39 C 212/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , země pro příjem pošty: ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 32 122,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 32 122,09 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 18. 7. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 100 Kč, rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit českému státu – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku ve výši 1 607 Kč rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 18. 12. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu toho, že žalovaný v době od 1. 4. 2017 nebyl pojištěnou osobou a pojištěncem [anonymizována tři slova], když ve dnech 24. 1. 2018 až 2. 2. 2018 čerpal neoprávněně zdravotní služby. U žalovaného bylo zaměstnání u firmy [právnická osoba] ukončeno k datu 31. 3. 2017. Žalovaný neoprávněně čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na Slovensku v celkové výši 32 122 Kč, které byly 5. 3. a 29. 5. 2019 uhrazeny vyúčtováním Kanceláří zdravotního pojištění. Částka byla odeslána v celkové platbě 175 026,05 Kč a 687 743,89 Kč, kdy podle předmětného vyúčtování byla zaslána část plateb 2 203,34 Kč a 29 918,75 Kč, což vyplývá z individuálního výkazu z 20. 10. 2020. Z toho důvodu se žalobce obrátil se svým nárokem na soud z titulu náhrady škody při zneužití dokladu o pojištění žalovaným, který, byť nebyl pojištěn, čerpal neoprávněně zdravotní péči.

2. Pokud soud zjistil adresu bydliště žalovaného na Slovensku ([příjmení] [anonymizováno], [obec]), obsílky soudu z této adresy se vracely zpět s tím, že na této adrese je žalovaný neznámý.

3. Soud proto obesílal žalovaného v ČR na adresu pro příjem pošty, když žalovanému byla doručována žaloba, výzva k vyjádření a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. K doručení těchto písemností žalovanému na adresu v [obec] došlo fikcí, když po vrácení obsílky soudu se sdělením, že adresát nemá schránku, soud vydal sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalovanému vyvěšeno na úřední desce soudu 8. 4. 2021. Přes poučení v tomto sdělení žalovaný nijak nereagoval, obsílku si nevyzvedl, došlo tedy k naplnění fikce doručení desátým dnem od data vyvěšení sdělení na úřední desce soudu.

4. V žalobě žalobce souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). S ohledem na obsah poučení žalovanému ve výzvě k vyjádření, zda bude souhlasit s rozhodnutím bez jednání a s přihlédnutím k jeho nečinnosti, kdy žalovaný se nevyjádřil ani k žalobě ani k postupu soudu ohledně rozhodnutí bez jednání, soud měl za to, že i žalovaný dal tímto způsobem najevo, že souhlasí, aby ve věci nebylo nařizováno jednání za přítomnosti obou účastníků.

5. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak žádostí o doby č. l. 3 a 4 spisu, přehledem individuálních výkazů za období od 12. 12. 2017 do 19. 2. 2019, vyúčtováním nákladů za poskytnuté věcné dávky z 5. 2. 2019, fotokopií dodejky žalovanému č. l. 7, 8, žádostí o oznámení č. l. 9, 10, individuálním výkazem žalobce ze dne 20. 10. 2020, odpovědí na žádost o oznámení z 19. 11. 2020, přípisem žalovanému z 10. 11. 2020, doložkou o autorizaci, fotokopií doručenky do vlastních rukou na č. l. 15, 14, formulářem S080 z 3. 12. 2020, odpovědí na žádost informací o bydlišti, formulářem S080, duplicitně připojenou žádostí informace o bydlišti z 27. 8. 2020, I. výzvou žalovanému k úhradě z 23. 6. 2020, fakturou [číslo] se splatností 17. 7. 2020, II. výzvou ze 7. 8. 2020, fakturou [číslo] se splatností 17. 7. 2020, fotokopií evropského průkazu zdravotního pojištění ohledně žalovaného, individuálními výkazy zdravotní péče z 20. 10. 2020, potvrzením o provedení platby z 29. 5. 2019, 5. 3. 2019, vyúčtováním nákladů za poskytnuté dávky z 29. 4. 2019, sdělením žalobce soudu na č. l. 31-33 spisu.

6. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

7. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti soudu je mu známa existence žalobce, když žalobce je specifickou právnickou osobou zřízenou zákonem o [anonymizována tři slova], přičemž předmětem aktivit žalobce je mj. pojišťovnictví v oblasti zdravotních služeb. Žalovaný je, jak vyplynulo z jeho označení jménem, příjmením a datem narození, fyzickou osobou s trvalým bydlištěm na území Slovenska, který má však adresu pro příjem pošty na [příjmení] [anonymizováno] v [obec]. Žalovaný měl k dispozici průkaz Evropského zdravotního pojištění, který dle data platnosti platí do 28. 2. 2026. Žalovaný však nebyl nikdy pojištěnou osobou na území ČR a nikdy nebyl klientem neboli pojištěncem žalobce. Jak vyplynulo z hromadného oznámení tehdejšího zaměstnavatele žalovaného ([právnická osoba]), žalovaný k datu 31. 3. 2017 u této firmy ukončil zaměstnání, když žalovaný v době od 24. 1. 2018 do 2. 2. 2018 čerpal na území Slovenska ve zdravotnických zařízení zdravotní služby, přičemž se prokazoval Evropským průkazem zdravotního pojištění, když tímto došlo k úmyslnému zneužití dokladu žalobce o pojištění. Žalovaný měl povinnost v rámci ukončení pojištění v ČR tento doklad odevzdat, což neučinil. Na základě předložení tohoto dokladu čerpal neoprávněně zdravotní péči na účet žalobce v době od 24. 1. 2018 do 2. 2. 2018 v celkové hodnotě 32 122,09 Kč.

8. Zdravotní péče poskytnutá žalovanému na území Slovenska byla proplacena regionální pobočkou žalobce v [obec], když z tohoto sídla regionální pobočky byla proplácena zdravotní péče čerpaná na území [územní celek]. Žalovaný byl vyzýván 23. 6. 2020 a 7. 8. 2020 k úhradě neoprávněně čerpané zdravotné péče na Slovensku, když žalobce tuto péči 32 122,09 Kč uhradil 5. 3. 2019 a 29. 5. 2019 (žádost o doby - druh pojištěného rizika z 23. 6. 2020, individuální výkaz, přehled zdravotních úkonů v době od 12. 12. 2017 do 9. 2. 2018, vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky dle článku 62 a článku 66 odst. 1, ve spojení s článkem 67 Nařízení Rady ES 987/2009, fotokopie doporučeně podaných zásilek žalovanému na adresu na Slovensku č. l. 7-8, žádost o oznámení z 6. 10. 2020, individuální výkaz – přehled zdravotní péče z 20. 10. 2020, odpověď na žádost o oznámení z 19. 11. 2020, sdělení žalovanému z 10. 11. 2020, fotokopie doručenky do vlastních rukou č. l. 15, 16, formulář S080 z 3. 12. 2020, odpověď na žádost o informace o bydlišti z 2. 10. 2020, 3. 12. 2020, 27. 8. 2020, I. výzva žalovanému z 23. 6. 2020 s fakturou na částku 32 122,09 Kč, II. výzva žalovanému s fakturou na tuto částku se splatností 17. 7. 2020, fotokopie Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalovaného, podrobný přehled individuálních výkazů ohledně lékařské péče žalobce z 20. 10. 2020, potvrzení o provedení platby z 29. 5. a 5. 3. 2019, vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky z 29. 4. 2019, upřesnění osvobození od soudních poplatků).

9. Závěrem tedy lze pro stručnost shrnout, že žalovaný pracoval na území ČR, když za tímto účelem měl vystavený Evropský průkaz zdravotního pojištění, přičemž jeho zaměstnání u firmy [právnická osoba] bylo ukončeno 31. 3. 2017. Byť měl žalovaný povinnost vystavený Evropský průkaz zdravotního pojištění odevzdat, neučinil tak, a v rámci lékařské péče tuto čerpal v době od 24. 1. 2018 do 2. 2. 2018 v celkové výši 32 122,09 Kč, byť nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění v ČR. Protože šlo o čerpání lékařské péče na Slovensku, lékařská péče poskytnutá žalovanému byla následně přeúčtována žalobci, který prostřednictvím příslušného orgánu zdravotní pojišťovně na Slovensku částku za lékařské vyšetření a ošetření žalovaného uhradil.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona 48/1997 Sb. zdravotně jsou pojištěny na území ČR osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR. V případě, že nemají na území ČR trvalý pobyt, jsou pojištěnci, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo či pobyt na území ČR. Z výše uvedeného vyplývá, že v době, kdy byla lékařská péče poskytnuta a následně přeúčtována žalobci, žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění. Podle článku 3 rozhodnutí č. S9 správní komise pro koordinaci systému sociálního zabezpečení za účelem provedení článku 35-41 Nařízení Rady ES 883/2004 Sb. žalobce není oprávněn přezkoumávat, zda pohledávka je v souladu s článkem 19 a článkem 27 Nařízení Rady ES 883/2004. V této věci však došlo na straně žalovaného ke zneužívajícímu jednání, když však žalobce nemohl než pohledávku uhradit dle článku 97 odst. 5 prováděcího nařízení. Žalovaný měl povinnost dle § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění povinnost vrátit průkazku zdravotního pojištění ve lhůtě dle 3 odst. 2 písm. c) zákona 48/1997 Sb. Měl rovněž dle Nařízení Rady EU 883/2004, s přihlédnutím k prováděcímu předpisu 987/2009 Sb., povinnost informovat žalobce o skutečnostech, které jsou významné pro zdravotní pojištění žalovaného na území ČR. Žalovaný ničeho z výše uvedeného nesplnil, naopak úmyslně zneužil doklad žalobce, když takto byla dle § 2894 odst. 1 OZ žalobci způsobena škoda, a to na základě porušení právní povinnosti ze strany žalovaného a zneužití dokladu, kterým žalobce prokazoval, že je zdravotně pojištěn na území ČR. Z tohoto důvodu má žalovaný povinnost vzniklou částku, kterou žalobce vynaložil na uhrazení lékařské péče žalovaného na Slovensku z důvodu porušení zákona dle § 2910 povinnost uhradit, když z doložených faktur a korespondence vyplývá, že žalobce skutečně uhradil neoprávněně vyúčtovanou péči, která byla žalovanému poskytnuta na Slovensku. Žalovaný tedy jako škůdce na základě svého úmyslného jednání způsobil žalobci škodu ve výši žalované částky, a proto jej soud odsoudil k povinnosti tuto částku uhradit včetně příslušenství, přičemž výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

11. Soud tedy shledal žalobu důvodnou jak po právní tak po skutkové stránce a v celém rozsahu jí tedy vyhověl.

12. Žalobce je dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona od soudních poplatků od placení tohoto poplatku osvobozen. Byl však v této věci úspěšný, přičemž požadoval v rámci náhrady nákladů řízení náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 100 Kč (§ 2 odst. 1 vyhl. 254/2015 Sb.). Soud ve výroku II. přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobci nárok na zaplacení takto účtovaných nákladů.

13. Protože, jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce je od soudního poplatku ze zákona osvobozen, soud ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích neúspěšné straně sporu, tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit českému státu – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši specifikované ve výroku III. tohoto rozsudku.

14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.