39 C 239/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Rozmahelem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 14. 8. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 701,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 748,54 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, úrok z částky 50 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 29. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 4 904 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , advokáta se sídlem , Jméno advokáta B, /, Anonymizováno, , , adresa, , rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 22. 9. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím (kapitalizované úroky, kapitalizované zákonné úroky z prodlení a úroky z prodlení v zákonné výši v procentuální výměře 12,75 % ročně z požadované částky), a to z titulu toho, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) a žalovaným došlo dne 1. 10. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, což bylo potvrzeno v samotné smlouvě, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a další rozhodné poměry. Právní předchůdce žalobce vycházel ze zásady presumpce poctivosti jednání žalovaného, kdy na základě této smlouvy po posouzení úvěruschopnosti byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky 50 000 Kč, když žalovaný se tuto částku zavázal žalobci splácet spolu s částkou 38 332 Kč (součet kapitalizovaných úroků za půjčené prostředky za dobu trvání smlouvy a poplatek za zpracování zápůjčky 1 500 Kč), když žalovaný měl takto z titulu úvěru zaplatit 50 000 Kč a 38 332 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 7 361 Kč, když žalovaný měl celkem zaplatit 88 332 Kč. Žalovaný však svému závazku splátky řádně a včas hradit nedostál, když z toho důvodu činila dlužná jistina k 26. 2. 2024 50 000 Kč a poplatek 38 332 Kč. Žalovaný ničeho nehradil, proto neuhrazená jistina se nadále úročí dohodnutým úrokem 12,75 % ročně, když žalobce rovněž požaduje dle čl. 6.6 smluvních podmínek úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Takto vzniklá pohledávka byla k datu 28. 4. 2025 postoupena na žalobce, když žalobce z titulu postoupení pohledávky požaduje na jistině 50 000 Kč, kapitalizované úroky 5.748,54 Kč, kapitalizované zákonné úroky 3 701,04 Kč a dále pak dohodnuté úroky a úroky z prodlení 12,75 % ročně z jistiny úvěru od 29. 4. 2025. Kapitalizovaná výše úroků byla stanovena procentuální výměrou 12,75 % ročně od 2. 10. 2024, tedy od data marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky. Takto žalobce rovněž požaduje i zákonné úroky z prodlení, tedy od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky od 2. 10. 2024. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby, nijak nereagoval., právnická osoba, úplnost soud považuje za vhodné uvést, že žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115 o.s.ř.

3. Pokud soud vydal v této věci platební rozkaz, nepodařilo se jej žalovanému doručit do vlastních rukou. Za tohoto stavu byl vydaný platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen., právnická osoba, rámci zjišťování (ověřování) pobytu žalovaného na území ČR soud zjistil, že se jedná o bulharského státního příslušníka, který má povolen pobyt na území ČR na adrese, pod kterou je žalovaný specifikován v záhlaví tohoto rozsudku, když se jedná o formu trvalého pobytu od září 2023. Na adresu trvalého pobytu žalovaného mu byla doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o. s. ř., když žalovaný má na této adrese doručeno fikcí. Po vrácení nevyzvednuté obsílky soudu z titulu absence poštovní schránky žalovaného soud vydal sdělení dle § 49 odst. 4 o. s. ř., které bylo s poučením žalovanému vyvěšeno na úřední desce soudu dne 23. 2. 2022. Žalovaný přes poučení v tomto sdělení nijak nereagoval, obsílku si nevyzvedl. Žalovaný tedy zůstal v této věci nečinný, písemně ani jinou relevantní formou se nevyjádřil, nevyjádřil se ani k postupu soudu ohledně rozhodnutí bez jednání. S přihlédnutím k nečinnosti žalovaného má tedy soud za to, že žalovaný takto dává najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání.

5. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak zákaznickou kartou, žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 10. 2023, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 10. 2023, číslo , hodnota, , smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, oznámením žalovanému o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025, tabulkou umoření dluhu z 6. 5. 2025, poštovním podacím lístkem z 22. 5. 2025, 30. 7. 2025, výzvou žalovanému před podáním žaloby z 29. 7. 2025, potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky z 2. 9. 2025, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 12. 12. 2022, když soud po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal za prokázaný tento následující skutkový děj:

6. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence právního předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ), když se jedná o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze s předmětem podnikání mimo jiné i poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce je prokázáno (což je rovněž soudu známo z jeho jiné úřední a rozhodovací činnosti), že žalobce je rovněž zapsán jako obchodní korporace v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když předmětem podnikatelských aktivit žalobce je rovněž mimo jiné poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 12. 12. 2022).

7. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla dne 28. 4. 2025 ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. OZ uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, když předmětem postoupení pohledávek měly být pohledávky uvedené v příloze číslo , hodnota, . k této smlouvě, a to úplatně. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn přípisem ze dne 28. 4. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky z 2. 9. 2025, oznámení žalovanému o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025, poštovní podací lístek z 22. 5. 2025).

8. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 1. 10. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , když z bližšího obsahu této smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce úvěr ve výši 50 000 Kč. Kromě jistiny úvěru měl žalovaný zaplatit za poskytnutí spotřebitelského úvěru poplatek ve výši 36 424 Kč, když tato částka se sestává z úroku 26 214 Kč, poplatku za splácení 8 710 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení 3 710 Kč a částky za flexibilní splácení 5 000 Kč. Celkem měl tedy žalovaný z titulu poskytnutí spotřebitelského úvěru zaplatit žalobci částku ve výši 88 332 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách 7 361 Kč měsíčně, s datem poslední splátky 1. 10. 2024. Přesto, že úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalovanému poskytnut, žalovaný ničeho, ani částečně, neplatil, když žalovaný měl splátky úvěru hradit na bankovní účet pod variabilním symbolem tak, jak je uvedeno ve smlouvě. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný ničeho ani částečně nehradil. V souvislosti s poskytnutím úvěru žalobce doložil i kartu zákazníka z 1. 10. 2023, ze které vyplynulo, že tato se týká právě žalovaného, který požádal v rámci zákaznické karty o spotřebitelský úvěr 50 000 Kč, když se jednalo o bulharského státního příslušníka s povolením pobytu na území ČR na adrese, pod kterou je žalovaný specifikován v záhlaví rozsudku. Žalovaný v této zákaznické kartě vyplnil svůj rodinný stav, své finance s tím, že pracuje v zaměstnaneckém poměru na plný úvazek jako řidič u firmy , jméno FO, , sídlem , adresa, , s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč, což mělo být doloženo pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. Žalovaný na tomto úvěru ničeho ani částečně nehradil. Co se týče analýzy finanční situace žalovaného, jeho měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 3 000 Kč, když bylo uvedeno, že žalovaný má zřízen bankovní účet. Nebyly zohledněny ani náklady na bydlení, případné další živobytí, když, co se týče měsíčních výdajů žadatele, tedy žalovaného, tyto zřejmě byly stanoveny pouhým odhadem částkou 3 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel, nereagoval ani na předžalobní výzvu (zákaznická karta z 1. 10. 2023, smlouva o spotřebitelském úvěru z 1. 10. 2023, číslo , hodnota, ze dne 1. 10. 2023, smluvní podmínky pro úvěr, předžalobní výzva žalovanému z 29. 7. 2025, poštovní podací lístek z 30. 7. 2025).

9. Co se týče tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr nesplácel, soud zjistil, že žalovaný předmětný úvěr čerpal dne 1. 10. 2023 v částce 50 000 Kč, když z tabulky umoření úvěru z 6. 5. 2025 je zřejmé a vyplývá, že žalovaný ničeho ani částečně na úvěru nehradil (tabulka umoření ze dne 6. 5. 2025).

10. Jak již soud uvedl výše, žalovaný zůstal v této věci naprosto nečinný, neuvedl ničeho právně ani skutkově podstatné či významného pro posouzení této věci.

11. Co se týče právní kvalifikace této věci, podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti či rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 421 odst. 1 OZ za podnikatele se považuje mimo jiné i osoba zapsaná v obchodním rejstříku, když jak žalobce, tak i jeho právní předchůdce jsou obchodními korporacemi ve smyslu zákona o obchodních korporacích.

13. Jestliže došlo mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, takto došlo podle § 1721 OZ, s přihlédnutím k § 1724 odst. 1 OZ k uzavření závazkového vztahu mezi oběma účastníky, když ze závazku má věřitel vůči dlužníkovi právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit, přičemž závazky vznikají zejména ze smluv.

14. Z obsahu předložené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru je jednoznačně zřejmé, že se jedná o smluvní vztah, který lze podřadit pod § 2 a násl. smlouvy o spotřebitelském úvěru, když poskytovatel úvěru má povinnost v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o tomto úvěru či změnou závazku z takové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, které jsou získány nejen od spotřebitele, ale taktéž, pokud je to nezbytné, i z databáze, která umožňuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů.

15. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posoudí zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky úvěru porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a případného plnění dosavadních zdrojů.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, když k neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Z § 86 odst. 1. věta druhá vyplývá, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr tehdy, jestliže z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po aplikaci výše zmíněné kvalifikace této věci ke shora uvedenému a prokázanému ději soud po zvážení všech okolností tohoto případu dospěl k závěru, že jestliže uzavřel právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu dle § 2395 a násl. OZ, s přihlédnutím k § 2 a násl. zákona o spotřebitelskému úvěru, v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce, respektive jeho právní předchůdce postupoval v souladu a v intencích s § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce sice tvrdil, což dokládal zákaznickou kartou, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nicméně k této zákaznické kartě nebyly ze strany žalobce doloženy žádné listiny, které měly být k takto zjišťované úvěruschopnosti žalovaného dokládány (pracovní smlouva, živnostenský list, výpisy z bankovního účtu), kdy nebyly doloženy ani výplatní pásky žalovaného, ani případné další údaje a listiny, které se týkaly nákladů na bydlení a živobytí žalovaného, když žalovaný v zákaznické kartě označil, že se jedná o spolubydlící osobu. Není zřejmé, z jakého titulu je žalovaný uveden jako spolubydlící, zda z titulu vlastnických práv, nájmu, podnájmu a podobně, přičemž žalobcem odhadnuté měsíční výdaje žadatele ve výši 3 000 Kč jsou i k datu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k datu uzavření smlouvy natolik mizivé a ostatně, jak vyplývá z jejich specifikace, stanoveny pouhým odhadem, kdy náklady a výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč neodpovídají běžným a obvyklým nákladům na bydlení a živobytí. Navíc ze zákaznické karty nevyplynulo, jakým způsobem žalobce, respektive poskytovatel úvěru analyzoval příjmovou a výdajovou stránku žalovaného při výši jeho čistého příjmu ve výši 24 000 Kč a další nedoložené čisté příjmy domácnosti žalovaného ve výši 41 000 Kč, když další čisté příjmy, ostatně jako výše mzdy nebyla žádným způsobem zohledněna, ani doložena. Pokud měl být doložen výpis z bankovního účtu za září 2023, tento rovněž nebyl k zákaznické kartě přiložen a není tedy zřejmé, jaká byla výše finančních prostředků na zmiňovaném účtu žalovaného.

20. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že žalobce, respektive právní předchůdce žalobce, nedostál svým zmiňovaným povinnostem řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly zohledněny ani listiny, které měl žalovaný v rámci zkoumání úvěruschopnosti dokládat, výše měsíčních výdajů byla stanovena toliko částkou 3 000 Kč, a to odhadem bez toho, aniž by byly zohledněny skutečné náklady na živobytí a bydlení žalovaného. Charakter smluvního ujednání v rámci tohoto typu spotřebitelské smlouvy si žádá, aby poskytovatel úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru posoudil při sjednávání spotřebitelského úvěru důkladně a s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být jednoznačně zřejmé, že žalovaný nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splácet. Za tohoto stavu proto soudu nezbývá nic jiného než konstatovat, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, když k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu dle dikce zákona.

21. Žalobce, respektive jeho právní předchůdce svoji zákonem stanovenou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil, nepostupoval s odbornou péčí a v rozporu s judikaturou NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 2178/2018, Nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce v intencích těchto judikátů a v intencích právní úpravy schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumal, když, pokud byla odhadnuta částka na výdaje žalovaného v měsíční výši 3 000 Kč, tato částka neodpovídá skutečným nákladům na bydlení, živobytí a podobně. Právní předchůdce žalobce splnil svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost pouze formálně a rezignoval takto na svou zákonnou povinnost, kdy spoléhal pouze na údaje získané výlučně od žalovaného. Ze všech těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je dle § 580 odst. 1 OZ, s přihlédnutí k § 588 OZ a § 86 a 87 zákona o spotřebitelskému úvěru, absolutně neplatná, kdy z toho důvodu má soud za to, že jestliže žalobce požaduje po žalovaném plnění z titulu nesplácení úvěru dle smlouvy, v tomto směru není nárok důvodný. Žalobci však byl dle tabulky umoření úvěr ve výši 50 000 Kč poskytnut, kdy na straně žalovaného se tedy jedná z titulu neplatného právního úkonu o bezdůvodné obohacení, tedy o částku, o kterou se žalovaný na úkor ochuzeného bezdůvodně obohatil, a to ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 OZ. Částka 50 000 Kč byla tedy žalovanému poskytnuta, přičemž se jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který získal tuto částku bez jakéhokoliv právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč z titulu neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jedná se tedy o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. OZ. Žalovaný je tedy povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč, když žalovaný je dle § 1968 a násl. OZ v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od data následujícího po datu, ve kterém mohl žalovaný na základě předžalobní výzvy dle § 142a odst. 1 o. s. ř. dobrovolně plnit. Žalovaný je tedy v prodlení od 14. 8. 2025, kdy toto prodlení žalovaného trvá. Soud proto přiznal žalobci ve výroku I. z titulu bezdůvodného obohacení 50 000 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně od data následujícího po datu, ve kterém uplynula žalovanému lhůta pro vrácení bezdůvodného obohacení, přičemž výše úroků z prodlení v zákonné výši je v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu ohledně požadavku žalobce na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku a dalšího příslušenství k pohledávce tak, jak je uvedeno ve výroku II., v tomto směru byla žaloba zamítnuta, neboť není důvodná. Ohledně žalobní jistiny 50 000 Kč byl žalobce zcela úspěšný, byť z titulu vrácení bezdůvodného obohacení, nikoliv z titulu vrácení úvěru, soud proto přiznal úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku specifikovanou ve výroku III., když se jedná o soudní poplatek 2 000 Kč, odměnu za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalovanému k plnění) při sazbě 700 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025). Ke každému úkonu soud připočetl 100 Kč za úkon jako náhradu hotových výdajů (§ 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025). Celkovou odměnu za právní pomoc a hotové výdaje ve výši 2 400 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Neúspěšný žalovaný proto musí zaplatit úspěšnému žalobci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradě nákladů řízení částku specifikovanou ve výroku III. tohoto rozsudku.

22. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.