39 C 242/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozen dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 669,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 22. 5. 2022 do zaplacení, a částku ve výši 2 669,22 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 22. 5. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 555,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 676,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 1. 2022 do 21. 5. 2022, úrok z částky 13 000 Kč ve výši 24,81 % ročně od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 524,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 338,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 669,22 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 1. 2022 do 21. 5. 2022, úrok z částky 2 669,22 Kč ve výši 25,5 % ročně od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 2 252 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 2.11.2022 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 15 669,22 Kč a to z titulu dvou smluv o úvěru, které žalovaný uzavřel dne 10.6.2019 a 21.3.2019 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) když na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr 13 000 Kč, který žalovaný nesplácel a 8 000 Kč, který byl žalovaným hrazen pouze částečně. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o.s.ř. Pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k rozhodnutí bez jednání (§ 115a o.s.ř.), tyto písemnosti měl žalovaný doručeny fikcí, když po marném uplynutí úložní lhůty byla obsílka s těmito písemnostmi dne 27.1.2023 žalovanému vložena do užívané poštovní schránky na adrese jeho bydliště. Žalovaný zůstal v této věci nečinný, nevyjádřil se ani k žalobě, ani k postupu soudu dle § 115a o.s..ř., soud měl tedy zato, že žalovaný takto dal najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. V rámci projednávání této věci soud provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak kartou zákazníka – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 20.3.2019 a 7.6.2019, smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20.3.2019, smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] z 10.6.2019, oznámením o postoupení pohledávky z 3.2.2022, poštovním podacím lístkem ze 4.2.2022 a 6.5.2022, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze dne 7.6.2018, předžalobní výzvou žalovanému ze dne 6.5.2022. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: Žalovaný v rámci žádosti o spotřebitelský úvěr vyplnil dne 20.3.2019 u poskytovatele úvěru (úvěrujícího) kartu zákazníka, kde kromě obecných generálií žalovaný v rámci žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že pracuje v ČR v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou u firmy [právnická osoba] jako kuchař s příjmem 14 900 Kč. Výdaje na bydlení z titulu nájmu byly stanoveny částkou 6 000 Kč, osobní výdaje 4 700 Kč, když žalovaný měl použitelný příjem 4 200 Kč. V případě karty zákazníka žádosti o spotřebitelský úvěr ze 7.6.2019 bylo uvedeno, že žalovaný pracuje jako kuchař v hlavním pracovním poměru bez uvedení doby trvání, a to u firmy [právnická osoba] se sídlem [obec]. Zaměstnání žalovaného bylo ověřeno dílem osobně a dílem telefonicky, bez toho, aniž by z karty zákazníka vyplynulo, jakým způsobem si žalobce, resp. poskytovatel úvěru ověřoval a zjišťoval osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. V případě karty zákazníka ze dne 7.6.2019 bylo uvedeno, že žalovaného příjem je 10 000 Kč s dalšími příjmy 6 000 Kč bez bližší specifikace o jaké další příjmy a z jakého důvodu se jedná. Výdaje na bydlení a osobní výdaje byly stanoveny částkou 10 700 Kč s použitelným příjmem 3 900 Kč. Z karty zákazníka není zřejmé, že by si poskytovatel úvěru dále vyžadoval další nutné a důležité údaje pro případné ověření úvěryschopnosti žalovaného, tedy jeho schopnosti úvěr splácet (karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr ze den 7.6.2019 a 20.3.2019). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 20.3.2019 vzal soud za prokázáno, že žalovanému byl poskytnut v hotovosti spotřebitelský úvěr 8 000 Kč, který měl žalovaný hradit s úrokem 1 320 Kč, administrativním poplatkem 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč po dobu 45 týdnů ve splátkách 296 Kč měsíčně. Z toho vyplývá, že žalovaný měl z titulu úvěru ve výši 8 000 Kč uhradit za 45 týdnů ve splátkách celkem 13 320 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 10.6.2019 je prokázáno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěru 13 000 Kč. Žalovaný měl na jistině úvěru hradit kromě výše uvedené částky i úrok 2 600 Kč, administrativní poplatek 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč, když tento poskytnutý úvěr měl hradit v týdenních splátkách 390 Kč po dobu 60 týdnů, z čehož vyplývá, že žalovaný měl na tomto úvěru zaplatit 23 400 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 20.3.2019 a 10.6.2019). V případě úvěru na částku 13 000 Kč vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobce, že žalovaný své povinnosti nedostál a na tomto poskytnutém úvěru nehradil ničeho, resp. hradil pouze částku 6 870 Kč, když nadále žalovaný dluží na jistině 13 000 Kč. V případě úvěru 8 000 Kč žalovaný na tomto úvěru hradil pouze částečně a z titulu dluhu na jistině tak dlužní 2 669,22 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném z titulu nezaplacených jistin na úvěru i kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný zákonný úrok a dohodnutý úrok 24,81% ročně a 25,5% ročně z nesplacené jistiny úvěru. Jakým způsobem došlo k vypočtení dluhu na úvěru a k výpočtu celkové požadované částky ve výši žalobní jistiny nebylo doloženo. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na současného žalobce, a to dle smlouvy ze dne 7.1.2022, když žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn 3.2.2022 (oznámení o postoupení pohledávky z 3.2.2022, poštovní podací lístek ze 4.2.2022, seznam postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022). Co se žalobce týče jeho existence, je soudu známa z jiné úřední a rozhodovací činnosti, přičemž ohledně existence žalobce jako obchodní korporace byl doložen i výpis z obchodního rejstříku [anonymizováno] [obec] ze dne 7.6.2018, kdy z tohoto vyplývá, že žalobce je zapsán v tomto obchodním rejstříku jako obchodní korporace a podniká mimo jiné i v poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze dne 7.6.2018). Jak již soud uvedl výše, žalovaný zůstal v této věci naprosto nečinný, neuvedl k této věci ničeho právně ani skutkově podstatného či významného. Co se týče právního posouzení věci, soud podle § 3028 odst. 1 o.z. posoudil tuto věc dle právní úpravy platné a účinné v době uzavření úvěrových smluv. Žalovaný požádal u právního předchůdce žalobce o uzavření smlouvy o úvěru, když ve smyslu § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo plněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o.z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 o.z. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak ve lhůtě jednoho měsíce od data, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy (významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru), posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele, ale pokud je to nezbytné i z databází umožňujících posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Úvěr je poskytnut tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele způsobem plnění dosavadních dluhů. Hodnota majetku je zohledňována tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že tento poskytnutý úvěr má být částečně či zcela splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele a z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil, když bezdůvodné obohacení je mimo jiné plnění z neplatného právního úkonu. V rámci projednávání této věci se soud nejprve z úřední povinnosti (SDEUC -679/18- Finance) zabýval tím, zda žalobce, resp. poskytovatel úvěru jako věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru řádně splnil svou povinnost posoudit úvěryschopnost žalovaného jako úvěrovaného, když úvěrová smlouva byla s dlužníkem uzavřena coby se spotřebitelem (§ 419 o.z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat nejen na základě informací získaných od dlužníka, ale mimo jiné také z databází, které umožňují posouzení úvěryschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález ÚS ČR sp. zn.

III. ÚS 4129/18), když součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na tvrzené údaje o schopnosti úvěr splácet ze strany dlužníka, ale musí sám tyto údaje prověřit či si je nechá doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 AS 30/2015-39). Jak vyplynulo z doložené karty zákazníka podané žalovaným v rámci žádosti o poskytnutí dvou spotřebitelských úvěrů, poskytovatel úvěru v této věci vyšel pouze a toliko z tvrzení uváděných žalovaným, bez toho, aniž by byly doloženy např. výplatní pásky, nájemní smlouva, kde by bylo zjištěno, jaká je výše nákladů žalovaného na bydlení a další doklady, údaje a úvahy, jakým způsobem poskytovatel úvěru dospěl k závěru, že náklady na další živobytí u žalovaného činí částku zmiňovanou v kartách zákazníka. V tomto směru soud musí konstatovat, že činnost úvěrujícího ohledně řádného posouzení úvěryschopnosti nebyla dostatečná, ale pouze formální, kdy rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka (úvěrovaného), ze strany věřitele jsou dány pozvolným vývojem spotřebitelských vztahů, které mají negativní celospolečenské dopady a vedou ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, včetně narušení rodinných a sociálních kontaktů apod. (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobce jako vlastník pohledávky z titulu postoupení dle § 1879 a násl. o.z. tedy zcela jednoznačně neprokázal, že by poskytovatel úvěru v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému postupoval řádně v souladu s § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, kdy soudu se jeví údaje týkající se úvěryschopnosti žalovaného pouze jako formální, bez toho, že by tato zjištění byla řádně ověřena a doložena např. výplatními páskami apod. Nelze přehlédnout, že žalovaný uzavíral u úvěrujícího v rozmezí cirka tří měsíců dvě smlouvy o úvěru, kdy činnost úvěrujícího ohledně prověření úvěryschopnosti byla naprosto totožná, bez toho, aniž by byly doloženy nové údaje týkající se řádného prověření úvěryschopnosti. Za tohoto stavu má soud zato, že nelze jinak, než pohlížet na k důkazům provedené úvěrové smlouvy, jako absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o.z. s přihlédnutím k § 588 odst. 1 o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný získal plnění z titulu neplatných smluv, přičemž částku 13 000 Kč nehradil, resp. nesplácel, v případě druhé smlouvy na částku 8 000 Kč dluží na jistině úvěru částku ve výši 2 669, 22 Kč O tyto částky se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 1991 a násl. o.z. a proto soud v přísudečném výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení žalobci vrátit 13 000 Kč a 2 669,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení od data uplynutí lhůty pro dobrovolné plnění, tak jak je uvedeno v předžalobní výzvě. Ve zbytku uplatněného nároku, tedy ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši, a to dle zákona i dle dohody účastníků, včetně procentuální výměry, soud žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu, jak vyplývá z výroku II. tohoto rozsudku nárok žalobce není dán. Žalobce byl částečně v této věci úspěšný, byť z jiného právního důvodu, soud neshledal žádný důvod pro případné nepřiznání nákladů řízení. Náklady řízení byly žalobci přiznány dle § 142 odst. 1 o.z., neboť tento byl úspěšný ohledně požadovaných nesplacených jistin, z titulu bezdůvodného obohacení. Náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku 800 Kč, odměny za právní zastoupení (3 úkony právní služby – převzetí zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) při sazbě 300 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu). Ke každému úkonu soud připočetl 100 Kč na hotových výdajích (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Celkovou odměnu za právní zastoupení v této věci ve výši 1 200 Kč soud navýšil o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.