WIFI a poplatku za odpojení celkem 596,55 Kč (smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací z 28. 4. 2015, všeobecné obchodní podmínky žalobce, vyúčtování [číslo] se splatností 20. 7. 2020, vyúčtování [číslo] se splatností 5. 9. 2020, vyúčtování [číslo] se splatností 5. 11. 2020, [číslo] se splatností 5. 2. 2020, vyúčtování [číslo] se splatností 5. 3. 2020, vyúčtování [číslo] se splatností 20. 3. 2020, zakázkový list – příjmový pokladní doklad z 29. 4. 2018, odstoupení od smlouvy z 9. 6. 2020, ceník poplatků a služeb [anonymizována tři slova], poštovní podací arch č. l. 23 spisu, všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 2. 6. 2020, výzva právního zástupce žalobce k úhradě dluhu z 15. 9. 2021).

6. Jak již soud uvedl výše, sám žalovaný se k žalobě nevyjádřil, písemně ani jinou relevantní formou, neuvedl tedy ničeho právně ani skutkově podstatného či významného.

7. Na základě uzavřené smlouvy o elektronických komunikacích žalovaný měl instalováno, resp. zapůjčeno zařízení – modem, když měl hradit pronájem za toto zařízení a v případě ukončení smlouvy měl toto zařízení v určité lhůtě (7dnů) vrátit zpět žalobce, resp. jeho právnímu zástupci.

8. Co se týče aplikace právní kvalifikace této věci, je možno konstatovat, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dle § 1721 a násl. OZ k uzavření závazkového vztahu, a to dle § 63 zákona o elektronických komunikacích. Předmětem této smlouvy bylo používání služeb internetu od právního předchůdce žalobce ve prospěch žalovaného, když žalovaný měl za tyto služby včetně pronájmu hradit dohodnutou cenu dle ceníku. Žalovaný vyúčtování nehradil, když na základě neplnění povinností dle článku 5.1 smlouvy a všeobecných obchodních podmínek došlo dle § 65 odst. 3 zákona o elektronických komunikací k odstoupení od smlouvy, když žalovanému měl vzniknout, resp. vznikla povinnost pronajatý modem neprodleně ve lhůtě 7 dnů vrátit. Protože žalovaný tuto povinnost nesplnil, žalobce požaduje po žalovaném smluvní pokutu s tím, že tato je sjednána platně dle nálezu ÚS ČR č. I. ÚS 3512/11, neboť je sjednána ve formuláři listiny.

9. Jak vyplývá z § 1810 a násl. OZ, na smlouvu uzavřenou mezi účastníky je nutno pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, když pokud žalobce poukazuje na to, že žalovaný při podpisu smlouvy vzal na vědomí, že v případě nesplnění povinnosti k vrácení zařízení je povinen hradit smluvní pokutu určenou blíže odkazem na obchodní podmínky, takovéto ujednání nelze hodnotit z pohledu výše zmíněného judikátu ÚS ČR jako řádné ujednání smluvní pokuty ve smlouvě, když ze smluvních ujednání o případné povinnosti žalovaného hradit smluvní pokutu je zřejmé, že žalovaný vzal pouze a toliko na vědomí, že bude muset na základě plnění či neplnění určitých podmínek uhradit smluvní pokutu za nevrácené zařízení, když výše smluvní pokuty ani způsob určení ve smluvních ujednáních nebyl uveden, byl zde pouze a toliko odkaz na obchodní podmínky, když Ústavní soud, resp. z hlediska nálezu ÚS ČR I. ÚS 3512/11 Sb. zcela jednoznačně stanovil, že pokud se týče spotřebitelských smluv, smluvní pokuta musí být ujednána ve smlouvě a další ujednání, která zakládají výši a určení smluvní pokuty tedy nemohou být součástí všeobecných obchodních podmínek, ale pouze a jedině spotřebitelské smlouvy. Pokud je ve spotřebitelské smlouvě příslušná kolonka, kde žalovaný bere na vědomí, že v případě naplnění určitých podmínek mu vzniká povinnost k úhradě smluvní pokuty, toto ujednání sice svědčí o tom, že žalovaný se zřejmě mohl či měl seznámit s obchodními podmínkami, ale ve smlouvě samotné není výše ani způsob určení výše smluvní pokuty jednoznačně stanoven a uveden. Takovéto ujednání včetně argumentace žalobce o platném ujednání smluvní pokuty neodpovídá skutečnosti a je v příkrém rozporu s judikaturou Ústavního soudu ohledně případných povinností účastníků spotřebitelských smluv hradit smluvní pokuty. Za tohoto stavu soud s přihlédnutím nejen k judikátu Ústavního soudu, ale také s odkazem na dikci § 2048 a násl. OZ, konstatuje, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor se zákonem, neboť Ústavní soud ČR měl zcela jednoznačně na mysli to, aby případná povinnost k úhradě smluvní pokuty byla stanovena ve smlouvě dle § 2048 a násl. OZ (samotná výše smluvní pokuty či způsob jejího určení), když pokud je ve smluvních ujednáních v písemném vyhotovení smlouvy uvedeno, že se žalovaný jako účastník smlouvy zavazuje hradit smluvní pokutu dle ceníku, nelze jinak, než s přihlédnutím k článku 7.4 a článku 7.5 podmínek, na které je ostatně ve smlouvě odkazováno, zhodnotit ujednání smluvní pokuty ve smlouvě tak, že žalobce nepostupoval v souladu s judikátem Ústavního soudu, neboť ve smlouvě je sice hovořeno o smluvní pokutě jako jedné z forem utvrzení dluhu, nikoliv však o výši smluvní pokuty či způsobu jejího určení, když odkaz na obchodní podmínky naplňuje všechny skutečnosti zmiňované Ústavním soudem v rámci spotřebitelských smluv.

10. Soud tedy žalobu musel zamítnout ohledně povinnosti žalovaného hradit smluvní pokutu.

11. Co se týče zbývajícího uplatněného nároku ve výši 596,55 Kč, je nepochybné, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření závazkového právního vztahu, když ze zakázkového listu vyplývá, že žalovanému bylo dáno k dispozici zařízení, za které měl hradit pronájem 70 Kč měsíčně. Protože došlo k odstoupení od smlouvy z důvodu neplacení vyúčtování, žalovaný musí uhradit i příslušný poplatek dle ceníku za odpojení zařízení, když co se týče neuhrazeného poplatku a dlužného nájemného za WIFI, v tomto rozsahu po zohlednění doby trvání smlouvy do data odstoupení je žaloba důvodná, když se jedná o dlužný nájem a nejedná se o služby dle § 64, § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Jedná se o cenu za jiné služby, kdy o dluhu na nájmu je nutno, aby rozhodoval soud, nikoliv ČTÚ, když toto se týče i účtovaného poplatku po zohlednění doby trvání smlouvy, když se jednalo o poplatek za odpojení příslušných technických zařízení.

12. Žalobce byl tedy neúspěšný v částce 2 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu, jak je patrno z výroku II., byl úspěšný, jeho úspěch je tedy nižší, než ½ žalované částky. Za tohoto stavu soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.