39 C 192/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul. et titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení částky 1 677,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 677,49 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 25. 2. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 1 489 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, titul. et titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 9. 7. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu toho, že žalovaná vykonávala zprostředkovatelskou činnost dle zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, když žalobce vyplácel žalované provize za sjednané smlouvy zálohově. Výše provize z jednotlivých smluv, stejně jako výše části provize, které má žalovaná povinnost vrátit, se řídí podmínkami jednotlivých smluv, když žalovaná měla být pomocí interního systému o vrácení provizí řádně informována. Z titulu nevrácení provize uplatňuje žalobce nárok na úhradu 1 677,49 Kč z titulu nevrácených provizí a dalších úhrad, když jednotlivé částky a důvod vzniku je specifikován v provizních příjmech. Pokud soud vydal v této právní věci platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit žalované do vlastních rukou. Za tohoto stavu byl platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Žalované byla doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., když tyto písemnosti měla žalovaná doručeny fikcí na adrese svého sídla, když k doručení došlo fikcí na základě sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalované vyvěšeno na úřední desce soudu 5. 1. 2021. Přes poučení v tomto sdělení žalovaná nijak nereagovala, obsílku si nevyzvedla, nevyjádřila se ani k žalobě ani k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. S ohledem na obsah poučení ve výzvě k vyjádření k rozhodnutí bez jednání má tedy soud za to, že i žalovaná souhlasí s rozhodnutím bez jednání. V rámci provedeného dokazování v této věci soud vzal za prokázáno, že žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mj. činnost v oblasti pojišťovnictví. Z označení žalované vyplynulo, že se jedná o fyzickou osobu podnikající v rámci zprostředkovatelské činnosti v oblasti pojišťovnictví. K těmto závěrům soudu nebyly doloženy žádné důkazy, nicméně tato zjištění soud učinil z označení obou stran sporu a z označení smluvních stran dle smlouvy o obchodním zastoupení. S přihlédnutím k nečinnosti žalované, která nikterak nezpochybnila svou existenci jako fyzické osoby-podnikatele a žalobce jako obchodní korporace, soud označuje tato výše uvedená zjištění za nesporná. Z titulu podnikatelských aktivit žalobce a žalované uzavřeli žalobce jako zastoupený a žalovaná jako obchodní zástupce 7. 9. 2017 smlouvu o obchodním zastoupení, když z písemného vyhotovení smlouvy vyplynulo, že žalobce je akciovou společností, která podniká zejména v oblasti zprostředkovávání úvěrů. Žalovaná jako spolupracovník a obchodní zástupce žalobce vykonávala dle výše zmíněné smlouvy činnost spočívající v uzavírání smluv týkajících se pojištění (smlouva o obchodním zastoupení z 23. 8. 2017, 7. 9. 2017). Ze souhrnného reportu provizních příjmů z 16. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná měla z titulu vrácení zálohově vyplacené provize dle vyúčtování stornorezervy vrátit žalobci 1 677,49 Kč. Tabulka provozních příjmů, kterou soud četl k listinným důkazům, je vyhotovena na základě oprávnění vstupu žalované na portál žalobce pro spolupracovníky, tedy obchodní zástupce, když žalovaná pod účetním kódem anonymizováno číslo byla o výši dříve vyplacené provize, kterou musí žalobci vrátit z titulu nevrácených provizí na základě storen smluv, informována včetně data vzniku nároku na vrácení. Žalovaná však, jak vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobce, ničeho nevrátila (souhrnný report provizních příjmů z 16. 6. 2020). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu v celkové výši 6 075 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, když výzva k plnění dle § 142a o.s.ř. byla vyhotovena 16. 6. 2020 a dána k poštovní přepravě 17. 6. 2020 (předžalobní výzva k plnění z 16. 6. 2020, poštovní podací arch ze 17. 6. 2020). Jak vyplývá z výše uvedeného, sama žalovaná zůstala ve věci nečinná, neuvedla tedy ničeho právně ani skutkově podstatného a významného pro jiné posouzení této věci. Co se týče právní kvalifikace této věci, soud s ohledem na dataci uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení posoudil dle právní úpravy tuto věc podle § 3028 odst. 1 OZ, tedy podle právních předpisů platných a účinných v době uzavření smlouvy o obchodním zastoupení. Mezi žalobcem jako zastoupeným a žalovanou jako obchodní zástupkyní, resp. spolupracovníkem žalobce došlo k uzavření smlouvy o obchodním zastoupení dle § 2483 odst. 1 OZ, když na základě uzavřené smlouvy měla žalovaná dle § 2489 a násl. OZ pro žalobce vykonávat činnost spolupracovníka, tedy obchodního zástupce, když za tuto činnost přináležela žalované dle § 2483 OZ provize. Nárok na provize vznikl žalované na základě sjednaných podmínek dle smlouvy o obchodním zastoupení, když žalovaná dle § 2492 OZ ručí za to, že třetí osoba splní povinnosti z obchodu, který jí byl navržen k uzavření. Žalobce svým povinnostem zastoupeného dle § 2495 OZ dostál, když za vykonanou činnost přísluší žalované podle § 2499 a násl. OZ provize. Jak vyplynulo z doloženého přehledu provizních příjmů, z titulu vyúčtování stornorezervy na základě kompenzace stornovaných smluv sjednaných žalovanou, měla žalovaná žalobci vrátit částku 1 677,49 Kč, přičemž k vrácení této částky byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána. Žalovaná však ničeho, ani částečně, nehradila, své povinnosti vrátit z titulu storna smluv dříve zálohově vyplacenou provizi nedostála, a proto je v prodlení od data následujícího po datu, kdy měla žalovaná dobrovolně dříve vyplacenou provizi vrátit. Žalovaná je tedy v prodlení od 25. 2. 2020, když žalobce požaduje zákonné úroky z prodlení v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Protože žalobce je obchodní korporací, dle § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. mu přísluší paušální náhrada za předsoudní vymáhání pohledávky ve výši 1 200 Kč. Na základě aplikace právní kvalifikace věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí také bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalobce byl v této věci úspěšný, soud mu přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalované k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu právní služby soud připočetl 100 Kč za úkon jako náhradu hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).