41 C 124/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Anonymizováno zastoupené advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 74 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 74 620 Kč s 15,00 % úrokem z prodlení ročně z částky 74 620 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 949 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 78 347 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 78 347 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, jakož i náhradu vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že je vlastníkem domu stojícím na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , konkrétně na , adresa, . Dále žalobce uvedl, že s žalovanou dne 27. 1. 2017 uzavřel nájemní smlouvu ohledně bytu č. , hodnota, o velikosti 3 + 1, nacházejícím se v 1. podlaží uvedeného domu. Protože žalovaná v průběhu smluvního vztahu porušovala své povinnosti, když na úhradách za nájem a za služby s nájmem související dlužila částku přesahující trojnásobek měsíčního nájemného, tak žalobce nájemní vztah ukončil výpovědí. Ta byla žalované doručená dne 19. 4. 2021. Žalovaná podanou výpověď napadla žalobou na neplatnost výpovědi, když řízení o ní prozatím pravomocně skončené nebylo. Konkrétně žalovaná žalobci dluží za leden 2023 částku 3 117 Kč, za duben 2023 částku 12 009 Kč, za květen, červen, červenec a srpen 2023 vždy částky 13 901 Kč měsíčně a nedoplatek za rok 2022 ve výši 7 617 Kč. Celkem tedy 78 347 Kč. Žalobce akcentoval, že i v současné době žalovaná byt užívá, neboť se z něj dobrovolně nevystěhovala. Po 1. 1. 2023 za užívání bytu již nic nehradí. Dříve žalovaná platila nepravidelně. S odkazem na ustanovení § 2295 občanského zákoníku mu vůči žalované vzniklo právo na úhradu částky odpovídajícímu běžnému nájemnému, ale i právo na úhradu za poskytované a žalovanou užívané služby. Co se týká výše nájemného, tak to od května 2022 činilo částku 9 548 Kč, od 1. 6. 2022 částku 12 009 Kč a od 1. 5. 2023 částku 13 901 Kč.

2. Pro dílčí chybu v počtech vzal žalobce v průběhu řízení žalobu částečně zpět (č. l. 77 spisu), když částečné zpětvzetí se týkalo částky 3 727 Kč a z něj jdoucího úroku z prodlení. Žalobce tak již nenárokoval dluh ve výši 3 117 Kč za leden 2023 a částku 610 Kč, jako poměrnou část z dlužné platby za duben 2023. Předmětem řízení zůstala částka 74 620 Kč s příslušenstvím, o kterém soud také rozhodoval.

3. Dále žalobce ve svých skutkových tvrzeních uvedl, že žalovaná po podané výpovědi z nájmu bytu za jeho užívání hradila. Ovšem platby prováděla nepravidelně a v různých částkách a bez určení toho, na co skutečně hradí. V souladu s občanským zákoníkem žalobce provedené platby započítával na nejstarší dlužné částky. Jakékoliv zvýšení nájemného a cen za služby s nájmem související bylo žalované dáváno vždy na vědomí. Záleželo jen na žalované, zda se s novým předpisem fakticky seznámí a zda jej bude respektovat. V souvislosti s tvrzením žalované o provedených platbách, žalobce opětovně všechny od žalované přijaté platby za období od května 2021 do současné doby prověřil, aby ji nepoškodil. Přehled žalovanou provedených plateb a žalobcem učiněných zápočtů na nejstarší dluhy s vyčíslením žalobcova nároku, je patrný z tabulky žalobcem vyhotovené a založené na č. l. 79 spisu. Právě v ní se žalobce snažil řádně popsat, na co byly použity žalovanou v minulosti provedené platby.

4. Žalovaná k věci uvedla, že s žalobu nesouhlasí a navrhla, aby byla jako nedůvodná zamítnuta. Pravdou je, že žalobci nějaké finanční prostředky za žalované období dluží. Ovšem rozhodně nejde o tak vysokou částku, jak uvádí žalobce. Podle ní činí za žalované období dluh asi 29 000 Kč. Tabulce předložené žalobcem nerozumí, když stran provedených plateb odkázala na jí do spisu založené výpisy z účtu/potvrzení o provedené platbě, týkajících se období po dubnu 2021. Právě z její strany soudu doložené úhrady by měly prokázat, že žalobci jím nárokovanou částku nedluží, a že skutečný dluh je mnohem nižší. Žalovaná souhlasila s tím, že po podání žaloby zaplatila žalobci za užívání bytu jen jednou. Důvodem bylo a je to, že se jí finančních prostředků nedostávalo a nedostává. V současné době je zatížena exekucí, když rozhodně není schopná žalobci (soudem případně přiznanou částku) zaplatit jednorázově. Ovšem případný přísudek by byla schopná žalobci zaplatit ve splátkách. I s rodinnými příslušníky je dohodnutá, že by za ni mohli dlužnou částku zaplatit poté, co bude její výše postavená na jisto. U svých plateb neuváděla, na co je provádí a co jimi má být případně vykryto.

5. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého byl zjištěn následující skutkový stav věci:

6. Z informace o pozemku je patrné, že dům čl. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, vlastní žalobce. Z nájemní smlouvy ze dne 25. 1. 2017 je patrné, že žalovaná v uvedeném bytovém domě užívá byt č. , hodnota, o velikosti 3+1. Z výpovědi nájmu bytu je jasné, že pro porušování povinností hradit nájemné, byl smluvní vztah ukončený ze strany žalobce.

7. Z evidenčního listu platného ode dne 1. 5. 2022 bylo zjištěno, že nájemné činilo částku 6 481 Kč a na služby s nájmem související mělo být hrazeno 3 067 Kč. Celkem 9 548 Kč. Podle změny předpisu platné od 1. 6. 2022 a následně i z evidenčního listu platného od 1. 1. 2023 činilo nájemné (fakticky již od 1. 6. 2022) částku 6 481 Kč a cena za služby částku 5 528 Kč. Celkem 12 009 Kč. Podle evidenčního listu platného od 1. 5. 2023 činilo nájemné částku 6 481 Kč a cena za služby částku 7 420 Kč. Celkem 13 901 Kč.

8. Z tzv. potvrzení o odchozí platbě založené na č. l. 29 – 35 spisu je zjevné, že žalovanou bylo uhrazeno žalobci ve dnech: 10. 1. 2023, 2. 3. 2023, 15. 3. 2023 vždy po 12 009 Kč, dne 28. 3. 2023 24 018 Kč, dne 28. 6. 2023 a dne 17. 4. 2023 vždy po 12 009 Kč. Dne 17. 8. 2023 částka 13 009 Kč. Z tzv. potvrzení o odchozí platbě založené na č. l. 55 – 65 spisu je zjevné, že žalovanou byla uhrazená dne 16. 10. 2023 částka 17 000 Kč, ve dnech 3. 3. 2022, 15. 6. 2022, 15. 7. 2022, 3. 4. 2022, 13. 5. 2022, 16. 10. 2022 vždy částka 9 658 Kč, dne 22. 8. 2022 částka 12 009 Kč, dne 5. 9. 2022 částka 10 000 Kč, ve dnech 11. 9. 2022, 1. 2. 2022, 10. 2. 2022 bylo uhrazeno vždy 9 568 Kč.

9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 1. 8. 2023 se podává, že žalovaná byla žalobcem vyzývána k úhradě dlužné částky za období od února 2023 do července 2023 ve výši 56 829 Kč.

10. Nedoplatek dluhu žalované za žalované období činil podle evidence přepisu a plateb (č. l. 21 spisu) částku 78 347 Kč, když rozpis odpovídá obsahu skutkovým tvrzení žalobce.

11. Podle vyúčtování za rok 2021 činil nedoplatek žalované na službách za rok 2021 částku 19 667 Kč. Z vyúčtování za rok 2022 se podává, že nedoplatek žalované na službách za rok 2022 dosáhnul částky 7 617 Kč. Z vyúčtování za rok 2023 se podává, že nedoplatek žalované za služby za rok 2023 dosáhnul částky 42 111 Kč.

12. Podle ustanovení § 1933 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. z.“) je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.

13. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

14. Podle ustanovení § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odst. 2 pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Podle odst. 3 způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Podle odst. 4 strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

15. Podle ustanovení § 2995 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

16. Po provedeném dokazování soud shledal žalobu důvodnou, a to z důvodů níže uvedených.

17. Soud na tomto místě uvádí, že za využití ustanovení § 118a o. s. ř. poučil žalobce o nutnosti prověření všech plateb, které od žalované dostal. Ve vztahu k žalované pak poučení směřovalo k prokázání všech plateb, které na dluh v žalovaném období/v minulosti provedla, a to včetně doložení její majetkové situace s ohledem na její návrh zaplatit případný dluh ve splátkách.

18. Za účelem zpřehlednění celkové situace i výše uplatněného nároku, jakož i žalovanou provedených úhrad, ale i žalobcem provedených zápočtů vůči platbám žalované na splatné nájemné a splatné zálohy na služby s nájmem související, vytvořil žalobce tabulku zachycující platby a žalobcovi zápočty na ně jdoucí v chronologické řadě (č. l. 79 spisu).

19. V této věci bylo předně mezi účastníky řízení nesporné, že žalovaná, jako nájemkyně bytu ve vlastnictví žalobce, užívala byt o velikosti 3+1 na , adresa, . Dále, že žalovaná byt užívá i v současné době, a to i přestože jí byla v dubnu 2021 dána výpověď z nájmu popsaného bytu pro neplacení nájemného a služeb s nájmem souvisejících. Procesní strany se také shodly na tom, že do konce dubna 2021 byly ze strany žalované žalobci všechny dlužné měsíční platby zaplacené, mimo vyúčtování za rok 2022.

20. V řízení žalovanou nebylo rozporované, že vyúčtování za rok 2021 za rok 2022 skončilo nedoplatkem. S těmi fakticky souhlasila. Ty přebrala, anebo se do její osobní sféry dostaly, jak to vyplývá z obsahu spisu i z tvrzení a sdělení stran sporu při jednání soudu. Stejně tak, že se žalované do rukou dostalo i vyúčtování za rok 2023, které skončilo nedoplatkem přesahujícím částku 40 000 Kč. O vzniku nedoplatku konec konců svědčí i tvrzení žalované, že od září 2023 zaplatila žalobci na cenu nájmu a služeb jen 1x, byť ve výši 17 000 Kč.

21. Naopak v této věci bylo mezi účastníky řízení sporné, zda výše dluhu uplatněná žalobcem v tomto řízení odpovídá skutečnosti, anebo je reálný nárok žalobce nižší, a to pro množství plateb, které žalovaná v minulosti provedla, neboť představa žalobce (jeho skutková tvrzení) spočívala v tom, že před částečným zpětvzetím žaloby ve výši 3 727 Kč činil dluh žalované částku 78 347 Kč a po učiněném částečném zpětvzetí žaloby by měl jeho nárok činit částku 74 620 Kč. Naopak žalovaná opakovaně argumentovala tím, že výše dlužné částky by se měla pohybovat kolem částky 29 000 Kč.

22. Soud k věci samotné uvádí, že je vhodné zopakovat, že pohledem skutkových zjištění, která vyplynula z provedeného dokazování, tedy z listin, které postupně do spisu zakládaly obě strany sporu, bylo možné dovodit a považovat jak za prokázané, tak i za nesporné, že od 1. 5. 2022 činila částka předpisu za byt užívaný žalovanou částku 9 548 Kč měsíčně, když částka 6 481 Kč měsíčně představovala nájem/náhradu ve výši ujednaného nájemného (§ 2995 o. z.) a částka 3 067 Kč měsíčně cenu za služby s nájmem související. Od 1. 6. 2022 činil předpis 12 009 Kč měsíčně, když nájemné činilo 6 481 Kč měsíčně a cena za služby s nájmem související částku 5 528 Kč měsíčně. Od 1. 1. 2023 byl předpis 13 901 Kč měsíčně. Nájemné bylo v nezměněné výši 6 481 Kč měsíčně a cena za služby s nájmem související činila nově 7 420 Kč měsíčně. Tím, že žalovaná převzala změnové předpisy/evidenční listy, což sporné nebylo, brala jejich výši na vědomí a fakticky takové částky žalobci i hradila, což zjevně vyplývá z většiny žalovanou prováděných a soudu doložených úhrad ze strany žalované. Pohledem žalovaného období a žalovanou do spisu doložených plateb soud nezjistil nic, co by mělo žalovanou poškodit, když žalobce ke všem jí provedeným úhradám přihlédnul.

23. Co se týká tabulky žalobce do spisu založené na čl. 79, tak i z ní je zjevné a v kontextu evidenčních listů a dokladů o úhradách provedených ze strany žalované je nakonec i jí souhrnně prokazováno, kdy byly jednotlivé platby ze strany žalované žalobci zaslané, na co byly a kdy žalobcem započtené. Jinými slovy řečeno, kolik bylo z provedené platby použito na nájemné a kolik na cenu za služby s nájmem související a za jaký konkrétní měsíc. Byť strana žalovaná uváděla, že tabulce a údajům v ní uvedeným přespříliš nerozumí, tak s přihlédnutím ke skutečnosti, že jednotlivá vyúčtování včetně vyúčtování za rok 2023 byla žalované předána, anebo se do její osobní sféry dostala a žalovaná pro jí prováděné platby věděla, jak vysoké platby mají být měsíčně za užívání bytu hrazené, jaká je tedy výše aktuálního předpisu, anebo potažmo slovy ustanovení § 2295 o. z. náhrady ve výši ujednaného nájemného, ale i cen za služby s nájmem související za roky 2021, 2022 a 2023, tak soud žádná pochybení neshledal, a to ani při porovnání provedených plateb a žalobcem učiněných zápočtů.

24. Soud dále konstatuje, že evidenční listy stranami doložené byly jasné a přehledné a do spisu založená vyúčtování služeb vyhovují svým obsahem ustanovením zákona č. 67/2013 Sb. Ze založené tabulky žalobce je zjevné, že zohledňuje všechny žalovanou doložené platby za užívání bytu. Právě pro obsah evidenčních listů, upomínek i vyčíslených dluhů, je jasné, že ke všem žalovanou provedeným platbám bylo žalobcem přihlédnuto. Ty žalobce pohledem zákona postupně a zcela racionálně započítával na nejstarší dluhy žalované. Pro přiblížení vzniku dluhu lze uvést, že např. pohledem roku 2022 nebyly ze strany žalované provedené platby v listopadu 2022 a v prosinci 2022. Právě pohledem obsahu tabulky na č. l. 79 spisu v kontextu „sjetin nedoplatků“ založených na č. l. 21 a č. l. 83 spisu, ve spojení s evidenčními listy/předpisy plateb, již není tak „nepřehledné“ co mělo být hrazené a co ve skutečnosti žalovaná uhradila. Zohledněno bylo i to, že výše nájmu/nákladu ve výši ujednaného nájemného činila 6 481 Kč měsíčně, když se postupně měnila jen cena za služby. Soud tak k žalobcem vyčíslenému dluhu za část dubna 2023, května až srpna 2023, s přihlédnutím k nedoplatku za rok 2022 může zopakovat, že žalobce nárok stanovil v souladu s obsahem listinných důkazů a výsledky provedeného dokazování, když jednotlivé v řízení založené listinné důkazy se vůči sobě navzájem nedostaly do žádných logických rozporů.

25. Soud se při přezkumu postup žalobce zabýval i tím, zda nedošlo např. k účetní/písařské chybě, anebo k chybě při provádění tzv. zápočtů (§ 1933 občanského zákoníku). Ovšem ani takové pochybení neshledal. Žalobce přihlédl ke všem platbám, které žalovaná historicky provedla, případně které před soudem přímo prokázala. Ve vztahu k těm žalobce dostatečně uvedl, na co byly použity, když žalobce i dostatečně vysvětlil obsah a strukturu své tabulky. Lze tak uzavřít, že žalobce břemeno tvrzení i břemeno důkazní unesl. Naopak procesní obrana žalované byla provedeným dokazováním vyvrácená.

26. Jinak řečeno, pohledem zákonné právní úpravy ustanovení § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši sjednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Jasné je, že žalobcem strukturovaná pohledávka je ve vztahu k výši náhrady nájemného za nárokované měsíce dána vždy částkou 6 481 Kč, neboť ta byla neměnná po celé žalované období, resp. od poloviny roku 2022. Soud z ní proto mohl vyjít jako z tzv. náhrady ve výši sjednaného nájemného. Co se týká zbylé části dluhu, tak ta souvisí s cenami za poskytnuté služby. V uvedeném ohledu je zjevné, že pokud by žalovaná hradila vše řádným způsobem, a to i včetně nedoplatků z vyúčtování služeb přechozího roku, nebylo by na straně žalobce za konzumaci služeb souvisejících s užíváním bytu co žalovat. Protože je to předně žalovaná, kdo bez přerušení byt žalobce užívá, včetně dodávaných služeb, tak je jasné, že je to právě žalovaná, kdo se v uvedeném ohledu bezdůvodně na úkor žalobce obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku. Uvedená část nároku je tedy bezdůvodným obohacením, a byť jeho výše není přímo závislá na provedeném vyúčtování, tak na druhou stranu právě vyúčtování služeb vypovídá (pohledem zákonné úpravy) o faktické výši obvyklé ceny za konzumované služby a ve svém výsledku se mu právě výše bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce rovná. Je proto vhodné uvést, že žalobcem doložená vyúčtování služeb za roky 2021, 2022 a 2023 jak formálně, tak i svým obsahem odpovídají požadavkům platné právní úpravy (ustanovení § 2247 odst. 3 občanského zákoníku a obsahu zákona č. 67/2013 Sb.), a to jak stran dodržení obsahových náležitostí, tak i časových souvislostí, tedy jejich adresování žalované v časovém limitu (do konce čtvrtého měsíce následujícího roku) i co do splatnosti nedoplatků (do konce osmého měsíce následujícího roku). Jak již bylo soudem uvedené, tak bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce vzniklo a obohacení žalované na úkor žalobce bylo v řízení prokázané, když to byl žalobce, kdo za žalovanou cenu služeb uhradil. Nezpochybnitelné tak je, že se majetek žalobce postupně snižoval a majetek žalované se v rozsahu neuhrazených částek nezměnil. Nárok žalobce je tak v souladu s právem a v průběhu řízení byl v plné výši prokázán.

27. Co se týká soudem stanovené lhůty k úhradě žalované uložené povinnosti, tak ve vztahu k ní soud uvádí, že žalovaná několikrát opakovala, že není schopná dluh uhradit jednorázově, ale že je možné dluh uhradit za pomoci rodiny, anebo ve splátkách. A byť žalovaná neprokázala své majetkové poměry, výši příjmů, počet nezletilých dětí, případné těžkosti související s exekucemi, na které odkazovala, v čase určeném k dokazování a soudu listiny, její aktuální majetkovou situaci přibližující, dodala až po koncentraci řízení, resp. po podaném závěrečném návrhu, k čemuž soud pohledem procesní normy fakticky přihlédnout nemůže, tak pro od počátku řízení žalovanou deklarovanou ne dobrou majetkovou a sociální situaci, soud stanovil lhůtu k plnění jako 30 denní. Takové rozhodnutí o pariční lhůtě žalobce nadměrně nepoškozuje a žalované dává lepší možnost uloženou povinnost dobrovolně uhradit (§ 160 o.s.ř.).

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že tyto byly přiznány ve věci převážně úspěšnému žalobci. Tomu náleží podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. plná náhrada nákladů řízení, neboť byl neúspěšný jen v nepatrné výši uplatněného nároku (v rozsahu částečného zpětvzetí). Žalobci tak náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 3 134 Kč a 5x žalobcem účtovaný paušál po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (Sám žalobce odkázal stran nákladů řízení na judikaturu Ústavního soudu, která dovodila, že by neměly být přiznány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Protože počet účtovaných úkonů odpovídá obsahu spisu (podání žaloby, 2x vyjádření se k věci a dvě účasti u jednání), mohl soud žalobci přiznat jak paušální náhradu v celkové výši 1 500 Kč, tak nakonec i DPH z přisouzené částky ve výši 315 Kč, když přiznání DPH právní úprava i podstat věci samotné nebrání. Celkem náklady řízení činí částku 4 949 Kč. I zde soud stanovil delší lhůtu k úhradě, a to ze stejných důvodu, jako v případě přisouzeného nároku.