39 C 192/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul . et titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení částky 1 677,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 677,49 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 1 489 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, [titul]. et [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 9. 7. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu toho, že žalovaná vykonávala zprostředkovatelskou činnost dle zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, když žalobce vyplácel žalované provize za sjednané smlouvy zálohově. Výše provize z jednotlivých smluv, stejně jako výše části provize, které má žalovaná povinnost vrátit, se řídí podmínkami jednotlivých smluv, když žalovaná měla být pomocí interního systému o vrácení provizí řádně informována. Z titulu nevrácení provize uplatňuje žalobce nárok na úhradu 1 677,49 Kč z titulu nevrácených provizí a dalších úhrad, když jednotlivé částky a důvod vzniku je specifikován v provizních příjmech. Pokud soud vydal v této právní věci platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit žalované do vlastních rukou. Za tohoto stavu byl platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Žalované byla doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., když tyto písemnosti měla žalovaná doručeny fikcí na adrese svého sídla, když k doručení došlo fikcí na základě sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalované vyvěšeno na úřední desce soudu 5. 1. 2021. Přes poučení v tomto sdělení žalovaná nijak nereagovala, obsílku si nevyzvedla, nevyjádřila se ani k žalobě ani k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. S ohledem na obsah poučení ve výzvě k vyjádření k rozhodnutí bez jednání má tedy soud za to, že i žalovaná souhlasí s rozhodnutím bez jednání. V rámci provedeného dokazování v této věci soud vzal za prokázáno, že žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mj. činnost v oblasti pojišťovnictví. Z označení žalované vyplynulo, že se jedná o fyzickou osobu podnikající v rámci zprostředkovatelské činnosti v oblasti pojišťovnictví. K těmto závěrům soudu nebyly doloženy žádné důkazy, nicméně tato zjištění soud učinil z označení obou stran sporu a z označení smluvních stran dle smlouvy o obchodním zastoupení. S přihlédnutím k nečinnosti žalované, která nikterak nezpochybnila svou existenci jako fyzické osoby-podnikatele a žalobce jako obchodní korporace, soud označuje tato výše uvedená zjištění za nesporná. Z titulu podnikatelských aktivit žalobce a žalované uzavřeli žalobce jako zastoupený a žalovaná jako obchodní zástupce 7. 9. 2017 smlouvu o obchodním zastoupení, když z písemného vyhotovení smlouvy vyplynulo, že žalobce je akciovou společností, která podniká zejména v oblasti zprostředkovávání úvěrů. Žalovaná jako spolupracovník a obchodní zástupce žalobce vykonávala dle výše zmíněné smlouvy činnost spočívající v uzavírání smluv týkajících se pojištění (smlouva o obchodním zastoupení z 23. 8. 2017, 7. 9. 2017). Ze souhrnného reportu provizních příjmů z 16. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná měla z titulu vrácení zálohově vyplacené provize dle vyúčtování stornorezervy vrátit žalobci 1 677,49 Kč. Tabulka provozních příjmů, kterou soud četl k listinným důkazům, je vyhotovena na základě oprávnění vstupu žalované na portál žalobce pro spolupracovníky, tedy obchodní zástupce, když žalovaná pod účetním kódem [anonymizováno] [číslo] byla o výši dříve vyplacené provize, kterou musí žalobci vrátit z titulu nevrácených provizí na základě storen smluv, informována včetně data vzniku nároku na vrácení. Žalovaná však, jak vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobce, ničeho nevrátila (souhrnný report provizních příjmů z 16. 6. 2020). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu v celkové výši 6 075 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, když výzva k plnění dle § 142a o.s.ř. byla vyhotovena 16. 6. 2020 a dána k poštovní přepravě 17. 6. 2020 (předžalobní výzva k plnění z 16. 6. 2020, poštovní podací arch ze 17. 6. 2020). Jak vyplývá z výše uvedeného, sama žalovaná zůstala ve věci nečinná, neuvedla tedy ničeho právně ani skutkově podstatného a významného pro jiné posouzení této věci. Co se týče právní kvalifikace této věci, soud s ohledem na dataci uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení posoudil dle právní úpravy tuto věc podle § 3028 odst. 1 OZ, tedy podle právních předpisů platných a účinných v době uzavření smlouvy o obchodním zastoupení. Mezi žalobcem jako zastoupeným a žalovanou jako obchodní zástupkyní, resp. spolupracovníkem žalobce došlo k uzavření smlouvy o obchodním zastoupení dle § 2483 odst. 1 OZ, když na základě uzavřené smlouvy měla žalovaná dle § 2489 a násl. OZ pro žalobce vykonávat činnost spolupracovníka, tedy obchodního zástupce, když za tuto činnost přináležela žalované dle § 2483 OZ provize. Nárok na provize vznikl žalované na základě sjednaných podmínek dle smlouvy o obchodním zastoupení, když žalovaná dle § 2492 OZ ručí za to, že třetí osoba splní povinnosti z obchodu, který jí byl navržen k uzavření. Žalobce svým povinnostem zastoupeného dle § 2495 OZ dostál, když za vykonanou činnost přísluší žalované podle § 2499 a násl. OZ provize. Jak vyplynulo z doloženého přehledu provizních příjmů, z titulu vyúčtování stornorezervy na základě kompenzace stornovaných smluv sjednaných žalovanou, měla žalovaná žalobci vrátit částku 1 677,49 Kč, přičemž k vrácení této částky byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána. Žalovaná však ničeho, ani částečně, nehradila, své povinnosti vrátit z titulu storna smluv dříve zálohově vyplacenou provizi nedostála, a proto je v prodlení od data následujícího po datu, kdy měla žalovaná dobrovolně dříve vyplacenou provizi vrátit. Žalovaná je tedy v prodlení od 25. 2. 2020, když žalobce požaduje zákonné úroky z prodlení v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Protože žalobce je obchodní korporací, dle § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. mu přísluší paušální náhrada za předsoudní vymáhání pohledávky ve výši 1 200 Kč. Na základě aplikace právní kvalifikace věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí také bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalobce byl v této věci úspěšný, soud mu přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalované k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu právní služby soud připočetl 100 Kč za úkon jako náhradu hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.