39 C 228/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahelem jako soudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka , narozeným Datum narození opatrovníka bytem Adresa opatrovníka zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky 10 570 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 570 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Městský soud v Brně v této věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem pro uznání ze dne 20. 4. 2022, č. j. 39 C 228/2021-58, tak, že žalobě bylo rozsudkem pro uznání vyhověno, když podle názoru Městského soudu v Brně, pokud se žalovaný vyjádřil, učinil tak po lhůtě stanovené v usnesení dle § 114b o.s.ř.

2. Na základě podaného odvolání ze strany žalovaného Krajský soud v Brně svým rozhodnutím z 30. 3. 2023, č. j. 70 Co 132/2022-71, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že pokud se soud I. stupně rozhodl žalovaného vyzvat prostou výzvou k vyjádření k žalobě a zasílal zároveň výzvu dle § 114b o.s.ř., takovýto postup soudu je nestandardní a nepochopitelný, když byly doručovány zároveň tři písemnosti. Soud I. stupně měl vyčkat reakce žalovaného a v návaznosti na toto postupovat.

3. Krajský soud v Brně tedy dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a proto došlo ke zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně.

4. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 22. 1. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 570 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když mezi žalobcem a žalovaným byla 18. 12. 2009 z důvodu nemoci a postižení žalobce uzavřena smlouva o poskytování sociální služby v , jméno FO, pro osoby se zdravotním postižením , Anonymizováno, . Touto smlouvou byla upravena péče o žalobce a bylo upraveno rovněž stravování s tím, že strava je poskytována a úhrada za ni stanovena dle § 14 vyhl. č. 505/2006 Sb., s odkazem na vnitřní směrnici žalovaného o úhradách č. 10/2021. Tato směrnice v části V. uvádí, že režijní náklady za stravování v době nepřítomnosti klienta se nevrací, když podle názoru žalobce se toto ujednání příčí dobrým mravům, resp. zjevně se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení způsobuje nepřiměřené a nespravedlivé následky, když žalovaný účtuje a pobírá paušální režijní náklady za stravování ve výši 70 Kč denně i v době nepřítomnosti žalobce, i když žalovaný žalobci z důvodu jeho nepřítomnosti stravování nezajišťuje a toto je zajišťováno jinými osobami, tedy rodiči žalobce. Žalobce je přesto nucen hradit režijní paušál žalovanému. Z toho důvodu dne 7. 9. 2021 se opatrovník žalobce dovolal dle § 580 OZ s přihlédnutím k § 586 a § 588 OZ neplatnosti smlouvy v částí týkající se nevracení režijních nákladů. Částka 10 570 Kč je představována právě režijními náklady za stravování za měsíce leden až květen 2021 v celkové výši žalobní jistiny. Tyto režijní náklady byly žalovaným vyúčtovány přesto, že žalobce pobýval v domácnosti rodičů, kteří se o něj plně starali. Žalovaný byl vyzýván k úhradě této částky z titulu bezdůvodného obohacení ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy, když k doručení došlo 13. 9. 2021 a žalovaný je tak od 24. 9. 2021 v prodlení. Pokud se žalobce dovolal neplatnosti ujednání o nevracení režijních nákladů, na toto reagoval žalovaný dopisem 16. 9. 2021, kde uplatněný nárok neuznal s tím, že bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost klienta musí být hrazeny režijní náklady (energie, personál, amortizace apod.). Na předžalobní výzvu žalovaný reagoval přípisem, kde setrval na svém stanovisku. Žalobce je osobou se zdravotním postižením a je odkázán na poskytování sociálních služeb. Počet zařízení, na které se může obrátit, je omezen a žalovaný je poskytovatelem takovýchto služeb v blízkosti bydliště jeho rodičů. Žalobce není schopen podmínky o poskytování sociálních služeb ovlivnit, musí přijmout podmínky, které si žalovaný určí, když se dle názoru žalobce jedná o smlouvu uzavíranou adhezním způsobem podle § 1789 odst. 1 OZ. Smlouva obsahuje doložku, kde slabší strana poskytne v době nepřítomnosti režijní náklad za stravu, aniž by bylo získáno patřičné protiplnění. Tato doložka je pro žalobce jako slabší stranu nevýhodná, aniž by pro to byl rozumný důvod a je neplatná dle § 1800 odst. 2 OZ. Jiné domovy provozující a poskytující sociální služby pro osoby se zdravotním postižením vrací všem svým klientům v době nepřítomnosti veškeré částky (např. , jméno FO, pro osoby se zdravotním postižením , adresa, , , právnická osoba, apod.). Pokud žalovaný argumentuje tím, že mu v souvislosti se stravou vznikají režijní náklady bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost klienta, vaří jídlo, nikoliv zdaleka pouze pro žalobce jako jednoho z deseti klientů, ale pro své vlastní zaměstnance, pro klienty domu , Anonymizováno, s týdenním pobytem, denním pobytem a pro klienty dalších minimálně pěti domů, které poskytují sociální služby. Pokud se žalobce obrátil prostřednictvím opatrovníka na celou záležitost a vše řešil s Ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvo sdělilo, že podle zákona o sociálních službách a vyhlášky k tomuto zákonu nejsou stanoveny pravidla pro výpočet a způsob vracení částek zaplacené úhrady za neodebranou stravu. Ze všech těchto důvodů se žalobce obrátil se svým nárokem na soud.

5. Žalovaný se vyjádřil písemným podáním 19. 1. 2022, kde uplatněný nárok neuznal, navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný je příspěvkovou organizací zřízenou , Anonymizováno, . Žalobci jsou sociální služby poskytovány na základě smlouvy v , jméno FO, pro osoby se zdravotním postižením , Anonymizováno, , když smlouva byla uzavřena 18. 12. 2009 a měněna celkem šesti dodatky. Smlouva a dodatky byly sjednány v souladu se zákonem 108/2006 Sb. a prováděcí vyhlášky č. , hodnota, Sb. k tomuto zákonu. Částka za poskytnutí stravy činí dle § 14 vyhl. 505/2006 Sb. 170 Kč denně za celodenní stravu, když tato částka odpovídá dodatku č. V z 22. 12. 2017. V článku III. odst. 8 smlouvy je upraveno, že nedílnou součástí smlouvy je platná směrnice centra sociálních služeb o úhradách včetně dodatků, když tato směrnice upravuje i to, že režijní náklady z úhrady za stravování se nevrací. Z toho důvodu bylo žalobci opakovaně sděleno, že s námitkou neplatnosti z důvodu rozporu ustanovení s dobrými mravy nesouhlasí a uplatněný nárok na vracení režijních nákladů žalovaný neuznává. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že centru sociálních služeb nevznikají provozní náklady v případě nepřítomnosti klienta, když provozní náklady jsou neměnné bez ohledu na absenci uživatele. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že by se jednalo o smlouvu uzavíranou adhezním způsobem, a že by nebyla možnost text smlouvy ovlivnit. Opatrovník žalobce si smlouvu přečetl, s textem souhlasil bez výhrad a podepsal, což neznamená, že nemohl však text smlouvy ovlivnit. K textu smlouvy nebyly žádné připomínky. Pokud je součástí smlouvy odkaz na vnitřní směrnici žalované, s touto byl žalobce i jeho opatrovník seznámen a k textu výhrady neměl. I v případě, že by se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, nejednalo by se v případě nevracení režijních nákladů o ustanovení, které by se odchylovalo od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech. Z e-mailové zprávy doložené žalobcem ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že otázka vracení či nevracení úhrady je věcí smluvního vztahu poskytovatele a souhlasu klienta. Žalovaný dle vnitřní směrnice vrací v případě ohlášené nepřítomnosti úhradu za péči a cenu potravin z úhrady za stravování, nevrací se pouze náklady v režijní výši na stravování a úhrada za ubytování u celoročního a týdenního pobytu. Žalovaný nemůže ovlivnit, jaké smluvní podmínky mají nastavené jiní poskytovatelé, u naprosté většiny poskytovatelů sociálních služeb se režijní náklady nevrací.

6. V rámci nařízeného jednání dne 21. 6. 2023 oba účastníci prostřednictvím svých právních zástupců setrvali na svých původních procesních stanoviscích, tedy žalobce na žalobě trval, neboť žalovaný se bezdůvodně obohatil, žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odkazem na písemné vyjádření ve věci.

7. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak listinou o ustanovení opatrovníka z 2. 2. 2015, sp. zn. , spisová značka, , smlouvou o služby z 13. 12. 2009, dodatkem k této smlouvě č. 17/09/11 ze dne 16. 12. 2010, 20. 4. 2010, 25. 1. 2013, 27. 2. 2015, 22. 12. 2017, 3. 6. 2021, vnitřní směrnicí žalovaného č. 10/2021, z 3. 5. 2021, měsíčním vyúčtováním stravy, péče a ubytování ze 4. 2. 2021 za 1/2021, 2/2021 z 8. 3. 2021, 3/2021 z 7. 4. 2021, 4/2021 z 6. 5. 2021, 5/2021 z 3. 6. 2021, dovoláním se neplatnosti části smlouvy o poskytnutí sociální služby z 7. 9. 2021, reakcí na dopis ze 7. 9. 2021 označený jako dovolání se neplatnosti z 16. 9. 2021, předžalobní výzvou z 24. 9. 2021, reakcí na předžalobní výzvu z 24. 9. 2021 z 13. 10. 2021, doručenkou žalovanému na č. l. 38, e-mailovou zprávou z 23. 12. 2016, zřizovací listinou žalovaného z 13. 7. 2020.

8. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

9. Ze zřizovací listiny žalovaného ze dne 13. 7. 2020 s přihlédnutím k označení žalovaného coby účastníka této věci bylo prokázáno, že se jedná o příspěvkovou organizaci zřízenou Statutárním městem Brnem, když předmětem činnosti žalovaného je mj. i poskytování sociálních služeb dle ustanovení § 14 vyhl. č. 505/2006 Sb., která je prováděcí vyhláškou k zákonu č. 108/2006 Sb., ve znění novel (zákon o sociálních službách (zřizovací listina žalovaného z 13. 7. 2020).

10. Žalobce je osoba se zdravotním postižením, která byla omezena ve svéprávnosti rozsudkem Městského soudu v Brně z 6. 11. 2014, č. j. , spisová značka, , když žalobci byl jmenován opatrovník, a to listinou z 2. 2. 2015, sp. zn. , spisová značka, (listina o ustanovení opatrovníka z 2. 2. 2015, sp. zn. , spisová značka, ).

11. Žalobce v zastoupení opatrovníka uzavřel se žalovaným dne 16. 12. 2010 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování sociálních služeb žalobci jako osobě zdravotně postižené. V souvislosti se stravováním byl upraven i závazek žalovaného jako poskytovatele zajišťovat pro žalobce stravu v době poskytování služby. V článku III. odst. 2 je upravena problematika úhrady za stravu, když k datu uzavření smlouvy činila částka na stravu 149 Kč denně (potraviny 75 Kč, režijní náklady 74 Kč). Takto stanovené vyúčtování služeb nesmí překročit dle dohody účastníků maximální výši úhrady stanovenou zákonem a prováděcím právním předpisem s odkazem na platnou směrnici centra sociálních služeb o úhradách. Smlouva byla změněna několika dodatky, a to dodatkem č. I. 1 z 16. 12. 2010, kde článek III. odst. 2 smlouvy o poskytování sociálních služeb byl změněn tak, že částka na stravu činí 149 Kč denně (potraviny 80 Kč, režijní náklady 69 Kč). Z dodatku č. II. z 20. 4. 2012 byl změněn článek III. odst. 1 ohledně úhrady za pobyt v částce 180 Kč za den. Dodatkem č. III. z 25. 1. 2013 byl změněn článek III. odst. 2 smlouvy tak, že úhrada za stravu činí 160 Kč denně (potraviny 85 Kč, režijní náklady 75 Kč). Dodatkem č. IV. z 27. 2. 2015 byl změněn článek III. odst. 1 ohledně úhrady za pobyt 190 Kč denně a odst. 2 – úhrada stravy 170 Kč denně (90 Kč potraviny, režijní náklady 80 Kč). Dodatkem č. V. byl opětně změněn článek smlouvy ohledně úhrady za stravu v částce 170 Kč denně (potraviny 100 Kč, režijní náklady 70 Kč). Dodatkem č. VI. z 3. 6. 2021 byl změněn článek ohledně úhrady za ubytování (článek III. odst. 1) v částce 210 Kč denně (smlouva č. 17/09/11 z 13. 12. 2009, dodatek č. I. k této smlouvě z 16. 12. 2010, dodatek č. II. z 20. 4. 2012, dodatek č. III. z 25. 1. 2013, dodatek č. IV. z 27. 2. 2015, dodatek č. V. z 22. 12. 2017, dodatek č. VI. z 3. 6. 2021). Co se týče smlouvy, resp. dodatku č. VI. z 3. 6. 2021, z obsahu smlouvy a dodatku vyplývá, že úhradu, resp. výše úhrady za pobyt dle zákona 108/2006, ve znění prováděcího předpisu č. 505/2006, se řídí i odkazem na vnitřní směrnici centra sociálních služeb o úhradách v zařízení pro osoby se zdravotním postižením. Odkaz na příslušnou směrnici centra sociálních služeb je ostatně uveden i u ostatních dodatků.

12. Ze samotné vnitřní směrnice č. 10/2021 o úhradách v zařízeních pro osoby se zdravotním postižením soud zjistil, že tato směrnice upravuje blíže problematiku úhrady za poskytování ubytování, stravy a péče a taktéž tzv. vratky z úhrad v době ohlášené nepřítomnosti. Vratky z důvodu nepřítomnosti jsou upraveny v článku V. směrnice, kdy v případě předem ohlášené nepřítomnosti v zařízení se vrací za každý kalendářní den úhrada za péči a cena potravin z úhrady na stravování, přičemž se nevrací režijní náklady z úhrady na stravování a úhrada za ubytování u celoročního a týdenního pobytu (směrnice č. 10/2021 o úhradách v zařízeních pro osoby se zdravotním postižením). Z měsíčního vyúčtování pobytu, stravy a režie pro žalobce za období leden až květen 2021 je prokázáno, že v případě režie na stravování činí tato režie částku 70 Kč za 31 dní měsíce ledna, celkem tedy 2 170 Kč. Za měsíc únor 2021 činí tato režie 1 960 Kč za měsíc, za březen 2021 činí 2 170 Kč, za měsíc duben 2021 činí 2 100 Kč za měsíc a za květen 2021 činí 2 170 Kč. V součtu částek režie na stravování tedy činí výsledná částka za leden až květen 2021 žalobcem požadovaných 10 570 Kč (měsíční vyúčtování – strava, péče a ubytování za měsíce leden, únor, březen, duben a květen roku 2021). Pro úplnost soud uvádí, že z vyúčtování za toto období vyplývá, že žalovanému nebylo účtováno stravné v podobě paušálních výdajů na potraviny, kdy z tohoto vyplývá, že žalovaný nebyl v tomto období (1-5/2021) v zařízení přítomen.

13. Žalovaný se dotazoval u ústředního orgánu státní správy, tedy u Ministerstva práce a sociálních věcí na problematiku týkající se případného vracení režijních nákladů v době nepřítomnosti klienta v tom kterém sociálním zařízení. 23. 12. 2016 byl zaslán e-mail, jehož přílohou byl zápis z jednání na Ministerstvu práce a sociálních věcí ze 14. 12. 2016, kde předmětem jednání byly vratky za neodebranou stravu, příspěvek na péči a ubytování, když z vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá, že případná otázka vracení či nevracení úhrad za služby je v současné době věcí smluvního vztahu mezi poskytovatelem a souhlasem klienta, když vše musí mít poskytovatel řádně upraveno ve vnitřních dokumentech a o tomto musí být uživatelé informováni. V případném sporu může danou situaci rozřešit pouze soud (e-mail z 23. 12. 2016).

14. Žalobce, resp. opatrovník žalobce zaslal žalovanému přípis ze dne 7. 9. 2021, který byl označen jako Dovolání se neplatnosti části smlouvy o poskytování sociálních služeb s tím, že žalobce má za to, že ustanovení vnitřní směrnice o nevracení režijních nákladů z úhrady za stravování v době jeho nepřítomnosti se příčí dobrým mravům, resp. zjevně se příčí dobrým mravům, neboť způsobuje nepřiměřené a nespravedlivé následky. Žalovaný účtuje a pobírá paušální režijní náklady za stravování v době nepřítomnosti žalobce, kdy není zajišťováno stravování vůbec, přičemž stravování je zajišťováno jinými osobami (rodiči žalobce) a jim vznikají rovněž náklady na stravování, přesto je žalobce nucen hradit režijní paušál žalovanému. Z toho důvodu žalobce požádal o vrácení částky 10 570 Kč ve lhůtě 10 kalendářních dnů od doručení tohoto přípisu. Tento přípis žalobce žalovanému byl žalovanému doručen dne 13. 9. 2021. Žalovaný na toto reagoval přípisem z 16. 9. 2021, kde uvedl, že s námitkou žalobce ohledně neplatnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy žalovaný nesouhlasí a uplatněný nárok na vracení režijních nákladů žalovaný neuznává s tím, že ujednání nelze interpretovat jako ustanovení, které se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobce byl zároveň upozorněn na článek V. odst. 1 smlouvy (vypovězení smlouvy bez udání důvodu s výpovědní dobou 1 měsíc). Na to žalobce reagoval zasláním předžalobní výzvy z 24. 9. 2021, kterážto výzva byla žalovanému doručena dne 7. 10. 2021. V reakci na tuto předžalobní výzvu žalovaný dne 13. 10. 2021 v přípise žalobci sdělil, že platná směrnice centra sociálních služeb je nedílnou součástí smlouvy, z ujednání v této směrnici vyplývá, že se režijní náklady z úhrady na stravování a ubytování u celoročního a týdenního pobytu nevrací s tím, že žalovaný s námitkou neplatnosti z důvodu rozporu s dobrými mravy nesouhlasí a uplatněný nárok neuznává s tím, že žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že centru sociálních služeb nevzniknou provozní náklady v případě nepřítomnosti klienta. Zároveň byl žalobce upozorněn na to, že uplatnění nároku soudní cestou je jeho právem s tím, že však dojde k zatížení obou stran soudními náklady a případná žaloba ze strany žalobce neprospěje vzájemné spolupráci (přípis žalobce žalovanému ze 7. 9. 2021, reakce žalovaného na tento přípis z 16. 9. 2021, předžalobní výzva k úhradě z 24. 9. 2021 a reakce žalovaného na předžalobní výzvu z 13. 10. 2021, doručenky žalovanému ze dnů 13. 9. a 7. 10. 2021 na č. l. 38 spisu).

15. Co se týče právní kvalifikace této věci, mezi žalobcem, resp. opatrovníkem žalobce a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 14 vyhl. č. 505/2006 Sb., v platném znění, uzavřena smlouva týkající se umístění žalobce v , jméno FO, pro osoby se zdravotním postižením , Anonymizováno, včetně poskytnutí ubytování, stravy a dalších činností vymezených v odstavci 1 tohoto ustanovení prováděcí vyhlášky zákona o sociálních službách. Z dikce zákona o sociálních službách, konkrétně z části 3. tohoto zákona vyplývá, že žalovaný je příspěvkovou organizací, která provozuje několik zařízení sociálních služeb dle § 34 zákona č. 108/2006, tedy mj. i zařízení , Anonymizováno, v Brně, kde je umístěn žalobce na základě smlouvy uzavřené mezi jeho opatrovníkem a žalovaným dne 13. 12. 2009, ve znění dodatků.

16. Podle ustanovení § 574 OZ na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

17. Podle § 575 OZ má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

18. Podle ustanovení § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle ustanovení § 586 odst. 1 OZ je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmů určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení OZ nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

21. Podle ustanovení § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ustanovení § 1721 OZ ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

23. Podle ustanovení 1724 odst. 1 OZ smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

24. Podle ustanovení § 1789 OZ ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.

25. Podle ustanovení § 1798 odst. 1 OZ ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejich pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

26. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že na něj bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

28. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah bez ohledu na určitou míru smluvní volnosti (svobody) tento obsah stanovit bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, jakož i bez ohledu na to, zda druhá strana byla při vzniku smlouvy v dobré víře, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi a leckde i v právních normách určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základními a obecně uznávanými zásadami mravního řádu (slušností, poctivostí, čestností, úctou, tolerancí a důvěrou). Žalobce spatřuje rozpor s dobrými mravy v tom, že, byť žalobce jako klient žalovaného, není v zařízení umístěn a nachází se v péči rodičů, musí platit paušální náhrady za stravu 70 Kč denně za měsíce leden až květen roku 2021. Problematika týkající se případných vratek nákladů, resp. režijních nákladů na ubytování a stravu v sociálních zařízeních, není ve smyslu platné právní úpravy (zákon o sociálních službách a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu) upravena, když se jedná do jisté míry o vztah mezi klientem a poskytovatelem služby, na kterých je, jakým způsobem a zda vůbec si případné vratky upraví. V tomto případě opatrovník žalobce podepsal smlouvu, když z prováděcí směrnice o úhradách a platbách za poskytované služby včetně stravného a režijních nákladů za stravu bylo upraveno to, že i když klient není v zařízení přítomen, nemá nárok na vrácení či úhradu režijních nákladů za stravu ve výši 70 Kč.

29. Takovéto ujednání, se kterým byl ostatně opatrovník žalobce po celou dobu trvání smluvního vztahu (od roku 2009) srozuměn, není v rozporu s dobrými mravy tak, jak má na mysli ustanovení § 580 odst. 1 OZ.

30. Podle ustanovení § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.

31. Z písemného vyhotovení vnitřní směrnice žalovaného č. 10/2021 je prokázáno, že tato vnitřní směrnice se týká úhrad v zařízeních pro osoby se zdravotním postižením dle zákona o sociálních službách a prováděcí vyhlášky k tomuto předpisu.

32. S odkazem na § 588 OZ soud neshledal, že by takto ujednaná vratka ve smyslu nevracení zjevně narušovala veřejný pořádek, či odporovala zákonu, který v takovýchto případech dává prostor určité smluvní volnosti obou stran. Bylo na opatrovníkovi žalobce, aby případně nalezl jiné zařízení, které nabízí lepší podmínky, co se týče plateb poskytovaných služeb, když však žalobce, resp. jeho opatrovník využíval služeb tohoto zařízení bez jakýchkoliv problémů od roku 2009 a následně v roce 2021 začal brojit proti nevracení režijních nákladů z důvodu nepřítomnosti klienta. Byť žalobce jako chovanec žalovaného nebyl prokazatelně v zařízení přítomen, strany smlouvy si jednoznačně dohodly, že v případě omluvené nepřítomnosti není dán nárok žalobce na vrácení režijních nákladů, když s tímto musel být opatrovník žalobce srozuměn. Soud nevidí žádný rozpor s dobrými mravy ani rozpor se zákonem, a proto žalobu, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku, v celém rozsahu zamítl, když žalovaný se nevracením režijních nákladů za stravu od ledna do května 2021 nemohl bezdůvodně obohatit, neboť smluvní ujednání mezi účastníky soud shledává za platné. Žalobci, resp. jeho opatrovníkovi, muselo být známo a byl při uzavírání smluv a následných dodatků srozuměn s tím, že v případě omluvené nepřítomnosti klienta se režijní náklady ve výši 70 Kč denně nevrací. Ze všech těchto důvodů proto soud žalobě nevyhověl a tuto zamítl, neboť neshledal žádný rozpor s dobrými mravy tak, jak má na mysli § 588 OZ.

33. Žalovaný byl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela úspěšný v této právní věci, nicméně s ohledem na zdravotní stav žalobce lze důvodně předpokládat, že by u něj byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 o.s.ř., když toto řízení je v souladu s § 11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích od případné poplatkové povinnosti ze strany žalobce osvobozeno. Byť žalobu shledává soud jako nedůvodnou, v případě přiznání nákladů řízení za právní zastoupení žalovaného se soudu jeví s přihlédnutím k osobě žalobce, že by se jednalo o nepřiměřenou tvrdost zákona, a proto, co se týče náhrady nákladů řízení, bylo rozhodnuto tak, že žádné ze stran této věci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.