41 C 108/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 51 960,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 895,83 Kč a 11,75 % úrok z prodlení ročně z částky 30 000 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení, vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, se co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 841,30 Kč, co do úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 116,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 116,66 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 175,46 Kč, vše do 1 měsíce od právní moci od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, se co do částky 2 843,61 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 372,42 Kč, co do 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 2 843,61 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 523,02 Kč a co do 28,14 % úroku ročně z částky 21 960,27 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 534 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částky: 1) 30 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 895,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 841,3 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, 20,79 % úrok ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a 2) 21 960,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 698,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 372,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 960,27 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, 28,14 % úrok ročně z částky 21 960,27 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, jakož i úhrady vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že pohledávky za žalovanou nabyl na základě postupní smlouvy. Pohledávka ve výši 30 000 Kč vznikla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 16. 4. 2021 mezi , právnická osoba, na straně jedné, jako poskytovatelem úvěru a žalovanou na straně druhé, coby příjemkyní uvedené částky. Uvedenou částku žalovaná převzala a zavázala se ji uhradit v plné výši včetně částky 37 159 Kč, a to ve 24měsíčních splátkách po 2 799 Kč. Na dluh však žalovaná nic neuhradila. Věřitel proto pohledávku za žalovanou postoupil do majetku žalobce, který nárok uplatnil u soudu. Co se týká druhé čerpané částky ve výši 25 000 Kč, tak i ta byla žalované poskytnutá společností , právnická osoba, , a to po prověření její úvěruschopnosti. Na uvedenou částku měla žalovaná mimo čerpanou jistinu uhradit dále částku 15 842 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala zaplatit v 11 splátkách po 3 404 Kč měsíčně. Žalobce dále uvedl, že má za to, že důkazní břemeno unesl, a že úvěruschopnost žalované prokázal, jakož i to, že i tuto pohledávku řádně nabyl do svého majetku. Protože žalovaná dluhy dobrovolně neuhradila, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Byť byla ze strany soudu řádně a včas obeslaná, tak se k nařízenému soudnímu jednání nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti a rozhodl na základě obsahu spise a výsledků provedeného dokazování.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci.:

4. Ze zákaznické karty/z žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaná dne 26. 3. 2021 požádala o zápůjčku. Stran svých osobních poměrů uvedla, že je vdaná, a že má v úmyslu za uvedené finanční prostředky koupit vybavení domácnosti. Pracuje jako dělnice u společnosti , Anonymizováno, na , adresa, . Výše jejích příjmu činí částku 18 444 Kč čistého měsíčně. Příjem rodiny či domácnosti jako celku činí 68 444 Kč měsíčně. K dispozici při vyplňování zákaznické karty mělo být potvrzení o výši příjmů. Výdaje žalované měly činit 500 Kč měsíčně na externí splátky. Další výdaje měly dosahovat 2 540 Kč měsíčně. Smlouva o úvěru byla uzavřená dne 26. 3. 2021, tedy ve stejný den jako byla podaná žádost o částku 25 000 Kč s tím, že se nad rámec uvedené částky se žalovaná zavázala žalobci uhradit i částku 15 842 Kč, a to ve dvanácti splátkách po 3 444 Kč měsíčně.

5. Ze zákaznické karty a žádosti o druhý spotřebitelský úvěr ze dne 16. 4. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že pracuje jako prodavačka u společnosti Rossman s výdělkem ve výši 18 421 Kč měsíčně. Dále mělo být k žádosti předložené potvrzení o výši příjmu. Na uvedeném základě byl žalované dne 16. 4. 2021 poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit i s navýšením 34 063 Kč, a to ve 24 splátkách po 2 799 Kč, když žalovaná jako měsíční výdaje uvedla částku 500 Kč na externí splátky a částku 2 532 Kč na osobní měsíční výdaje. Smlouva byla uzavřená dne 16. 4. 2021.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek vyplývá, že žalovaná byla informována o tom, že pohledávky za její osobou byly postoupené do majetku současného žalobce, což vyplývá i ze smlouvy o postoupení pohledávek za žalovanou a její přílohy.

7. Z tzv. tabulek umoření vyplývá, že na žalovanou čerpaný úvěr ve výši 30 000 Kč bylo uhrazené 0 Kč. Na čerpaný úvěr ve výši 25 000 Kč bylo zaplacené žalovanou celkem 5 883,34 Kč.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po provedeném dokazování soud uvádí, že žalobu shledal důvodnou jen částečně.

15. Soud k této věci předně uvádí, že v řízení bylo prokázané, že mezi žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřené dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. a na základě, kterých žalovaná čerpala od právního předchůdce žalobce částky 30 000 Kč a 25 000 Kč. V tomto ohledu žalobce svoje skutková tvrzení řádně vymezil, ale i prokázal dvěma podepsanými úvěrovými smlouvami. Z žádosti o spotřebitelské úvěry a z obou úvěrových smluv stranami podepsanými vyplývá, že žalovaná uvedené finanční prostředky převzala v hotovosti. Protože se žalovaná strana procesně nebránila, nemohlo být v řízení prokázané, že dluh uhradila, anebo že by se své povinnosti zbavila jiným způsobem. Soud při hodnocení obou uplatněných nároků vycházel z obsahu listinných důkazů, když podle tzv. tabulek umoření bylo postavené na jisto, že v pořadí na první úvěr ve výši 25 000 Kč žalovaná uhradila částku 5 883,34 Kč a dále na dluh nic nezaplatila. Na druhý úvěr žalovaná nezaplatila vůbec nic (Opak v řízení zjištěný nebyl).

16. Soud se dále v řízení ex officio zabýval tím, zda žalobce unesl důkazní břemeno, spočívající v tom, zda u žalované, jako spotřebitelky, byla řádně prověřená její úvěruschopnost, tedy výše jejich reálných příjmů a výdajů. Jinak řečeno, zda bylo učiněno zadost ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. To se však ve vztahu k žalované nestalo, neboť žalobce nebyl schopný předložit žádné relevantní důkazy, na základě kterých by bylo osvědčené či prokázané, že byla řádným způsobem zjištěná majetková situace žalované. Z jednotlivých zákaznických karet vyplývá, že žalovaná během jednoho měsíce vystřídala dvě zaměstnání, ve kterých měla dosáhnout výdělků cca 18 000 Kč měsíčně. V době, kdy žalovaná žádala druhý úvěr nebylo v zákaznické kartě ani uvedené, že žalovaná již čerpala první úvěr, na který měla splácet 3 404 Kč měsíčně. Doložený nebyl ani žádný důkaz prokazující reálně příjmy a výdaje žalované. Soud proto mohl důvodně uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobcem prokázaná ani přes soudem mu dané poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. V uvedeném ohledu tak žalobce důkazní břemeno neunesl.

17. Soud tak na oba uplatněné nároky nahlížel jako na nároky vzešlé nikoliv z platně uzavřených závazkových vztahů (§ 2395 a násl. občanského zákoníku), ale jako na bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Pro vše shora uvedené žalobci náleží, ve vztahu k úvěrové smlouvě, týkající se částky 30 000 Kč, celá žalovaná jistina, neboť na tu žalovanou nebylo nic neuhrazené. Opak v řízení prokázaný nebyl. Žalobci proto náleží celá částka 30 000 Kč a úroky z prodlení z uvedené částky jdoucí. Zároveň i kapitalizovaný úrok z prodlení z částky žalobcem nárokované, neboť se žalovaná do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostala. Výše úroku z prodlení má svoji oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Tomu odpovídá výrok I. tohoto rozsudku. Ve zbytku žalobu uplatněného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

19. Ohledně v pořadí druhého uplatněného nároku ve výši 21 960,27 Kč s příslušenstvím soud uvádí, že vycházel z částky 25 000 Kč. Od té odečetl žalovanou zaplacenou částku 5 883,34 Kč. Žalobci tak po právu náleží jen částka 19 116,66 Kč (25 000 Kč – 5 883,34 Kč), a to včetně úroku z prodlení z uvedené částky jdoucího. Dále mu náleží i poměrná část kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 19 116,66 Kč od 30. 4. 2022 do 27. 9. 2023, při zohlednění úrokové sazby 11,75 %, neboť žalovaná se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostala. Výše úroku z prodlení má oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Tomu odpovídají výroky III. a IV. rozsudku.

20. V případně plného procesního úspěchu by žalobci náležela náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 2 079 Kč (vypočtený z celého uplatněného nároku) a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3x 3 180 Kč (podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále by žalobci podle § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náležely tři režijní paušály po částce 300 Kč, tedy 900 Kč, vše podle úpravy platné k 31. 12. 2024 a za jeden úkon právní služby, spočívající v účasti u jednání náleží podle ustanovení § 7 vyhl.č 177/1996 Sb. (platné od 1. 1. 2025), částka 3 180 Kč a paušální náhrada ve výši 450 Kč (§ 13 citované vyhlášky). Za doplnění skutkových tvrzení soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žaloba měla být úplná již v době jejího podání. Dále by žalobci náleželo i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 2 955 Kč. Celkem tedy 16 149 Kč.

21. Pohledem žalované částky 51 960,27 Kč a žalobci fakticky soudem přisouzené částky 30 000 Kč a částky 19 116,66 Kč (Soud již v úvahu dále pro zjednodušení nebral příslušenství pohledávky.) bylo možné ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. vyjít z toho, že žalobce dosáhnul procesního úspěchu ve výši 95 % hodnoty sporu a neúspěchu ve výši 5 % z hodnoty sporu. Tzn., že celkový čistý procesní úspěch žalobce dosáhnul 90 %. Tomu odpovídá náhrada nákladů řízení ve výši 14 534 Kč (výrok V. rozsudku).

22. Co se týká lhůty k plnění soudem stanovené: do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, tak v uvedeném ohledu soud přihlédnul k tomu, že přisouzená částka není částkou bagatelní a žalované soudem poskytnutá delší lhůta dává širší možnost opatřit si dostatek finančních prostředků k dobrovolné úhradě dluhu. Lze dodat, že žalobce je ekonomicky silný subjekt, tudíž jej delší lhůta k plnění zásadně nepoškodí (§ 160 o.s.ř.).