39 C 190/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahelem jako soudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 115 402,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 52 939 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 2. 3. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 62 465,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 923,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 236,01 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 63 761,39 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 9. 2023 do 2. 3. 2024, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 822,39 Kč ve výši 11,75 % ročně od 2. 3. 2024 do zaplacení, a s úrokem z částky 63 761,39 Kč ve výši 21,39 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 4. 4. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 115 402,36 Kč s příslušenstvím, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalovaného (, právnická osoba, ) uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalovanému byl touto smlouvou poskytnut spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného kartou zákazníka a údaji sdělenými žalovaným. Celkem získal žalovaný úvěr ve výši 78 000 Kč, když žalovaný měl zaplatit kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky 21,39 % za dobu trvání smlouvy ve výši 49 245 Kč a poplatky za zpracování půjčky, komfortní splácení 1 500 Kč a 14 024 Kč. Takto poskytnutý úvěr měl žalovaný zaplatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 8 061 Kč měsíčně, kdy žalovaný tak měl dle součinu měsíců a splátek uhradit za úvěr 145 098 Kč. Žalovaný přestal hradit sjednané splátky, poslední splátku uhradil 15. 12. 2021. Žalovaný z toho důvodu dluží na jistině 63 761,39 Kč a na poplatcích 51 640,97 Kč. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, když žalobce požaduje i kapitalizované úroky, kapitalizované zákonné úroky a procentuální výměru dohodnutých úroků 21,39 % ročně a procentuální výměru zákonných úroků z prodlení z jistiny úvěru 11,75 % ročně. Žalobce v žalobě souhlasil s aplikací § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání).

2. V rámci pátrání po pobytu žalovaného soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , který má od 31. 1. 2024 povolen pobyt na adrese , adresa, z důvodu zaměstnání. Na tuto adresu soud žalovanému doručoval žalobu, výzvu k vyjádření k žalobě a výzvu k vyjádření k rozhodnutí bez jednání. Žalovaný si tuto obsílku nevyzvedl, když po vrácení obsílky soudu soud vydal sdělení dle § 49 odstavec 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalovanému vyvěšeno na úřední desku soudu dne 24. 10. 2024. Žalovaný si obsílku přes poučení ve výše zmíněném sdělení nevyzvedl, k doručení tedy došlo fikcí desátým dnem od data vyvěšení sdělení na úřední desce soudu.

3. Žalovaný zůstal v tomto řízení nečinný, písemně ani jinou relevantní formou se k žalobě nevyjádřil, nevyjádřil se ani k aplikaci § 115a o.s.ř., přičemž soud měl tedy za to, že žalovaný takto dává najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání.

4. Soud v rámci projednávání této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr z 20. 9. 2021, smlouvou č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru z 20. 9. 2021, smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 9. 2021, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023, zařazením zákazníka do pojistného programu z 20. 9. 2021, tabulkou umoření úvěru z 2. 10. 2023, poštovními podacími lístky z 27. 10. 2023 a 15. 2. 2024, výzvou žalovanému k plnění z 15. 2. 2024, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 12. 12. 2022, když po zhodnocení výše uvedených listinných důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

5. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence právního předchůdce žalobce (, právnická osoba, ), když se jedná o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze. Předmětem podnikatelských aktivit právního předchůdce žalobce je mimo jiné poskytování spotřebitelských či jiných úvěrů nebo zprostředkování takovýchto úvěrů. Žalobce je rovněž obchodní korporací zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když předmětem podnikání žalobce je mimo jiné výroba, obchod a služby a poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze dne 12. 12. 2022). Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný je státní příslušník mongolské republiky, který má na území ČR povolen pobyt za účelem výkonu zaměstnání, a to od 1. 8. 2023. Pokud byl žalovaný ve smluvních ujednáních mezi účastníky specifikován adresou bydliště v , adresa, , a žaloba byla podána tamnímu soudu 4. 4. 2024, Okresní soud v , adresa, usnesením ze dne 16. 4. 2024 rozhodl o místní nepříslušnosti s tím, že věc bude postoupena Městskému soudu v Brně, neboť žalovaný je bytem v obvodu působnosti zdejšího soudu, a to i k datu zahájení řízení. Ze sdělení , právnická osoba, vyplynulo, že žalovaný je od 31. 1. 2024 hlášen k bydlišti (dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání) na adrese v Brně (sdělení MV ČR ze dne 14. 10. 2024).

6. Žalovaný požádal u právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru, a to spotřebitelského, když v souvislosti s touto žádostí žalovaný vyplnil i zákaznickou kartu, kde vyplnil svoje data ohledně jména, příjmení, data narození, tehdejšího bydliště a zaměstnání. V době podání žádosti o úvěr (20. 9. 2021) byl žalovaný označen pracovištěm v , adresa, u firmy , právnická osoba, k. s., kde jeho čistý příjem činil 19 115 Kč, což mělo být doloženo dvěma výplatními páskami za červenec a srpen roku 2021. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného byly uvedeny další interní splátky 3 744 Kč s odhadem měsíčních výdajů 3 000 Kč. Další čisté příjmy žalovaného měly dosahovat částky 25 000 Kč, když však tyto další čisté příjmy nebyly žádným způsobem specifikovány, jak tyto byly doloženy, ověřeny, či jakým způsobem dospěl vyplňovatel příslušného formuláře k výši dalších čistých příjmů domácnosti. V zákaznické kartě nebyly kromě odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného zohledněny případné náklady na bydlení, obligatorní platby ohledně telefonu, internetu, nájemného, inkasa apod. Ze zákaznické karty rovněž nevyplynulo, jakým způsobem a s jakým závěrem byla úvěruschopnost žalovaného hodnocena. Následně po vyplnění této žádosti téhož dne 20. 9. 2021 uzavřel poskytovatel úvěru se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Ze smlouvy bylo prokázáno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 78 000 Kč, když takto poskytnutá částka úvěru měla být použita na splacení (refinancování) zůstatku dluhu z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce či spotřebitelském úvěru v celkové výši 17 115 Kč. Žalovanému nebyl úvěr poskytnut ve výši 78 000 Kč ale částka 60 885 Kč z důvodu toho, že od původní jistiny úvěru byla odečtena částka 17 115 Kč, tedy zůstatek dříve nesplaceného závazku žalovaného vůči žalobci. Žalovaný měl kromě jistiny úvěru uhradit i poplatek stanovený v částce 64 769 Kč, když tento poplatek se sestával z úroku ve výši 49 245 Kč, poplatku za flexibilní splácení 14 024 Kč, komfortní splácení 6 240 Kč a flexibilní splácení 7 784 Kč. Žalovaný měl z titulu poskytnutého úvěru na základě výše zmíněné smlouvy zaplatit žalobci celkem částku 145 098 Kč, a to v měsíčních splátkách po dobu 18 měsíců ve výši 8 061 Kč (zákaznická karta, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dnů 20. 9. 2021, smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). V souvislosti s uzavřením smlouvy byl žalovaný zařazen do pojistného programu, a to 20. 9. 2021 (zařazení zákazníka do pojistného programu ke smlouvě č. , hodnota, ).

7. Z tabulky umoření je prokázáno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši čerpání 78 000 Kč, a to 20. 9. 2021. Z tabulky umoření dále vyplývá, že žalovaný uhradil na úvěru 25 061 Kč, když ničeho dále nezaplatil, byť byl na svůj dluh upozorňován. Žalovaný tak dluží na jistině úvěru 63 761,39 Kč a poplatek 51 640,97 Kč (tabulka umoření úvěru). Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla smlouvou o podstoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupena na současného žalobce, když o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn (oznámení o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023, smlouva o postoupení pohledávky z 21. 9. 2023, poštovní podací lístek, seznam postoupených pohledávek).

8. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 15. 12. 2024, když žalovaný na tuto předžalobní upomínku nereagoval, ničeho nezaplatil (předžalobní upomínka z 15. 2. 2024, poštovní podací lístek).

9. Jak již soud uvedl výše, sám žalovaný zůstal v této věci nečinný, neuvedl ničeho právně ani skutkově podstatného či významného pro posouzení této věci.

10. Co se týče právní kvalifikace této věci, mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným došlo ve smyslu § 1721 OZ, s přihlédnutím k § 1724 odstavec 1 OZ k uzavření závazkového vztahu, na který je nutno pohlížet ve smyslu § 2 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako na úvěrovou smlouvu ve smyslu ustanovení § 2395 OZ, kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti či mimo rámec výkonu povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Ze skutkových tvrzení je tedy zřejmé, že došlo k uzavření závazkového vztahu, který má charakter spotřebitelské smlouvy, neboť žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy, která spočívá ve významném navýšení výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a dalších přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele, ale pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytuje spotřebitelský úvěr jen tehdy, jestliže z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

14. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet úvěr a hradit sjednané splátky úvěru porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 věta druhá zákona, je smlouva neplatná, když k neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odstavec 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty či tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po aplikaci právní kvalifikace této věci ke shora uvedenému a prokázanému skutkovému ději soud dospěl k závěru, že byť žalobce jako současný vlastník pohledávky z titulu postoupení pohledávky na jeho osobu tvrdil, že právní předchůdce žalobce řádně v režimu § 86 zákona o spotřebitelskému úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, soud musí konstatovat, že vyjma ověřených příjmů žalovaného ve výši 19 115 Kč, když tato částka má představovat mzdu, které dosahuje žalovaný, což mělo být doloženo výplatními páskami za 7/2021 a 8/2021, nebylo vůbec prokázáno, jakým způsobem dospěl poskytovatel úvěru k tomu, že další čisté příjmy domácnosti žalovaného činí 25 000 Kč. Navíc, žalovaný v době, kdy uzavíral 20. 9. 2021 další smlouvu o spotřebitelskému úvěru, z obsahu smlouvy vyplývá, že část poskytnutého spotřebitelského úvěru 78 000 Kč měla být poskytnuta v částce 17 115 Kč na úhradu předcházejících nesplacených závazků žalovaného vůči poskytovateli úvěru. Je tedy zřejmé, že již jednou byl žalovanému úvěr poskytnut a žalovaný tento úvěr řádně a včas nesplácel, když splátky předcházejícího úvěru dle zákaznické karty měly činit 3 744 Kč. Soud se navíc pozastavuje nad tím, že co se týče odhadovaných měsíčních výdajů žadatele 3 000 Kč, v roce 2021 takovéto výdaje jsou extrémně nízké a neodpovídají oprávněným a běžným potřebám fyzické osoby. Navíc je zřejmé, že žalovaný je cizinec, musí tedy někde bydlet, přičemž náklady na bydlení (nájem, podnájem, náklady na hrazení služeb spojených s nájmem a bydlením) nebyly vůbec zohledněny, když je nemyslitelné, aby v rámci posuzování úvěruschopnosti případné měsíční výdaje byly pouze odhadnuty bez bližší specifikace a zdůvodnění, jak poskytovatel úvěru k takovému odhadu dospěl. S ohledem na výši běžných životních nákladů v ČR jsou tyto odhadnuté měsíční výdaje žalovaného značně podhodnocené a neodpovídají míře běžných nákladů na živobytí v ČR. S přihlédnutím k tomu, že byť měl zřejmě žalovaný avizovat další čisté příjmy 25 000 Kč s odhadovanými náklady na živobytí 3 000 Kč, soud dospěl k závěru, že z výše uvedených skutečností a hodnocení zákaznické karty žalovaného takto posuzovaná úvěruschopnost neodpovídá režimu § 86 zákona o spotřebitelskému úvěru, kdy soud nemůže jinak, než ve smyslu § 87 odstavec 1 tohoto zákona konstatovat, že pokud byl žalovaný v rámci úvěruschopnosti prověřován, takovéto prověření neodpovídá skutečnosti, kdy žalovanému neměl být úvěr vůbec poskytnut. Žalovanému byl poskytnut úvěr 78 000 Kč, když poplatky, které měl žalovaný uhradit v souvislosti s poskytnutím úvěru, činí 64 786 Kč, když soud dospěl k závěru, že pokud takto bylo ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ujednáno plnění ze strany žalovaného, nelze jinak než ve smyslu § 580 odstavec 1 OZ, s přihlédnutím k § 588 OZ takto sjednané případné plnění na poplatcích označit jako neplatné z důvodu rozporu se zákonem, když výše tzv. poplatků se příčí i dobrým mravům. Je však nepochybné, že žalovanému byl úvěr 78 000 Kč poskytnut, žalovaný tedy získal plnění z neplatného právního úkonu, na který zaplatil částku ve výši 25 061 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v částce 52 939 Kč, zůstalo plnění žalovaného nezaplacené, kdy tato částka je představována výší bezdůvodného obohacení, kterou musí žalovaný vydat ochuzenému, tedy žalobci jako současnému vlastníkovi pohledávky. Z toho důvodu soud žalobě ve výroku I. vyhověl, a to z titulu vrácení dosud neuhrazeného bezdůvodného obohacení, když s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostal do prodlení od data následujícího po datu, ve kterém uplynula lhůta, která byla dána žalovanému k plnění v předžalobní výzvě. Žalovaný je tedy v prodlení od 2. 3. 2024, požadovaná či přiznaná výše úroků z prodlení v zákonné výši je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně částky 62 465,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků a kapitalizovaných úroků v dohodnuté výši i v procentuální výměře soud žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu není žaloba důvodná.

17. Žalobce byl tedy v této věci částečně úspěšný, když původně požadoval 115 402,36 Kč. Žalovaný byl shledán povinným zaplatit žalobci 52 939 Kč, když žalobce byl neúspěšný ve větší míře, než je polovina, soud proto ohledně nákladů řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení dle výsledku a úspěšnosti žalobce v tomto sporu nepřiznává, neboť žalobce byl úspěšný v míře nižší, než je polovina uplatněného závazku, kdy tedy je plně namístě odůvodněno to, aby žádné ze stran sporu náklady řízení přiznány nebyly. Nad rámec soud uvádí, že žalovaný v souvislosti se zahájením tohoto sporu a vedením řízení neměl či nemohl mít žádné náklady, neboť tento zůstal v řízení nečinný.

18. Lhůta k plnění v přiznaném nároku ohledně žalovaného mu tato byla stanovena v délce obvyklé - tři dny od právní moci rozsudku (§ 160 odstavec 1 o.s.ř.).