39 C 203/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 23 267,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 267,67 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 998,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 880,50 Kč, s úrokem z prodlení z částky 23 267,67 Kč ve výši 10 % ročně od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z částky 23 267,67 Kč ve výši 18,9 % ročně od 2. 2. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 2 383 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa], rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 27. 5. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu toho, že žalovaný měl u právního předchůdce žalobce ([právnická osoba]) zřízen účet (sporožirový účet), když na tomto účtu byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat prostředky do záporného zůstatku. Přes upomínky žalovaný debetní zůstatek nevyrovnal, kdy tento nepovolený debetní zůstatek byl převeden na vnitřní evidenční účet pohledávek, a žalovanému vznikla povinnost tento debet ve výši 23 267,67 Kč vyrovnat. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Pokud soud vydal v této věci platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit žalovanému do vlastních rukou. Za tohoto stavu byl platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.

3. Žalobce v žalobě souhlasil podle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím bez jednání. Pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., tyto písemnosti má žalovaný doručeny fikcí na základě sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo vyvěšeno s poučením žalovanému na úřední desce soudu dne 16. 12. 2021. Přes poučení v tomto sdělení žalovaný nijak nereagoval.

4. Žalovaný zůstal v této věci naprosto nečinný, nevyjádřil se ani k žalobě ani k postupu soudu ohledně rozhodnutí bez jednání, soud měl tedy za to, že i žalovaný souhlasí s rozhodnutím bez jednání.

5. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to smlouvou o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu žalovaného z 31. 3. 1987, výzvou žalovanému k úhradě ze 4. 3. 2021, formulářem na uzavření smlouvy o zřízení sporožirového účtu z 31. 3. 1987, výpisem z účtu od ledna 2019 do 30. 4. 2020, výpisem z účtu za květen a červen 2020, poslední výzvou před podáním žaloby z 3. 4. 2020, dodejkou žalovanému na č. l. 39 a verte a č. l. 40, oznámením o postoupení pohledávky z 19. 2. 2021, poštovním podacím lístkem, výpisem z účtu žalovaného od 1. 4. 2020 do 1. 2. 2021, dohodou o úplatě za postoupené pohledávky z 29. 1. 2021, sazebníkem úroků a poplatků u sporožirových a vkladových účtů na č. l. 46-47, potvrzením o zaplacení kupní ceny z 2. 2. 2021, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 1. 2021, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 1. 8. 2018.

6. Po zhodnocení výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

7. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce, resp. právního předchůdce žalobce ([právnická osoba]), která je zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze s předmětem podnikání v oblasti bankovnictví, tedy mj. poskytování úvěrů, půjček, vedení účtů apod. Z doloženého výpisu z obchodního rejstříku žalobce z 1. 8. 2018 je zřejmé, že žalobce je obchodní korporace podnikající pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalobce ostatně specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Předmětem podnikatelských aktivit žalobce byl pronájem nemovitostí a v současné době podniká žalobce v oblasti výroby, obchodu a služeb (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 1. 8. 2018).

8. Žalovaný uzavřel se žalobcem, resp. s [právnická osoba] 31. 3. 1987 dle § 51 tehdy platného občanského zákoníku smlouvu o zřízení sporožirového účtu. Na základě změny právní úpravy došlo k přetransformování tohoto smluvního typu na smlouvu o vedení účtu, když žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu do výše 15 000 Kč. Mezi stranami byl dle smlouvy sjednán úrok za tento kontokorent 18,9 % ročně, když žalovanému tak vzniklo oprávnění přivést dle kontokorentního úvěru při nedostatku finančních prostředků svůj účet do debetu, zároveň mu však vznikla i povinnost čerpaný kontokorent řádně a včas hradit se sjednanou úrokovou sazbou 18,9 % ročně (smlouva o vedení sporožirového účtu z 31. 3. 1988, smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, všeobecné obchodní podmínky a sazebník [právnická osoba]). Žalovaný měl povinnost povolený limit kontokorentu dle smlouvy nepřekročit, když v případě vzniku nepovoleného debetního zůstatku měl žalovaný povinnost tento debet vyrovnat. Žalovaný svůj účet přivedl do debetu, když v období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2020 si žalovaný založil úvěr dle smlouvy o kontokorentním úvěru, tento úvěr, jak vyplynulo z historie úvěru žalovaný řádně a včas nesplácel, když konečný zůstatek na jistině kontokorentního úvěru činí žalobcem požadovanou částku. Žalovaný, byť měl povinnost nepovolený debet na svém účtu neprodleně vyrovnat, neučinil tak, proto dluží na jistině kontokorentního úvěru 23 267,67 Kč, úrok z úvěru do 1. 2. 2021 ve výši 19,8 % ročně v kapitalizované výši 3 880,50 Kč a úrok z prodlení do 1. 2. 2021 1 998,63 Kč, když nadále je od data následujícího po datu 1. 2. 2021, tedy od 2. 2. 2021, zůstatek jistiny úvěru 23 267,67 Kč úročen dohodnutou sazbou 18,90 % ročně. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu doporučenou zásilkou 4. 3. 2021, ničeho však nezaplatil, nereagoval ani na předchozí výzvy žalobce, resp. právního předchůdce žalobce (výpis z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2020, poslední výzva před podáním žaloby z 3. 3. 2020 s doručenkou žalovanému č. l. 39 a verte a č. l. 40, historie pohybů na účtu z 1. 2. 2021, sazebník poplatků a úroků na č. l. 46-47). Pohledávka vzniklá za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2021 postoupena na současného žalobce, když žalovaný byl o tomto písemně vyrozuměn podáním z 19. 2. 2021. Na oznámení o postoupení pohledávky, ani na předcházející výzvy právního předchůdce žalobce žalovaný nereagoval, ničeho na svém dluhu z titulu nepovoleného debetního zůstatku neuhradil. Sám žalovaný zůstal v této věci nečinný, neuvedl ničeho právně ani skutkově významného, neprokázal ani, že by dluh, byť částečně, zanikl dobrovolným plněním (smlouva o postoupení pohledávky z 20. 1. 2021, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě za postoupené pohledávky, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky z 29. 1. 2021, oznámení o postoupení pohledávek).

9. Co se týče právní kvalifikace této věci, soud dle § 3028 odst. 1 OZ posoudil tuto věc dle platné právní úpravy, když právní předchůdce žalobce celou pohledávku za žalovaným převedl 1. 4. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Mezi žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce a žalovaným tedy došlo k uzavření závazkového právního vztahu v době vzniku smlouvy o vedení účtu ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, když následně byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. OZ. Právní předchůdce žalobce jako úvěrující se zavázal, což bylo z jeho strany splněno, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne na jeho požádání, v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky formou kontokorentního úvěru, tedy možnosti přečerpat účet do minusového zůstatku, žalovanému však vznikla povinnost minusový zůstatek vždy vyrovnat. Žalovaný při nedostatku finančních prostředků přivedl svůj účet do debetu, který se nadále navyšoval až do výše žalobní jistiny, nereagoval ani na neprodlené výzvy k úhradě a vyrovnání debetu. Žalovaný tedy porušil svou povinnost dle § 2399 odst. 1 OZ vzniklý debet v nepovolené výši neprodleně vyrovnat, což neučinil. Žaloba je tedy důvodná, a soud proto ve výroku I. rozsudku žalobě vyhověl. Co se týče kapitalizovaného zákonného a dohodnutého úroku z prodlení ve výši specifikované v přísudečném výroku I., kapitalizovaná výše úroků odpovídá procentuální výměře v dohodnuté výši 19,8 % ročně dle smlouvy a úrokové míře dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Pokud žalobce nadále požaduje procentuální výměru dohodnutého úroku z jistiny úvěru a zákonné úroky z prodlení, výše zákonných úroků s ohledem na prodlení žalovaného dle § 1968 a násl. OZ odpovídá výše zmíněnému § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobu shledal důvodnou a v celém rozsahu jí vyhověl.

10. Žalobce byl v této věci zcela úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 931 Kč a odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) při sazbě 300 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou výši odměny za právní pomoc 1 200 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně.

11. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.