41 C 15/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce:(název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalovaného , narozená dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 22.048,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22.048,76 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 22.048,76 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.484 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky 22.048,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaná, jako zákonná zástupkyně svých dcer [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] neuhradila částku vyúčtovanou za zdravotní péči poskytnutou jejím dcerám, které nebyly v období od 26. 4. 2014 do 25. 4. 2015 zdravotně pojištěny. [příjmení] [příjmení] i [jméno] [příjmení] čerpaly každá zdravotní péči v hodnotě 11.024,38 Kč. K čerpání zdravotní péče došlo na základě předložení neplatného průkazu EHIC, přičemž tento průkaz měla povinnost žalovaná vrátit žalobci, to však neučinila. Žalovaná, jako zákonná zástupkyně svých dcer, měla povinnost zaplatit za poskytnutou zdravotní péči pro své dcery, to ovšem ani po výzvách žalobce neučinila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.

4. Na základě předložených listin učinil soud následující závěry o skutkovém stavu. V přehledu péče je vykázána poskytnutá zdravotní péče [jméno] [příjmení] v částce 11.024,38 Kč a [příjmení] [příjmení] v částce 11.024,38 Kč. Žalobce žalovanou k zaplacení ceny za zdravotní péči vyzýval třemi písemnými výzvami.

5. Podle ustanovení § 2 odst. 1, písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. Pojištěncem podle tohoto zákona je osoba, která a) má trvalý pobyt na území České republiky.

6. Podle ustanovení § 12 písm. j) citovaného zákona je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c); 7. Podle ustanovení § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „občanský zákoník“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 citovaného zákona, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Soud po podřazení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce poskytl zdravotní péči dcerám žalované, které však nebyly zdravotně pojištěny. Dcery žalované čerpaly zdravotní péči na základě průkazu EHIC, který však již nebyl platný a měl být žalobci vrácen. To, že žalovaná příslušný průkaz v rozporu se zákonem nevrátila a čerpala na jeho základě neoprávněně zdravotní péči, naplňuje znaky bezdůvodného obohacení se na úkor žalobce, neboť bez právního důvodu čerpal zdravotní služby od žalovaného. Žalovaná, jako zákonná zástupkyně, je tak povinna za poskytnutou zdravotní péči zaplatit. Úhradu za poskytnutou péči nelze požadovat po nezletilých dcerách žalované, za které fakticky jednala žalovaná a ony nemohly její jednání reálně ovlivnit. Naopak, žalovaná je jako zákonná zástupkyně svých dcer za uvedené jednání, tedy nezaplacení za čerpanou zdravotní péči, odpovědná. Zdravotní péče byla žalované vyúčtována a žalovaná byla žalobcem opakovaně vyzývána k její úhradě. Žalovaná byla po celé řízení zcela pasivní, neprokázala, ani netvrdila, že by nárok žalobce nebyl dán, nebo že svoji povinnost zaplatit za poskytnuté zdravotní služby splnila, případně, že se této své povinnosti zbavila jiným způsobem. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci též právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o. z.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č 254/2015 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, náleží mu tedy, jako nezastoupenému účastníkovi, náhrada nákladů za dva úkony (zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby), které v řízení učinil ve výši 300 Kč za úkon, celkem tedy 600 Kč (nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 2 odst. 1. vyhl. č. 254/2015 Sb., neboť žaloba obsahovala dostatečné vylíčení konkrétních skutkových okolností v projednávané věci). Dále též žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 884 Kč.

11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).