39 C 2/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; ], IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení částky 9 558 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně zaplacení částky ve výši 9 558 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 518,40 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 9 112 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 26. 8. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 9 558 Kč s příslušenstvím z jednotlivých fakturovaných částek splatných v dubnu, květnu, červnu a červenci roku 2020, když žalovaný uzavřel se žalobcem 8. 2. 2013 nájemní smlouvu, dle které mohl užívat nebytové prostory (místnost [číslo]) v administrativní budově žalobce na adrese jeho sídla. Nájemné bylo sjednáno částkou 1 334 Kč + DPH a služby s nájmem spojené. Strany smlouvy se dohodly, že nájemné dohodnuté ve smlouvě bude každoročně navršováno koeficientem o roční míru inflace dle vyhlášení Českého statistického úřadu. Žalovaný pronajatou místnost užíval, neuhradil však nájemné fakturované od dubna do července 2020 přesto, že byl opakovaně vyzýván, naposledy 7. 8. 2020 ze strany právního zástupce žalobce.

2. Žalobce dovodil, že se jedná o vztah mezi podnikateli, proto požadoval i úhradu 1 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

3. Pokud vydal soud v této právní věci platební rozkaz, žalovaný proti němu podal v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů odpor, kde uvedl, že požadovaná částka byla v plné výši uhrazena. Pro úplnost soud uvádí, že odpor proti platebnímu rozkazu byl doručen elektronicky 27. 12. 2020.

4. Odpor žalovaného byl doručen právnímu zástupci žalobce dne 27. 1. 2021, když v důsledku podaného odporu a tvrzení žalovaného, že dlužná částka byla uhrazena, žalobce podal soudu dne 12. 2. 2021 částečné zpětvzetí žaloby, kdy žaloba byla vzata zpět v rozsahu požadované žalobní jistiny. Žalobce po žalovaném požadoval úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení k datu 22. 12. 2020 (den, kdy žalovaný uhradil žalobci jistinu), přičemž žalobce požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých fakturovaných částek ve výši 518,40 Kč a náhradu nákladů řízení včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

5. Soud v této věci nařídil jednání na den 26. 3. 2021, když žalobce, resp. jeho právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavil, neboť v rámci podání částečného zpětvzetí sdělil, že lze jednat v nepřítomnosti účastníků a souhlasí s jednáním bez své přítomnosti. Žalovaný měl předvolání k jednání doručeno 10. 2. 2021, nedostavil se rovněž. Za tohoto stavu soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce.

6. Protože žalobce vzal žalobu zpět v rozsahu žalované částky 9 558 Kč, soud podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v této věci bez dalšího zastavil tak, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.

7. Nadále soud jednal toliko v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

8. V rámci provedeného dokazování vzal soud za prokázáno, že žalobce i žalovaný jsou obchodní korporace zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalovaného ze 7. 8. 2020, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 25. 8. 2020), když žalovaný nijak nezpochybnil existenci žalobce, která je, jak vyplývá ze specifikace žalobce, rovněž zapsána v obchodním rejstříku KS [obec], kdy soud existenci žalobce a žalovaného jako obchodních korporací, bere jako nespornou a prokázanou.

9. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 8. 2. 2013 uzavřena nájemní smlouva, kde žalobce jako pronajímatel pronajal žalovanému jako nájemci místnost [číslo] v administrativní budově žalobce v [obec] na [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Účelem nájmu byla kancelářská činnost žalovaného, když nájemní vztah byl stanoven a dohodnut na dobu neurčitou. Z ujednání o nájemném soud zjistil, že nájemné bylo dle článku 4 odst. 1 nájemní smlouvy stanoveno dohodou ve výši 1 334 Kč měsíčně a DPH + služby (elektřina, plyn, teplo, ohřev a dodávka teplé vody). Ze smlouvy je dále zjištěno, že podle článku 4 bod 11 výše nájemného včetně služeb se každoročně navyšuje o koeficient roční míry inflace dle vyhlášení ČSÚ. Žalobce ve smlouvě deklaroval, že je vlastníkem předmětné nemovitosti, když vlastnictví žalobce bylo rovněž doloženo i informací o pozemku vyhotovenou prostřednictvím internetu - nahlížení do katastru nemovitostí (informace o pozemku z 26. 8. 2020, nájemní smlouva z 8. 2. 2013, příloha půdorysu nebytových prostor k této nájemní smlouvě včetně místnosti 213, která byla pronajata žalovanému).

10. Žalobce vystavil žalovanému fakturu [číslo] splatnou 20. 7. 2020, když z obsahu faktury je prokázáno, že touto fakturou bylo žalovanému účtováno nájemné a služby za měsíc červen 2020 včetně DPH ve výši 2 128 Kč. Fakturou [číslo] splatnou 20. 6. 2020 bylo žalovanému účtováno nájemné a služby za měsíc květen 2020 ve výši 2 213 Kč. Fakturou [číslo] bylo žalovanému účtováno nájemné a služby za měsíc duben 2020 ve výši 2 426 Kč. Fakturou [číslo] se splatností 20. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo účtováno nájemné a služby za měsíc březen 2020 ve výši 2 791 Kč, přičemž soud považuje za nutné uvést, že fakturované položky na nájemném a službách byly účtovány včetně DPH. Pro úplnost soud uvádí, že co se služeb týče, bylo žalovanému fakturováno vodné, stočné, podíl nákladů za osobní vozidlo, stočné srážkové vody, vytápění, ohřev teplé vody a paušál na energie. Z tvrzení žalobce uvedených v žalobě vyplynulo, že žalovaný žádnou z těchto faktur nezaplatil, nezaplatil tedy nájemné za měsíce březen, duben, květen, červen roku 2020. Matematickým součtem jednotlivých fakturovaných částek lze tedy konstatovat, že žalovaný za období březen až červen 2020 dluží na nájemném a službách za pronajatý nebytový prostor žalobcem požadovanou částku ve výši 9 558 Kč (faktura [číslo] splatná 20. 7. 2020, [číslo] splatná 20. 6. 2020, [číslo] splatná 20. 5. 2020, [číslo] splatná 20. 4. 2020).

11. Žalovanému byla zaslána žalobcem upomínka faktur v prodlení z 6. 8. 2020, kdy žalovaný byl upomenut o zaplacení výše specifikovaných faktur v celkové výši dlužného nájemného a služeb 9 558 Kč. Žalovaný byl rovněž upomínán právním zástupcem žalobce 7. 6. 2020, a to předžalobní upomínkou, kde žalovanému byla stanovena lhůta pro plnění 17. 8. 2020. Žalovaný však ničeho, ani částečně, na základě upomínky a předžalobní upomínky nehradil (upomínka faktur v prodlení z 6. 8. 2020, předžalobní upomínka ze 7. 8. 2020).

12. V rámci částečného zpětvzetí žaloby žalobce doložil, co se týče opožděného plnění žalovaného, příjmový bankovní doklad č. ČStK202, ze kterého vyplynulo, že žalovaný dne 22. 12. 2020 uhradil žalobci na výše specifikovaných fakturách celkovou částku 9 558 Kč. Žalovaný byl tedy v prodlení s úhradou jednotlivých fakturovaných částek od 21. 4., 21. 5., 21. 6., 21. 7. 2020 do 22. 12. 2020 (příjmový bankovní doklad z 22. 12. 2020 č. [anonymizováno]).

13. Řízení v této právní věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 26. 8. 2020. Pokud žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně žalobní jistiny, stalo se tak proto, že žalovaný hradil dlužnou částku 22. 12. 2020, když lze konstatovat, že od data následujícího po datu splatnosti jednotlivých faktur byl žalovaný v prodlení až do 22. 12. 2020. Pokud tedy žalobce vzal žalobu zpět, žaloba byla důvodná, a ke zpětvzetí došlo proto, že žalovaný opožděně plnil až po zahájení řízení podáním žaloby. Žalovaný je tedy od data splatnosti jednotlivých fakturovaných částek v prodlení až do 22. 12. 2020.

14. Co se týče právní kvalifikace této věci, žaloba byla vzata zpět, soud dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil, když žalobce vzal žalobu částečně zpět do výše žalované jistiny.

15. S ohledem na uzavření nájemní smlouvy, jejímž předmětem byl nájem nebytového prostoru, soud podle § 3074 odst. 1 OZ posoudil tuto věc dle současné platné právní úpravy, tedy dle nového občanského zákoníku.

16. Uzavřením smlouvy o nájmu nebytových prostor došlo mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem k uzavření závazkového právního vztahu dle § 1721 a násl. OZ, když se jedná o nájem prostoru sloužícího k podnikání dle § 2302 odst. 1 OZ. Žalovaný měl ve smyslu ustanovení § 2217 odst. 1 OZ řádně a včas hradit nájemné v souladu s § 2218 OZ. Žalovaný však nájemné za měsíce březen, duben, květen a červen roku 2020 nehradil od data splatnosti jednotlivých fakturovaných částek, když celkovou dlužnou částkou z titulu nájemného a služeb zaplatil až 22. 12. 2020. Protože k zahájení řízení podáním žaloby došlo dne 26. 8. 2020 a žalovaný dlužnou částku na nájemném a službách uhradil až 22. 12. 2020, když z titulu opožděného zaplacení žalobce vzal žalobu částečně zpět, je nutno konstatovat, že žalovaný byl od data následujícího po datu splatnosti té které faktury v prodlení s fakturovanou částkou až do 22. 12. 2020. Pokud se týče výše úroků z prodlení, žalobce požadoval úroky v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když v době rozhodné pro prodlení žalovaného činila sazba zákonných úroků z prodlení v případě dubna, května a června 2020 10 %, v případě července 2020 8,25 %. Pokud tedy soud přepočetl kontrolním výpočtem kapitalizovanou výši úroků z prodlení požadovanou žalobcem tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, je možno konstatovat, že kapitalizovaná výše úroků z prodlení odpovídá procentuální výměře s odkazem na § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

17. Žaloba byla v rozsahu žalobní jistiny vzata zpět pro chování žalovaného, který zaplatil dlužnou částku ve výši žalobní jistiny až po zahájení řízení podáním žaloby, soud s ohledem na dikci § 146 odst. 2 o.s.ř. věta druhá přiznal žalobci náklady řízení v plné výši, když náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, dále pak odměny za právní pomoc za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva žalovanému k plnění a částečné zpětvzetí žaloby) při sazbě 1 500 Kč za úkon (§ 7 bod 4 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 300 Kč za úkon (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení 7 200 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Žalovaný tedy jako viník zastavení řízení, který plnil až poté, co byla vůči němu podána důvodná žaloba, musí žalobci zaplatit na náhradě nákladů tohoto řízení částku uvedenou ve výroku III. tohoto rozsudku.

18. Co se týče nákladů 1 200 Kč spojených s uplatněním pohledávky, tato přiznaná částka je v souladu s § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., neboť se jedná o závazek mezi podnikatelskými subjekty, konkrétně obchodními korporacemi.

19. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.