39 C 238/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované pro příjem pošty: ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 64 400 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně zaplacení částky ve výši 53 950 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11. 4. 2021 do zaplacení se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 450 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11. 4. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 19. 4. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 64 400 Kč s příslušenstvím, a to z titulu toho, že 30. 6. 2014 žalobce provedl odtah motorového vozidla, [registrační značka], když jako provozovatel tohoto vozidla byla evidována žalovaná. Vozidlo bylo umístěno na parkovišti provozované žalobcem a vyzvednuto 13. 11. 2018. K realizaci odtahu došlo na základě pokynu strážníka Městské policie [anonymizováno]. Důvodem odtahu byl § 27 zákona o provozu na pozemních komunikacích. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobci nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné dle nařízení hlavního města Prahy, kdy parkovné je počítáno za každý započatý den, přičemž náklady činily za odtah 1 900 Kč, služby parkoviště za první až třetí den odtahu 250 Kč, služby parkoviště za čtvrtý a každý další započatý den až do 180. dne od data přitažení vozidla 400 Kč, kdy od 181. dne až do vyzvednutí vozidla činí parkovné 50 Kč denně za každý započatý den. Pohledávka za období od 30. 6. 2014 do 5. 5. 2015 byla žalobci pravomocně přiznána rozsudkem zdejšího soudu z 19. 3. 2018, č. j. 19 C 151/2015-65 Touto žalobou požaduje žalobce parkovné od 6. 5. 2015 do data vydání vozu 13. 11. 2018, když se jedná o 1288 dní po 50 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě požadované částky, ničeho nezaplatila.

2. Pokud soud vydal v této právní věci platební rozkaz, nepodařilo se jej žalované doručit do vlastních rukou. Za tohoto stavu byl platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. V rámci pátrání po pobytu žalované soud zjistil, že tato má evidovánu od března 2012 adresu bydliště na [příjmení] [anonymizováno] v [obec], když se jedná o administrativní adresu bydliště žalované. Předchozí adresa – [ulice a číslo], [obec] – byla evidována jako bydliště žalované do 8. 3. 2022, když posléze bylo zjištěno, že tato adresa ([ulice a číslo], [obec]) je na Úřadu práce ČR evidována jako trvalá a kontaktní adresa žalované.

3. Žalované byla žaloba s výzvou k vyjádření k žalobě a výzvou k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání) doručena řádně do vlastních rukou na adresu [ulice a číslo] v [obec] dne 16. 12. 2021. Žalovaná se vyjádřila podáním 23. 12. 2021, kde uplatnila námitku promlčení nároku za období od 6. 5. 2015 do 18. 4. 2018 s tím, že žaloba byla podána dne 19. 4. 2021.

4. V reakci na vyjádření žalované zaslal žalobce zdejšímu soudu v této věci dne 5. 4. 2022 podání, kde vzal žalobu zpět v částce 53 950 Kč s příslušenstvím a nadále požadoval úhradu částky ve výši 10 450 Kč, kterážto částka je představována nárokem za parkovné od 19. 4. 2018 do 13. 11. 2018 dle protokolu o převzetí vozidla. Za toto období v délce 209 dnů činí náhrada parkovného 50 Kč za každý den, tedy celkem 10 450 Kč.

5. V rámci prvého nařízeného jednání ve věci dne 8. 4. 2022 žalovaná uvedla, že byla požádána svým synem o to, zda by na ni nemohl přepsat auto, které žalovaná nikdy neviděla, nezná ani jeho značku ani číslo registrace. O celé záležitosti s parkovným jí není nic známo. Co se týče zpětvzetí žaloby a uplatněného zbývajícího nároku 10 410 Kč, s uhrazením této částky žalovaná nesouhlasila, neboť v době rozhodné vozidlo neprovozovala.

6. Soud provedl v této právní věci dokazování čtením listinných důkazů, a to předžalobní výzvou žalované z 31. 3. 2021, osvědčením o registraci vozidla, evidenční kartou vozidla, oznámením o odstranění vozidla z 15. 8. 2014, protokolem o odtahu vozidla [číslo] opisem rozsudku MS Brno z 19. 3. 2018, č. j. 19 C 151/2015-65, výzvou žalované z 9. 12. 2014, protokolem o převzetí vozidla od nálezce z 3. 11. 2018 a výslechem svědka [jméno] [příjmení], manžela žalované.

7. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

8. V rámci procesního stanoviska žalované a uplatněné námitky promlčení nároku vzal žalobce žalobu zpět v částce 53 950 Kč, když se jedná o nárok za parkovné od 6. 5. 2015 do 18. 4. 2018. Z písemného vyhotovení částečného zpětvzetí žaloby vyplývá, že důvodem pro zpětvzetí žaloby bylo uplatnění námitky promlčení ze strany žalované, když žalobce nadále požadoval parkovné od 19. 4. 2018 do 13. 11. 2018, tedy za dobu 209 dnů, v celkové výši 10 450 Kč s příslušenstvím. Žalovaná v rámci svého procesního stanoviska u jednání soudu dne 8. 4. 2022 neuvedla žádné důvody týkající se případného nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku, po zahájení řízení, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil s odkazem na § 96 odst. 1, 3 o.s.ř.

9. Z karty vozidla [registrační značka] je prokázáno, že žalovaná je dle tohoto dokladu evidována, resp. byla evidována od 27. 8. 2013 jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla. K tomuto vozidlu [značka automobilu] příslušel technický průkaz č. [anonymizováno] [číslo] a osvědčení o registraci vozidla [anonymizováno] [číslo]. Vozidlo bylo dle karty evidováno jako provozované (karta vozidla [anonymizováno] [číslo]).

10. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] z 30. 6. 2014 je prokázáno, že shora specifikované vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], zelené barvy, bylo dne 30. 6. 2014 v 01:30 hod. ráno odtaženo z ulice [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo] odtahovou službou provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Toto vozidlo bylo umístěno na žalobcem provozovaném parkovišti, kdy dne 13. 11. 2018 bylo toto vozidlo převzato od nálezce a předáno na odstavnou plochu. Je nepochybné a do jisté míry nesporné, že předmětné vozidlo bylo umístěno na parkovišti v době od 6. 5. 2015 do 18. 4. 2018, tedy do data protokolu o převzetí vozidla od nálezce, přičemž žalobci přísluší za umístění vozidla na odstavném parkovišti parkovné. Po zohlednění částečného zpětvzetí požaduje žalobce parkovné za období od 19. 4. 2018 do 13. 11. 2018, tedy do data, kdy bylo vozidlo předáno hlavnímu městu [obec], kdy za období 209 dnů činí náklady na parkovném 50 Kč za každý započatý den, tedy v součtu 10 450 Kč Cena parkovného vyplývá z nařízení [územní celek] [číslo] z roku 2013 s přihlédnutím k výměru Ministerstva financí (cenový věstník) č. 1/ 2013 z 28. 11. 2012 a č. 1/2014 z 22. 11. 2013, kde v těchto nařízeních jsou stanoveny maximální ceny stanovované kraji a obcemi podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen. Výměr byl vydán v souladu s § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, s přihlédnutím k § 44 odst. 2 zákona 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec] (protokol o odtahu vozidla [číslo] z 30. 6. 2014, protokol o převzetí vozidla od nálezce a jeho předání na odstavnou plochu z 13. 11. 2018).

11. Proti žalované vedl žalobce již jedno řízení u zdejšího soudu, a to pod sp. zn. 19 C 151/2015, když z opisu rozsudku Městského soudu v Brně z 19. 3. 2018, č. j. 19 C 151/2015-65, je prokázáno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 79 950 Kč, a to právě z titulu hrazení parkovného za umístění výše specifikovaného vozidla od 1. 7. 2014 do 5. 5. 2015 (rozsudek MS [obec] z 19. 3. 2018, č. j. 19 C 151/2015-65). Jak vyplývá ze skutkového vymezení této věci, předmětem tohoto sporu je, resp. bylo parkovné za dobu od 6. 5. 2015 do 13. 11. 2018 v celkové výši 64 400 Kč. Žalovaná byla předžalobní výzvou z 31. 3. 2021 vyzvána k úhradě původně žalované částky ve výši 64 400 Kč do 10. 4. 2021, když pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že předžalobní výzva byla žalované zasílána na adresu [adresa žalované], když se jedná sice o úřední adresu bydliště žalované [anonymizováno], kde žalovaná očividně nemůže bydlet, nicméně tato adresa je evidována jako adresa jejího trvalého bydliště. Obsílka s předžalobní výzvou se vrátila žalobci, resp. právnímu zástupci žalobce zpět s poznámkou, že žalovaná je na předmětné adrese neznámá, neboť na adrese sídlí [anonymizováno] (předžalobní výzva z 31. 3. 2021, poštovní dodejka žalované). Žalovaná byla vyzývána k uhrazení dlužné částky žalobcem již 9. 12. 2014, když k datu 9. 12. 2014 činila žalobcem vyčíslená pohledávka z titulu odtahu a služeb 67 466,66 Kč (výzva k uhrazení dlužné částky z 9. 12. 2014).

12. Pro stručnost lze tedy konstatovat, že žalovaná byla v příslušných registrech evidována a vedena jako výlučný vlastník osobního motorového vozidla [příjmení], zelené barvy, [registrační značka]. Toto vozidlo bylo dne 30. 6. 2014 odtaženo a následně umístěno na odstavném parkovišti provozovaném žalobcem až do 13. 11. 2018, když žalobci vznikl za celou dobu umístění vozidla nárok na parkovné. O části celkového nároku již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení sp. zn. 19 C 151/2015. Žalovaná vznesla námitku promlčení, na základě čehož vzal žalobce žalobu částečně zpět, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku, a nadále požadoval po žalované uhrazení parkovného 50 Kč za každý započatý den za dobu 209 dní od 19. 4. 2018 do 13. 11. 2018 v celkové výši 10 450 Kč. 13. [jméno] žalovaná se v rámci svého ústně předneseného procesního stanoviska hájila tím, což bylo podepřeno i výslechem svědka [jméno] [příjmení], že syn žalované [jméno] [příjmení] dal auto do likvidace občanu romské národnosti. Sám svědek [jméno] [příjmení] auto dovezl z [obec] na parkoviště u [anonymizováno], kde došlo k předání vozidla a nadále se [příjmení] o celou záležitost nestarali. Svědek potvrdil, že vozidlo bylo psáno na žalovanou, kdy svědek sám uvedl, že tři roky po předání vozidla k likvidaci musel hradit a doplatit za tři roky povinné ručení. Nemohl se vyjádřit, resp. nevěděl, proč syn nechal vozidlo napsat na žalovanou, když svědek dále uvedl, že za likvidaci vozidla bylo zaplaceno 1 200 Kč, nevěděl však, kdo je platil (výslech svědka [jméno] [příjmení]).

14. Pokud žalovaná navrhovala k důkazům výslech syna [jméno] [příjmení], ze kteréhožto důvodu bylo jednání odročeno na den 17. 6. 2022, na toto jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, nezajistila ani účast navrženého svědka [jméno] [příjmení].

15. Po zvážení všech okolností tohoto případu má tedy soud za to, že žalobce v řízení prokázal, že předmětné vozidlo bylo umístěno na odstavném parkovišti, mj. i od 19. 4. 2018 do 13. 11. 2018, tedy po dobu 209 dnů, když poslední den, tedy 13. 11. 2018 bylo vozidlo převzato od nálezce a předáno na odstavnou plochu dle protokolu o převzetí vozidla z 13. 11. 2018.

16. Co se týče právní kvalifikace této věci, podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, provozovatel vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci je povinen hradit náklady spojené s odstraněním vozidla vzniklé vlastníkovi pozemní komunikace či osobě, která je na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace oprávněna odstranit vozidlo tvořící překážku provozu na pozemní komunikaci. Neodpovídá pravdě skutkové vymezení věci v tom, že důvodem pro odtah, kromě pokynu strážníka, byla aplikace § 27 zákona o silničním provozu, když z písemného vyhotovení protokolu o odtahu vozidla vyplývá, a je zaškrtnuta právě část týkající se aplikace § 45 tak, jak je shora uvedeno. Žalovaná jako vlastník a provozovatel vozidla [příjmení], [registrační značka] je tedy povinna hradit náklady na parkovném dle výše zmíněných nařízení a předpisů hlavního města Prahy, s přihlédnutím k výměru Ministerstva financí ČR č. 1/ 2013 a č. 1/2014 Sb., kde ujednání o cenách za parkovné a odtah jsou v souladu s příslušnou právní úpravou, tedy zákona o cenách, zákona o hlavním městě [obec] apod. Žalovaná jako výlučný vlastník a provozovatel vozidla má ve smyslu § 2900 a násl. OZ povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku škod, když po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby nesl případné náklady vynaložené v souvislosti s plněním jeho účelu, pro který byl žalobce ostatně zřízen. Pokud tedy vozidlo ve vlastnictví žalované bylo umístěno na odstavném parkovišti i v době od 19. 4. 2018 do 13. 11. 2018, soud s přihlédnutím k dataci podání žaloby dne 19. 4. 2021 konstatuje, že v tomto rozsahu uplatněný nárok není promlčen dle § 609 a násl. OZ, když soud přihlédl k námitce promlčení uplatněné žalovanou u části nároku dle § 610 odst. 1 OZ. Protože žalobce požaduje částku 10 450 Kč z titulu parkovného za 209 dní od 19. 4. 2018 do 13. 11. 2018, v tomto rozsahu byla žaloba podána ještě v průběhu běhu zákonem stanovené promlčecí lhůty dle § 629 odst. 1 OZ a nárok uplatněný po zohledněný částečného zpětvzetí promlčen není.

17. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději soud tedy naznal, že žaloba v rozsahu ve výroku II. je důvodná, neboť žalovaná jako vlastník a provozovatel odstaveného vozidla musí z tohoto důvodu hradit případné náklady vzniklé na parkovném, a soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl, když žalovaná je od 11. 4. 2021 dle § 1968 a násl. OZ v prodlení s úhradou požadované částky na parkovném. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobě vyhověl, i co se týče úroků z přisouzené částky 10 450 Kč.

18. Co se týče náhrady nákladů řízení, žalobce, resp. úspěšná strana sporu má nárok dle § 142 odst. 1 o.s.ř. na plnou náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s tímto řízením.

19. Žalobce původně požadoval z titulu parkovného po žalované částku ve výši 64 400 Kč, když po vznesení námitky promlčení vzal žalobce promlčenou část uplatněné pohledávky zpět, a to ve výši 53 950 Kč. Ke zpětvzetí žaloby došlo na základě úspěšně uplatněné námitky promlčení ze strany žalované, když nelze z tohoto důvodu hovořit o tom, že by žaloba byla vzata zpět pro chování žalované. Soud má tedy za to, že analogicky se lze na částku, která byla předmětem částečného zpětvzetí žaloby, dívat jako na žalobcův neúspěch ve věci, když žalobce přikročil k částečnému zpětvzetí poté, co žalovaná vznesla námitku promlčení. S ohledem na zbývající úspěšný nárok, resp. část nároku 10 450 Kč s příslušenstvím, soud dospěl k závěru, že v tomto směru je plně namístě odůvodněno, aby si každá ze stran sporu náklady řízení nesla ze svého, když je zřejmé, že závazek, resp. dluh žalované vůči žalobci v původně uplatněné výši trvá, když však na základě uplatněné námitky promlčení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby. Soud tedy s přihlédnutím ke všem okolnostem tohoto případu dospěl k závěru, že je plně spravedlivé, aby si v tomto případě každá ze stran této věci vzniklé náklady řízení nesla ze svého, neboť soud neshledal žádný důvod, proč by měl žalované uložit povinnost zaplatit žalobci jím požadované náklady řízení.

20. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.