39 C 75/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného pro příjem pošty: ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 31 862 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 800 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 16 062 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 703,26 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 3 084,08 Kč a úroky z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 8,50 % ročně od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a úroky z prodlení z částky 5 200 Kč ve výši 8,50 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroky ve výši 23,72 % z částky 21 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 2. 12. 2020 nepříslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 862 Kč s kapitalizovanými úroky 8 703,26 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky 3 084,08 Kč a dále pak s dohodnutými a zákonnými úroky z prodlení z částky 21 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným 28. 1. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 21 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s úrokem zapůjčené peněžní prostředky 2 940 Kč a dále pak s úrokem 23,72 % ročně dle článku 1.4 smlouvy spolu s odměnou za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek 4 200 Kč a 8 400 Kč. Ve smlouvě si žalovaný zvolil doplňkovou službu – životní pojištění, za což měl zaplatit poplatek 522 Kč. Žalovaný měl takto poskytnutou částku uhradit v 58 týdenních splátkách ve výši 639 Kč s datem poslední splátky 10. 3. 2018. Žalovaný uhradil na celé pohledávce 5 200 Kč, když tato částka byla započtena na úrok za dobu řádného trvání smlouvy, na poplatek za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek a životní pojištění. Poslední platbu provedl žalovaný 19. 9. 2017. Takto vzniklá pohledávka byla postoupena na současného žalobce, když žalovaný dluží na jistině úvěru 21 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 258,64 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 7 158,51 Kč a poplatek za životní pojištění 444,85 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení 31 862 Kč (jistina 21 000 Kč, úhrady za služby 10 862 Kč, kapitalizované úroky 8 703,26 Kč, kapitalizované zákonné úroky 3 084,08 Kč), když s ohledem na trvající prodlení žalovaného je od 30. 11. 2019 požadován i dohodnutý úrok 23,72 % ročně z jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení.

2. S ohledem na bydliště žalovaného v [obec] v době zahájení řízení podání žaloby Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci zdejšímu soudu (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 4. 1. 2022, č. j. 60 C 3741/2020-20).

3. Žalobce i žalovaný byli vyzýváni k vyjádření, zda budou souhlasit s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Žalovanému byla nadto na zjištěnou adresu pro příjem pošty doručována i žaloba a výzva k vyjádření k žalobě, když tyto písemnosti byly žalovanému řádně doručeny do vlastních rukou dne 5. 5. 2022.

4. Žalovaný zůstal nečinný, nevyjádřil se ani k žalobě ani k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. Žalobce přes výzvu k vyjádření ohledně rozhodnutí bez jednání se taktéž nevyjádřil, soud měl tedy za to s ohledem na obsah poučení, že oba dva účastníci takto dávají najevo svůj souhlas s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. a souhlasí s rozhodnutím bez nařízeného jednání.

5. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak kartou zákazníka – žádostí o půjčku z 28. 1. 2017, smlouvou o spotřebitelském úvěru z 28. 1. 2017, poštovním podacím lístkem z 13. 12. 2019, smlouvou o postoupení pohledávky a souhlasem, resp. informací o zpracování osobních údajů z 29. 11. 2019, tabulkou úvěru s přehledem plateb bez uvedení data, výzvou žalovanému k plnění z 30. 4. 2020, poštovním podacím lístkem z 1. 5. 2020.

6. Po zhodnocení všech výše uvedených listinných důkazů jednotlivě a v jejich vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

7. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence právního předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalobce, když se jedná v případě právního předchůdce žalobce o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze jako evropská společnost. Předmětem podnikatelských aktivit poskytovatele úvěru je mj. i poskytování úvěrů. Žalobce je rovněž zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze jako obchodní korporace. K těmto výše uvedeným zjištěním, resp. osobní znalosti soudu, nebyly předloženy žádné důkazy prokazující existenci těchto obchodních korporací, ale jak již soud uvedl výše, existence těchto korporací je mu známa z jeho jiné úřední a rozhodovací činnosti, když nadto žalovaný v rámci své nečinnosti v průběhu tohoto řízení nikterak nezpochybnil existenci těchto obchodních korporací a soud tedy bere výše uvedená zjištění jako nesporná.

8. Žalovaný podal v rámci formuláře [anonymizováno] půjčka v rámci karty zákazníka – žádosti o půjčku ve výši 21 000 Kč s dobou splatnosti 58 týdnů. Žalovaný v tomto formuláři uvedl, že pracuje v [anonymizováno] [jméno] jako IT programátor s příjmem 29 631 Kč, s výdaji na bydlení 6 500 Kč a osobními výdaji 3 500 Kč, k čemuž byla doložena pracovní smlouva a výplatní pásky. Na základě takto vyplněného formuláře došlo posléze dne 28. 1. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterého byl žalovanému poskytovatelem úvěru vyplacen úvěr 21 000 Kč, když tento úvěr měl žalovaný vrátit v pravidelných týdenních splátkách po dobu 58 týdnů včetně nákladů, doplňkových služeb, poplatků a pojištění tak, že žalovaný měl hradit celkem 37 062 Kč po dobu 58 týdenních splátek ve výši 639 Kč (karta zákazníka – žádost o půjčku z 28. 1. 2017, smlouva o spotřebitelském úvěru z téhož data).

9. Z přehledné tabulky generálií žalovaného a plateb soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta půjčka pod [číslo] dne 28. 1. 2017 v hodnotě 21 000 Kč. Žalovaný měl kromě této půjčky uhradit i souhrnný poplatek 16 062 Kč tak, že celkem splatnou částku 37 062 Kč měl hradit po dobu 58 týdnů v týdenních splátkách ve výši 639 Kč. Z přehledu plateb vyplynulo, že žalovaný hradil za dobu od 5. 2. 2017 do 13. 4. 2017 částky 1 300 Kč a 2x 1 600 Kč od 29. 8. 2017, do 19. 9. hradil v jednotlivých měsících částky 500 Kč a 2x 100 Kč tak, že celkem uhradil 5 200 Kč. Na zůstatku úvěru k datu 29. 11. 2019, tedy k datu postoupení pohledávky, mu zbylo dle interních vyčíslení poskytovatele úvěru hradit na jistině 21 000 Kč, souhrnný poplatek 10 862 Kč, celkem tedy 31 862 Kč (tabulka přehledu plateb k datu 29. 11. 2019). Takto vzniklá pohledávka za žalovaným měla být smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019 postoupena na současného žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn (oznámení o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019, poštovní podací lístek z 13. 12. 2019). Samotná smlouva o postoupení pohledávek v rámci postoupeného spisu a listinných důkazů doložena nebyla (zřejmě proto, že byla založena k seznamu postoupených pohledávek u Obvodního soudu pro Prahu 1), nicméně s ohledem na znalost žalobce a jím vedených sporů u zdejšího soudu soud nemá pochybnosti o postoupení pohledávky a toto tvrzení bere rovněž jako nesporné a prokázané, když nadto byl žalovaný o postoupení pohledávky písemně vyrozumíván a on sám v rámci své procesní nečinnosti nikterak hodnověrně postoupení pohledávky nezpochybnil.

10. Žalovaný byl 30. 4. 2020 dle § 142a odst. 1 o.s.ř. vyzván k úhradě dluhu výzvou k plnění, když na tuto výzvu k plnění nikterak nereagoval (výzva žalovaném k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby z 30. 4. 2020, poštovní podací lístek z 1. 5. 2020).

11. Jak již soud zmiňoval výše, sám žalovaný v této věci zůstal naprosto nečinný, neuvedl a neprokázal ničeho právně ani skutkově významného či podstatného pro jiné posouzení této věci.

12. Co se týče právní kvalifikace této věci, podle ustanovení § 1721 a násl. OZ, s přihlédnutím k § 2395 OZ došlo mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k uzavření smlouvy o úvěru, kterou se úvěrující zavázal, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazků z takové smlouvy, která spočívá ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, které získá nejen od spotřebitele, ale jestliže je to i nezbytné a nutné, i z databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr je poskytnut tehdy, jestliže z výsledku posouzení úvěruschopnosti jednoznačně vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, když podle § 86 odst. 1 tohoto zákona posuzuje poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele splácet sjednané měsíční (v tomto případě týdenní) splátky úvěru porovnáním příjmů, výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a narušuje zjevně veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil bez spravedlivého důvodu, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když bezdůvodným obohacením je mj. majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, z právního důvodu, který odpadl, z neplatného právního důvodu.

17. S ohledem na aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději, kdy příslušná právní úprava upravuje problematiku poskytování úvěru jako závazkového vztahu, i s přihlédnutím k právní úpravě bezdůvodného obohacení a k dikci a významu zákona o spotřebitelském úvěru se soud z úřední povinnosti především zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako věřitel splnil před uzavřením smlouvy dikci zákona týkající se řádného a zevrubného posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako dlužníka, protože smlouva, jak ostatně vyplývá z označení typu úvěru, byla se žalovaným uzavřena jako se spotřebitelem dle § 419 OZ.

18. Povinnost věřitele, resp. úvěrujícího posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr, vyplývá nejen za zákona, kdy poskytovatel úvěru má povinnost získat od dlužníka nutné údaje pro posouzení úvěruschopnosti, ale také z jiných zdrojů, jak ostatně má na mysli i výše zmíněný § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18 musí poskytovatel s odbornou péčí posoudit a zvážit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet, když součástí odborné péče je přiměná a nutná obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje a doložené listiny dlužníka, které by měly prokazovat schopnost úvěr splácet, kdy případné údaje tvrzené dlužníkem si tyto sám musí ověřit a nechá si od dlužníka rovněž doložit, jak vyplývá ostatně z rozhodnutí NSS, č. j. 1 As 30/2015-39. Co se týče posouzení úvěruschopnosti dlužníka, měl soud k dispozici pouze a toliko kartu zákazníka, kde žalovaný doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky blíže nespecifikované. Z dalších údajů a zmiňovaných výdajů na bydlení a osobní výdaje nevyplývá, z jakých podkladů žalobce při těchto údajích vycházel, zda byly doloženy např. nájemní smlouvy, smlouvy o dodávce energií apod. Rovněž osobní výdaje v částce 3 500 Kč měsíčně, což je nejen v této době, ale i v době uzavření smlouvy částka relativně nízká, z tohoto nevyplývá, že by žalovaný jakýmkoliv hodnověrným způsobem tyto osobní výdaje prověřoval a zdokladoval. Byť žalovaný v předmětném formuláři uvedl, že nemá žádné zápůjčky či úvěry u poskytovatele úvěru či jiných nebankovních firem nebo bankovních institucí, soudu v rámci pátrání po pobytu žalovaného neušlo, že tento má u zdejšího soudu vedeno několik exekucí, o kterých by se poskytovatel úvěru musel dozvědět minimálně nahlédnutím do příslušného exekučního registru, přičemž z formuláře nevyplývá, že by žalobce, resp. poskytovatel úvěru vstupoval do takovýchto veřejně přístupných databází ohledně případných dluhů žalovaného. Soud má tedy za to, že na straně právního předchůdce žalobce nebyly důkladně, obezřetně a řádně ověřeny výdaje žalovaného včetně jeho případných dalších dluhů, když poskytovatel úvěru vyšel pouze z formuláře karty zákazníka, kde žalovaný uvedl pouze částkou 6 500 Kč výdaje na bydlení a osobní výdaje 3 500 Kč bez toho aniž by tyto žalovaným zmiňované a uváděné výdaje byly řádně prověřeny. Takovéto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou především dány vývojem spotřebitelských vztahů a zejména pak vývojem úvěrů, které jsou poskytovány takovýmto způsobem a nebankovními společnostmi. Negativní celospolečenské dopady tohoto typu smluv vedou, jak je soudu známo z jeho jiné úřední a rozhodovací činnosti, ke spirále předlužování žadatelů o spotřebitelský úvěr včetně následného pádu v tomto sporu žalovaného a jeho osob na něm závislých do veřejné sociální sítě. Může tak docházet a dochází k narušování rodinných, sociálních vztahů účastníků, přechodu do šedé ekonomiky apod. (rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V případě postupu dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nelze neodhlédnout od účelu a smyslu této právní úpravy, kdy je vždy případ od případu nutno každou věc posoudit podle zásad, které vyplývají z nálezu ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 523/07 Sb. Mezi tyto zásady náleží i zásada rovnosti a ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele včleněná do zvláštní úpravy a právní ochrany spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva i uplatnění zásady autonomie vůle. Žalovaný sice uzavřel v rámci karty zákazníka a žádosti o úvěr následnou smlouvu o úvěru spotřebitelského charakteru a podpisem projevil vůli smlouvu uzavřít, nelze však v tomto případě tolerovat obcházení a porušování zákona ze strany poskytovatelů takovýchto úvěrů a zápůjček pouze s odkazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel vše odsouhlasil a poskytovatel úvěru si vypsáním údajů ze strany spotřebitele ověřil jeho úvěruschopnost. Žalobce ani ostatně v žalobě netvrdil a z písemného vyhotovení karty zákazníka předcházející smlouvě o úvěru nevyplývá, jakým způsobem si právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného, vyjma doložené pracovní smlouvy, výplatních pásek zmíněného příjmu. Nebyly vůbec doloženy doklady prokazující náklady na bydlení, potažmo i s ohledem a s přihlédnutím k věku žalovaného a jeho bydlení, náklady na tzv. živobytí. Soud proto smlouvu shledal za neplatnou pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele v souladu s § 580 odst. 1 OZ, ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelských úvěrech. Nelze odhlédnout na zřejmý rozpor s dobrými mravy, a to i s ohledem na to, že poskytovatel úvěru požadoval úroky v roční výši přesahující 20 %, když tato vyměřená procentuální roční úroková míra při takovémto typu spotřebitelského úvěru je neplatná nejen pro rozpor ze zákona, ale je také v rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 OZ, neboť pokud soud může zmínit úrokové míry, spotřebitelských úvěrů poskytovaných řádnými bankovními institucemi, žádná z bankovních institucí nemá u úvěrů tohoto typu úroky přesahující 20 %.

19. Podle § 588 OZ tedy soud shledává takto sjednanou úvěrovou smlouvu po předchozím sdělení údajů ohledně finančních, majetkových možností a schopností žalovaného jako absolutně neplatnou, když však je nepochybné a zřejmé, že lze oprávněně poukázat na to, že žalobce úvěr ve výši 21 000 Kč poskytnul. Žalovaný doposud zaplatil na poskytnuté částce ve výši 21 000 Kč celkem 5 200 Kč, kdy po odpočtu částky 5 200 Kč z hodnoty půjčky 21 000 Kč žalovanému zbývá k úhradě z titulu bezdůvodného obohacení částka ve výši 15 800 Kč. Protože je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, je nutno přisvědčit právu žalobce požadovat po žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení v přiznané výši 15 800 Kč, když se jedná o rozdíl mezi jistinou poskytnuté částky a provedenými platbami žalovaného. Žalovaný je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení od data následujícího po datu, které mu bylo určeno jako nejzazší lhůta k plnění v předžalobní výzvě, když žalovaný je tedy v prodlení od 8. 5. 2020. Výše úroků z prodlení 10 % ročně odpovídá zákonné výši úroků dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

20. Protože soud shledal smlouvu za neplatnou a částečně uplatněnému nároku žalobce vyhověl nikoliv z titulu úvěrové smlouvy ale z titulu bezdůvodného obohacení, ve zbývajících uplatněných nárocích tak, jak jsou uvedeny ve výroku II., tedy v částce 16 062 Kč, kapitalizovaného dohodnutého úroku, kapitalizovaného zákonného úroku a dále ohledně úroku z prodlení a dohodnutých úroků z původní výše 21 000 Kč soud žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu s ohledem na posouzení této věci jako bezdůvodné obohacení žalovaného (plnění z neplatného právního úkonu), nemá žalobce na zaplacení částek a procentuální výměry úroků dle výroku II. nárok.

21. Žalobce v rámci skutkového vymezení sporu učinil předmětem tohoto řízení jistinu ve výši 31 862 Kč, byl úspěšný pouze v částce 15 800 Kč, navíc z jiného právního důvodu a titulu, soud tedy po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobce naznal, že je plně odůvodněno, aby žádnému z účastníků nebyly přiznány náhrady nákladů řízení, neboť žalobce byl úspěšný z titulu bezdůvodného obohacení v částce 15 800 Kč a neúspěšný byl ve zbývajícím rozsahu 16 062 Kč, tedy více jak v polovině, soud proto dospěl k závěru, že nelze žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení přiznat, když nadto žalovanému náklady řízení vzniknout nemohly. Každý účastník byl úspěšný cca v jedné polovině uplatněného nároku.

22. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.