39 C 58/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Rozmahelem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 606,30 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 24. 12. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 5 606,30 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 606,30 Kč ve výši 15 % ročně od 12. 8. 2023 do 23. 12. 2024, a s úrokem z prodlení z částky 5 606,30 Kč ve výši 15 % ročně od 24. 12. 2024 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 262,45 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 11. 3. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 606,30 Kč s příslušenstvím, a to z titulu poskytnutého úvěru dle smlouvy z 20. 7. 2023, kterou právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. S touto částkou úvěru měl žalovaný zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.606,30 Kč, když tyto částky byly splatné 11. 8. 2023. Žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím elektronické komunikace dle článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy podpis ve smlouvě je nahrazen unikátním SMS kódem. Žalovaný přesto, že mu byl úvěr poskytnut, ničeho nezaplatil.

2. V rámci ověřování pobytu žalovaného bylo prokázáno z evidence obyvatel, že tento je od července 2023 hlášen k trvalému pobytu na adrese , adresa, .

3. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o.s.ř. Pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření a výzva k vyjádření k rozhodnutí bez jednání, na adrese svého bydliště měl žalovaný tyto písemnosti doručeny fikcí, když po vrácení nevyzvednuté obsílky soud vydal sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalovanému vyvěšeno na úřední desce soudu. Přes poučení v tomto sdělení žalovaný nijak nereagoval., právnická osoba, doručení písemností tedy došlo fikcí (desátým dnem od data vyvěšení sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na úřední desku soudu), když žalovaný zůstal nečinný, písemně ani jinou formou se nevyjádřil ani k žalobě ani k aplikaci § 115a o.s.ř. Soud měl tedy za to, že i žalovaný takto svou nečinností dává najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání.

5. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2024, potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 4. 12. 2024, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, , tel. číslo, ze dne 19. 7. 2023, oznámením žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024, předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2024, seznamem postoupených pohledávek, když po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

6. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence žalobce jako obchodní korporace, která je zapsána v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně. Soudu je rovněž známa existence právního předchůdce žalobce, firmy , právnická osoba, ., když se jedná o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze. Předmětem podnikatelských aktivit právního předchůdce žalobce je mimo jiné poskytování úvěrů a půjček.

7. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dne 20. 7. 2023, a to prostřednictvím služeb elektronických komunikací k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo B , tel. číslo, , když tuto smlouvu žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce prostřednictvím webových stránek (www.creditportal.cz). Po vstupu na tyto stránky se žalovaný zaregistrováním osobních údajů včetně telefonu a e-mailu si zřídil uživatelský účet dle smlouvy o úvěru, když smlouva o úvěru byla uzavřena dne 19. 7. 2023. Žalovaný tuto smlouvu o úvěru podepsal jedinečným identifikačním SMS kódem číslo , hodnota, , který mu byl přidělen. Z bližšího obsahu této smlouvy je prokázáno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, a to na jeho účet číslo , č. účtu, , když zápůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 40 % ročně. Žalovaný měl v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru a jeho poskytnutím na svůj bankovní účet zaplatit i poplatky 5 606,30 Kč. Úvěr byl poskytnut dne 20. 7. 2023 na dobu 22 dnů, přičemž žalovaný měl jistinu úvěru včetně výše specifikovaného poplatku, tedy 12 606,30 Kč vrátit po uplynutí doby trvání poskytnutého úvěru dne 11. 8. 2023. K zaplacení úvěru mělo tedy dojít jednorázově po uplynutí 22 dnů. Ze standardních informací, respektive z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že se jedná o informace o úvěru, který právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 7. 2023, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

8. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný, byť úvěr obdržel a čerpal jej, ničeho ani částečně neuhradil, dluží tak žalobci jistinu úvěru a dohodnutý poplatek dle smlouvy. Z písemného vyhotovení smlouvy o úvěru ani ze standardních informací o spotřebitelském úvěru nevyplývá, že by jakýmkoliv způsobem poskytovatel úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy absentují zjištění o případné úvěrové historii žalovaného, jeho majetkových, výdělkových a osobních poměrech. Sám žalovaný zůstal v této věci nečinný.

9. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2024 postoupena na současného žalobce, když žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Žalovaný byl dle § 142a odst. 1 o.s.ř. upomínán o úhradu dluhu na nesplaceném úvěru, ničeho však nezaplatil.

10. Pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že to, že částka úvěru ve výši 7 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru, toto bylo ověřeno i z potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby ze 4. 12. 2024. Z tohoto potvrzení vyplývá, že žalovanému na jeho účet dle smlouvy byl zaslán 20. 7. 2023 úvěr ve výši 7 000 Kč, kdy, co se týče zprávy pro příjemce, je tato částka specifikována jako zápůjčka (dílčí smlouva o postoupení pohledávek z 29. 11. 2024, potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby na účet žalovaného ze dne 4. 12. 2024, poštovní podací lístek z 20. 12. 2024, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva z 20. 12. 2024, seznam postoupených pohledávek).

11. Co se týče právní kvalifikace této věci, podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti, či mimo rámec samostatného výkonu povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 421 odst. 1 OZ za podnikatele se považuje mimo jiné osoba zapsaná v obchodním rejstříku.

13. Podle § 1721 OZ ze závazku má věřitel vůči dlužníkovi právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Základním předpokladem pro úspěšnost tohoto typu žalob, tedy žalob z titulu nezaplaceného úvěru, je prokázání, že ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru posoudí před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele, ale pokud je to i nezbytné, z dalších zdrojů umožňujících posouzení spotřebitele. Spotřebitelský úvěr je poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku a výstupu posouzení úvěruschopnosti je zřejmé, že poskytovatel úvěru nemůže mít a nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů, výdajů spotřebitele i způsobu plnění dosavadních zdrojů.

16. Žalovaný ničeho ani částečně neplatil, kdy podle ustanovení § 1879 a násl. OZ došlo k postoupení takto vzniklé pohledávky za žalovaným na současného žalobce, který je tak aktivně legitimován pro případné soudní vymáhání pohledávky.

17. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději soud musí především konstatovat, že pokud se zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy, dospěl k závěru, že takto uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, když, pokud právní předchůdce žalobce v rámci svých podnikatelských aktivit poskytuje spotřebitelům úvěry, musí dle zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat řádně a v souladu se zákonem při sjednávání takovéhoto typu úvěru úvěruschopnost osob, které o úvěr žádají. Právní předchůdce žalobce měl postupovat s odbornou péčí a řádně posoudit schopnost spotřebitele, tedy žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když z posouzení úvěruschopnosti musí být zřejmé, že spotřebitel poskytnutý úvěr bude splácet, jinak je neplatná.

18. Protože zkoumání úvěruschopnosti bylo nedostatečné, respektive v tomto případě zcela absentovalo, kdy poskytovatel úvěru si nenechal řádným způsobem doložit příjmy a výdaje žalovaného, jeho úvěrovou historii a další finanční poměry, lze mít tedy za to, že právní předchůdce žalobce na tuto svou povinnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru rezignoval a tedy této své povinnosti nedostál, protože nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet (rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobce jako vlastník pohledávky v řízení neprokázal, že právní předchůdce žalobce řádně splnil svou povinnost, a to posouzení úvěruschopnosti žalovaného a schopnost žalovaného úvěr řádně a včas splácet. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že takovéto právní jednání je neplatné, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, když k tomuto soud přihlíží i bez návrhu. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy neplatná, nicméně žalobce prokázal, že na účet žalovaného byla zaslána právním předchůdcem žalobce částka 7 000 Kč. Pokud došlo k takovéto platbě, jednalo se o plnění ve prospěch žalovaného jako obohaceného bez jakéhokoliv právního důvodu, kdy žalobce má z titulu bezdůvodného obohacení nárok na vrácení částky ve výši 7 000 Kč, neboť pro takovéto plnění v případě žalovaného neexistoval žádný legitimní důvod (smlouva), na základě kterého by měl žalovaný od poskytovatele úvěru obdržet částku 7 000 Kč. Žalovaný se tedy s ohledem na výše zmíněné ustanovení občanského zákoníku na úkor právního předchůdce, respektive žalobce bezdůvodně obohatil, a to v částce 7 000 Kč. Žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat, když žalovaný je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení od data následujícího po datu, ve kterém měl dobrovolně plnit na základě předžalobní výzvy (§ 1968 a násl. OZ). Lhůta pro plnění stanovená v předžalobní výzvě uběhla dne 23. 12. 2024 a od data následujícího je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 7 000 Kč. Přiznaná výše úroků z prodlení z titulu vrácení bezdůvodného obohacení je v souladu s ustanovením § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě vyhověl nejen, co se týče bezdůvodného obohacení ve výši 7 000 Kč, ale taktéž příslušenství k bezdůvodnému obohacení od data následujícího po datu, ve kterém mohl žalovaný dobrovolně plnit.

19. S ohledem na překvalifikování této věci, kdy se nejedná o plnění ze smlouvy o úvěru, ale o bezdůvodné obohacení, byl soud nucen ve výroku II. ve zbývajícím rozsahu tak, jak je v tomto výroku uvedeno, žalobu zamítnout, neboť, co se týče poplatku 5 606,30 Kč, s ohledem na shora zmíněnou neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalovaný takovýto poplatek vůbec za povinnost platit, kdy s ohledem na výši částky zaslané žalovanému a výši poplatku požadovaného z titulu tzv. úvěru, má soud za to, že nelze ani poplatek za poskytnutí úvěru v této výši přiznat, neboť výše poplatku za úvěr je téměř poloviční, respektive dosahuje téměř výše částky, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil. Pokud tedy žalobce požadoval po žalovaném zaplacení další částky ve výši 5 606,30 Kč s úrokem z prodlení z 12 606,30 Kč a z částky 5 606,30 Kč, v tomto rozsahu je žaloba nedůvodná, a proto ji soud zamítl.

20. Výrok III. ohledně náhrady nákladů tohoto řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud má za to, že žalobci v této věci vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále pak odměny za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalovanému k plnění), když sazba odměny za tento úkon, narozdíl od specifikace v žalobě, byla soudem určena dle § 14b advokátního tarifu. Žaloba byla podána na standardizovaném formuláři a tentýž žalobce u zdejšího soudu podává ve skutkově i právně totožných či obdobných věcech větší množství žalob. Soud proto při určení výše náhrady nákladů řízení vycházel z dikce § 14b advokátního tarifu. Za prvé dva úkony právní služby (předžalobní upomínka z 20. 12. 2024 a převzetí právního zastoupení) soud přiznal odměnu za každý z těchto úkonů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024). Další úkon spočívající v podání žaloby v březnu 2025 přísluší právnímu zástupci žalobce odměna za tento úkon ve výši 400 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025). Celková odměna za tyto tři úkony právní služby tedy činí částku ve výši 1 000 Kč. K těmto úkonům soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky 177/1996 Sb.), kdy odměna za tři úkony právní služby na hotových výdajích činí částku ve výši 300 Kč. Odměnu za právní zastoupení soud navýšil o 21 % DPH, kdy právnímu zástupci žalobce by tedy při plném úspěchu v této věci příslušela v součtu náhrada nákladů řízení ve výši 2 373 Kč.

21. Žalobce však nebyl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. v této věci zcela úspěšný a soud dle podílu úspěchu a neúspěchu, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 55,53 % a neúspěšný v 44,47 %, soud po odečtení úspěchu od neúspěchu dospěl k závěru, že právnímu zástupci žalobce přísluší nárok na náhradu nákladů řízení v procentuální výměře 11,06 % nákladů řízení tak, jak je shora uvedeno. Po provedení odpočtu úspěchu od neúspěchu a přepočtu procentuální výměry a procentuální výměry přiznaných nákladů tak bylo žalobci na náhradě nákladů řízení přiznáno 262,45 Kč, když tato částka je představována 11,06 %, které lze žalobci z titulu jeho částečné úspěšnosti v tomto řízení přiznat.

22. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.