39 C 203/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 5 261,64 Kč s přísl.,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 789 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 19. 8. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 4 472,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 627,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 318,16 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 261,64 Kč od 29. 1. 2022 do 18. 8. 2022 a úroku 30 % ročně z částky 5 261,64 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 23. 9. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 261 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím a zákonným úrokem z prodlení a úrokem 30 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr, který měl žalovaný zaplatit v celkové výši 7 049 Kč po dobu 45 týdenních splátek ve výši 379 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, dluží na jistině 6 351,38 Kč a na poplatku 3 486,62 Kč. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, když žalovaný po postoupení pohledávky hradil 2 000 Kč. Žalovaný tak dluží z titulu nezaplaceného úvěru 5 261,64 Kč, kapitalizované příslušenství, když žalobce nadále požaduje i procentuální výměru smluvených úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalovanému byla žaloba s výzvou k vyjádření a s výzvou k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání) doručena na adresu bydliště fikcí, když po marném uplynutí úložní lhůty byla obsílka žalovanému s těmito písemnostmi vložena do poštovní schránky dne 27. 10. 2022. Žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil v žalobě. Žalovaný zůstal nečinný, nevyjádřil se ani k žalobě ani k aplikaci § 115a o.s.ř., soud měl tedy za to, že žalovaný dává takto najevo souhlas s rozhodnutím bez jednání. V rámci provedeného dokazování soud vzal za prokázáno, resp. je mu známa existence právního předchůdce žalobce, firmy [právnická osoba], která je zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze a má oprávnění poskytovat nebankovní úvěry a půjčky. Žalovaný je rovněž zapsán v obchodním rejstříku MS v [obec] jako obchodní korporace (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018). Žalovaný požádal u [právnická osoba] o spotřebitelský úvěr, když požadoval úvěr ve výši 10 000 Kč s týdenní splatností po dobu 45 týdnů. Ze zákaznické karty vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr vyplnil i své finanční a majetkové poměry s doložením, resp. zaškrtnutím kolonky potvrzení o příjmu a pracovní smlouvy, popř. živnostenského listu. Tyto doklady však nebyly v rámci podané žaloby doloženy, a pokud poskytovatel úvěru vyhodnocoval měsíční výdaje žalovaného, nebylo zřejmé, jak k odhadu měsíčních výdajů ve výši 8 000 Kč dospěl. Na základě žádosti žalovaného byla dne 14. 11. 2019 uzavřena úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným pod [číslo] smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč. Žalovaný měl úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 049 Kč a kapitalizovaným úrokem 2 663 Kč a poplatkem za zpracování úvěru 4 386 Kč hradit v týdenních splátkách po dobu 45 týdnů ve výši 379 Kč s poslední splátkou ve výši 373 Kč. Úroková sazba činila dle smlouvy 56 %, když žalovaný měl celkem uhradit 17 049 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky spotřebitelského úvěru (žádost o spotřebitelský úvěr – zákaznická karta ze 14. 11. 2019, smlouva o spotřebitel. úvěru [číslo] ze 14. 11. 2019, smluvní podmínky k této smlouvě). Z tabulky umoření z 31. 1. 2022 je prokázáno, že tato se týká splácení spotřebitelského úvěru ze smlouvy z 14. 11. 2019, když žalovaný úvěr získal k datu podpisu smlouvy, přičemž od 24. 11. 2019 uhradil 400 Kč. Dále pak úvěr splácel ne zcela pravidelně, když k datu 25. 3. 2021 činí dluh na jistině úvěru 5 261,64 Kč. Žalovaný uhradil na úvěru celkem 9 211 Kč, dále pak ničeho nesplácel, byť byl vyzýván k úhradě dluhu. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 30. 1. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek z 30. 1. 2022, tabulka umoření z 31. 1. 2022). Žalovaný, vyjma plateb 2 000 Kč, které byly uhrazeny po postoupení pohledávky, dále ničeho nehradil. Žalovaný byl vyzýván předžalobní upomínkou z 3. 8. 2022 k úhradě dluhu, na což však nereagoval (předžalobní upomínka z 3. 8. 2022). Jak již soud uvedl výše, žalovaný zůstal nečinný, neuvedl v této věci ničeho ani skutkově ani právně významného. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitel. věc tak, aby ji využil dle libosti a po čase vrátil věci stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 OZ. Žalovanému byl úvěr dle § 2397 odst. 1 OZ poskytnut, žalovanému vznikla povinnost úvěr vrátit v dohodnutých splátkách dle § 2399 OZ. Podle § 86 odst. 1 OZ zákona o spotřebitelském úvěru úvěrující je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když tyto údaje má úvěrující zjistit i z jiných zdrojů. Úvěr je poskytnut tehdy, jestliže z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Ve smyslu § 588 OZ přihlíží soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a narušuje zjevně veř. pořádek. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když bezdůvodným obohacením je dle § 2991 odst. 2 OZ i majetkový prospěch získaný plněním bez práv. důvodu. Po aplikaci prokázaného skutkového děje k právní úpravě týkající se závazku dle § 1721 a násl. OZ, s přihlédnutím k dikci a smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, se soud zabýval především tím, zda úvěrující, coby věřitel, řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. V žádosti o úvěr byly sice vyplněny kolonky týkající se příjmů žalovaného ve výši 11 000 Kč, s dalšími čistými příjmy 21 800 Kč. Toto mělo být doloženo doklady, pracovní smlouvou či živnostenským listem a potvrzením o příjmu, které však k žádosti přiloženy nebyly. Nebylo rovněž zřejmé, jakým způsobem získané údaje od žalovaného s odhadovanými měsíčními výdaji 8 000 Kč byly zohledněny při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, když nebyly doloženy ani náklady na bydlení či jiné relevantní údaje týkající se finančních a majetkových možností žalovaného. Soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k nálezu ÚS ČR, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, není možné hovořit a konstatovat, že by úvěrující řádně a kvalitně dostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Nebyly doloženy údaje, které by žalobce, resp. jeho právní předchůdce získal např. z databáze exekucí, dlužníků apod. Není zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec byly ověřeny příjmy a nutné výdaje žalovaného. Soud tedy má za to, že smlouva je ve smyslu § 580 OZ, s přihlédnutím k § 588 OZ, absolutně neplatná, když žalobci vzniká pouze a toliko nárok na případné bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný hradil 9 211 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení tedy žalovanému zbývá uhradit 789 Kč, když žalovaný je dle § 1968 a násl. OZ v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení od data následujícího po datu, ve kterém měl hradit dle předžalobní výzvy. Ve výroku I. tohoto rozsudku soud proto uložil z titulu bezdůvodného obohacení žalovanému zaplatit částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když výše úroků z prodlení odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalovaného nároku byla dle výroku II. tohoto rozsudku žaloba zamítnuta, neboť se jedná o plnění, resp. příslušenství z neplatné smlouvy o úvěru. Žalobce byl v této věci úspěšný méně než z poloviny, soud proto má za to, že je plně namístě odůvodněno, aby náklady řízení nebyly žádné straně sporu přiznány dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť z větší míry úspěšnému žalovanému náklady řízení nemohly vzniknout.