39 C 54/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 60 355,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 22 875 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 11. 6. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 13 660 Kč s úrokem z prodlení z částky 36 535 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22. 12. 2020 do 10. 6. 2021, úroku z prodlení z částky 13 660 Kč ve výši 9,75 % ročně od 11. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 363,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 512 Kč a částky ve výši 23 820,82 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 28. 6. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 60 355,82 Kč s příslušenstvím, a to kapitalizovaným zákonným a dohodnutým úrokem z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 66 000 Kč. Žalovaný takto poskytnutý úvěr převzatý při podpisu smlouvy se zavázal splácet včetně příslušenství v kapitalizované výši 17 160 Kč, poplatky za správu úvěru, za uzavření smlouvy a hotovostní inkaso splátek. Žalovaný měl celkem zaplatit na poskytnutém úvěru 83 160 Kč v měsíčních splátkách 6 930 Kč. Žalovaný uhradil na úvěru částku 43 125 Kč, což odpovídá šesti uhrazeným splátkám. Z toho důvodu žalovaný po zohlednění žalobcem ve prospěch žalovaného dluží na nesplacené jistině 36 535 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 3 500 Kč, zákonný úrok z prodlení 6 363,10 Kč za dobu od 17. 2. 2019 do 30. 11. 2020, účelně vynaložené náklady 512 Kč a smluvní pokutu 23 820,82 Kč.

2. Část původního věřitele ([právnická osoba]) byla k datu 28. 9. 2018 převedena na firmu [právnická osoba] Žalovaný ničeho nezaplatil, byť mu byla zaslána předžalobní upomínka.

3. Soud vydal v této právní věci platební rozkaz, který se žalovaný nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl vydaný platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.

4. Žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Pokud soud doručoval žalovanému žalobu, výzvu k vyjádření a výzvu k vyjádření k rozhodnutí bez jednání na zjištěnou adresu, [ulice a číslo] v [obec] (administrativní neboli úřední adresa bydliště žalovaného v sídle [anonymizováno], k doručení těchto písemností došlo fikcí, když po vrácení obsílky soud vydal výzvu dle § 49 odst. 2 o.s.ř., která byla s poučením žalovanému vyvěšena na úřední desce soudu 6. 5. 2022. Žalovaný přes poučení v této výzvě nereagoval, k doručení tedy došlo desátým dnem od data vyvěšení výzvy na úřední desce soudu, když žalovaný se nevyjádřil relevantním způsobem ani k žalobě ani k postupu soudu ohledně rozhodnutí bez nařízeného jednání, soud měl tedy za to, že i žalobce dává takto najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání.

5. Soud provedl v této právní věci dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak smlouvou o úvěru [číslo] z 16. 2. 2018, oznámením o postoupení pohledávky z 8. 2. 2021, sdělením žalobce žalovanému z 8. 3. 2021, 6. 4. 2021, oznámením o postoupení pohledávky z 19. 1. 2021, výzvou před podáním žaloby z 2. 6. 2021, stejnopisem notářského zápisu z 27. 9. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2020, přílohou č. 1, 2, 3, 4, 5 smlouvou o postoupení pohledávek, výpisem z obchodního rejstříku ohledně firmy [právnická osoba] z 4. 2. 2021, poštovním podacím archem z 22. 1. 2020 a 4. 6. 2021, přehledem splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] z 6. 2. 2018, evidenční kartou klienta [anonymizováno] [číslo], žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, když soud po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemném souhrnu vzal za prokázaný tento následující skutkový děj:

6. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence poskytovatele úvěru ([právnická osoba]), když na základě fúze, resp. převodu byla část závodu poskytovatele úvěru převedena na obchodní korporaci [právnická osoba], když na základě této koupě podniku se věřitelem za původního poskytovatele úvěru stala firma [právnická osoba], která je zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mj. zprostředkování a poskytování spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze z 4. 2. 2021, notářský zápis z 27. 9. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka]).

7. Žalovaný jako fyzická osoba podal u poskytovatele úvěru žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, když v této žádosti žadatele bylo uvedeno povolání, jeho příjem 28 142 Kč s vyčíslenými měsíčními výdaji žadatele na bydlení, stravování, výživné a ostatní výdaje s průměrem 11 500 Kč měsíčně na tzv. živobytí. Žalovaný jako doklad ke svým příjmům doložil výplatní pásky, potvrzení zaměstnavatele, pokladní doklady a smlouvy, které však k samotné žádosti, resp. k listinným důkazům přiloženy a připojeny nebyly. Na základě této písemné žádosti uzavřel poskytovatel úvěru se žalovaným dne 16. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] ze které soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut bezúčelový bezhotovostní spotřebitelský úvěr na účet č. [bankovní účet], když jistina úvěru ve výši 66 000 Kč byla poskytnuta na dobu určitou do 12. měsíční splátky. Kromě jistiny úvěru měl žalovaný zaplatit nespecifikované náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 160 Kč, když celkem měl za dobu 12 měsíců zaplatit na úvěru 83 160 Kč v pravidelné měsíční splátce 6 875 Kč ke každému 16. dni v kalendářním měsíci od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena, tedy od 16. 3. 2018. Stranami smlouvy byly dohodnuty úroky za úvěr 25 % ročně, když žalovaný měl rovněž zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 660 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy měl žalovaný zaplatit v den prvé splátky dle článku III. odst. 2 této smlouvy. Dále pak smlouva obsahovala ujednání o roční procentní sazbě nákladů, důsledky prodlení, ukončení smluvního vztahu. Součástí výše zmíněné úvěrové smlouvy byl předpis splátek k této smlouvě za dobu 12 měsíců, když podpisem tohoto předpisu žalovaný potvrdil, že se seznámil s jeho zněním. Z evidenční karty [anonymizováno] [číslo] soud zjistil generália žalovaného, kontaktní údaje a původní i aktuální výši dluhu na úvěrové smlouvě, když ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný měl hradit na jistině úvěru a poplatcích 83 160 Kč, když žalovaný uhradil částku ve výši 43 125 Kč. Tato částka dle názoru žalobce odpovídá šesti řádně uhrazeným splátkám, když na této částce započetl poskytovatel úvěru 29 465 Kč na jistinu, smluvené příslušenství 13 660 Kč. Dle tvrzení žalobce se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 40 035 Kč, když se jedná o jistinu 36 535 Kč a smluvní příslušenství 3 500 Kč. Stranami sporu byla v článku V. odst. 4 dohodnuta smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, když žalobce dle specifikace žalobního petitu požaduje smluvní pokutu 23 820,82 Kč. Jedná se o smluvní pokutu za zkrácené období od 17. 2. 2019 do 30. 11. 2020. Z karty dlužníka vyplývá, že aktuální výše dluhu včetně zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty dle karty [anonymizováno] [číslo] má činit 83 944 Kč, když tato částka se sestává ze smluvní pokuty 33 000 Kč, zákonného úroku z prodlení 8 809,28 Kč, úroku z prodlení 2 081,08 Kč, vymáhaného úroku z prodlení 6 728,20 Kč, smluvní pokuty a sankce ve výši paušálních nákladů 500 Kč, aktuální dluh z inkasního poplatku 3 500 Kč a jistina 36 535 Kč. Žalovaný rovněž požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to za odchozí dopis 39 Kč, doporučený dopis 52 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč, když v součtu činí požadované náklady na vymáhání pohledávky 512 Kč. Žalovaný uhradil na svém dluhu, jak je uvedeno výše, 43 125 Kč, nadále ničeho nesplácel (žádost a smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, karta klienta [anonymizováno] [číslo], výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky z 23. 6. 2021.

8. Takto žalobcem vyčíslená pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2020 postoupena, když žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn 19. 1. 2021 (smlouva o postoupení pohledávky z 21. 12. 2020, oznámení žalovanému o postoupení pohledávky z 8. 2. 2021, výzva žalovanému k vyřešení dluhu z 8. 3. 2021 a 6. 4. 2021, oznámení o postoupení pohledávky z 19. 1. 2021). Podle § 142a odst. 1 o.s.ř. byl žalovaný 2. 6. 2021 vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu, ale bez výsledku (předžalobní výzva z 2. 6. 2021).

9. Co se týče žalovaného, tento byl obesílán na adresu [adresa žalovaného], když obsílka nebyla na této adrese doručena. Soud v rámci pátrání po pobytu žalovaného zjistil, že tento je hlášen na úřední adrese bydliště v sídle [stát. instituce], když pokud se týče adresy [adresa], na které je žalovaný nekontaktní. Sám žalovaný se k žalobě písemně ani ústně nevyjádřil, když k doručení všech písemností soudu došlo fikcí na základě výzvy dle § 49 odst. 2 o.s.ř., která byla s poučením žalovanému vyvěšena na úřední desce soudu. Na poučení v této výzvě žalovaný nijak nereagoval. Neuvedl tedy ničeho právně ani skutkově podstatného či významného.

10. Co se týče právní kvalifikace této věci, bylo v řízení prokázáno, že poskytovatel úvěru na základě smlouvy z 16. 2. 2018 dal žalovanému bezhotovostně k dispozici částku 66 000 Kč, když kromě této částky měl žalovaný zaplatit poplatek za smlouvu 660 Kč a náklady spotřebitelského úvěru blíže nespecifikované 17 160 Kč.

11. Podle ust. § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný, tedy žalovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně a ve lhůtě dle § 2396 OZ a § 2397 OZ.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečně přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele, ale také, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnosti spotřebitele splácet sjednané měsíční splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů, výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně či úplně hrazen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrh k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Z výše uvedeného vyplývá, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným došlo k uzavření závazkového vztahu, který měl dle označení charakter smlouvy o úvěru s odkazem na § 1721 a násl. OZ. Soud se proto nejprve z úřední povinnosti, jak vyplývá z rozhodnutí [anonymizováno] [číslo], zabýval tím, zda poskytovatel úvěru, potažmo žalobce jako právní nástupce před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost řádně a dostatečně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena se žalovaným jako spotřebitelem dle § 419 OZ. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat z informací, které získá od dlužníka a taktéž v případě nezbytnosti z databáze, která umožňuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů tak, jak ostatně vyplývá z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít problém úvěr splácet (Nález ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18), když součástí odborné péče věřitele musí být taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám také tyto údaje musí prověřit, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí NSS, č. j. 1 As 30/2015-39).

18. Ze samotného písemného vyhotovení smlouvy o úvěru ničeho ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného nevyplývá, pouze v žádosti o poskytnutí úvěru bylo uvedeno zaměstnání žadatele o úvěr, jeho příjem s vyplněným políčkem, že bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele, výplatní pásky a pracovní smlouva, kde žalovaný měl dosahovat příjmu 28 142 Kč. Dále pak byly zmíněny měsíční výdaje žadatele s doloženou smlouvou, kdy však není zřejmé, o jakou smlouvu se jedná, zda o smlouvu kupní, potažmo nájemní apod. Pokud se týče pokladních dokladů, které měl žalovaný předložit ohledně svých doložených výdajů, rovněž není zřejmé, o jaké pokladní doklady se jedná. Byť žalovaný potvrdil svým podpisem, že údaje o jeho osobě jsou pravdivé, to nelegalizuje, resp. neliberalizuje to, aby žalobce, resp. poskytovatel úvěru sám o své újmě si úvěruschopnost žalovaného řádně ověřil i vstupem do veřejně přístupných databází. V rámci pátrání po aktuálním pobytu žalovaného soud z databáze soudu zjistil, že žalovaný má v současné době vůči sobě vedeno několik exekucí, a to i pro dosti vysoké částky, když je zřejmé, že poskytovatel úvěru si řádně neověřil, ani nezkoumal schopnost žalovaného dostát svému závazku, kdy pokud by nahlédl do veřejně přístupných databází, zcela jistě by zjistil, jaké dluhy a jaké exekuce jsou ohledně žalovaného vedeny. Ostatně k žádosti o úvěr není žádná případná analýza či podrobné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když poskytovatel úvěru se spokojil pouze a toliko s údaji uvedenými a zřejmě i částečně doloženými žalovaným. Žalobce tedy nikterak neprokázal, že by právní předchůdce, resp. poskytovatel úvěru v souladu s judikaturou vyšších soudů včetně soudu Ústavního řádně a podrobně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Pokud byla přesto uzavřena mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným úvěrová smlouva, je nutně tato smlouva neplatná dílem pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele dle § 580 odst. 1 OZ, ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru soud odkazuje rovněž na rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soud rovněž shledává u této smlouvy rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 OZ, s přihlédnutím k Nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy je zřejmé a jednoznačné, že věřitel nesplnil své povinnosti týkající se odborné péče a posouzení, zda žalovaný nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splácet. Jedná se o neplatnost pro rozpor se zákonem, konkrétně se zákonem o spotřebitelském úvěru a v případě nespecifikovaných poplatků, smluvních pokut a dalších položek s dobrými mravy, jedná se zde o neplatnost absolutní, když ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je stíháno sankcí neplatnosti, když tuto neplatnost žalovaný nemusí namítat (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tedy zájem na posílení principu a zásad odpovědného úvěrování tak, jak bylo uvedeno výše. Koncepce relativní neplatnosti uzavřených spotřebitelských smluv je nedostatečná, k čemuž se i ohledně ochrany spotřebitelských práv vyjádřil Ústavní soud svým rozhodnutím pléna ÚS ČR z 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, kde koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv byla shledána nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principem rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kde v soukromém právu uplatňovaná autonomie vůle musí být nutně korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany, v tomto případě žadatele o spotřebitelský úvěr.

19. Je však nutno konstatovat, že je nesporné, že žalovaný obdržel od poskytovatele úvěru na základě neplatné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru částku v celkové výši 66 000 Kč, na kteréžto částce zaplatil 43 125 Kč. Ve zbývající částce, která nebyla žalovaným uhrazena, tedy v částce 22 875 Kč, se žalovaný bezdůvodně obohatil tak, jak má na mysli § 2991 a násl. OZ, kdy v přísudečném výroku I. z titulu vrácení bezdůvodného obohacení ochuzenému byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci tuto specifikovanou částku s úrokem z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. od 11. 6. 2021 do zaplacení, když žalovaný se dostal do prodlení od marného uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě. Soud tedy žalobu shledává důvodnou pouze částečně, nikoliv však z titulu nespláceného úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení, a proto bylo ve výroku I. rozhodnuto o vrácení zůstatku bezdůvodného obohacení, částky, kterou žalovaný přijal z neplatného právního úkonu. Ve zbývajícím rozsahu, tedy zbývající částce 13 660 Kč z původně požadované výše žalobní jistiny ohledně úroků, smluvní pokuty, nákladů s uplatněním pohledávky a dalších byla žaloba zamítnuta, jak vyplývá z výroku II. tohoto rozsudku.

20. Pokud žalobce požadoval na původní jistině částku ve výši 36 535 Kč a soudem byla smlouva, na základě které bylo plněno, shledána neplatnou, je nutno ohledně nákladů řízení konstatovat, že žalobce byl sice dílem úspěšný, ale po odečtení neúspěchu žalovaného od úspěchu žalobce je plně namístě odůvodněno to, aby bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žalovaný byl sice úspěšný v částce 22 875 Kč a neúspěšný v částce 13 660 Kč, když v součtu se jedná o částku na původní jistině úvěru, nicméně po odpočtu neúspěchu od úspěchu je zřejmé, i s přihlédnutím k neplatnosti smlouvy, že je plně namístě odůvodněno to, aby žádné ze stran sporu náklady řízení nebyly přiznány. Byť byl žalobce procesně částečně úspěšný, nicméně s ohledem na všechny okolnosti tohoto případu má soud za to, že je plně odůvodněno, i s přihlédnutím k tomu, že poskytovatel úvěru zůstal v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného naprosto nečinný, aby si každá ze stran sporu nesla náklady řízení ze svého.

21. Pouze pro úplnost soud uvádí, že dle § 1879 a násl. OZ došlo v tomto případě ke změně vlastníka původní pohledávky z neplatné smlouvy, kdy žalobce prokázal, že na něj pohledávka byla postoupena. Žalobce je proto aktivně legitimovaný k podání žaloby, byť mu bylo přiznáno plnění z jiného právního důvodu.